Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 188/2017 - 20

4 As 188/2017 -

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: T. R., proti žalovanému: Krajský soud v Praze, se sídlem náměstí Kinských 5, Praha 5, o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2017, č. j. – 58,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným usnesením odmítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který žalobce spatřoval v Opatření o určení osoby insolvenčního správce ze dne 19. 8. 2016, pro insolvenční řízení vedené pod sp. zn. , vydané předsedkyní Krajského soudu v Praze JUDr. Ivanou Švehlovou. Krajský soud totiž shledal, že se nemůže jednat o akt správního orgánu a nejsou proto ani splněny podmínky pro věcné projednání zásahové žaloby směřující proti takovému úkonu. Soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. Zároveň stěžovatel požádal o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti, osvobození od soudního poplatku a ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.

[3] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že stěžovatel žalobou proti nezákonnému zásahu brojí proti postupu soudu. Postupy a rozhodnutí soudů v soudním řízení však nejsou postupy a rozhodnutí správních orgánů v oblasti veřejné správy, a proto nemohou být napadány žalobami ve správním soudnictví. K přezkumu rozhodnutí a postupu soudů stanoví příslušné procesní předpisy ( , , trestní řád), dle kterých je řízení u soudů vedeno, vlastní systém opravných prostředků. Úkony soudů v občanském soudním a v trestním řízení nemohou být přezkoumávány správními soudy. Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že předsedkyně soudu sice může vystupovat v určitých případech (např. při poskytování informací dle ) jako správní orgán, v posuzované věci však takto nevystupovala, neboť učinila opatření v průběhu insolvenčního řízení.

[4] Za této procesní situace již Nejvyšší správní soud neodstraňoval vady kasační stížnosti spočívající v neuvedení kasačních námitek, nezaplaceném soudním poplatku a chybějícím zastoupení stěžovatele ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “), a nerozhodoval proto ani o žádostech stěžovatele vznesených v tomto směru v kasační stížnosti, neboť to nemá význam za situace, kdy je zjevné, že věc vůbec nepatří do pravomoci soudů ve správním soudnictví a kasační stížnost musí být odmítnuta. Nejvyšší správní soud poznamenává, že stejně postupuje ve všech obdobných případech, srov. např. usnesení ze dne 11. 4. 2017, č. j. – 10. V této souvislosti soud připomíná, že stěžovatel se s obdobnými podáními na tento soud obrací velmi často (od začátku roku 290 krát), aniž by bylo patrno, že mu jde o věcné rozhodnutí nějakého sporu.

[5] V této souvislosti Nejvyšší správní soud dále poukazuje na přiléhavé závěry uvedené v bodech 3, 6 a 7 usnesení zdejšího soudu ze dne 22. 6. 2017, č. j. – 19, ve věci stejného stěžovatele, v němž vyslovil, že „v usnesení ze dne 13. 11. 2014, čj. -16, NSS dovodil, že v případě sériových podání označených jako kasační stížnost, které s ohledem na všechny okolnosti nesměřují k vydání rozhodnutí ve věci samé, ale naopak směřují jen k vydávání procesních rozhodnutí, která stěžovateli nic nepřinášejí, jde o zjevné zneužití práva podat kasační stížnost. Taková podání jsou proto nepřípustná a musí být odmítnuta podle ve spojení s Rozhodující pro kvalifikaci podání jako zjevně obstrukčního, a tedy zneužívajícího právo podat kasační stížnost, je početnost, sériovost a stereotypnost sporů vedených stěžovatelem, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů (srov. usnesení NSS ze dne 3. 6. 2014, čj. -9). Sériovost a stereotypnost podání zakládá zneužití práva podat návrh soudu též dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozhodnutí Anibal Vieira & Filhos LDA a Maria Rosa Ferreira da Costa LDA proti Portugalsku, rozhodnutí o nepřijatelnosti ze dne 13. 11. 2012, stížnosti č. 980/12 a 18385/12).

[6] …Stěžovatel navíc v poslední době zachází ve svých podáních tak daleko, že se vůči příslušným soudcům nezdráhá ani použití hrubě urážlivého jazyka. V tomto ohledu má NSS za to, že stěžovatelova argumentace přesáhla meze běžné kritiky, třebas nepatřičné, a dosáhla úrovně pohrdání soudem, za které může soud uložit pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč ( ). Popsané chování stěžovatele je i z těchto důvodu rozporné s účelem práva podat kasační stížnost (srov. v podstatě shodnou argumentaci v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Řehák proti České republice, rozhodnutí o nepřijatelnosti ze dne 18. 5. 2004, stížnost č. 67208/01).

[7] Soudy, včetně NSS, které jsou ústavně povolány k ochraně práv, nemohou opakovaně akceptovat procesní aktivity stěžovatele jen proto, aby formálním naplněním litery zákona vydávaly zbytečná rozhodnutí. NSS si je vědom znění d, který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje toto právo, však nelze považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem. Výkonu práva, který je vlastně jeho zneužitím, proto soud neposkytne ochranu (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 11. 2005, čj. -48, č. 869/2006 Sb. NSS).“

[8] Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle zákona , ve spojení s téhož zákona.

[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití věty první ve spojení s téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné žádné opravné prostředky.

V Brně dne 13. září 2017

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu