Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

65 Af 91/2016 - 25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném

z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyň Mgr. Jany

Volkové a Mgr. Barbory Berkové věci žalobkyně S. S. O., a. s., IČO X, se sídlem L.

1165/12, O., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem

v Olomouci, Na Střelnici 1212/39, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu

ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí

žalovaného ze dne 26. 5. 2016, č. j. 23620/16/5100-31461-700796, ve věci daně

z nabytí nemovitých věcí,

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou k soudu v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání

rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „žalovaný“) ze dne 26. 5. 2016,

č. j. 23620/16/5100-31461-700796 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým

žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu

pro Olomoucký kraj, územního pracoviště v Olomouci (dále jen „správce daně“),

ze dne 23. 9. 2015, č. j. 1593774/15/3101-70463-805743. Tímto rozhodnutím

správce daně žalobkyni vyměřil daň z nabytí nemovitých věcí (dále jen „platební

výměr“).

pokračování - 2 -

Z předložených podkladů vyplývá, že dne 19. 12. 2013 se konala valná

hromada žalobkyně, na které došlo ke zvýšení základního kapitálu žalobkyně

upsáním akcií s tím, že upisované akcie budou z části hrazeny nepeněžitým

vkladem. Předmětem nepeněžitého vkladu byly pozemky ve vlastnictví občanského

sdružení S. k. O. S. M. ž. Dne 21. 2. 2014 uzavřela žalobkyně se S. k. O. S. M. ž.

smlouvu o převodu nemovitostí a písemné prohlášení vkladatele ke splacení

upsaných akcií nepeněžitým vkladem na zvýšení základního kapitálu, na jejímž

základě žalobkyně nabyla pozemky zapsané na LV X pro katastrální území N. U.,

obec O. Dne 30. 5. 2014 provedl Katastrální úřad pro Olomoucký kraj, katastrální

pracoviště Olomouc, vklad do katastru nemovitostí s právními účinky k 25. 2. 2014.

Dne 2. 3. 2015 vyzval správce daně žalobkyni, aby podala přiznání k dani

z nabytí nemovitých věcí. Zástupce žalobkyně dne 16. 3. 2015 správci daně sdělil,

že žalobkyně není v této věci daňovým poplatníkem s povinností podat daňové

přiznání na daň z nabytí nemovitých věcí.

Správce daně proto vyměřil daň z nabytí nemovitých věcí z moci úřední.

Platebním výměrem žalobkyni vyměřil daň ve výši 436 336 Kč. Proti platebnímu

výměru se žalobkyně odvolala a žalovaná odvolání napadeným rozhodnutím zamítla

a platební výměr potvrdila.

Žalobkyně se v žalobě domáhala zrušení napadeného rozhodnutí i platebního

výměru správce daně. Namítala, že rozhodnutí žalovaného je nesprávné

a nezákonné. Tvrdila, že se žalovaný blíže nezabýval námitkami uvedenými

v odvolání proti rozhodnutí správce daně a tyto námitky nevypořádal.

Žalobkyně dále brojila proti tomu, jak správní orgány posoudily rozhodný den

pro stanovení daně. Podle žalobkyně neměly správní orgány vyjít z toho,

že ke vkladu do katastru nemovitostí v rámci postupu zvyšování základního kapitálu

došlo dne 30. 5. 2014 s právními účinky k 25. 2. 2014.

Žalobkyně namítá, že správní orgány nebraly v úvahu to, že k rozhodnutí

o zvýšení základního kapitálu došlo již před 31. 12. 2013, tedy za účinnosti zákona

č. , obchodního zákoníku (dále jen „ “). Správní orgány

podle žalobkyně nezohlednily přechodná ustanovení ,

o obchodních korporacích (dále jen „zákon o obchodních korporacích“). Z § 778

a § 779 zákona o obchodních korporacích vyplývá, že se u zvyšování základního

kapitálu akciové společnosti mělo postupovat podle dosavadních předpisů.

Za dosavadní předpisy nelze považovat pouze , ale také daňové

předpisy. Ke zvýšení základního kapitálu došlo na základě právní úpravy

v obchodním zákoníku, který byl účinný do 31. 12. 2013, proto není důvod, aby nebyl

„proces“ dokončen i „po stránce daňové“ podle dosavadních předpisů. Přechodná

ustanovení zákona o obchodních korporacích nejsou omezena pouze na konkrétní

zákon; daňové předpisy nemají zvláštní režim nebo prioritu, jedná se tedy také

o dosavadní předpisy. Žalobkyně v této souvislosti pouze obecně zmínila, že Krajský

soud v Ostravě – pobočka v Olomouci na rozdíl od správních orgánů postupoval

podle dosavadních předpisů.

pokračování - 3 -

Žalobkyně dále uvedla, že nemohla mít vliv na to, kdy dojde k zápisu rozhodnutí

o zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku a také kdy dojde ke vkladu

do katastru nemovitostí; nemohla tedy ovlivnit, za účinnosti jakého právního předpisu

správní orgány vklad provedou a k jakým změnám v právní úpravě mohlo v průběhu

této doby dojít. Zákonodárce však pro tyto situace přijal přechodná ustanovení,

kterými se žalobkyně řídila a vycházela z právní úpravy platné a účinné

před 31. 12. 2013, proto nebyla povinna zaplatit daň z nabytí nemovitostí.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě s žalobními námitkami nesouhlasil a navrhoval,

aby krajský soud žalobu zamítl. Nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že se nevypořádal

se všemi odvolacími námitkami. Z textu odvolání je zřejmé, že žalobkyně uplatnila

ve svém podání pouze dvě námitky, se kterými se žalovaný vypořádal; žalovaný

reagoval na všechny skutečnosti, které žalobkyně tvrdila. To, že se názor žalovaného

lišil od názoru žalobkyně, nelze považovat za nedostatečné vypořádání námitek.

Žalovaný dále uvedl, že rozhodným dnem pro posouzení vzniku daňové

povinnosti k dani z nabytí nemovitých věcí je okamžik, k němuž nastaly právní účinky

vkladu do katastru nemovitostí, tedy v posuzovaném případě k 25. 2. 2014. K témuž

dni vzniklo vlastnické právo k nemovitým věcem žalobkyně a je tedy i určujícím dnem

pro použití příslušného hmotněprávního předpisu, v této věci zákonného opatření

senátu č. , o dani z nabytí nemovitých věcí (dále jen „zákonné opatření

senátu“). Přechodná ustanovení zákona o obchodních korporacích nelze podle

žalovaného v nyní rozhodované věci použít, protože je nelze aplikovat na vztahy

v daňovém řízení.

Podle žalovaného žalobkyně nekonkretizovala, v jakém řízení postupoval

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci podle dosavadních předpisů, proto

se k této žalobní námitce nemůže vyjádřit. Pokud měla žalobkyně na mysli postup

krajského soudu při zápisu změny údajů do obchodního rejstříku, který vyplývá ze

soukromoprávního úkonu upraveného v zákoně o obchodních korporacích či dříve

v obchodním zákoníku, je logické, že krajský soud na základě přechodných

ustanovení zákona o obchodních korporacích aplikoval dosavadní právní předpisy.

Tento postup ale nelze použít analogicky na daňové řízení.

Pro úplnost žalovaný doplnil, že i za účinnosti obchodního zákoníku nabývala

obchodní společnost vlastnické právo k nepeněžitému vkladu v podobě nemovité

věci až vkladem do katastru nemovitostí.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle

, (dále jen „ “),

přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování

žalovaného ( ). V souladu s rozhodl krajský

soud bez nařízení jednání.

Krajský soud nejprve posoudil námitku žalobkyně, že se žalovaný v napadeném

rozhodnutí nezabýval všemi námitkami, které žalobkyně uvedla v odvolání. Krajský

soud zjistil, že žalobkyně v odvolání proti platebnímu výměru ze dne 23. 9. 2015

nesouhlasila s tím, že „došlo k vložení s právními účinky vkladu ke dni 30. 5. 2014“

a dále, že „se jedná o rozhodný den pro posouzení všech okolností, za nichž se daň

vyměřuje“. Žalobkyně v odvolání uvedla, že platební výměr opomíjí to, že se jednalo

pokračování - 4 -

o vklad do základního kapitálu akciové společnosti podle obchodního zákoníku

účinného do 31. 12. 2013, dále že platební výměr nezohledňuje přechodná

ustanovení zákona o obchodních korporacích, podle kterých měl správce daně

rozhodovat na základě dosavadních předpisů. Shodně jako v žalobě žalobkyně

namítala, že ke zvýšení základního kapitálu došlo před 31. 12. 2013, a nemohla

proto ovlivnit, kdy dojde k zápisu této skutečnosti do obchodního rejstříku a ke vkladu

do katastru nemovitostí.

Krajský soud tedy zjišťoval, zda se žalovaný skutečně nevypořádal s některou

ze shora shrnutých odvolacích námitek, a má za to, že tomu tak není. Žalovaný

v napadeném rozhodnutí přehledně vymezil, které námitky uplatnila žalobkyně

v odvolání, a poté se všemi námitkami zabýval. Námitce týkající se data 30. 5. 2014,

které správce daně považoval za den vkladu do katastru nemovitostí, dokonce

přisvědčil a zdůvodnil, proč chyba v psaní neměla vliv na výrok platebního výměru.

Poté žalovaný vysvětlil, proč není oprávněn postupovat podle obchodního zákoníku

a z jakých důvodů se v daňovém řízení nepoužijí přechodná ustanovení zákona

o obchodních korporacích. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že se žalovaný

zabýval všemi odvolacími námitkami, a proto tato žalobní námitka není důvodná.

Krajský soud se dále zabýval námitkou vadného posouzení rozhodného dne

pro stanovení daně a neuplatnění přechodných ustanovení zákona o obchodních

korporacích.

Žalobkyně nesouhlasí zejména s tím, že jí správce daně vyměřil jako

poplatníkovi daň z nabytí nemovitých věcí. Krajský soud proto musel zjistit, kdo byl

v této věci poplatníkem daně, kdy vznikla daňová povinnost a kterým právním

předpisem se správní orgány měly řídit.

Podle , daňového řádu (dále jen „ “),

daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti, které jsou podle

zákona předmětem daně, nebo skutečnosti tuto povinnost zakládající. Podle § 2

zákonného opatření senátu předmětem daně z nabytí nemovitých věcí je úplatné

nabytí vlastnického práva k nemovité věci. Zákonné opatření senátu se použije

v nyní rozhodované věci na základě jeho přechodného ustanovení uvedeného

v § 57, podle kterého pro daňové povinnosti u daně dědické, daně darovací a daně

z převodu nemovitostí, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související, vzniklé přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření senátu, se použije zákon

č. , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí,

ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření. Zákonné

opatření senátu bylo platné od 30. 10. 2013 a účinné od 1. 1. 2014. K daňově

rozhodným skutečnostem v této věci došlo až po 1. 1. 2014, proto správce daně

nepochybil, pokud aplikoval zákonné opatření senátu.

Podle § 1 zákonného opatření senátu je poplatníkem daně z nabytí nemovitých

věcí nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci. Krajský soud proto řešil, kdy

žalobkyně nabyla nemovitou věc. Z § 25 odst. 2 zákona o obchodních korporacích

vyplývá, že vlastnické právo k nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, která

je předmětem vkladu, nabývá obchodní korporace zápisem vlastnického práva

do veřejného seznamu na základě prohlášení podle § 19; to platí obdobně pro další

věci, k nimž se vlastnické právo nabývá zápisem do příslušného seznamu.

pokračování - 5 -

Do veřejného seznamu, tedy do katastru nemovitostí, bylo vlastnické právo

žalobkyně zapsáno dne 30. 5. 2014 s právními účinky k 25. 2. 2014 [jak vyplývá

z , o katastru nemovitostí (dále jen „zákon o katastru

nemovitostí“), podle kterého právní účinky zápisu nastávají v okamžiku, kdy návrh na

zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu].

Z výše uvedeného vyplývá, že se žalobkyně stala vlastníkem nemovitých věcí

zápisem do katastru nemovitostí s účinky k 25. 2. 2014. Správce daně se oprávněně

při stanovení daně řídil zákonným opatřením senátu a na jeho základě stanovil,

že poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí je žalobkyně.

Krajský soud se dále zabýval námitkou, že se měly správní orgány řídit § 778

a § 779 zákona o obchodních korporacích. Z § 778 zákona o obchodních

korporacích vyplývá, že se podle dosavadních právních předpisů až do svého

skončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, které se řídí

dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto

zákona. Ustanovení § 779 zákona o obchodních korporacích uvádí, že bylo-li přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona učiněno právní jednání vedoucí k rozhodnutí

orgánu obchodní korporace, dokončí se takto zahájený proces podle dosavadních

právních předpisů. Zde krajský soud zdůrazňuje, že v nyní rozhodované věci

se jedná o stanovení daně jako veřejnoprávní povinnosti, nejedná se o spor

vyplývající ze zvýšení základního kapitálu společnosti. Správní orgány neřešily

soukromoprávní otázky týkající se zvýšení základního kapitálu upsáním akcií.

Pro stanovení daňové povinnosti bylo pro správní orgány rozhodné pouze to, kdo

nově nabyl nemovité věci a kdy k této skutečnosti došlo. K tomu existuje – jak již

krajský soud vysvětlil výše – veřejnoprávní úprava, ze které měly správní orgány

povinnost vycházet. Žalobkyně tedy nesprávně směšuje soukromoprávní úpravu

týkající se zvýšení základního kapitálu a z toho vyplývající otázky a veřejnoprávní

úpravu vztahující se na daňové řízení. Žalovaný se proto nemohl odchýlit

od zákonného opatření senátu, které na stanovení daně z nabytí nemovitostí

dopadalo, a rozhodovat podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Přechodná

ustanovení zákona o obchodních korporacích mu tento postup - jak se nesprávně

domnívá žalobkyně – ani neumožňovala. Krajský soud se proto neztotožnil ani

s touto námitkou žalobkyně.

Krajský soud proto posoudil poslední žalobní námitku, že žalobkyně nemohla

ovlivnit, kdy dojde k zápisu do veřejných rejstříků a tedy jaká právní úprava bude

na rozhodovanou věc dopadat. K tomu krajský soud uvádí, že žalobkyně si sama

zvolila, kdy se uskuteční valná hromada a dojde ke zvýšení základního kapitálu.

Zákonné opatření senátu bylo platné již od 30. 10. 2013, žalobkyně se mohla

o změnách právní úpravy již s předstihem informovat. Námitka, že nemohla ovlivnit,

kdy dojde k zápisu do veřejného rejstříku, je také lichá. Žalobkyně podala návrh

na vklad do katastru nemovitostí dne 25. 2. 2014, nemohla tedy očekávat,

že za jakýchkoli okolností by ke vkladu mohlo dojít před 1. 1. 2014. Krajský soud

se proto s touto námitkou také neztotožnil.

Podle § 32 písm. a) zákonného opatření senátu daňové přiznání k dani z nabytí

nemovitých věcí je poplatník povinen podat nejpozději do konce třetího kalendářního

měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl v katastru nemovitostí

proveden vklad vlastnického práva k nemovité věci. V souladu s tímto ustanovením

pokračování - 6 -

správce daně vyzval žalobkyni k podání daňového přiznání a když tak neučinila,

vydal platební výměr. Krajský soud má za to, že správce daně tímto postupem

nepochybil, stejně jako žalovaný, který následně platební výměr potvrdil. Na základě

výše uvedeného proto krajský soud žalobu podle

jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , když plně

procesně úspěšnému žalovanému nevznikly podle obsahu spisu v tomto soudním

řízení žádné náklady přesahující jeho obvyklou úřední činnost.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho

doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Olomouci dne 15. listopadu 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Šnejdrlová, Ph.D., v. r.

M. Ch. předsedkyně senátu