Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 223/2017 - 18

- 19

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobce: A. L., zastoupen JUDr. Dagmar Kláskovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, U Soudu 388/1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2017, č. j. – 48,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Dagmar Kláskové s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4.114 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát.

Odůvodnění:

[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2016, č. j. OAM-465/ZA-ZA05-K01-2015. Tímto rozhodnutím žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu.

[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z toho, že žalobce dne 18. 5. 2015 podal v pořadí již třetí žádost o mezinárodní ochranu, a to z opakujících se důvodů (výhrůžky od věřitele na Ukrajině, zdravotní stav žalobce, údajně trpícího epilepsií) a třetího důvodu, jímž je obava z bezpečnostní situace na Ukrajině a z nástupu do armády. Žalobce v žádosti o mezinárodní ochranu dále uvedl, že se hlásí k pravoslavné církvi, od roku 1991 je členem organizace „RUCH“, nebyl a není trestně stíhán. Je rozvedený a do roku 2001 žil v Černovecké oblasti na Ukrajině. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že užívá lék Keppra a doložil lékařské zprávy z roku 2014. Tvrdí také, že trpí vražednými a sebevražednými sklony. V souvislosti s bezpečnostní situací na Ukrajině a možným odvodem do armády poznamenal, že má v Doněcké oblasti příbuzné, proti kterým nechce bojovat. Jedná se o bratrance s rodinou, s nímž byl v kontaktu naposledy před dvaceti lety. Žalobce bydlí v Pobytovém středisku v Kostelci nad Orlicí. Má přítelkyni, která bydlí v Pardubicích, kam za ní jezdí. V obou předchozích případech se žalobce proti nepřiznání mezinárodní ochrany bránil žalobami, které byly zamítnuty. Následné kasační stížnosti byly odmítnuty pro nepřijatelnost (usnesení ze dne 8. 11. 2012, č. j. – 44, a ze dne 31. 3. 2015, č. j. – 28).

[3] Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení azylu. Tvrzení o pronásledování žalobce věřiteli kvůli dluhům bylo dostatečně vypořádáno v průběhu druhého řízení o mezinárodní ochranu (krajský soud odkázal navíc na rozsudky tohoto soudu ze dne 10. 3. 2004, č. j. – 48, a ze dne 24. 2. 2005, č. j. – 28). Ve vztahu ke konfliktu na Ukrajině krajský soud připomněl výnos prezidenta Ukrajiny č. 411/2016, a zprávu ČTK ze dne 2. 11. 2016 o realizaci tohoto výnosu, a zdůraznil, že žalovaný k posouzení relevance ozbrojeného konfliktu realizoval i třístupňový test ve smyslu rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. – 68. Krajský soud konečně nepřehlédl, že veškeré souvislosti ve vztahu ke zdravotnímu stavu, jakož i rodinným a sociálním vazbám žalobce byly rovněž velmi podrobně žalovaným vypořádány.

[4] Kasační stížnost podal žalobce z důvodů podle a b) (dále jen „“) a navrhl rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Konkrétně namítal, že krajský soud neměl pro účely posouzení naplnění podmínek mezinárodní ochrany dostatečně zjištěný aktuální stav na Ukrajině, a rovněž zdůvodnění využití možnosti ochrany ukrajinskými orgány označil za nedostatečné. V souvislosti s humanitárním azylem stěžovatel namítl, že možnost jeho odmítnutí je limitována zákazem libovůle. Vypořádání jeho rodinných a sociálních vazeb označil z obecné.

[5] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítnout. Zdůraznil, že krajský soud postupně vypořádal veškeré žalobcovy námitky a na závěr uvedl, že azyl nelze zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území republiky podle , o pobytu cizinců na území České republiky.

[6] Nejvyšší správní soud především posoudil otázku přijatelnosti kasační stížnosti ( ). Ve smyslu stabilizované judikatury tohoto soudu (viz například rozsudek ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39) je primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. Pokud takové otázky kasační stížnost nenastoluje, nemůže svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.

[7] Nelze přehlédnout, že důvody, které žalobce uplatnil ve své žádosti o mezinárodní ochranu opakovaně, byly na všech stupních posuzování vypořádány a nebyly shledány jako opodstatněné, respektive relevantní. Se souvisejícími právními otázkami se konkrétně vypořádal i tento soud v usneseních ze dne 8. 11. 2012, č. j. – 44, a ze dne 31. 3. 2015, č. j. – 28, a to rovněž s odkazem na další vlastní rozhodnutí [otázka dostatečného zjištění skutkového stavu viz rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. – 59, a usnesení ze dne 6. 3. 2012, č. j. – 24, vyloučení soukromých osob jako původců pronásledování či vážné újmy viz rozsudek ze dne 31. 7. 2008, č. j. – 47, důvod udělení humanitárního azylu viz rozsudek ze dne 11. 3. 2004, č. j. – 55, problematika přezkumu rozhodnutí týkajících se humanitárního azylu viz rozsudek ze dne 22. 1. 2004, č. j. – 48, posouzení azylového významu ozbrojeného konfliktu na Ukrajině viz usnesení ze dne 9. 10. 2014, č. j. – 34, a ze dne 15. 1. 2015, č. j. – 17, případně obava z nástupu do armády viz rozsudek ze dne 29. 3. 2004, č. j. – 49].

[8] Kasační stížnosti žalobce, respektive jeho případ, tedy neobsahuje žádnou právní otázku, kterou by bylo nutno zodpovědět v zájmu sjednocování judikatury, který by odůvodnil přijatelnost kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud současně neshledal ani žádné zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele a zakládalo by tak přijatelnost kasační stížnosti (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39).

[9] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle pro nepřijatelnost odmítl.

[10] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu ( , ).

[11] Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Dagmar Kláskové přiznal Nejvyšší správní soud odměnu za jeden úkon právní služby podle , a ve výši 3100 Kč, a 300 Kč náhrady hotových výdajů podle citované vyhlášky. Zástupkyně žalobce je plátkyní DPH, proto byla úhrnná částka odměny a náhrady hotových výdajů podle navýšena o 21%. V souhrnu se tedy jedná o částku 4114 Kč, která bude zástupkyni stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení stěžovatele nese podle stát.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u přípustné opravné prostředky ( ).

V Brně dne 23. listopadu 2017

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu