Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Afs 255/2016 - 96

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: PROFI-CZ, spol. s r. o., se sídlem Plovární 478/1, Plzeň, zastoupené Mgr. Miroslavem Surmánkem, advokátem se sídlem Loretánská 173/1, Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad pro hl. m. Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2016, č. j. – 77,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2016, č. j. – 77, se zrušuje a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobkyně podala u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu před nečinností žalovaného.

[2] Následně doplnila žalobu o alternativní žalobní návrh. Z procesní opatrnosti zvolila na ochranu svých práv rovněž žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Domáhala se, aby soud v případě, že označí tento žalobní návrh jako vhodný prostředek ochrany, (1) určil daňovou kontrolu ve věci DPH za zdaňovací období květen 2015 prováděnou žalovaným jako nezákonnou a aby (2) zakázal žalovanému ve zmíněné daňové kontrole pokračovat; pro případ, že by v době rozhodování soudu již byla daňová kontrola ukončena, požadoval (3) určení, že daňová kontrola byla nezákonným zásahem. Žalobkyně vyjádřila názor, že lhůta pro podání zásahové žaloby je zachována, neboť alternativní žalobní návrh učinila v zákonné lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se o zásahu dozvěděla, resp. od doručení vyrozumění o vyřízení jednotlivých opravných prostředků ze strany Odvolacího finančního ředitelství.

[3] Následně žalobkyně v pořadí již podruhé doplnila žalobu, reagovala na výzvu žalovaného k předání informací na technickém nosiči dat v rámci probíhající daňové kontroly podle § 87 odst. 1 daňového řádu. Podle názoru žalobkyně se jednalo o čistě formální úkon, kterým se žalovaný snažil pouze zastřít svou faktickou nečinnost.

[4] Městský soud rozsudkem ze dne 25. 8. 2016, č. j. - 77 žalobu zamítl. Žalobní návrh posoudil jako nečinnostní (odkázal přitom na judikaturu správních soudů) a jen v tomto rozsahu se věcně zabýval žalobní argumentací. Dospěl k závěru, že v uvedeném případě nedošlo k porušení zásady rychlosti ve smyslu § 7 odst. 1 daňového řádu, s ohledem na obsah spisového materiálu je patrné, že jí žalovaný naopak beze zbytku dostál. Vždy třeba vzít v úvahu složitost předmětu daného řízení (rozsudek ze dne 31. 3. 2010, č. j. – 138). Žalovaný nebyl nečinný ani podle jednotlivých ustanovení § 38 daňového řádu. Podle městského soudu žalobkyně nijak nedoložila námitku týkající se čistě formální povahy výzvy k předání informací na technických nosičích dat ze dne 11. 12. 2015. Po prostudování veřejné i neveřejné části spisového materiálu tak soud dospěl k závěru, že žalovaný činil úkony daňové kontroly soustavně, po celou dobu jejího trvání, čímž jednal zcela ve shodě s daňovým řádem. Využil přitom oprávnění, které mu daňový řád poskytuje, aby v co možná nejkratší době odstranil vzniklé pochybnosti v důsledku žalobkyní podaného daňového tvrzení.

II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření a replika

[5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v a d) , (dále jen „s. ř. s“).

[6] Stěžovatelka namítá nesprávné a nedostatečně odůvodněné posouzení žaloby městským soudem z hlediska žalobního typu (soud žalobu nesprávně posoudil jako žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a nesprávně odmítl alternativní žalobní návrh, tj. žalobu zásahovou).

[7] Závěry soudu, že nedošlo k porušení zásady rychlosti podle § 7 odst. 1 daňového řádu ze strany žalovaného, jsou mylné. Nelze souhlasit ani se závěry soudu ohledně nenaplnění titulů pro ochranu před nečinností podle jednotlivých ustanovení § 38 daňového řádu. Soud se nevypořádal s důkazními prostředky, které stěžovatelka předložila k replice (fotografie automobilu, jehož se pochybnosti správce daně týkaly a ze kterých je evidentní, že stěžovatelka automobil skutečně pořídila a využívá jej ke své ekonomické činnosti). Závěry ohledně „subsidiárního“ charakteru § 38 odst. 2 daňového řádu nebyly dostatečně odůvodněné a jsou věcně nesprávné.

[8] Nadto podle názoru stěžovatelky nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí soudu bez nařízení jednání, resp. soud ústní jednání opomenul nařídit v návaznosti na žádost v rámci druhého doplnění žaloby.

[9] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s právním názorem vyjádřeným v napadeném rozsudku. Pro dokreslení své nikoliv formální aktivity doložil v příloze seznam úkonů učiněných vůči stěžovatelce po podání nečinnostní žaloby. Poslední úkony přitom byly nezbytné k prověření daňových povinností za předmětné zdaňovací období a zcela zřetelně rozkrývají obchodní transakce stěžovatelky v její neprospěch. Závěrem podotkl, že k celé komplikovanosti daňového řízení přispěla rovněž sama stěžovatelka změnou svého sídla.

[10] V replice stěžovatelka setrvala na svém dosavadním názoru, že žalovaný nepostupuje bez zbytečných průtahů a naopak činí účelové úkony, které měl příležitost realizovat o několik měsíců dříve.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[11] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[12] Kasační stížnost je důvodná.

