Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 142/2017 - 36

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Z. Š., zast. Mgr. Janem Bučkem, advokátem se sídlem Zátiší 3501, Frýdek-Místek, proti žalovanému: Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí, se sídlem Náměstí 3, Frýdlant nad Ostravicí, ve věci ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2017, čj. - 33,

t a k t o :

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Předmět řízení a vymezení sporu

[1] Žalobkyně podala dne 22. 12. 2015 podnět k zahájení přezkumného řízení podle a násl. , resp. . Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, vydal dne 25. 2. 2016 „Sdělení k podání“, čj. MSK 31481/2016, sp. zn. ÚPS/3524/2016/Kol, ve kterém ji informoval o svém postupu.

[2] Podáním ze dne 14. 3. 2016 „Přezkumné řízení čj. MMR-46228/2015-83/3431“ se žalobkyně domáhala přezkumu sdělení ze dne 25. 2. 2016 a současně svůj původní podnět rozšířila o požadavek na přezkum dalších úkonů žalovaného, včetně rozhodnutí, veřejnoprávních smluv a souhlasů. Postoupení podnětu bylo žalobkyni sděleno přípisem Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 14. 6. 2016, čj. MSK 53930/2016.

[3] Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že nevydání vyrozumění žalovaným ve lhůtě 30 dnů od postoupení podnětu je nezákonným zásahem, a zároveň žádala uložení povinnosti žalovanému vydat sdělení o shledání či neshledání důvodů pro postup dle , resp. a násl. . V průběhu řízení před krajským soudem žalovaný vydal dne 22. 11. 2016 sdělení. Žalobkyně proto zúžila svůj žalobní návrh a nově se domáhala pouze určení, že nevydání vyrozumění žalovaného ve lhůtě 30 dnů je nezákonným zásahem.

[4] Krajský soud v úvodu konstatoval částečné omezení žalobního nároku ze strany žalobkyně a v této části řízení zastavil (výrok I.). Ohledně zbývajících nároků dospěl soud k závěru, že podnět k přezkumu ve smyslu ve spojení s nepodléhal povinnosti žalovaného žalobkyni automaticky vyrozumět o výsledku šetření. K tomu uvedl, že pokud žalobkyně o vyrozumění nepožádala, žalovaný jí je nemusel zasílat a učinil tak nad rámec zákonných požadavků. Z těchto důvodů žalobu ve zbytku zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal (výrok III.).

II. Shrnutí kasační stížnosti

[5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti namítá, že krajský soud se nevyjádřil k dotčení jejího subjektivního práva na sdělení ve lhůtě 30 dnů ve smyslu a na vydání usnesení ve smyslu ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu zahájení řízení správní orgán dozvěděl. Při aplikaci ve spojení s se krajský soud nevypořádal s poslední větou a požadavkem na přiměřenou aplikaci ustanovení o přezkumném řízení. Krajský soud nesprávně uvedl, že ustanovení o přezkumném řízení (včetně lhůty k vyrozumění podle ) se na podnět k přezkumu ve smyslu nevztahují. Podle skutečného obsahu svého podnětu stěžovatelka žádala nejen přezkum sdělení, ale také rozhodnutí – měla tedy automaticky právo na vyrozumění ve lhůtě 30 dnů. Z těchto důvodů žádá zrušení napadeného rozsudku.

[6] Zástupce stěžovatelky její kasační stížnost následně doplnil. Zdůraznil, že stěžovatelka nežádala pouze o přezkum „neformálních sdělení“ žalovaného, ale i o přezkum rozhodnutí, veřejnoprávních smluv atd., o kterých neobdržela žádné vyrozumění. Svůj podnět výslovně označila jako podnět k přezkumnému řízení podle . Z tohoto důvodu jí nevznikla povinnost zvlášť žádat o sdělení ve smyslu , jak dovozuje krajský soud, ale měla bez dalšího právo obdržet od žalovaného příslušné vyrozumění. Odkazuje-li krajský soud na , má za to, že poslední věta citovaného ustanovení má zobecňující dopad, který směřuje k přiměřenému použití právní úpravy přezkumného řízení podle a násl. ; ve vztahu k veřejnoprávním smlouvám se také použijí obdobně ustanovení o přezkumném řízení ( ). Navíc i v části žaloby, kterou se domáhala, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost vydat ve lhůtě 30 dnů vyrozumění, byla její žaloba důvodná. V této části ji vzala zpět v důsledku vydání sdělení žalovaným dne 22. 11. 2016. Tímto žalovaný připustil, že si byl vědom svého předchozího nesprávného postupu. Krajský soud však tuto okolnost nezohlednil v nákladech řízení. Žalovaný se nevypořádal s důvody uvedenými v podnětu a nezjistil řádně skutkový stav; stěžovatelka dosud neobdržela náležitou zpětnou vazbu ke svým podáním s jasným vysvětlením dané věci. Cítí se být zasažena na svých právech, neboť se jí nedostalo komplexního přezkumu jejího podnětu; právo na sdělení a věcné vypořádání se s jejím podáním přitom vyžaduje princip dobré správy, který byl v daném případě porušen.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Kasační stížnost je podle a násl. přípustná. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 4 vázán.

[8] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že stěžovatelka nemá veřejné subjektivní právo na zahájení přezkumného řízení ve smyslu a násl. , ani na vydání usnesení ve smyslu . Přezkumné řízení je dozorčím nástrojem v rukou správních orgánů, uplatňovaným z moci úřední; není mimořádným opravným prostředkem (srov. Hendrych, D. et al. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 388). Účastníci předchozího správního řízení nemají nárok na zahájení přezkumného řízení, ani na samotné přezkoumání rozhodnutí; v daném případě rozhodují správní orgány v režimu volné úvahy (k tomu viz Hendrych, D. et al. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 553).

[9] Stěžovatelka zejména namítá, že krajský soud pochybil, jestliže nezohlednil rozsah a předmět přezkumu, kterého se domáhala svými podněty ze dne 22. 12. 2015 a ze dne 14. 3. 2016. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí následující.

[10] Ze spisu správního orgánu vyplývá, že se stěžovatelka domáhala přezkumu několika sdělení, vyjádření, rozhodnutí a veřejnoprávních smluv. Pro postup správního orgánu při přezkumu zákonnosti jím vydaných aktů přitom platí odlišná pravidla podle typu příslušného aktu – při přezkumu pravomocných rozhodnutí postupují správní orgány podle a násl. ; při přezkumu vyjádření, osvědčení a jiných úkonů podle a při přezkumu veřejnoprávních smluv podle .

[11] Stěžovatelka se žalobou domáhala vydání sdělení ve smyslu , resp. 156 odst. 2 a určení, že jeho nevydáním ve lhůtě 30 dnů došlo k nezákonnému zásahu do jejích práv. Po podání žaloby se žalovaný dne 22. 11. 2016 k jejímu podnětu vyjádřil s tím, že důvody pro postup podle neshledal; ohledně zbývající části podnětu týkající se přezkumu rozhodnutí atd. ji vyrozuměl, že k jejímu posouzení si vyžádá příslušné správní spisy. Sdělení žalovaného lze tedy obsahově rozdělit na dvě části – vyjádření ve smyslu (ve spojení s ) na straně jedné, a poskytnutí informace o zamýšleném postupu týkající se zbývající části podnětu na straně druhé. Poskytnutí posledně zmíněné informace přitom nelze považovat za vyrozumění ve smyslu .

[12] V nyní projednávané věci je podstatné, že v návaznosti na sdělení žalovaného ze dne 22. 11. 2016 změnila stěžovatelka žalobní petit tak, že napříště již nepožadovala vydání sdělení, nýbrž nezákonný zásah spatřovala v „opožděném“ vyrozumění žalovaného z důvodu nedodržení lhůty 30 dnů. V žalobě konkrétně uvedla, že „pominul důvod uložit žalovanému povinnost vydat ve lhůtě 30 dnů vyrozumění v souvislosti s přípisem krajského úřadu čj. MSK 53930/2016 ze dne 14. 6. 2016 o shledání či neshledání důvodů pro postup podle , resp. a násl. …“. V žalobě stěžovatelka žádným způsobem nebrojila proti obsahu či způsobu vyřízení podnětu, ani proti tomu, že část jejího podnětu byla vyřízena a část nikoliv; na uložení povinnosti vydat sdělení (týkající se byť i části jejího podnětu) netrvala. Nelze proto krajskému soudu vytýkat, že se omezil pouze na otázku, zda nedodržení lhůty 30 dnů pro vydání sdělení ve smyslu (ve spojení s ) mohlo být nezákonným zásahem.

[13] Ohledně aplikace a povinnosti správního orgánu vyrozumět podatele podnětu o jeho vyřízení má stěžovatelka za to, že poslední věta citovaného ustanovení vyžaduje přiměřené použití a násl. . S tímto argumentem NSS nesouhlasí. Podle vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy a které nelze opravit podle , zruší usnesením správní orgán, který je vydal nebo učinil, a to s účinky

ode dne, kdy bylo zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno anebo sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo sdělení. Na tento postup se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části druhé o přezkumném řízení. Z tohoto ustanovení nelze dovodit, že Hlava IX (konkrétně ) se přiměřeně použije na jakékoliv postupy a úkony, které nějakým způsobem souvisí s (možnou) aplikací . Hlava IX se přiměřeně použije pouze na postup správního orgánu při zrušení vyjádření, osvědčení nebo sdělení usnesením. Skutečnost, že k takovému postupu lze přistoupit i v návaznosti na podnět třetí osoby, však nelze odvodit z , ale z (k tomu viz Komentář, II. vydání, autor. JUDr. Josef Vedral, Ph.D., vydavatel BOVA POLYGON, Praha, leden 2012). Ustanovení upravuje v obecné rovině přijímání a vyřizování podnětů, nevyplývá z něj však povinnost správního orgánu automaticky vyrozumět podatele podnětu ve lhůtě 30 dnů. Správní orgán je tudíž povinen zaslat vyrozumění o tom, zda shledal či neshledal důvody k vydání usnesení ve smyslu do 30 dnů pouze k žádosti podatele podnětu. Již z povahy věci se tedy nemůže jednat o nezákonný zásah proto, že žalovaný zaslal vyrozumění ve lhůtě delší než 30 dnů, aniž o to stěžovatelka požádala.

[14] Při přezkumu pravomocných rozhodnutí platí, že neshledá-li správní orgán důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli podnětu. S ohledem na zúžení žaloby stěžovatelkou však nebylo nutné, aby se krajský soud blíže zabýval otázkou aplikace (viz body [11] – [12]). I přesto, že v napadeném rozsudku podrobněji nevysvětlil, z jakých důvodů nezohlednil při posouzení tvrzeného nezákonného zásahu obsah podnětu stěžovatelky v celé jeho šíři, nezpůsobuje tato vada nezákonnost rozhodnutí. Jak uvedl rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 14. 4. 2009, čj. -75, je třeba vážit míru opory výroku v odůvodnění a lze akceptovat, pokud důvody obstojí v podstatné, převažující, míře. NSS s přihlédnutím k závěrům učiněným v tomto usnesení a okolnostem projednávané věci dospěl k závěru, že odůvodnění napadeného rozsudku v podstatné míře obstojí a je dostatečným podkladem pro daný výrok.

[15] Nad rámec výše uvedeného pak Nejvyšší správní soud uvádí, že nikoliv každá nečinnost správního orgánu, kterou nelze žalovat v režimu a násl. , je nezákonným zásahem ve smyslu a násl. . Obdobně lze nahlížet i na povinnost správního orgánu ve smyslu , resp. . Překročení lhůty 30 dnů stanovené správnímu orgánu k vyrozumění podatele podnětu bez dalšího neznamená, že došlo k zásahu do jeho veřejných subjektivních práv (k tomu viz obdobně rozsudky NSS ze dne 30. 6. 2016, čj. -24, a ze dne 4. 11. 2015, čj. -20).

[16] Stěžovatelka namítla, že krajský soud nevzal při výpočtu nákladů řízení v úvahu částečné zpětvzetí žaloby v důsledku pozdějšího jednání žalovaného. Tato námitka je však nepřípustná, neboť se vztahuje výhradně k nákladům řízení v souvislosti s výrokem I., který stěžovatelka nenapadá kasační stížností (a v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu ani napadnout nelze – viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 6. 2010, čj. -64, bod 31). Nejvyšší správní soud shodně rozhodl například usnesením sp. zn. ze dne 22. 1. 2015, usnesením sp. zn. ze dne 27. 1. 2015, či usnesení sp. zn. ze dne 28. 1. 2015.

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Námitky stěžovatelky nebyly důvodné a Nejvyšší správní soud při přezkumu napadeného rozhodnutí nezjistil ani jiné nedostatky, ke kterým by byl povinen přihlížet z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto v souladu s , větou poslední, zamítl.

[18] Stěžovatelka neměla v tomto řízení ve věci úspěch, nemá tudíž právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ); žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec jeho běžné činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. července 2017

Daniela Zemanová předsedkyně senátu