Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 156/2017 - 119

- 121

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: BONVER WIN, a. s., se sídlem Cholevova 1530/1, Ostrava - Hrabůvka, zast. JUDr. Stanislavem Dvořákem, advokátem, se sídlem Pobřežní 394/12, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) město Varnsdorf, se sídlem Nám. E. Beneše 470, Varnsdorf, a II) statutární město Brno, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 9. 2014, čj. MF-124790/2013/34-2901-RK, ze dne 8. 9. 2014, čj. MF-124778/2013/34-2901-RK, ze dne 8. 9. 2014, čj. MF 106047/2013/34-2901-RK, ze dne 8. 9. 2014, čj. MF-124806/2013-34-2901-RK, ze dne 8. 9. 2014, čj. MF 124787/2013/34-2901-RK, ze dne 8. 9. 2014, čj. MF-124780/2013-34-2901-RK, v řízení o kasačních stížnostech žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017, čj. -118, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

I. V řízení se pokračuje.

II. Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný ve správním řízení zrušil povolení žalobkyně k provozování loterií a jiných podobných her z důvodu jejich rozporu s ustanoveními obecně závazných vyhlášek obcí (Podbořany, Žatec, Bílina, Varnsdorf, statutární město Brno). Městský soud přisvědčil námitce žalobkyně v tom, že obecně závazné vyhlášky (konkrétně obecně závazná města Varnsdorf a obecně závazná vyhláška č. 18/2011 statutárního města Brno – dále jen „OZV“) jsou nezákonné, diskriminačního charakteru a v rozporu s právem EU. Z tohoto důvodu dospěl městský soud k závěru, že v důsledku nezákonnosti OZV, chyběl zákonný podklad pro rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2013, čj. MF-58684/3/2013/34, ze dne 8. 9. 2014, čj. MF-124787/2013/34-2901-RK, ze dne 2. 12. 2013, čj. MF-61119/5/2013/34, ze dne 8. 9. 2014, MF-124780/2013/34-2901-RK, ze dne 22. 11. 2013, čj. MF-60658/3/2013/34, a ze dne 8. 9. 2014, čj. MF-124806/2013/34-2901-RK. Městský soud citovaná rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve zbývající části týkající se přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2014, čj. MF-124790/2013/34-2901-RK, ze dne 8. 9. 2014, čj. MF-124778/2013/34-2901-RK, a ze dne 8. 9. 2014, čj. MF-106047/2013/34-2901-RK, městský soud žalobu zamítl. Žalovaný a žalobkyně napadli v záhlaví uvedený rozsudek městského soudu kasačními stížnostmi.

[2] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 29. 8. 2017, čj. -104, řízení o kasačních stížnostech žalobkyně a žalovaného přerušil, protože zjistil, že rozšířenému senátu byla předložena otázka, jejíž zodpovězení by mohlo mít vliv na posouzení věci samé v rámci řízení o kasačních stížnostech žalobkyně a žalovaného. Pro účely rozhodnutí o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud tímto usnesením rozhodl, že v řízení o kasačních stížnostech žalobkyně a žalovaného se pokračuje.

[3] Žalovaný podal dne 30. 8. 2017 návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V návrhu žalovaný uvedl, že postupem podle , o loteriích a jiných podobných hrách, neporušil ústavní práva provozovatelů loterií, ani zákon o loteriích. Je toho názoru, že pokud nastanou v průběhu platnosti povolení k provozování určité činnosti okolnosti vylučující provoz těchto zařízení (např. provoz nově reguluje obecně závazná vyhláška), může být povolení provozovatelům odejmuto; nejedná se přitom o narušení principu legitimního očekávání provozovatelů loterií (v této souvislosti odkázal na judikaturu Ústavního soudu).

[4] Žalovaný dále uvádí, že jinou osobou ve smyslu jsou v daném případě obce, které OZV o regulaci provozu loterií a jiných podobných her vydaly. Obce tímto postupem v rámci samostatné působnosti naplňují legitimní cíl, který je zároveň i důležitým veřejným zájmem, tj. ochranou před negativními sociálními dopady neregulovaného provozu loterií a jiných podobných her. Žalovaný v této souvislosti cituje z nálezu Ústavního soudu, sp. zn. , bod 37: „[…] loterie a jiné podobné hry se vyskytují převážně na okraji společensky akceptovaných aktivit, […] mohou negativně ovlivnit individuální osudy jednotlivců, jejich blízkých a ve svém důsledku i širšího okolí. […] Herny, lákající k okamžitým a zdánlivě snadným výhrám, se staly typickým koloritem nejen předměstí českých měst, ale už i jejich center a center menších obcí, a se všemi navazujícími společensky škodlivými aktivitami představují ohrožení veřejného pořádku a pokojného soužití v obci.“ Současně uvádí, že případný zásah do práv provozovatele loterií a jiných podobných her spočívající v tvrzeném legitimním očekávání, že předmětná povolení nebudou po dobu jejich platnosti předčasně zrušena, je pouze zásahem do práv soukromého subjektu. Je přesvědčen, že takový zásah nelze co do významu a důležitosti nadřadit veřejnému zájmu obcí na regulaci místního pořádku.

[5] Žalovaný vyjádřil také obavy z následků případného budoucího zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu s tím, že v mezidobí může žalovaný rozhodnout v souladu s dosavadním právním názorem městského soudu opačným způsobem a v důsledku obživnutí původně (zrušených) správních rozhodnutí budou existovat dvě odlišná či dokonce opačná rozhodnutí žalovaného o téže věci. Závěrem poukázal na skutečnost, že městský soud se ve svém rozsudku odchýlil od své dosavadní praxe i praxe NSS a Ústavního soudu. Z tohoto důvodu jsou proto dány zvláštní okolnosti případu, které umožňují v souladu s ve spojení s a 4 přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.

[6] Žalobkyně k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že žalovaným tvrzený soulad s veřejným zájmem nepatří mezi kritéria rozhodná pro přiznání odkladného účinku a soud ho tedy nemůže zohlednit. Žalobkyně namítá, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by bylo v rozporu s veřejným zájmem na ochraně svobod a práv jednotlivců před nezákonným jednáním veřejné moci a na ochraně práva na podnikání. Naopak je přesvědčena, že žalovanému žádná újma nepřiznáním odkladného účinku nevznikne. Újma způsobená nepřiznáním odkladného účinku žalovanému proto již z povahy věci nemůže být větší než újma způsobená žalobkyni jeho přiznáním.

[7] Podle , nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; až 5 se užije přiměřeně. Jde o institut výjimečný, jehož účelem je ochránit adresáta veřejné správy před případnými závažnými a v budoucnu těžce odstanitelnými negativními následky aktu veřejné správy (srov. usnesení NSS ze dne 27. 1. 2012, čj. -115). Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti NSS zjišťuje kumulativní splnění zákonných předpokladů ( ), tj. 1) výraznou disproporcionalitu újmy způsobená stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[8] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje, a uvést její intenzitu. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.

[9] Postavení žalovaného správního orgánu, kterému přiznal legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti. Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle za přiměřeného použití , který umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Přiznání odkladného účinku na návrh žalovaného správního orgánu bude důvodné pouze ve výjimečných případech: „S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ (k tomu viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, čj. -49). V citovaném rozhodnutí rozšířený senát uvedl jako příklady takových výjimečných situací vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.

[10] V nyní projednávané věci spatřuje žalovaný újmu zejména v narušení veřejného zájmu na pokojném soužití v obci a udržení veřejného pořádku; poukazuje přitom na škodlivost a neblahé důsledky loterijní a jiné hazardní činnosti.

[11] Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že se v daném případě skutečně jedná o legitimní veřejný zájem, resp. cíl, který obce v rámci své samostatné působnosti sledují, ani to, že s provozem loterií a jiných podobných her se zpravidla pojí jisté negativní vlivy. Obce za účelem dosažení tohoto cíle v rámci své samostatné působnosti vydávají OZV, kterými regulují provoz loterií a jiných her. Příkladný výčet ojedinělých situací ve shora cit. usnesení rozšířeného senátu, ve kterých je možné přiznat odkladný účinek kasační stížnosti, není vyčerpávají – lze si jistě představit i jiné situace, které se mohou dotýkat právě i provozu (společensky nežádoucích) činností, např. loterií a jiných podobných her. Nejvyšší správní soud i přesto dospěl k závěru, že v projednávané věci koncepční pojetí OZV statutárního města Brna a města Varnsdorf, ve spojení s argumentací žalovaného, nenasvědčují existenci újmy dle , a to z následujících důvodů.

[12] Nejvyšší správní soud předně připomíná, že městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku poukázal na diskriminační povahu OZV z důvodu, že obce přistoupily k regulaci loterijní činnosti v některých částech města bez náležitého odůvodnění. Městský soud proto zrušil několik rozhodnutí žalovaného, v jejichž důsledku žalobkyně přišla o povolení k provozování činnosti. Žalobkyně na základě tohoto zrušujícího rozsudku může na území obcí i nadále loterie a jiné podobné hry provozovat. Aniž by NSS v této fázi řízení hodnotil správnost úvah městského soudu (které budou předmětem následného meritorního přezkumu), ze správního spisu je zřejmé, že OZV (včetně příloh) neobsahují plošný zákaz provozu loterií a jiných podobných her na celém území města. Obce naopak přistoupily k zákazu provozování předmětné činnosti jen v určitých částech města, a to s uvedením konkrétních ulic, příp. i čísel popisných.

[13] Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že OZV omezily provoz loterijní činnosti a jiných podobných her v obci pouze částečně. Žalovaný ve svém návrhu na přiznání odkladu pouze zdůraznil nutnost ochrany před negativními sociálními dopady neregulovaného provozu loterií a podobných her, neuvedl však žádné bližší údaje o tom, jaké části provozoven z jejich celkového počtu nacházejícím se na území obce se zákaz vyjádřený v OZV týká. Je zřejmé, že loterijní činnost je v obci provozována i bez ohledu na činnost žalobkyně, a naopak nelze posoudit, v jakém rozsahu se zařízení provozovaná žalobkyní podílejí na uvedených negativních sociálních důsledcích, v nichž žalovaný spatřuje závažnou újmu.

[14] Žalovaný se v hlavní argumentační části svého návrhu spokojil pouze s citací nálezu Ústavního soudu ohledně obecné škodlivosti loterijní činnosti, narušení veřejného pořádku a pokojného soužití v obci. NSS si v této situaci nemůže učinit úsudek o případných dopadech nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti a takto obecná tvrzení nepovažuje za dostačující k prokázání existence nenahraditelné újmy.

[15] Žalovaný podpořil svůj návrh na přiznání odkladného účinku tvrzením o možné nesprávnosti rozsudku městského soudu a jeho odchýlení se od dosavadní judikaturní praxe vyšších soudů. Tento argument nemůže obstát, neboť v podstatě vyžaduje, aby NSS předběžné posoudil pravděpodobné úspěchy kasačních námitek (viz usnesení NSS ze dne 3. 12. 2012, čj. -27). Takové extenzivní užití institutu odkladného účinku je však nutno odmítnout.

[16] Obava žalovaného z následného obživnutí správního rozhodnutí (v důsledku možného zrušujícího rozsudku NSS) a z toho, že bude existovat více konkurujících si (a dokonce i opačných) rozhodnutí je taktéž nedůvodná. NSS se takovou námitkou ve své judikatuře již zabýval, přičemž konstantně dospívá k závěru, že tato skutečnost není sama o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, čj. -58; či usnesení NSS ze dne 5. 8. 2015, čj. -40).

[17] Vzhledem k tomu, že žalovaný neprokázal existenci nepoměrně větší újmy, nebylo již nutné přistoupit k poměřování jím tvrzených skutečností s újmou, která by případně hrozila třetím osobám, ani posuzovat případný rozpor s důležitým veřejným zájmem, který by v případě přiznání odkladného účinku mohl hrozit.

[18] S ohledem na výše uvedené NSS dospěl k závěru, že důvody tvrzené žalovaným nezakládají výjimečnou situaci, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku kasační stížnosti na návrh správního orgánu. NSS z výše uvedených důvodů odkladný účinek kasační stížnosti podle ve spojení s nepřiznal; tím NSS žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. září 2017

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu