Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 276/2017 - 22

- 23

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: J. K., zast. doc. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem, se sídlem Revoluční 1546/24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2017, č. j. 47789/2016-31-4, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči soudci JUDr. Ladislavu Hejtmánkovi,

t a k t o :

Soudce Městského soudu v Praze JUDr. Ladislav Hejtmánek j e v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobce se žalobou ze dne 8. 8. 2017 domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného ve věci umístění stavby. V řízení o žalobě je žalobce zastoupen na základě plné moci advokátem doc. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc.

[2] Žalobce vznesl v návaznosti na informaci o obsazení senátu, který ve věci rozhoduje, námitku podjatosti soudce JUDr. Ladislava Hejtmánka z důvodu, že lze pochybovat o nepodjatosti se zřetelem na jeho vztah k zástupci žalobce. Důvod spatřuje v tom, že doc. JUDr. Martin Kopecký, CSc., byl oponentem doktorské disertační práce na téma „Správní trestání právnických osob“, kterou předložil JUDr. Hejtmánek jako student doktorského studijního programu na Právnické fakultě Karlovy University v Praze. Podle posudku doc. Kopeckého ze dne 12. 11. 2012 práce JUDr. Hejtmánka nesplňovala kvalifikační požadavky kladené na daný druh práce; doc. Kopecký se později účastnil dne 29. 9. 2014 obhajoby disertační práce jmenovaného soudce s výsledkem hodnocení „neprospěl“. Tyto skutečnosti mohou vést dle přesvědčení žalobce k pochybnostem o nepodjatosti soudce. Žalobce konstatuje, že je jistě časté, že učitelé právnických fakult vystupují současně jako advokáti a zřejmě nelze za důvod vyloučení soudce obecně považovat skutečnost, že vyučovali nebo zkoušeli studenta, který se pak v budoucnu stal soudcem a byl přidělen k rozhodování věci, v níž tito jako zástupci účastníků řízení vystupují. Má však za to, že konkrétní případ je zcela odlišný tím, že JUDr. Hejtmánek obhajoval dizertační práci již jako soudce a že konkrétní negativní posudek mohl výrazně ovlivnit celkový neúspěšný výsledek obhajoby.

[3] Soudce JUDr. Hejtmánek ve svém vyjádření uvedl, že nemá žádný vztah k účastníkům ani jejich zástupcům; uváděný nepříznivý oponentský posudek osobně nepovažuje za nijak fatální, nicméně vzhledem k tomu, že žalobce námitku podjatosti v tomto směru vznesl, ponechává na úvaze Nejvyššího správního soudu, zda takový důvod nemůže obstát.

[4] Podle , (dále jen „ “) jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“. Podle musí být námitka podjatosti zdůvodněna a musí v ní být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Žalobce zcela konkrétní skutečnosti v námitce uvedl.

[5] Námitka podjatosti je důvodná.

[6] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Soudce lze z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16, dostupné na www.nssoud.cz).

[7] Je možno rozlišovat mezi subjektivní a objektivní stránkou podjatosti. Subjektivní stránkou podjatosti se rozumí vnitřní psychický vztah soudce k předmětu věci, účastníkům či jejich zástupcům, o němž může relativně přesně pojednat jen soudce sám. Naopak pro objektivní stránku podjatosti je podstatná existence skutečností ve vnější realitě, které dávají legitimní podklad pro pochybnosti o nepodjatosti soudce. K významu těchto stránek podjatosti při rozhodování o tom, zda je soudce vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , dostupném na http://nalus.usoud.cz, ve kterém uvedl, že „subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. Jak již konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. (publ.: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 6, č. 127), nejde pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být“.

[8] Pro zhodnocení toho, zda je skutečně nezbytné soudce z projednávání a rozhodnutí věci vyloučit, je relevantní (ve smyslu výše uvedeného nálezu Ústavního soudu) především objektivní úvaha, zda s ohledem na okolnosti případu lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. Nejvyšší správní soud se tak zaměřil na posouzení toho, zda jsou objektivní důvody pochybovat o nepodjatosti JUDr. Ladislava Hejtmánka. Dospěl přitom k závěru, že jakkoli se jmenovaný soudce necítí subjektivně ve věci podjatý, z hlediska objektivního nelze, s ohledem na uvedené skutečnosti, možnost neobjektivního rozhodování zcela vyloučit. Nejvyšší správní soud proto shledal námitku podjatosti důvodnou a soudce JUDr. Ladislava Hejtmánka z důvodu možné podjatosti z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. vyloučil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. září 2017

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu