Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 21/2017 - 83

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) J. T. ml., b) J. T. st., c) S. V., d) V. P., a e) R. P., všichni zastoupeni JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem se sídlem Vídeňská 9, Klatovy, proti žalovanému: Městský úřad Klatovy, se sídlem nám. Míru 62, Klatovy, za účasti osob zúčastněných na řízení: I. J. B., II. Mgr. J. W. a III. M. W., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. ZN/ŽP/470/15, čj. ŽP/01493/15, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 1. 2017, čj. -42,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] V této věci je sporné, zda měl krajský soud věcně projednat žalobu proti rozhodnutí, kterým bylo vysloveno, že pozemky patřící sousedům žalobců plní funkci lesa, a proti kterému žalobci nepodali odvolání, protože se o jeho vydání včas nedozvěděli.

[2] Sousedé žalobců (nyní osoby zúčastněné na řízení) podali k žalovanému žádost o změnu kultur jejich pozemků, v níž navrhovali, aby jejich pozemky byly nadále evidovány jako pozemky určené k plnění funkcí lesa podle , o lesích (lesní zákon). Žalovaný z ortofotomapy ověřil, že lokalita je porostlá souvislým dřevinným porostem a po obdržení souhlasného stanoviska orgánu ochrany přírody rozhodl dne 5. 3. 2015 o změně kultury pozemků z pozemků evidovaných jako ostatní plocha – jiná plocha na pozemky určené k plnění funkcí lesa – lesní pozemky.

[3] Žalobci jako vlastníci sousedních pozemků se řízení o změně kultury neúčastnili a nebyli o probíhajícím řízení nijak informováni. O změně se dozvěděli až v září 2016, kdy jeden z žalobců požádal o vydání rozhodnutí o umístění stavby na svém pozemku a jeho žádost byla zamítnuta, neboť umístění stavby by nebylo vhodné v bezprostřední blízkosti (6,3 m) lesního pozemku. Žalobci se proto cítili poškozeni rozhodnutím o změně kultury pozemků a prostřednictvím návrhu na obnovu řízení se domáhali zrušení tohoto rozhodnutí; se svým návrhem však neuspěli ani u žalovaného, ani u odvolacího orgánu.

[4] Proti rozhodnutí o změně kultury pozemků podali pak žalobci žalobu ke Krajskému soudu v Plzni. Tuto žalobu soud odmítl pro nepřípustnost, neboť žalobci nevyčerpali řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem.

II. Kasační stížnost a další podání v kasačním řízení

[5] Proti tomuto usnesení podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížnost. Žalovaný si podle stěžovatelů měl být vědom, že rozhodnutím o změně kultury pozemků budou dotčena práva vlastníků sousedních pozemků a staveb (omezení v budoucí výstavbě, emise ze sousedních pozemků), a proto stěžovatelé neměli být v řízení opomenuti. Žalovaný nesprávně vymezil okruh účastníků správního řízení, do nějž stěžovatele nezahrnul; proto se na stěžovatele nevztahuje lhůta podle (stěžovatelé nemohli podat odvolání proti rozhodnutí do roka ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z vlastníků pozemků, protože o řízení vůbec nevěděli).

[6] Žalovaný ke kasační stížnosti uvedl, že pozemky dotčené rozhodnutím se nachází na pomezí venkovské zástavby a zemědělsky využívané půdy a v době rozhodování se na nich nacházel rozsáhlý, věkově diferencovaný lesní porost. Dílčí výsadba stromů svědčila o udržování pozemku, který byl evidován jako ostatní plocha, a přítomnost lesního porostu tedy nebyla nežádoucí. Rozhodnutí žalovaného bylo deklaratorním rozhodnutím, které vychází z faktického stavu pozemku; stěžovatelé si ostatně museli být vědomi, že na sousedních pozemcích je vzrostlý lesní porost. Stěžovatelé podle názoru žalovaného nebyli účastníky řízení ani dalšími dotčenými osobami ( a 2 ), protože jejich práva nemohla být rozhodnutím přímo dotčena. V úvahu nepřipadá ani účastenství podle , neboť žádný zvláštní zákon taxativně nestanoví okruh účastníků řízení při rozhodování v pochybnostech podle lesního zákona.

[7] Na vyjádření žalovaného následně reagovali stěžovatelé, jejich repliku poté komentoval žalovaný a své vyjádření připojily i osoby zúčastněné na řízení. Podání se týkala převážně věci samé (charakteru pozemků) a vztahů mezi sousedy, ale pro právní posouzení věci nebyla důležitá, a proto se jimi soud nezabýval.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[8] Kasační stížnost není důvodná.

[9] Podle může osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků. Objektivní lhůta jednoho roku je stanovena s ohledem na zajištění právní jistoty osob dotčených rozhodnutím, neboť není žádoucí, aby i po letech po vynesení rozhodnutí dotčené osoby stále neměly jistotu konečného rozhodnutí ve věci.

[10] Není sporu o tom, že stěžovatelé ve lhůtě podle nepodali odvolání, a nevyčerpali tak řádný opravný prostředek v řízení před správním orgánem. Rozhodnutí o změně kultury pozemku bylo oznámeno poslednímu z účastníků dne 12. 3. 2015, jednoroční objektivní lhůta pro podání odvolání při neoznámení rozhodnutí podle uplynula dne 12. 3. 2016. V této lhůtě mohli stěžovatelé vyčerpat příslušný opravný prostředek v rámci správního řízení, kterým je zde odvolání. Stěžovatelé však takto nepostupovali, odvolání nepodali a žalobu proti rozhodnutí žalovaného podali až dne 29. 11. 2016.

[11] Je třeba zdůraznit, že ustanovení se vztahuje nejen na případy, kdy se účastník sice účastnil celého správního řízení, avšak konečné rozhodnutí mu nebylo doručeno, ale i na případy, kdy potenciální účastník o probíhajícím správním řízení vůbec nevěděl a nevystupoval v něm, a tedy mu ani konečné rozhodnutí doručeno nebylo (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 1. 2008, čj. -48). Taková úprava se může v některých případech jevit jako tvrdá vůči těm, kteří účastníky materiálně byli (měli být), a přesto nedostali možnost reálně se účastnit řízení, hájit svá práva a případně se bránit proti vydanému rozhodnutí odvoláním nebo i žalobou. Řešení, které přinášel předchozí (č. ) a které umožňovalo opomenutým účastníkům podat odvolání i po letech, ale zase hrozilo vážnými důsledky pro další (neopomenuté) účastníky, kteří dlouhodobě postupovali podle domněle pravomocného rozhodnutí. Nový tedy umožňuje zvrátit právní moc jednou vydaného rozhodnutí ještě po dobu jednoho roku od jeho oznámení poslednímu z (neopomenutých) účastníků, ale poté již dostává přednost právní jistota a opomenutí účastníci se s tímto stavem musejí smířit.

IV. Závěr

[12] NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou podle

[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle za použití Stěžovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměli úspěch; žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

[14] Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim soud neuložil žádnou povinnost, při které by jim náklady vůbec mohly vzniknout ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. října 2017

Daniela Zemanová předsedkyně senátu