[13] Nejvyšší správní soud především přisvědčil stěžovatelce, že řízení před městským soudem bylo zatíženou vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.

[14] Podle „[s]oud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.“ Nezbytnými předpoklady fikce souhlasu, na základě které soud může o návrhu rozhodnout bez jednání, je tedy doručení výzvy k vyjádření, zda účastník souhlasí s tímto postupem, a marné uplynutí lhůty k vyjádření.

[15] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2005, č. j. - 58, „[z]amítl-li soud žalobu bez jednání poté, co na výzvu předsedy senátu ( ) vyjádřil účastník řízení s takovým postupem nesouhlas, je kasační stížnost podaná z důvodu uvedeného v pro vadu řízení spočívající v tom, že byla účastníku odepřena možnost jednat před soudem, důvodná.“ (srov. také rozsudek ze dne 30. 9. 2009, č. j. – 62). Rozhodne-li tedy soud ve věci samé bez nařízení jednání před uplynutím dvoutýdenní lhůty pro vyjádření nebo nepřihlédne-li k řádně uplatněnému nesouhlasu, dopustí se vady řízení, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu Současně tím soud poruší také právo účastníka řízení na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti, včetně možnosti vyjádřit se k věci, které je v ústavněprávní rovině zaručeno d.

[16] Byť je v napadeném rozsudku uvedeno, že „Městský soud v Praze o podané žalobě rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky podle “, toto tvrzení nemá oporu v obsahu soudního spisu. Na č. listu 38 se nachází pokyn k odeslání „poučení o procesních právech a povinnostech“ zástupci stěžovatelky, samotné poučení obsahující i výzvu podle se nachází na č. listu 39. Z doručenky datové zprávy zaslané zástupci stěžovatelky připojené k č. listu 40 vyplývá, že zpráva byla doručena v pondělí 23. 11. 2015 (dvoutýdenní lhůta k vyjádření podle tedy uplynula v pondělí 7. 12. 2015). Dne 23. 11. 2015 učinila stěžovatelka toliko doplnění žaloby o alternativní návrh. Následně dne 18. 12. 2015 opět doplnila žalobu, v jejímž závěru (v bodu 12) uvedla: „S ohledem na pokračující nezákonné jednání žalovaného a jeho snahu o zastření tohoto nezákonného jednání, navrhuje nově žalobce, aby se před soudem uskutečnilo ústní jednání.“ Napadený rozsudek byl vydán dne 25. 8. 2016.

[17] Souhlas stěžovatelky k rozhodnutí věci bez nařízení jednání není obsažen v žalobě ze dne 2. 11. 2015, v alternativním žalobním návrhu ze dne 23. 11. 2015, ani v jiném dokumentu, který by stěžovatelka doručila soudu před vydáním napadeného rozsudku. Na č. listu 49 se naopak nachází žádost stěžovatelky o nařízení jednání, která byla podle doručenky na č. listu 48 odeslána soudu dne 18. 12. 2015, tj. po uplynutí zmíněné dvoutýdenní lhůty, avšak v době před vydáním kasační stížností napadeného rozhodnutí. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2006, č. j. - 50, č. 975/2006 Sb. NSS, přitom platí, že „[p]okud marně uplyne dvoutýdenní zákonná lhůta podle , neznamená to, že by účastník řízení pozbyl práva požadovat nařízení jednání k projednání věci. Pokud svůj nesouhlas s takovým postupem účastník řízení soudu sdělí do doby, než je o žalobě rozhodnuto, je nutné vycházet z toho, že s projednáním věci bez nařízení jednání nesouhlasí.“

[18] V posuzované věci nebyly naplněny ani jiné okolnosti, výslovně předvídané , kdy by soud mohl rozhodnout o věci samé bez jednání, neboť žaloba byla zamítnuta (srov. ve spojení s a contrario). Městský soud proto pochybil, rozhodl-li ve věci samé bez nařízeného soudního jednání.

[19] V navazujícím řízení si městský soud, i s ohledem na vyjádření účastníků řízení při jednání, vyjasní a dostatečně zdůvodní otázku, zda byl alternativní žalobní návrh ze dne 23. 11. 2015 (zásahová žaloba) skutečně nevhodným žalobním typem, zváží přitom judikaturu Nejvyššího správního soudu vztahující se k průtahům v daňové kontrole (zejm. rozsudek ze dne 5. 2. 2015, č. j. - 29, č. 3199/2015 Sb. NSS, a dále rozsudky ze dne 19. 12. 2012, č. j. - 22; ze dne 10. 10. 2012, č. j. - 52 a ze dne 7. 11. 2012, č. j. - 59); v případě eventuálního závěru o vhodnosti zásahové žaloby se městský soud bude rovněž zabývat její včasností.

[20] Nejvyšší správní soud se v tomto okamžiku nemůže vyjádřit k dalším námitkám uplatněným stěžovatelkou v kasační stížnosti vztahujícím se k věcnému posouzení nebo nedostatkům odůvodnění, protože nelze předjímat další vývoj věci v návaznosti na jednání před městským soudem. Vypořádání těchto námitek by bylo předčasné a potvrzení nebo popření správnosti závěrů městského soudu by postrádalo svůj význam.

IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti

[21] Nejvyšší správní soud uzavřel, že městský soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, proto napadený rozsudek zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení ( . ). V něm městský soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ).

[22] Městský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. září 2017

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu