Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 184/2017 - 47

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) D. M., a b) H. M., proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 4, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2017, č. j. - 42,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Podanou žalobou se žalobci domáhali ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovali v protiprávním a neoprávněném zpracování jejich osobních údajů. Usnesením ze dne 25. 5. 2017, č. j. – 42, městský soud nepřiznal žalobcům osvobození od soudních poplatků.

[2] V odůvodnění usnesení městský soud uvedl, že žalobci sice soudu zaslali vyplněná prohlášení a předložili určité dokumenty k doložení svých poměrů, vyplněná prohlášení však nepodepsali s odůvodněním, že nemusí být pravdivá ani úplná. V podání ze dne 17. 5. 2017 pak uvedli, že je jim znemožněno pravdivě tvrdit a prokazovat své majetkové poměry, aniž by ale uvedli konkrétní důvody, které jim v tom brání. Obecné tvrzení ohledně „široké škály zásahů“ či „četnosti zásahů likvidačních povah“ takovým důvodem není. Z předložených dokladů je mimo to zřejmá jejich neúplnost. Břemeno tvrzení a důkazní o nepříznivé majetkové situaci tíží výlučně žalobce. Jelikož žalobci soudu neposkytli úplný a věrohodný obraz o svých majetkových a osobních poměrech, nebyly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků.

II.

[3] Proti tomuto usnesení podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) v zákonné lhůtě blanketní kasační stížnost. V rámci odstranění vad ji doplnili obsáhlým a ne zcela srozumitelným podáním, ze kterého se důvodů pro osvobození od soudního poplatku okrajově dotýká pouze pasáž II. D. (odstavce 186 až 212) a pasáž II. F. (odstavce 218 až 229). Z nich ve stručnosti vyplývá, že stěžovatelé se cítí být obětí společnosti a že formulář o majetkových poměrech by neposkytl přesný obraz o jejich finanční situaci s ohledem k tomu, že jsou obětí majetkových trestných činů a že na obranu proti nim musí vynakládat nemalé množství finančních prostředků a času. Jsou dotčeni nezákonnými zásahy státní správy a jiných osob, což je ohrožuje z hlediska existence a důstojných životních podmínek; soudu vytýkají, že tyto skutečnosti nezohlednil. Současně poukazují na svůj nepříznivý zdravotní stav, dlouhodobé a nákladné léčení. Městský soud neposoudil ani sociální poměry stěžovatelů. Poukazují také na probíhající exekuce, neshody s bankovními institucemi a jinými orgány. Domnívají se, že neosvobozením od soudních poplatků jsou trestáni za protiprávní jednání orgánů státní správy a dalších osob. Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s napadeným usnesením městského soudu. Stěžovatelé nesplnili svoji povinnost tvrdit a prokázat, jaké jsou jejich majetkové a osobní poměry tak, aby soud mohl posoudit, zda jsou jejich poměry takové, že by odůvodňovali osvobození (ať už úplné nebo částečné) od soudních poplatků. V odůvodnění napadeného usnesení je pak dostatečně a srozumitelně vysvětleno, z jakých důvodů má městský soud za to, že tvrzení stěžovatelů a jimi předložené dokumenty považuje za nedostatečné k tomu, aby umožnily soudu vytvořit si úplný a věrohodný obraz o majetkových a osobních poměrech stěžovatelů. Soud nemá povinnost jakýmkoliv způsobem zjišťovat, jaké jsou poměry žadatelů o osvobození od soudních poplatků. Povinnost tvrdit a prokázat všechny rozhodné skutečnosti naopak mají žadatelé, kteří ovšem této povinnosti nedostáli, jak se podává z napadeného usnesení. Městský soud tedy nemohl žádosti stěžovatelů vyhovět. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

IV.

[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

[6] Kasační stížnost není důvodná.

[7] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, ani na povinném zastoupení stěžovatelů advokátem v řízení o kasační stížnosti. Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému. Trvání na těchto podmínkách, vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení, by vedlo k popření cíle, jenž účastníci podáním žádosti sledovali, a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastníci měli být od soudních poplatků osvobozeni či nikoliv (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. - 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. - 77, a ze dne 31. 10. 2012 č. j. - 14). Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud nerozhodoval o žádosti stěžovatelů ze dne 21. 7. 2017 o osvobození od soudního poplatku za podanou kasační stížnost.

[8] Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s posouzením právní otázky splnění zákonných podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ze strany městského soudu.

[9] Z vyplývá, že účastníkovi lze přiznat osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka. Žadatel je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry. Je výlučně na účastníkovi, aby svoji finanční a majetkovou situaci soudu dostatečně konkrétně popsal a předložil doklady prokazující nedostatek finančních prostředků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1 2005, č. j. - 50, publ. pod č. NSS) a žádost zamítne.

[10] Městský soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků s odkazem na břemeno tvrzení a důkazní, které nese žadatel o osvobození od soudních poplatků. S posouzením věci městským soudem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje, neboť stěžovatelé tato břemena neunesli tím, že sami výslovně zpochybnili úplnost a správnost svých tvrzení. Prohlášení o osobních a majetkových poměrech odmítli podepsat s tím, že za správnost a pravdivost v nich uvedených informací neručí. Nevěrohodností či neúplností tvrzení stěžovatele o existenci předpokladů pro osvobození od soudních poplatků se zdejší soud již dříve zabýval a dospěl k závěru, že tato okolnost vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno (viz rozsudek ze dne 26. 8. 2009, č. j. - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS). Městský soud tedy postupoval správně, pokud takové žádosti nevyhověl.

[11] Městský soud nespoléhal pouze na vyplnění formuláře o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, nýbrž pokusil se potřebné informace shromáždit i ze samotných podání stěžovatelů (srov. str. 1-4 napadeného usnesení). Postupoval tedy v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2008, č. j. - 130 (k tomu srov. také usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. – 95, publ. pod č. 2163/2011 Sb. NSS). Ani tímto způsobem však nedospěl ke komplexní představě o majetkových poměrech stěžovatelů.

[12] Nutno podotknout, že kasační stížnost stěžovatelů se s odůvodněním usnesení městského soudu v podstatných částech argumentačně míjí. Městský soud stěžovatelům nebránil, aby uplatnili veškerá tvrzení o svých majetkových poměrech, včetně vyčíslení nákladů na vedená správní a soudní řízení atd. To ovšem stěžovatelé ke své tíži neučinili. Z jimi doložených informací přitom nevyplývá, že by jim jejich situace bránila soudní poplatek uhradit, resp. že by požadavek na jeho uhrazení představovalo nepřekonatelnou překážku pro přístup k soudu.

[13] Městský soud stěžovatelům dále vytkl, že poukázali na „širokou škálu zásahů“ či na „četnost zásahů likvidačních povah“, přičemž neuvedli, o jaké konkrétní zásahy se jedná a jakým způsobem jim znemožňují pravdivě a úplně tvrdit a prokázat jejich majetkové poměry. Pokud tak stěžovatelé činí až v řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud k těmto skutečnostem nemůže přihlédnout. Povinností stěžovatelů bylo uvést všechny tyto okolnosti v řízení před městským soudem, k čemuž byli vyzváni a náležitě poučeni. Usnesení městského soudu je podrobeno pouze omezenému přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu; princip úplné apelace se zde neuplatní. Jinými slovy, stěžovatelé obecně nemůžou uvádět nové skutečnosti a důkazy až v řízení před Nejvyšším správním soudem ( ).

[14] Nejvyšší správní soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že stěžovatelé si rizika, že s žádostí pravděpodobně neuspějí, museli být vědomi, neboť již v minulosti u Nejvyššího správního soudu neuspěli s obdobnými kasačními stížnostmi (viz rozsudky ze dne 29. 6. 2016, č. j. - 35; ze dne 7. 6. 2017, č. j. - 32; ze dne 10. 4. 2017, č. j. – 15; ze dne 20. 7. 2017, č. j. - 57).

[15] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že městský soud rozhodl o neosvobození stěžovatelů od soudních poplatků v souladu se zákonem.

[16] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( ).

[17] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatelů na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí, čímž odpadl důvod návrhu.

[18] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle věty první za použití Stěžovatelé nebyli v řízení o kasační stížnosti úspěšní, proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. září 2017

Mgr. David Hipšr

předseda senátu