Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
31 A 11/2016 - 60.pdf
PDF · 0 B
No categories available
31 A 11/2016 - 60
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy
Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci
žalobce: Ing. J. Z., zast. JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem Údolní 222/5, Brno,
proti žalovanému: Magistrát města Brna, Odbor územního a stavebního řízení, se sídlem
Malinovského nám. 3, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
20. 11. 2015, sp. zn. OUSR/MMB/0334075/2015/9, č. j. MMB/0421308/2015,
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á .
II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
I. Předmět řízení
Rozhodnutím Odboru územního a stavebního řízení Magistrátu města Brna ze dne
20. 11. 2015, sp. zn. OUSR/MMB/0334075/2015/9, č. j. MMB/0421308/2015, bylo podle
§ 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen
[OBRÁZEK]pokračování 2 31A 11/2016
„správní řád “), zamítnuto odvolání žalobce jako nepřípustné, neboť bylo podáno osobou,
která není účastníkem předmětného řízení.
Žalobce své odvolání směřoval proti rozhodnutí Úřadu městské části města Brna Brno –
Xa, odboru výstavby a územního rozvoje – stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne
28. 7. 2015, č. j. MCBSLA/03718/15/OVÚR-SÚ/Mach, kterým byla dodatečně povolena
změna stavby rodinného domu X, na pozemku parc. č. X v k ú. X, obec Brno, na X č. o. 23
v Brně – X (dále jen „rozhodnutí o dodatečném povolení stavby“).
Žalovaný odvolání žalobce odmítl v návaznosti na usnesení stavebního úřadu ze dne
12. 10. 2015, č. j. MCBSLA/05166/15/OVÚR-SÚ/Mach (dále jen „usnesení ze dne
12. 10. 2015“), kterým bylo rozhodnuto, že žalobce není dle § 28 odst. 1 správního řádu
účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby. Důvodem byla skutečnost, že nebylo
v řízení o dodatečném povolení stavby zjištěno přímé dotčení práv žalobce. Žalobce chtěl být
do správního řízení zahrnut jako jeho zákonný účastník z titulu vlastnictví sousedního
pozemku s pozemkem, na němž byly dodatečně povoleny provedené změny.
II. Obsah žaloby
Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.
Namítá, že napadené rozhodnutí vycházelo z usnesení ze dne 12. 10. 2015, které v té době
nenabylo právní moci, neboť se proti němu odvolal. Žalovaný vyšel z chybného právního
posouzení § 28 odst. 1 a § 76 odst. 2 správního řádu , když poukazoval na to, že odvolání
nemá odkladný účinek a účinky usnesení ze dne 12. 10. 2015 nastávají dnem jeho vydání.
Takovýto postup zbavil žalobce možnosti uplatňovat svá práva. Dále tím bylo znemožněno
žalobci domáhat se věcné nápravy napadeného rozhodnutí, neboť odvolání proti rozhodnutí
ve věci bylo již zamítnuto. Stavební úřad vydával v předmětné věci rozhodnutí i za situace, že
rozhodnutí ze dne 25. 7. 2007, kterým byli vyloučeni jeho pracovníci z důvodu podjatosti
vůči osobě žalobce, nebylo zrušeno, tudíž je stále v platnosti a mělo by být v souladu s ním
jednáno. Námitku podjatosti v dané věci žalobce podal dopisem ze dne 6. 8. 2015, na který
stavební úřad reagoval pouhým dopisem ze dne 1. 9. 2015. Neuvědoměním nadřízeného
pracovníka stavebního úřadu o neschopnosti vydat správné a nezaujaté rozhodnutí s ohledem
na averzi pracovníků stavebního úřadu vůči osobě žalobce byl žalobce dotčen na svých
právech. Pracovník stavebního úřadu se tímto postupem dopustil vědomého porušení zákona,
čímž svůj postup učinil nepřípustným a neústavním.
III. Vyjádření žalovaného
Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na nutnost zamítnout odvolání, neboť existoval
veřejnoprávní akt (usnesení ze dne 12. 10. 2015), který byl vykonatelný dnem doručení
žalobci tj. 19. 10. 2015. V tomto postupu nedošlo ke zneužití právních předpisů, neboť bylo
postupováno standardním způsobem. Dle správní praxe je vždy po vydání usnesení
o nepřiznání účastenství pohlíženo na dotčenou osobu jako na osobu vně správního řízení.
Dále se nelze ztotožnit s žalobcem, že by mu bylo odňato právo na nápravu nezákonného
[OBRÁZEK]pokračování 3 31A 11/2016
stavu. Pokud by usnesení o přiznání účastenství bylo napadeno odvoláním, kterému by bylo
vyhověno, pamatuje zákon i na možnost domoci se svých práv takovému účastníku. Žalobce
svého práva na odvolání proti usnesení o účastenství využil. Rozhodnutím žalovaného ze dne
11. 1. 2016, č. j. MMB/0008014/2016 ovšem nebyly shledány důvody pro přiznání
účastenství žalobce v řízení o dodatečném povolení stavby. Námitka podjatosti také není
důvodná, neboť má být uplatňována v každém správním řízení zvlášť, zejména s ohledem na
jiné skutkové a právní okolnosti. Není relevantní odkazování žalobce na dřívější rozhodnutí
o podjatosti k jeho osobě, neboť tato rozhodnutí nezohledňují aktuální stav a řízení. Dále byla
námitka podjatosti v tomto řízení podána zjevně opožděně, neboť byla podána teprve dne
6. 8. 2015, a to i když rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 28. 7. 2015. Následné informování
žalobce o opožděnosti podání námitky podjatosti sdělením je správným postupem. Nadto v té
době bylo již vydáno usnesení ze dne 12. 10. 2015, a proto ani právo plynoucí z § 14 odst. 2
správního řádu žalobci nenáleželo. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu v celém
rozsahu zamítl.
IV. Posouzení věci krajským soudem
Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí
žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 , věta první zákona č. 150/2002 Sb. , soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s. “), jakož i řízení předcházející jeho
vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl
v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
První námitkou žalobce brojí proti závěru, že nebyl účastníkem řízení a že bylo nutno
z tohoto důvodu jeho odvolání zamítnout jako nepřípustné. Především nesouhlasí s tím, že
závěr o účastenství žalovaný odvodil výlučně z usnesení ze dne 12. 10. 2015, které v té době
nenabylo právní moci, neboť bylo napadeno odvoláním žalobce.
Jádrem sporu je tak otázka, zda pro zamítnutí odvolání jako nepřípustného byla
postačující existence rozhodnutí stavebního úřadu o tom, že žalobce není účastníkem řízení,
ačkoliv proti němu podal žalobce odvolání.
Dle § 76 odst. 5 správního řádu se proti usnesení může odvolat účastník, jemuž se
usnesení oznamuje. Odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek. Proti usnesení, které se
pouze poznamená do spisu, a proti usnesení, o němž to stanoví zákon, se nelze odvolat.
Dle § 74 odst. 1 správního řádu je rozhodnutí vykonatelné nabytím právní moci nebo
pozdějším dnem, který je v jeho výrokové části uveden. Rozhodnutí je předběžně
vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek. Dle odst. 2 je rozhodnutí ukládající
povinnost k plnění vykonatelné, je-li v právní moci, a jestliže uplynula lhůta ke splnění
povinnosti. Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je předběžně vykonatelné, pokud
odvolání nemá odkladný účinek, a byla-li stanovena lhůta ke splnění povinnosti, jejím
[OBRÁZEK]pokračování 4 31A 11/2016
uplynutím. Odst. 3 stanovuje, že ustanovení o vykonatelnosti platí obdobně i pro jiné právní účinky rozhodnutí.
Jádrem sporu je otázka, zda rozhodnutí může vyvolávat určité právní účinky, ač bylo
napadeno odvoláním. S touto otázkou úzce souvisí problematika právní moci a vykonatelnosti
rozhodnutí. Obecně lze říci, že právní moc rozhodnutí je stav, který zakládá jeho právní
závaznost. Vykonatelnost je potom stav zakládající nutnost, popř. možnost, podle obsahu
předmětného rozhodnutí konat. Jak z citace § 74 odst. 1 správního řádu vyplývá, je
rozhodnutí předběžně vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek. Z obsahu
ustanovení § 74 odst. 2 a 3 správního řádu přitom vyplývá, že vykonatelnost rozhodnutí
správní řád spojuje toliko s těmi rozhodnutími, která ukládají povinnosti k plnění,
a vykonatelnost vnímá jako exekvovatelnost (vykonatelné rozhodnutí je na základě tohoto
svého stavu exekučním titulem). Naproti tomu pro případy, kde jde o svou povahou jiná
rozhodnutí (neukládající povinnosti k plnění), správní řád namísto „vykonatelnosti“ hovoří
o „jiných právních účincích rozhodnutí“, pro něž však dle § 74 odst. 3 správního řádu platí
ustanovení o vykonatelnosti obdobně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 5. 2009, č. j. 4 Ads 147/2008 – 95, všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na
www.nssoud.cz). Je-li tedy rozhodnutí předběžně vykonatelné, nastávají jeho účinky bez
ohledu na jeho právní moc a je naplněna výjimka z pravidla formulovaného v § 85 odst. 1
správního řádu , podle něhož v důsledku odkladného účinku odvolání nenastávají mimo jiné
právní účinky rozhodnutí.
V posuzované věci jde konkrétně o posouzení účinků usnesení dle § 28 odst. 1
správního řádu , u kterého zákon explicitně (viz § 76 odst. 5 správního řádu ) vylučuje
odkladný účinek odvolání. Jedná se tedy o usnesení předběžně vykonatelné ve smyslu § 74
odst. 1 správního řádu , jehož právní účinky nastávají bez ohledu na jeho právní moc. Právním
účinkem takového rozhodnutí je pro dané řízení závazné posouzení otázky účastenství
v řízení.
Ačkoliv tedy žalobce podal proti usnesení ze dne 12. 10. 2015 odvolání, to nemělo vliv
na jeho vykonatelnost, respektive na jeho další právní účinky. Správní orgány byly povinny
do doby, než by bylo usnesení ze dne 12. 10. 2015 případně na základě opravného prostředku
zrušeno, v řízení vycházet ze závěru, že žalobce není účastníkem řízení. Tato skutečnost byla
usnesením ze dne 12. 10. 2015 závazně posouzena. Přezkoumání tohoto rozhodnutí se přitom
není možné v rámci přezkumu konečného rozhodnutí ve věci (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 222/2014 -147). Odvolací orgán proto v řízení
odvolání proti dodatečnému povolení stavby nemohl postupovat jinak, než odvolání pro
nepřípustnost zamítnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2013, č. j.
4 As 13/2013 -26).
Nelze se přitom ztotožnit s tvrzením žalobce, že byl postupem žalovaného zbaven
možnosti uplatnit svoje práva. Jestliže by žalobci skutečně určitá práva, která by mohl ve
správním řízení ve vztahu k meritu věci uplatňovat, svědčila, znamenalo by to, že rozhodnutí
o jeho účastenství bylo nezákonné. Tuto nezákonnost by mohl namítat v rámci odvolání proti
rozhodnutí o účastenství, potažmo následně v rámci žaloby proti rozhodnutí o tomto odvolání.
[OBRÁZEK]pokračování 5 31A 11/2016
Poté, co by případně bylo rozhodnutí o účastenství zrušeno, by mohl svá práva ve správním řízení uplatňovat.
V případě negativního rozhodnutí o účastenství pro danou osobu sice řízení končí,
ovšem nikoliv nutně s konečnou platností. Může totiž dosáhnout zrušení takového rozhodnutí
v rámci správního či soudního přezkumu. V takovém případě je následně na základě § 28
odst. 2 správního řádu oprávněna učinit úkon, který zmeškala, tj. mimo jiné odvolání proti
rozhodnutí věci samé (viz také již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
2. 7. 2015, č. j. 9 As 222/2014 -147). Tím je vyjádřena ochrana práv osoby, které by jinak byla
odňata možnost úkon učinit a byla by tak zkrácena na svých právech. Vyloučení
dvojkolejnosti přezkumu účastenství tedy pro osobu, která tvrdí, že je účastníkem řízení,
neznamená ani zbavení jejích práv ani odepření přístupu k soudu.
Žalobce dále namítá podjatost pracovníků správního orgánu prvého stupně vůči jeho
osobě.
Tato námitka ovšem nemůže být důvodná už proto, že rozsah přezkumu žalobou
napadeného rozhodnutí je značně omezen důvody, pro které bylo vydáno. Jestliže bylo
odvolání žalobce zamítnuto pro nepřípustnost, je soudní přezkum omezen jednak na
posouzení otázky, zda odvolání skutečně bylo nepřípustné či nikoliv, jednak na to, zda řízení
před žalovaným nebylo stiženo vadou, která by měla vliv na zákonnost tohoto rozhodnutí.
Jelikož žalovaný vůbec neposuzoval zákonnost prvostupňového rozhodnutí ani procesu jeho
přijímání, nemůže mu být z povahy věci vytýkáno, že z důvodu takové nezákonnosti
prvostupňové rozhodnutí nezrušil. Jak se také vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém
rozsudku ze dne 28. 7. 2011, č. j. č. j. 5 As 30/2011 – 102 „v rozhodnutí o zamítnutí odvolání
pro opožděnost nebo nepřípustnost podle § 92 odst. 1 správního řádu se odvolací orgán věcně
nezabývá podaným odvoláním, posuzuje pouze jeho včasnost nebo přípustnost. V případě
žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného je tedy
správní soud oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo
o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda tedy byl žalobce zkrácen na svých právech
neprovedením odvolacího přezkumu. Pokud krajský soud dospěje k závěru, že odvolání bylo
po právu zamítnuto jako nepřípustné nebo opožděné, žalobu zamítne, v opačném případě toto
odvolací rozhodnutí zruší a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení (srov. rozsudek č. j.
5 As 18/2011 - 81 ze dne 13. Května 2011)“. Z takto vymezeného rámce soudního přezkumu
rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro nepřípustnost zcela vybočuje námitka podjatosti
pracovníků správního orgánu prvého stupně. Případná podjatost těchto pracovníků se
nemohla nijak promítnout do závěru žalovaného, že odvolání žalobce bylo nepřípustné. Jedná
se o námitku, která se zcela míjí s důvody, pro které bylo vydáno žalobou napadené
rozhodnutí, a která ani nemíří proti postupu samotného žalovaného. Takovou námitku je tudíž
nutno považovat za per se nedůvodnou. Není totiž vůbec způsobilá zpochybnit závěry
žalovaného či jeho procesní postup.
Žalobcem navrhované důkazy listinami soud neprováděl, neboť všechny tyto listin y
jsou obsaženy ve správním spise. Z obsahu správního spisu soud vychází, aniž by jím
prováděl dokazování.
[OBRÁZEK]pokračování 6 31A 11/2016
V. Shrnutí a náklady řízení
Krajský soud na základě shora provedeného posouzení neshledal žalobu důvodnou,
a proto ji ve smyslu § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého nestanoví-li
tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů
řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému
v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní
činnosti nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V
řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí,
má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 20. září 2017
JUDr. Jaroslava Skoumalová
předsedkyně senátu