Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 Ad 16/2017 - 30.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 Ad 16/2017 - 30
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci
Žalobce: J.D.
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, Praha 5
o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 7. 2017, č. j. X
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 28. 7. 2017 č. j. X se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou doručenou dne 25. 9. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 28. 7. 2017 č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí ze dne 6. 4. 2017 č. j. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu zhoršení zdravotního stavu, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 8. 3. 2017 byl žalobce nadále invalidní pro invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění.
2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal proti němu žalobu. V žalobě popsal stav věci, kdy mu byl v roce 2001 po úraze přiznán plný invalidní důchod a vývoj jeho zdravotního stavu ve vztahu k přiznávání dávek důchodového pojištění. Připomněl, že v roce 2013 mu byla přiznána invalidita II. stupně, kdy pracovní schopnost poklesla souvislosti s úrazem o 50 %. V roce 2015 byl přeřazen z invalidity II. stupně na invaliditu prvního stupně, neboť tehdy bylo konstatováno, že pracovní schopnost poklesla o 45 %. Při posuzování v roce 2017 na základě posudku MUDr. P.E. z 12. 7. 2017, byl ponechán v prvním stupni invalidity, neboť dle tohoto posudku jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 35 %. Přitom od 18. 12. 2015 do 4. 1. 2017 byl v pracovní neschopnosti, neboť nevydržel bolesti zad, které exponenciálně narůstaly. Proto požádal 6. 1. 2017 o změnu stupně invalidity. Zdůraznil, že trpí bolestmi, je odkázán na osobní automobil, není stabilní při chůzi, neudělá dřep, není schopen provést pedikúru na pravé končetině nebo si nasadit ponožku na pravé chodidlo. Rotace v pravé kyčli je téměř nulová, flexe není, nemůže spát na zádech, pouze na boku. Pravé koleno při neopatrném pohybu vyjíždí z pouzdra. Nemá citlivost na půlce levého chodidla, levé straně lýtka a levé straně stehna. Má zkrácenou pravou končetinu. Vzniklo vyosení páteře při postoji a chůzi, z čehož plyne, že trpí nesnesitelnou bolestí křížové a bederní páteře, která vyústila k výhřezu ploténky a částečné ochrnutí levé končetiny, což bylo řešeno hospitalizací na nervovém oddělení a následně na rehabilitačním oddělení Nemocnice České Budějovice. Vyslovil přesvědčení, že revizní lékař České správy sociálního zabezpečení nesprávně posoudil jeho zdravotní stav, ani jej fyzicky neprohlédl, ani nereflektoval na akreditované zprávy od specialistů a ani se s nimi řádně neseznámil. K tomu podotkl, že jeho pracovní nasazení je maximálně 2,1 hodiny denně, což je 10,5 hodin týdně a 45 hodin za kalendářní měsíc, což odpovídá 30 % reálné užitnosti jeho osoby pro zaměstnavatele. Ztratil v této souvislosti i důvěru k revizním lékařům a navrhl proto provedení posudku ohledně zdravotního stavu, který podle jeho názoru odpovídá III. stupni invalidity.
3. Žalobce navrhl, aby soud na základě jeho žaloby zrušil rozhodnutí žalované ze dne 28. 7. 2017 č. j. X a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
II. Stručné shrnutí vyjádření žalované
4. Žalovaná k věci uvedla, že se jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem a proto se rozhoduje na základě posudku, který vypracují lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení a lékař pracoviště České správy sociálního zabezpečení. V dané věci vycházela žalovaná z vypracovaných posudků lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení z 8. 7. 2017 a lékaře pracoviště České správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 12. 7. 2017, a proto zastává názor, že rozhodla v souladu s požadavky zákona. Posudky navíc považuje žalovaná za objektivní. S ohledem na vznesené žalobní námitky žalovaná navrhla soudu důkaz posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Rozhodnutí ponechala na rozhodnutí soudu, jinak v současné době má za to, že rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy a bylo by proto namístě žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
III. Obsah správních spisů
5. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice dne 8. 3. 2017 se závěrem, že jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě I. stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činil 35 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddíl B, položka 13b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky se nemění. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 6. 4. 2017 rozhodnutí, kterým žalobci přiznala nadále invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí námitky, kterými žádal o přehodnocení vysloveného závěru, k čemuž doložil nové lékařské zprávy. Zdravotní stav žalobce byl proto znovu posuzován lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice dne 12. 7. 2017 se závěrem, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. Jednalo se nadále o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. K datu vydaného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddíl B, položka 13b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Námitky byly proto rozhodnutím ze dne 28. 7. 2017 zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 6. 4. 2017 potvrzeno. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě dne 12. 7. 2017, ve kterém lékař vyslovil, že vycházel ze zpráv z odborných lékařských vyšetření, kdy bylo doloženo, že žalobce utrpěl dne 1. 10. 2009 polytrauma při motonehodě, kdy nastala luxační fraktura acetabula vpravo, fraktura krčku pravého femuru, fraktura stydké kosti, fraktura zevního kotníku pravé dolní končetiny. Byl ošetřen osteosyntézou, následně byl kovový materiál odstraněn. Aktuálně subjektivní bolesti v zádech, bolesti kolena hlezna pravé dolní končetiny. Omezení hybnosti v pravém kyčelním kloubu. Objektivně zkrat pravé dolní končetiny o 15 mm, hybnost v pravém kyčelním kloubu – do úplné extenze chybí 15 stupňů, ostatní pohyby prakticky nulové. Hypotrofie gluteálních svalů a svalů stehna vpravo. Kolenní kloub s klidnými jizvami hybnost 0 až 110 stupňů. Lékař dospěl ke shodnému závěru jako lékař Okresní správy sociálního zabezpečení, že pokles pracovní schopnosti odpovídá stavům uvedeným v kapitole XV, oddíl B, položka 13b) a činí 35 %.
6. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku dne 29. 11. 2017, který byl na základě požadavku soudu vypracován, dospěla k závěru, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve II. stupni. Jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddíl B, položka 9c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. , kdy komise zvolila horní hranici 50 %. Porucha funkce v kyčli se blíží již ke ztuhnutí tohoto kloubu. Pro ztuhnutí jednoho kloubu na dolní končetině je přitom určeno stejné procento v rozmezí (XV, B, 9d). Ostatní poruchy zdravotního stavu vedou vzhledem k tomu, že pracovní potenciál žalobce limitují, k volbě horní hranice taxačního rozmezí. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě v případě, že by byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě vyššího stupně. Pro žalobce je vhodné pracovní zařazení s respektováním omezení platným všeobecně pro vertebropaty, nicméně stran dorzopatie nelze použít položku, která umožňuje invalidizaci vyššího stupně, klinický nález u žalobce neodpovídá funkčnímu postižení stanovenému u položky určené pro VAS s těžkým funkčním postižením s taxací 50 až 70 % poklesu pracovní schopnosti (XIII, E, 1d). Žalobce nemá významný neurologický nález, nemá těžké parézy, nejde o těžké postižení nervů. Položky určené pro poškození vazivového aparátu kolena (XV, B, 10) a položky určené pro omezení jemnosti v hleznu (XV, B, 11a 12) mají taxaci poklesu pracovní schopnosti nižší. Vyšší stupeň invalidity neumožňují případně ani položky určené pro stavy po zlomeninách končetin (XV, B, 13). V konkrétním případě, je-li přítomno více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty se nesčítají. Komise poznamenala, že posudkové závěry lékařů Okresní správy sociálního zabezpečení a České správy sociálního zabezpečení nevycházely ze správného použití posudkových kritérií. Zdravotní stav a stupeň invalidity nebyl posouzen v souladu se zákonem o důchodovém pojištění. Nově doplněná odborná dokumentace a vyšetření žalobce při jednání komise přitom nepřinesly nové rozhodné skutečnosti. Komise dospěla k závěru, že posudkový závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 3. 2017 a lékaře České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 7. 2017 ve smyslu uznání I. stupně invalidity nelze potvrdit. Komise uzavřela, že u žalobce je přítomna těžká dysfunkce kloubu kyčelního, kdy rezervní pracovní mechanismy u žalobce byly vyčerpány, a proto nebylo možné použít dolní hranici taxace, naopak s ohledem na páteřovou dysfunkci bylo nutné použít horní hranici taxace. Komise proto uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí následkem úrazu invalidní podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění a jednalo se invaliditu II. stupně.
7. Komise vyslovila závěr na základě dostupné zdravotní dokumentace a konkrétních nálezů praktického lékaře MUDr. K., R., 10. 10. 2016, neurologie, Nemocnice České Budějovice, hospitalizace 15. 7. 2016 až 26. 7. 2016, rehabilitace, Nemocnice České Budějovice, hospitalizace 26. 7. 2016 až 12. 8. 2016, rehabilitace, Nemocnice České Budějovice, Mgr. M., 26. 9. 2016, Lázeňský dům Imperial, Františkovy Lázně, pobyt 20. 11. 2016 až 11. 12. 2016, neurochirurgie, Nemocnice České Budějovice, MUDr. K., 2. 1. 2017, neurologie České Budějovice, MUDr. K., 27. 1. 2017, ortopedie, Nemocnice České Budějovice, bez jména lékaře 23. 2. 2017, ortopedie, Nemocnice Prachatice, MUDr. K., 28. 2. 2017, klinická laboratoř DIA-GON MP, MUDr. B. z 22. 11. 2016 a neurologie, Nemocnice České Budějovice, MUDr. D. z 19. 3. 2017, MUDr. V. z 30. 6. 2017.
IV. Právní názor soudu
8. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s. ), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
9. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
11. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
12. V dané záležitosti podal žalobce námitky proti rozhodnutí ze dne 6. 4. 2017 č. j. X, které byly rozhodnutím žalované ze dne 28. 7. 2017 č. j. X zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 4. 2017 bylo potvrzeno.
13. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 29. 11. 2017, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise hodnotila po prostudování podkladové dokumentace a na základě vlastního zjištění při jednání zdravotní žalobce jako dlouhodobě nepříznivý, který omezuje žalobce v jeho fyzických schopnostech a má vliv na pokles jeho pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou byla poúrazová artróza pravého kyčelního kloubu. Komise hodnotila žalobce posudkovým kritériem pro těžké omezení hybnosti jednoho i více kloubů dolní končetiny – zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddíl B, položka 9c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Komise zvolila z taxačního rozmezí 35 až 50 % horní hranici, neboť porucha funkce kyčle se blíží již ke ztuhnutí tohoto kloubu - pro ztuhnutí jednoho kloubu na dolní končetině, je přitom určeno stejné procentní rozmezí 30 až 50 % a toto zhodnocení je použitelné. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu na vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve II. stupni.
14. Komise se ve svém závěru sice shodla s lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení i druhostupňového lékaře České správy sociálního zabezpečení při zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků. Mezi lékařskými nálezy nebyly rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Nicméně závěr, který byl vysloven, nevycházel ze správného použití posudkových kritérií, zdravotní stav a stupeň invalidity nebyl posouzen v souladu se zákonem o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou č. 359/2009 Sb. Nově doplněná odborná dokumentace i vyšetření žalobce při jednání komise nepřinesly nové rozhodné skutečnosti. Komise proto uzavřela, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 8. 3. 2017 a 12. 7. 2017 ve smyslu uznání invalidity I. stupně nelze potvrdit.
15. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise dospěla k závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídal invaliditě II. stupně a tato invalidita byla přítomna k datu vydání napadeného rozhodnutí. Z toho důvodu nebyl správný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, které uzavřelo, že žalobce je invalidní v stupni prvním. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích vzala v úvahu veškeré doložené zprávy týkající se zdravotního stavu žalobce. Zároveň žalobce vyšetřila v komisi odborným neurologem a lékařem z oboru traumatologicko-ortopedického. O takto zjištěném zdravotním stavu nelze proto důvodně pochybovat. Komise na základě takto zjištěného zdravotního stavu žalobce vyslovila závěr, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve II. stupni. Rozhodnutí, které bylo žalobou napadeno, bylo tudíž nesprávné, neboť vycházelo z nedostatečně zjištěného stavu věci a bylo vydáno na základě vad řízení. Posudek, který byl vypracován na základě požadavku soudu, postavil najisto otázku zdravotního stavu žalobce a soud jej hodnotí jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce. V tomto posudku byl vysloven odlišný závěr, než který byl vzat za základ pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí.
V. Závěr náklady řízení.
16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěrů, které byly vysloveny Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, z nichž vycházel zdejší soud při vydání tohoto rozsudku. Tímto posudkem bylo postaveno najisto, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve II. stupni.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. , podle kterého má účastník řízení ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, avšak náklady řízení mu nevznikly, neboť soud projednal věc bez nařízeného jednání. Proto bylo rozhodnuto tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
České Budějovice 28. prosince 2017
JUDr. Marie Trnková v. r.
Samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.