Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 328/2017 - 27

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2017, č. j. 445833/17/2607-00540-607648, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 9. 2017, č. j. – 24,

takto:

I. Žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků se zamítá.

II. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá.

III. Kasační stížnost se zamítá.

IV. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

V. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti shora označenému usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“), kterým byl zamítnut její návrh na ustanovení zástupce pro řízení o její žalobě proti shora označenému rozhodnutí žalovaného a dále též zamítnuta její žádost o osvobození od soudních poplatků. Součástí textu kasační stížnosti učinila stěžovatelka rovněž žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, stejně jako návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[2] Vzhledem k závěrům rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, vyjádřeným v jeho usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. – 19 (srov. zejm. odstavce 28 a 29), nevzniká podáním kasační stížnosti proti usnesení o neustanovení zástupce a neosvobození od soudních poplatků stěžovatelce poplatková povinnost, stejně jako není dána povinnost zastoupení stěžovatelky ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Nejvyšší správní soud stěžovatelku o tomto zpravil přípisem ze dne 25. 9. 2017, č. j. – 12, přičemž ji zároveň vyzval ke sdělení, zda na svém návrhu na ustanovení zástupce a na žádosti o osvobození od soudních poplatků trvá. Stěžovatelka nato reagovala přípisem, v němž zdůraznila, že na svých návrzích trvá.

[3] Podle „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“ Vzhledem k výše uvedené judikatuře rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že stěžovatelce v řízení dosud nevznikla žádná poplatková povinnost. Rovněž je třeba uvést, že stěžovatelka v časovém rozmezí přesahujícím jedno desetiletí, v němž Nejvyšší správní soud projednává její kasační stížnosti a jiná podání, nepožadovala takové úkony, které by byly podle Sazebníku soudních poplatků (příloha č. 1 , o soudních poplatcích, v příslušných zněních) zpoplatněny, pročež lze s pravděpodobností hraničící s jistotou předpokládat, že jí taková poplatková povinnost nevznikne ani v současném řízení o kasační stížnosti. Krom toho Nejvyšší správní soud poznamenává, že o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku nerozhodoval, neboť věc projednal přednostně; nadto judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že krajské soudy jsou v případě napadení jejich rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků kasační stížností zásadně povinny vyčkat rozhodnutí o takové kasační stížnosti předtím, než případně řízení o žalobě zastaví pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2014, č. j. – 43; odstavec 45), pročež je návrh na přiznání odkladného účinku prakticky bezpředmětný. Poplatková povinnost spojená s návrhem na přiznání odkladného účinku je soudem ukládána až v rámci rozhodnutí o tomto návrhu účinku (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. – 32). Jelikož stěžovatelka není povinna platit v tomto řízení jakýkoli soudní poplatek, nemohou logicky jakékoli její poměry být natolik palčivé, aby zakládaly důvod pro ze své povahy výjimečný postup spočívající v osvobození od soudních poplatků. Předmětná žádost je rovněž prakticky bezpředmětná, pročež ji Nejvyšší správní soud výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

[4] Podle věty první před středníkem platí, že „[n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát “. Jak již Nejvyšší správní soud ozřejmil výše, v nynějším řízení není třeba s ohledem na judikaturu rozšířeného senátu a obsah napadeného usnesení trvat na splnění podmínky zastoupení stěžovatelky dle . Krom toho Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost vad prostou, pročež lze konstatovat, že ustanovení zástupce stěžovatelce není nezbytné k ochraně jejích práv, jak vyžaduje výše citované zákonné ustanovení. Výrokem II. tohoto rozsudku proto Nejvyšší správní soud zamítl návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

[5] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná.

[6] Kasační stížnost není důvodná.

[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu uplatněných kasačních námitek napadené usnesení krajského soudu. Krajský soud k důvodu zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků uvedl, že stěžovatelka k výzvě soudu nedoložila své majetkové poměry, byť k tomuto měla dostatečný časový prostor (přinejmenším 3 týdny). Nekonkretizovala tedy své tvrzení o nedostatku prostředků k hrazení soudních poplatků, ani povinnost důkazní k tomuto tvrzení. Krajský soud dále podotknul, že stěžovatelka v řízeních před tímto soudem vystupuje opakovaně, přičemž jí opakovaně není přiznáváno osvobození od soudních poplatků s tím, že její tvrzení o majetkové situaci jsou buďto neúplná, nebo proto, že je stěžovatelka vůbec nedoloží. V návaznosti na neosvobození stěžovatelky od soudních poplatků pak krajský soud nutně zamítl i její návrh na ustanovení zástupce, neboť právě shledání předpokladů pro osvobození od soudních poplatků je jednou z nezbytných podmínek k vyhovění takovému návrhu.

[8] Nejvyšší správní soud z obsahu spisu krajského soudu zjistil, že krajský soud vyzval stěžovatelku usnesením ze dne 18. 7. 2017, č. j. – 19, k vyplnění přiloženého formuláře pro sdělení majetkových poměrů, a dále k uvedení důvodů, ze kterých je navrhované ustanovení zástupce z řad advokátů nezbytné k ochraně jejích práv, to vše ve lhůtě jednoho týdne od doručení. Toto usnesení bylo dle doručenky, jež je součásti spisu krajského soudu, stěžovatelce doručeno fikcí ve smyslu , , v rozhodném znění, dne 31. 7. 2017. Přílohou e-mailové zprávy zaslala stěžovatelka krajskému soudu dne 10. 8. 2017 scan přípisu, datovaného dnem 9. 8. 2017, dle kterého stěžovatelka vyplněný formulář zaslala téhož dne poštou krajskému soudu, společně s vylíčením nezbytnosti ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně jejích práv. Spis krajského soudu ovšem neobsahuje stěžovatelkou avizovaný vyplněný formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ani obálku, v níž měl být krajskému soudu odeslán, dokonce ani originál přípisu, jehož scan byl krajskému soudu doručen dne 10. 8. 2017 přílohou e-mailové zprávy. Ve spisu krajského soudu následuje až originál napadeného usnesení.

[9] Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti namítala, že napadené usnesení hrubě a účelově zkresluje skutkový stav věci, nemůže jí v tomto Nejvyšší správní soud přisvědčit. Výše popsaný obsah napadeného usnesení totiž zcela koresponduje s obsahem spisu krajského soudu. Rovněž jí nelze přisvědčit v tom, že její žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů byly a jsou objektivně důvodné; stěžovatelka je totiž vyjádřila zcela strohým, až formulářovým způsobem. Stěžovatelka nadto ani nenamítá, že vyplněný formulář o majetkových poměrech krajskému soudu skutečně fyzicky zaslala. Nejvyšší správní soud dále podotýká, že mu není zřejmé, co případně stěžovatelce objektivně bránilo v zaslání scanu vyplněného formuláře přílohou e-mailové zprávy spolu se scanem jejího přípisu ze dne 9. 8. 2017. Lze proto uzavřít, že stěžovatelka k výzvě krajského soudu nedoložila své majetkové poměry, pročež jí krajský soud zcela v souladu s osvobození od soudních poplatků nepřiznal a posléze konzistentně s tímto krokem ani nevyhověl jejímu návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů pro předmětné žalobní řízení. Pokud stěžovatelka okrajově namítala, že krajskému soudu jsou její majetkové poměry z úřední činnosti již známy, nezbývá než upozornit, že krajský soud tuto skutečnost v odůvodnění napadeného rozsudku reflektoval s tím, že ani v jiných řízení nebývá stěžovatelka se svými žádostmi o osvobození od soudních poplatků úspěšná. Stěžovatelka se tedy v podstatě dovolávala dřívějších zjištění krajského soudu, která ale přesto nevedla k vyhovění jejím žádostem; tato argumentace tudíž zjevně postrádá logiku.

[10] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, přičemž konstatuje, že napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by byl povinen přihlédnout i nad rámec daný kasační stížností ( ). Nezbylo tedy, než kasační stížnost výrokem III. tohoto rozsudku zamítnout v souladu s in fine

[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto na základě ve spojení s Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná a nemá proto právo na náhradu svých nákladů. Žalovaný naproti tomu ve svém přípise ze dne 4. 10. 2017 soudu sdělil, že právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti neuplatňuje. Výrokem IV., resp. V. tohoto rozsudku proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že stěžovatelka ani žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. října 2017

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu

Hana Ševčíková