Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Ads 19/2017 - 22

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: I. N., zastoupena Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 1249/18, Ostrava – Slezská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2016, č. j. - 30,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2016, č. j. – 30, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Rozhodnutím ze dne 9. 8. 2016, č. j. MPSV-2016/169337-923, Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „žalovaný“) zamítlo odvolání žalobkyně a potvrdilo rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 2. 11. 2015, č. j. X, jímž bylo rozhodnuto o nepřiznání příspěvku na péči podle , o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

II.

[2] Žalobkyně podala proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji zamítl rozsudkem ze dne ze dne 28. 11. 2016, č. j. – 30.

[3] Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalovaný odkazem na závěry Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě a Posudkové komise MPSV ČR v Brně řádně vysvětlil, z jakých důvodů bylo rozhodnuto o nepřiznání příspěvku na péči, respektive, na základě jakých zjištění byl učiněn závěr o schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřeby. Posouzení stupně závislosti je v kompetenci posudkových orgánů. Stěžejním důkazem ve správním řízení je tedy odborný posudek posudkových orgánů. Proto v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného v předmětné věci krajský soud hodnotil úplnost a přesvědčivost posudků posudkových komisí žalovaného. Posudek Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 6. 5. 2016 i srovnávací posudek Posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 14. 7. 2016 obsahují výčet odborných lékařských nálezů, které měly komise k dispozici. Komise se vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které žalobkyně namítala, a své posudkové závěry náležitě odůvodnily. Posudkové komise zasedaly v řádném složení v souladu s , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, neboť kromě posudkového lékaře byl v komisi přítomen také odborný lékař z oboru psychiatrie. Krajský soud neměl pochybnosti o odbornosti komise a její způsobilosti hodnotit omezení způsobené onemocněním žalobkyně ve vztahu k právní úpravě příspěvku na péči. Na základě uvedených lékařských nálezů a z výsledku sociálního šetření dospěly posudkové komise shodně k závěru, že zdravotní stav žalobkyně není dlouhodobě nepříznivý ve smyslu zákona o sociálních službách, tudíž se nejedná o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby podle téhož zákona. Závěry obou posudkových komisí se shodují na názoru, že žalobkyně zvládá všechny základní životní potřeby.

[4] Krajský soud shledal jako nedůvodnou i námitku žalobkyně, že shromážděné lékařské závěry a posudky žalovaný nehodnotil, a jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Zjištění zdravotního stavu a souvisejícího stupně závislosti posuzované osoby je věcí odborně medicínskou. Pro účely dané věci zdravotní stav a stupeň závislosti posuzuje žalovaný, který za tím účelem zřizuje posudkové komise. Tento posudek je tedy v řízení před správními orgány (a následně v soudním řízení) stěžejním důkazem. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí vysvětlil, proč závěry v posudcích Posudkových komisí MPSV ČR v Ostravě a v Brně považuje za určité, úplné a přesvědčivé a byly tak dostatečným podkladem pro posouzení žádosti žalobkyně, a rovněž se vypořádal s relevantními tvrzeními a námitkami žalobkyně.

III.

[5] Proti rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, ve které uvedla, že ji podává z důvodu zmatečnosti řízení před krajským soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení [ ].

[6] Dne 10. 11. 2016 byla stěžovatelka vyzvána krajským soudem podle k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Na tento přípis reagovala podáním ze dne 18. 11. 2016, ve kterém uvedla, že trvá na projednání věci s nařízením ústního jednání. Pokud krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, že stěžovatelka se v uvedeném lhůtě nevyjádřila, pak je zřejmé, že toto tvrzení je nesprávné a neodpovídá skutečnosti. Pro úplnost stěžovatelka uvedla, že obdobný přípis jako v této věci, tedy že trvá na osobní účasti, učinila dne 18. 11. 2016 k výzvě krajského soudu také ve věci vedené pod sp. zn. . V uvedeném případě krajský soud jednání skutečně nařídil a správní rozhodnutí po projednání věci jako nezákonné zrušil. Proč krajský soud postupoval v tomto řízení jinak, než v řízení vedeném pod sp. zn. a jednání nenařídil, není stěžovatelce známo. Postupem krajského soudu bylo stěžovatelce odepřeno právo se ve věci vyjádřit, právo u jednání uvést skutečnosti významné pro rozhodnutí a v konečném důsledku tak bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces, když jí bylo odepřeno právo na projednání věci za její osobní účasti.

[7] Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

IV.

[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

[9] Kasační stížnost je důvodná.

[10] Podstatou kasační stížnosti je námitka stěžovatelky, že krajský soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, aniž by byly splněny podmínky stanovené v Stěžovatelka tedy uplatňuje kasační námitku podle , neboť namítá vadu řízení před krajským soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

[11] Podle může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli, nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

[12] V posuzované věci ze soudního spisu vyplývá, že krajský soud zaslal dne 10. 11. 2016 zástupci stěžovatelky výzvu k vyjádření účastníka k rozhodnutí soudu o věci samé bez jednání. Reakce stěžovatelky na tuto výzvu se v soudním spise nenachází. Jak ovšem vyplývá z úředního záznamu krajského soudu ze dne 3. 8. 2017, na podatelně krajského soudu bylo ověřeno, že emailové podání ze dne 18. 11. 2016 obsahující žádost stěžovatelky o nařízení jednání bylo téhož dne doručeno krajskému soudu, a to ke dvěma spisovým značkám a . Nedopatřením byla obě emailová podání převzata z elektronické podatelny do systému a přiřazena pouze do spisu , kde byla i následně fyzicky zažurnalizována. Skutečnost, že zástupce stěžovatelky zaslal dne 18. 11. 2016 krajskému soudu emailové podání, ve kterém požaduje nařízení ústního jednání, pak byla doložena kopií záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu krajského soudu ze dne 18. 11. 2016.

[13] Krajský soud tak rozhodl o věci bez nařízení jednání, přestože stěžovatelka v zákonem stanovené dvoutýdenní lhůtě vyjádřila svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. Přezkoumávaným rozsudkem krajský soud žalobu zamítl pro nedůvodnost, takže zde nemohla mít místa aplikace ustanovení , jelikož připouští vydání rozsudku bez jednání, kromě případů uvedených v odstavci prvém, pouze ruší-li soud napadené rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení uvedené v , 2 , popřípadě vyslovuje-li jeho nicotnost.

[14] Nejvyšší správní soud již ve svém rozsudku ze dne 29. 11. 2005, č. j. - 58, dospěl k závěru formulovaného do právní věty, že „Zamítl-li soud žalobu bez jednání poté, co na výzvu předsedy senátu ( ) vyjádřil účastník řízení s takovým postupem nesouhlas, je kasační stížnost podaná z důvodu uvedeného v pro vadu řízení spočívající v tom, že byla účastníku odepřena možnost jednat před soudem, důvodná.“ Účastníku nelze upřít právo na veřejné projednání jeho věci v jeho přítomnosti včetně možnosti vyjádřit se k věci ( d).

[15] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud shrnuje, že v posuzované věci shledal důvodnou kasační námitku spočívající v jiné vadě řízení před soudem, neboť krajský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, aniž by byly pro tento postup splněny zákonné podmínky podle

[16] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené napadený rozsudek krajského soudu podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku ( ).

[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2017

Mgr. David Hipšr

předseda senátu