Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Af 36/2016 - 21

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce EUREX MEDICA, spol. s r.o., se sídlem Výstavní 604/111, Ostrava-Vítkovice, zastoupeného Ing. Ch. Ž., daňovým poradcem, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj se sídlem Na Jízdárně 3162/3, Ostrava, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1.3.2016 č.j. 328883/16/3202-50521-809758, ve věci prominutí penále,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 1.3.2016 č.j. 328883/16/3202-50521-809758 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13.200,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Ing. Ch. Ž., daňového poradce, bytem R. 732/5, O.-S. B.

O d ů v o d n ě n í :

Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o prominutí penále.

Žalobce v žalobě uvedl, že mu byla na základě daňové kontroly dodatečně vyměřena daňová povinnost na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2012 a listopad 2013 a zároveň penále. Žalobce se neodvolal, daň zaplatil, a požádal o prominutí penále. Žalobce považuje rozhodnutí o zamítnutí žádosti za nedostatečně odůvodněné, když žalovaný nespecifikoval, v čem spatřuje závažnost porušení řádného výkonu správy daní. Žalovaný odůvodnil rozhodnutí pouze porušením daňových předpisů zjištěným v průběhu samotné daňové kontroly, vůbec se nezabýval tím, zda byla splněna podmínka podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen daňový řád), tj. zda žalobce v posledních 3 letech při jiných daňových řízeních porušil předpisy závažným způsobem.

Žalovaný ve vyjádření tvrdil, že podle něj bylo skutečným a jediným účelem transakcí zjištěných při daňové kontrole nezákonné získání odpočtu daně z přidané hodnoty, přičemž se tohoto jednání žalobce dopustil opakovaně (v listopadu 2012 a listopadu 2013) a ve velké výši (doměrek daně celkem 205 000 Kč).

Žalobce v replice uvedl, že žalovaný takto argumentuje až ve vyjádření, nikoli v odůvodnění napadeného rozhodnutí, neuváděl to ani v průběhu daňové kontroly.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen ) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobci bylo ve zprávě o daňové kontrole vytýkáno, že si počínal velmi neobezřetně, neprověřil dostatečně provedení plnění deklarovaným subjektem. V zamítnutí žádosti o prominutí penále žalovaný uvedl, že žalobce sice naplnil formální podmínky pro prominutí (žádost podána včas, daň uhrazena), ale závažně porušil řádný výkon správy daní, když nedošlo k realizaci zdanitelných plnění tak, jak bylo deklarováno ve smlouvách o reklamě ze dne 30.8.2012 a 1.8.2013 a na přijatých daňových dokladech. Žalobce tedy uplatněním nároku na odpočet daně porušil podmínky uvedené v § 72 a § 73 zákona o DPH.

Podle § 259c odst.2 daňového řádu, prominutí daně nebo příslušenství daně není možné, pokud daňový subjekt nebo osoba, která je členem jeho statutárního orgánu, v posledních 3 letech závažným způsobem porušil daňové nebo účetní právní předpisy.

Výkladem citovaného ustanovení se rozsáhle zabýval Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) v rozsudku ze dne 2.8.2017 č.j. -37. K pojmu „závažným způsobem porušil“ uvedl mj., že pojem závažného porušení daňových a účetních předpisů je neurčitým právním pojmem, který vyžaduje interpretaci a subsumpci na konkrétní skutkové okolnosti žadatele. Nejedná se o zmocnění ke správnímu uvážení v pravém slova smyslu. Jakkoli neurčitý právní pojem dává správnímu orgánu často i významný prostor pro interpretaci, a tedy i pro uvážení

v širším smyslu, i tak má tato interpretace meze. Výkladem znaku „závažným způsobem porušil“ stěží může správce daně dospět k takové praxi ..., že prakticky všechna porušení předpisů v určité podmnožině předpisů daňového a účetního práva (např. celních předpisů) jsou porušení závažná. Takovou interpretací by se zjevně vzdálil záměru zákonodárce i samotnému doslovnému znění zákona postavenému na dichotomii dvou skupin porušení zákona – závažných a nikoli závažných, zastoupených v sociální realitě v obou typech případů nikoli vzácně. Interpretace neurčitého právního pojmu pak jistě může být v podstatné míře opřena o zákonné znaky jednání, která jsou typicky považována za závažná porušení, avšak nikdy nemůže abstrahovat od skutkových okolností konkrétních případů. Konečně posouzení naplnění zákonných znaků definovaných neurčitými právními pojmy musí být v příslušném rozhodnutí dostatečně konkrétně odůvodněno. Zejména musí být vyloženo, jaké důvody vedou příslušný správní orgán k tomu, že dělící linii mezi závažnými a nikoli závažnými porušeními daňových a účetních předpisů vede určitým způsobem a na základě určitých typových znaků závažnosti. Dále musí být vyloženo, v jakých ohledech konkrétní případ tyto znaky naplňuje. Konečně je třeba tam, kde na to zjištěné rozhodné skutkové okolnosti ukazují, vyložit, zda konkrétní případ nevykazuje znaky určité výjimečnosti, a pokud ano, v čem spočívají a jaké z toho eventuelně plynou důsledky.

Krajský soud se s výše uvedeným ztotožňuje a ve vztahu k nyní přezkoumávané věci uvádí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného považuje z tohoto hlediska spolu s žalobcem za naprosto nedostatečné. Žalovaný se pokusil o výklad až ve vyjádření k žalobě, což je však irelevantní, navíc o tvrzené účelovosti, úmyslu v jednání žalobce není ani zmínky ve zprávě o daňové kontrole.

Z citovaného rozsudku NSS vyplývá i další závěr, podstatný pro nyní přezkoumávanou věc: Pro účely splnění podmínky a 3 , daňového řádu se nebere v úvahu jednání, jež je skutkovým a právním základem uložení penále, o jehož prominutí daňový subjekt žádá, nýbrž pouze jiná jeho daňově a účetně relevantní jednání v době tří let před vydáním rozhodnutí o žádosti o prominutí penále.

Vzhledem k tomu, že jediným důvodem, uvedeným v napadeném rozhodnutí, bylo porušení daňových předpisů jednáním, jež bylo skutkovým a právním základem uložení penále, o jehož prominutí žalobce žádal, je zcela zřejmé, že takové rozhodnutí nemůže obstát.

Proto krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného podle zrušil a věc podle vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , podle kterého procesně úspěšnému žalobci vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 3.000,- Kč, náklady zastoupení žalobce osobou vykonávající specializované právní poradenství v souladu s (3 úkony právní služby po 3.100,-

Kč a 3x300,- Kč režijní paušál – převzetí věci, žaloba, replika). Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13.200 Kč, a to dle ve spojení s , , ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen ) k rukám osoby, která žalobce v řízení zastupovala. Vzhledem k odlišné úpravě a , týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. , , ), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 9. listopadu 2017

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu