Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
9 Azs 197/2017 - 28.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 Azs 197/2017 - 28
[16] Stěžovatel je přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[17] Žalovaný ve vyjádření odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, jakož i jím vydaného rozhodnutí. V projednávané věci nebyla shledána existence žádného z taxativně vymezených důvodů pro udělení jakékoliv formy mezinárodní ochrany. Je přesvědčen, že jím vydané rozhodnutí je stejně jako rozsudek krajského soudu, vydáno v souladu s právními předpisy. Souhlasí se závěry krajského soudu, který v rozhodnutí ani v postupu žalovaného nezákonnost ani vady řízení neshledal, veškeré žalobní námitky vypořádal.
[18] Stěžovatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany pouze z důvodu legalizace pobytu na území ČR, což samo o sobě azylově relevantním důvodem není. Žalovaný připomenul protiprávní jednání stěžovatele, pro které mu nebyl prodloužen pobyt na území České republiky.
[19] Kasační stížnost je nepřijatelná, neboť se netýká právních otázek, které dosud nebyly judikaturou řešeny či otázek, které jsou naopak řešeny judikaturou rozdílně, navrhuje kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, případně ji zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[20] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).
[21] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje na své usnesení sp. zn. 1 Azs 13/2006, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
[22] Soud nespatřuje v namítaných skutečnostech přesah vlastních zájmů stěžovatele, a to v mezích vytyčených výše zmíněným usnesením prvního senátu zdejšího soudu. Skutková zjištění mají oporu ve spisu, řešená otázka byla vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou a krajský soud se řádně vypořádal se všemi žalobními námitkami. Dle § 104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno. Přesto soud dále stručně uvede, proč věc stěžovatele nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí zdejší soud podrobně věcně zabýval.
[23] Skutečnost, že krajský soud vycházel z konstantní a ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, která se zabývala posouzením obdobných právních otázek, rozhodně nemá za následek nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí či nesprávné právní posouzení skutkového stavu.
[24] V první řadě je třeba připomenout sjednocující funkci judikatury Nejvyššího správního soudu, která je výslovně zakotvena v ustanovení § 12 s. ř. s. Skutečnost, že jím vydaná rozhodnutí nelze považovat za striktně obecně závazná, neznamená, že by rozhodovací činnost NSS byla bez významu. S ohledem na zákonnou sjednocovací funkci je tomu právě naopak. Obecně vyjádřené závěry se tak nepochybně v přiměřeném rozsahu uplatní i v jiných případech, v nichž soud zkoumá obdobnou otázku. Rozhodnutí vrcholných soudů, jakkoliv nemají precedenční účinky, je třeba respektovat v případech, kdy soud posuzuje skutkově a právně analogickou věc (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2008, č. j. 6 As 18/2008 - 107).
[25] Za zcela zavádějící považuje soud námitku o uměle rozděleném skutkovém stavu. Stěžovatel tvrdil dva různé důvody, pro které mu dle jeho přesvědčení měla být udělena mezinárodní ochrana. Tyto důvody také krajský soud posuzoval a zcela přezkoumatelným způsobem popsal, z jakých skutkových zjištění při formulaci svých právních závěrů vyšel.
[26] K nesprávnému posouzení namítané menšinové sexuální orientace lze uvést, že krajský soud se velmi podrobně vypořádal s hrozbou pronásledování z důvodu homosexuální orientace stěžovatele. Konstatoval, že sexuální orientace žadatele o azyl může být relevantní, pokud této osobě hrozí újma z důvodu pronásledování právě pro její skutečnou či předpokládanou sexuální orientaci. Homosexualita je obecně charakteristikou, která v jistých ohledech komplikuje život jedince již jen proto, že je menšinově sexuálně orientován, a to i v nejtolerantnějších a nejliberálnějších zemích. S odkazem na relevantní judikaturu také uvedl, že obecná situace ve světě z pohledu přijímání homosexuality jako jedné ze sexuálních orientací, je mimo země západního světa podstatně složitější (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2006, č. j. 2 Azs 66/2006 - 52, publikovaný pod č. 1066/2007 Sb. NSS).
[27] S jeho závěrem, že relevantním důvodem z hlediska mezinárodní ochrany může být příslušnost k této sociální skupině pouze za situace, kdy s sebou nese odůvodněný strach z pronásledování směřujícího vůči žadateli, se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje.
[28] Stěžovatel neuvedl žádné konkrétní důvody, pro které by negativní projevy týkající se jeho sexuální orientace v zemi původu dosáhly intenzity pronásledování. Krajský soud nepominul, že ze zpráv o zemi původu založených ve správním spise plyne, že osoby s menšinovou sexuální orientací mají obecně ve Vietnamu složité postavení zejména s ohledem na vazby k vlastní rodině, to však nemá samo o sobě za následek natolik intenzivní újmu, nátlak či ústrky, které by odůvodňovaly poskytnutí azylu či jiné formy mezinárodní ochrany.
[29] Nepochopení nejbližších rodinných příslušníků, jejich stud či negativní náhled na ně ze strany sousedů, zákonem stanoveným důvodem pro udělení jakékoliv mezinárodní ochrany nejsou. Účelem mezinárodní ochrany není poskytnout žadateli ochranu před jakýmkoliv negativním jevem ve vztahu k němu v zemi jeho původu, v tomto případě řešit složitou rodinnou a sociální situaci stěžovatele, případně snižující kvalitu jeho života (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2005, č. j. 5 Azs 125/2005 - 46).
[30] Stěžovatel o mezinárodní ochranu požádal po 8 letech pobytu na území ČR, v době po vydání výjezdního příkazu, kdy měl povinnost území ČR opustit. Jeho žádost považuje soud za zjevně účelovou, jejímž jediným cílem je snaha legalizovat svůj pobyt na území ČR. Snaha o legalizaci pobytu na území ČR nezakládá důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 26. 9. 2006, č. j. 4 Azs 442/2005 - 43, vyslovil, že „institut azylu slouží lidem, kteří jsou v zemi původu pronásledováni ze zákonem stanovených důvodů (§ 12 zákona o azylu) a obecně není prostředkem pro řešení jakýchkoli problémů (ekonomických, osobních, rodinných) v zemi původu. Udělení azylu lze aplikovat pouze v omezeném počtu případů ve smyslu zákonem stanovených podmínek. Legalizace pobytu se záměrem vyhnout se případným nepříznivým důsledkům nezákonného pobytu na území ČR není v žádném případě důvodem pro mezinárodní ochranu formou azylu“. K obdobným závěrům dospěl také v rozhodnutích ze dne 19. 10. 2006, č. j. 7 Azs 234/2005 - 48; ze dne 12. 10. 2006, č. j. 6 Azs 297/2005 - 53; nebo ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69.
IV. Závěr a náklady řízení
[31] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu § 104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.
[32] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2017
JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu