Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 164/2017 - 39

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: J. F., zastoupený Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. března 2016, č. j. 18045/2016/ODSH/8 v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. dubna 2017, č. j. – 98,

takto:

I. Kasační stížnost žalobce se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení případu

[1] Městský úřad Litomyšl (dále jen „městský úřad“) uložil žalobci pokutu za to, že dne 12. října 2015 ve 21:34 hod na silnici I/35, ul. Sokolovská u domu čp. 97 v Litomyšli ve směru na Vysoké Mýto projel měřeným úsekem (přístroj RAMER 10C) rychlostí 91 km/hod (po odečtení přípustné odchylky měření), přičemž v tomto úseku je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/hod. Žalobce dále jako řidič vozidla nepředložil řidičský průkaz, neboť jej neměl při řízení motorového vozidla u sebe. Tím se měl dopustit přestupku podle bodu 21, , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Žalobce nebyl úspěšný ani s odvoláním, které zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v návětí, ani se správní žalobou, kterou zamítl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též „krajský soud“) rozsudkem označeným taktéž v návětí.

II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní

[2] Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas blanketní kasační stížnost. Na výzvu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. května 2017, č. j. - 11, aby do jednoho měsíce odstranil vady kasační stížnosti, reagoval stěžovatel dne 30. června 2017, tj. v poslední den lhůty nepodepsaným elektronickým podáním, v němž uplatnil proti rozsudku krajského soudu jedinou kasační námitku. Tvrdil, že se žalovaný ani krajský soud nevypořádali přesvědčivě s jeho námitkou, že měřící zařízení nebylo správně ustaveno, a s požadavkem, aby k této otázce byl vyslechnut policista, který měření prováděl. Krajský soud podle něj nesprávně vycházel z předpokladu, že aby byla jeho výtka oprávněná, musely by existovat indicie o tom, že policisté měli důvod postupovat vůči němu zaujatě. Podle stěžovatele se však mohlo jednat o prosté, zcela nezáměrné pochybení policisty, který – byť řádně proškolen – umístil měřící zařízení v rozporu s návodem k obsluze. Dále se krajský soud nesprávně odvolával na to, že případné chyby v ustavení měřícího zařízení byly zkompenzovány připočítáním odchylky +/- 3 km/hod. Tato odchylka vyjadřuje podle stěžovatele pouze nepřesnost samotného měřícího zařízení, a to za podmínky dodržení návodu k obsluze. Konečně je podle stěžovatele nesprávný též předpoklad krajského soudu, že pokud by skutečně návod k obsluze nebyl dodržen, měřící zařízení by místo změření rychlosti a vytvoření fotografie se zaznamenanou rychlostí hlásilo chybu. Takovouto „zázračnou“ automatickou funkcí podle stěžovatele rychloměr nedisponuje, resp. nic takového nebylo v řízení prokázáno (k tomu odkázal na rozsudky zdejšího soudu č. j. - 62 a - 50). Jelikož stěžovatel dostatečně konkrétně zpochybnil klíčový důkaz, měly podle něj správní orgány přistoupit k jím navrhovanému výslechu policistů (k tomu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. - 41).

[3] Dne 3. července 2017 doplnil stěžovatel své podání elektronickým podpisem. Zároveň je rozšířil o další kasační námitky, které se týkaly naplnění materiálního znaku přestupku, otázky zavinění, nedostatečného odůvodnění výše sankce, neuvedení bodového postihu ve výroku rozhodnutí a nesdělení jména pověřené úřední osoby.

[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti omezil jen na stručné konstatování, že se ztotožňuje s výrokem krajského soudu. Jelikož vyjádření žalovaného nepřineslo žádné nové skutečnosti ani argumenty, nezasílal je Nejvyšší správní soud na vědomí stěžovateli k případné replice.

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky řízení jsou splněny, a kasační stížnost vyhodnotil jako přípustnou. Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.

[6] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku bude věcně zabývat pouze námitkou, která se týká zpochybnění výsledku měření. Pouze tuto kasační námitku totiž uplatnil stěžovatel včas v zákonné jednoměsíční lhůtě stanovené mu soudem k odstranění vad kasační stížnosti. Ostatní své námitky formuloval až po této lhůtě v podání, jímž své předchozí včasné podání doplňoval do tří dnů o chybějící podpis. Stěžovatel se sice ohledně dodatečně uplatněných námitek dovolával rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2017, č. j. - 93, ten však na danou situaci nedopadá. V daném případě totiž stěžovatel v průběhu řízení před Nejvyšším správním soudem doplnil kasační stížnost, která již ve své původní podobě byla projednatelná, proto jej soud nevyzýval k odstranění vad ani mu nestanovil k takovému doplnění žádnou lhůtu. V takové situaci se skutečně neuplatní koncentrace řízení, neboť pro ni chybí zákonná opora [srov. k tomu např. nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 14. 3. 2007 (N 50/44 SbNU 635)]. V nyní projednávaném případě však stěžovatel podal kasační stížnost blanketní (tj. bez uvedení důvodů) a soud jej výše citovaným usnesením vyzval k odstranění této vady a stanovil mu k tomu zákonnou jednoměsíční lhůtu. V takovém případě již není další doplňování důvodů kasační stížnosti po uplynutí lhůty možné, a to s ohledem na věta druhá , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Chtěl-li tak stěžovatel z vážných důvodů učinit, mohl soud včas požádat o prodloužení stanovené lhůty až o jeden další měsíc podle věty třetí citovaného ustanovení.

[7] Jediná včas uplatněná kasační námitka stěžovatele vychází z toho, že policejní vozidlo vybavené rychloměrem nestálo rovnoběžně s osou vozovky, jak požaduje návod k obsluze měřícího zařízení. To žalobce dokládal ve správním řízení fotografií z videozáznamu pořízeného policií (č. l. 25 správního spisu), do níž v počítačovém grafickém programu zanesl tři čáry – dvě zelené, rovnoběžné s přístrojovou deskou, třetí červenou, vyznačenou v určitém ostrém úhlu vůči dvěma předchozím, o níž stěžovatel v písemném podání na předchozím listu tvrdí, že není rovnoběžná s osou vozovky, jelikož se s ní nesetkává v úběžníku. Úběžník je přitom pojem z oblasti perspektivy a jedná se o fiktivní bod v prostoru, obvykle na horizontu, kde se zdánlivě protínají dvě rovnoběžky směřující z popředí do pozadí. Za těchto okolností nelze než souhlasit s krajským soudem v tom, že „takovýmto neodborným zásahem do snímku z pořízeného videozáznamu nelze účinně popřít vypovídací hodnotu výstupu z kalibrovaného funkčního (nebyl prokázán opak, ani nebyly dány indicie o poruše) měřícího zařízení (záznam z přestupku), tedy fotografie se zachycením měřené rychlosti vozidla.“ Červená čára, kterou stěžovatel na základě svého v podstatě libovolného odhadu umístil do fotografie, není způsobilá vyvolat jakékoliv pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu, neboť ten přesvědčivě vyplývá ze shromážděných důkazů. Videozáznam o průběhu měření, který je součástí správního spisu, svědčí naopak o tom, že policejní vozidlo stálo podélně vedle pozemní komunikace, na níž provádělo měření. Provádět výslech policistů by v této důkazní situaci bylo vskutku nadbytečné a představovalo by to nehospodárné plýtvání veřejnými prostředky.

[8] V odůvodnění rozhodnutí krajského soudu se vyskytují určité nepřesnosti. Je nutno dát stěžovateli za pravdu v tom, že odchylka 3 km/hod nepokrývá chybnou manipulaci s měřícím zařízením, ale pouze jeho technické nedostatky. V ostatních bodech však krajský soud pouze podpořil svůj výše uvedený závěr dalšími platnými argumenty. Stěžovatelovy spekulace o chybném ustavení měřícího zařízení by v případě existence indicií o zájmu policistů na jeho postihu skutečně mohly mít potenciál vyvolat pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu. Takové indicie však stěžovatel nepředložil. Pokud jde o schopnost radarového měřícího zařízení vyhodnotit měření jako chybně provedené, k této otázce se již Nejvyšší správní soud vyjadřoval v některých aktuálních rozsudcích (byť nikoliv přímo ve vztahu k pozici stacionárního měřícího vozidla). Např. z rozsudku ze dne 3. května 2017, č. j. - 32, bod 9, vyplývá, že po provedení samotného měření zařízením RAMER 10C – jež bylo použito i v nyní projednávaném případě – „následuje ověření výsledku měření, tedy znovu se kontroluje další průběh signálu po změření rychlosti, a pokud by se o více než stanovenou chybu odlišoval, je měření anulováno, jinak je považováno za správné“. Obdobné závěry vyslovil Nejvyšší správní soud ve vztahu k měřícímu zařízení RAMER 7CCD (rozsudek ze dne 27. dubna 2016, č. j. - 47) i k měřícímu zařízení AD9C (rozsudek ze dne 22. června 2016, č. j. - 43). Přes dílčí nedostatky proto odůvodnění rozsudku krajského soudu v podstatné míře obstálo (srov. k tomu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. dubna 2009, č. j. - 75, č. 1865/2009 Sb. NSS).

[9] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud zhodnotil věc správně. Z výše popsaných důvodů vyhodnotil Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu v souladu s větou druhou jako nedůvodnou a zamítl ji.

IV. Náklady řízení

[10] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení , 7 , ve spojení s ustanovením Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný měl ve věci úspěch, podle obsahu spisu mu však žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. září 2017

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu