Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
8 As 200/2017 - 13.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 As 200/2017 - 13
[5] V další části kasační stížnosti stěžovatel vyjádřil názor, že soudy při výkonu soudnictví vystupují v postavení správního orgánu a že jde o výkon veřejné správy; proto mají krajské soudy pravomoc přezkoumat ve správním soudnictví též soudní rozhodnutí. Stěžovatel nesouhlasil ani se zněním výroku napadeného usnesení („žaloba se odmítá“). Měl za to, že krajským soudem použitý § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. se týká neurčitých návrhů, neboť text zákona používá slova „odmítnutí návrhu“, nikoliv „odmítnutí žaloby“. Dospěl-li krajský soud k závěru o nepřípustnosti stěžovatelovy žaloby, měl podle stěžovatele postupovat podle § 68 s. ř. s. Nadto napadené usnesení vydal nepříslušný úřad. Ze všech těchto důvodů stěžovatel považoval napadené usnesení za „zmatečné, nepřezkoumatelné, v rozporu s dobrými mravy, Ústavou ČR a zákony ČR.“ Nakonec vyjádřil nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání.
[6] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení, neboť pouze v tom případě může přistoupit k věcnému přezkumu kasační stížnosti stěžovatele. Přitom dospěl k závěru, že nyní projednávaná kasační stížnost je další z řady věcí, v nichž stěžovatel podává opakované žaloby a další podání, která směřují proti aktům rozhodovací činnosti soudů.
[7] V nynější věci stěžovatel brojil kasační stížností proti usnesení, kterým krajský soud odmítl jeho „správní žalobu“ proti soudnímu rozhodnutí. Stěžovatel v ní však neuvedl žádné relevantní námitky, které by byly způsobilé zpochybnit rozhodný závěr krajského soudu o tom, že nemá pravomoc věc projednat. Kasační námitky uplatněné stěžovatelem prima facie nemohou být důvodné a kasační stížnost je zcela zjevně bezúspěšná.
[8] Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), totiž nelze považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva, které soud vymezil např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, čj. 1 Afs 107/2004-48, a to přesto, že mu bylo v desítkách předchozích rozhodnutí i Nejvyšším správním soudem vysvětleno, že jím volené postupy nelze akceptovat (srov. např. usnesení ze dne 9. 1. 2017, čj. 8 As 1/2017-10).
[9] V souladu se zásadou hospodárnosti řízení proto Nejvyšší správní soud nepřistoupil k provedení dalších standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Nejvyššímu správnímu soudu je totiž z úřední činnosti známo, že v případě stěžovatele tyto výzvy neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Také o možnosti vznést účinně námitku podjatosti proti soudcům krajského soudu za situace, kdy řízení před krajským soudem již bylo pravomocně skončeno, byl stěžovatel nesčetněkrát poučen. K neopodstatněnosti takové námitky není třeba ničeho dalšího doplňovat.
[10] Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud pro zneužití práva kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) za použití § 120 s. ř. s., aniž ve smyslu § 109 odst. 2 s. ř. s. nařizoval jednání.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 věty první za použití § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. září 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu