Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 A 107/2015 - 39

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

15. Městský soud se zcela ztotožňuje s právní argumentací žalovaného vyřčenou jak v napadeném a prvostupňovém rozhodnutí, tak i ve vyjádření k žalobě. Předmětem sporu mezi účastníky řízení nejsou v tomto případě skutkové otázky, nýbrž výlučně otázka právní, tedy otázka interpretace aplikovaného ustanovení § 40b odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona o rozhodčím řízení, ve znění účinném v době správního rozhodování. Městský soud se shoduje se žalovaným v tom, že vzdělání poskytované v SR Panevropskou vysokou školou svým obsahem odpovídá vzdělání poskytovanému na právnických fakultách v ČR pouze zčásti. Přestože právní řády ČR a SR mají historický společný základ a jsou si příbuzné obsahově i jazykově a oba jsou v obdobné míře ovlivňovány evropským a mezinárodním právem, jejich platná úprava vykazuje po roce 1992 (a to i s přihlédnutím ke stejným vlivům evropského práva jak před vstupem, tak po vstupu obou zemí do EU) rozdíly, pro které nelze vzdělání dosažené ve studijním programu zaměřeném na právo, resp. právní řád SR považovat za vzdělání obsahově rovnocenné vzdělání poskytovanému na českých vysokých školách. Za podstatnou a správnou považuje městský soud právní argumentaci a úvahu žalovaného v tom, že vedle společného základu právní úpravy spotřebitelského práva a vedle ovlivnění tohoto odvětví práva směrnicemi EU, resp. obdobné harmonizace tohoto právního odvětví v ČR i SR, existuje prostor pro samostatnou, podrobnější, zvýšenou regulaci ochrany spotřebitelů, že právní řády ČR a SR vykazují rozdíly, které nejsou zanedbatelné, a proto vzdělání ve studijním programu orientovaném na právní řád SR, tedy vzdělání získané žalobcem, není rovnocenné právnímu v zdělání získanému v ČR. Tyto aspekty je nezbytné vzít v úvahu pro posouzení otázky zápisu do seznamu rozhodců v ČR. Městský soud se ztotožňuje se žalovaným v posouzení společenského a právního postavení rozhodce v tom, že nelze nevidět, že výkon rozhodcovské funkce do jisté, zákonem vymezené míry supluje výkon soudcovské funkce a je obdobou výkonu soudcovské rozhodovací funkce, tudíž má povahu výkonu veřejné moci a postavení rozhodce není v tomto úhlu pohledu srovnatelné s postavením advokáta.

16. Městský soud souhlasí s požadavkem žalovaného, aby rozhodci osvědčili znalost komplexní právní úpravy v oblasti spotřebitelského práva, nikoli jen v rozsahu uskutečněné transpozice směrnic EU do právního řádu ČR. Domnívá se, že zázemí celkového právního prostředí je dáno nejen právním řádem (pozitivním právem, právními předpisy), ale i konstantní judikaturou a právní literaturou vyučovanou – pokud jde o český právní řád – na českých právnických fakultách

17. Pokud byla žaloba zamítnuta, znamená to, že městský soud po zvážení všech aspektů žaloby i vyjádření žalovaného a přezkoumávaného správního rozhodnutí dospěl k závěru, že žalovaný učinil všechna potřebná skutková zjištění již v prvním stupni správního řízení a vyšel ze skutkových zjištění vyplývajících ze srovnání studijních programů v ČR a na Slovensku. Městský soud se ztotožnil s jeho závěrem, že hlavní prvek vzdělání, tedy studium národního pozitivního práva obsahem neodpovídá vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na vysokých školách v ČR, neboť studenti v daném případě na Panevropské vysoké škole na Slovensku si osvojují znalosti ze základních odvětví práva slovenského, nikoli úpravy práva českého. Napadené rozhodnutí v jeho jednotě s rozhodnutím prvostupňovým, považuje soud za úplné a vycházející z nezbytných skutkových zjištění a ověření a zároveň za přesvědčivé, co se týče právní argumentace a vyřčených právních závěrů.

18. K žalobcově námitce, že žalovaný ignoroval dopad tří jím citovaných vybraných mezinárodních smluv, konkrétně smlouvy mezi ČR a SR ze dne 28. 11. 2013 o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v ČR a v SR, úmluvy ze dne 11. 4. 1997 o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu a smlouvy mezi ČR a SR ze dne 23. 11. 1992 o dobrém sousedství, přátelských vztazích a spolupráci, lze jen opět souhlasit se žalovaným, že prvé dvě smlouvy skutečně dopadají cíleně na akademické, nikoli profesní prostředí, a co se týče třetí smlouvy o dobrém sousedství, tak ta se na danou problematiku vůbec nevztahuje.

19. S ohledem na výše uvedené posouzení přezkoumávaného rozhodnutí městský soud neshledal rozpor napadeného rozhodnutí s připomenutými ustanoveními primárního evropského práva a nenašel ani v normách tohoto práva oporu pro to, aby přikročil k podání předběžné otázky SDEU. Žalobcův návrh v tomto směru neshledal pro úspěšné posouzení žaloby důvodným.

IV.

Závěr a náklady řízení

20. Z výše uvedených důvodů dospěl městský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. zamítl.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. a odpovídá skutečnosti, že žalobce nebyl v řízení úspěšný, naopak ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému podle jeho sdělení náklady nevznikly, a proto jejich náhradu nepožaduje.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 27. října 2017

JUDr. Jan Ryba

předseda senátu