Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Ads 164/2016 - 65

-65

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně: S. L., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2015, čj. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2016, čj. -25,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Aleně Porostlé, advokátce, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti ve výši 3 900 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 9. 2015, čj. X (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v , o důchodovém pojištění (dále jen „“). Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava ze dne 13. 8. 2015 nebyla žalobkyně shledána invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesala pouze o 15 %.

[2] Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podala žalobkyně námitky, které žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalovaná dospěla po přezkoumání celkového zdravotního stavu žalobkyně k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 60 %; podmínku pro vznik invalidity druhého studně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění žalobkyně splňovala. Nadále však nebyla splněna podmínka získání potřebné doby pojištění v tzv. rozhodném období před vznikem invalidity, tj. získání alespoň pěti roků doby pojištění v posledních deseti letech před vznikem invalidity nebo deseti roků doby pojištění v posledních dvaceti letech před vznikem invalidity (§ 40 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění).

[3] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalované o námitkách bránila žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji pro nedůvodnost zamítl. Shodně jako žalovaná měl za to, že žalobkyně nesplňuje zákonnou podmínku potřebné doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod podle § 38 zákona o důchodovém pojištění ve spojení s § 40 téhož zákona.

[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek Krajského soudu v Ostravě blanketní kasační stížností. V jejím doplnění, učiněném soudem ustanovenou zástupkyní, tvrdila, že splnila podmínku potřebné doby pojištění pro získání nároku na invalidní důchod. Pracovala od 27. 11. 1978 a po narození syna dne 12. 5. 1994 byla na rodičovské dovolené. Stěžovatelka žalované vytkla, že při výpočtu potřebné doby pojištění nepřihlédla k obdobím od 30. 3. 2009 do 10. 11. 2009 a od 14. 1. 2010 do 26. 9. 2012, v nichž byla vedena na Úřadu práce v Ostravě, pobočka Zábřeh; to doložila průkazem uchazeče o zaměstnání. Dále byla vedena na úřadu práce i v období od 26. 9. 2012 do 3. 10. 2013. Na základě uvedených skutečností stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[5] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že nemá důvod pochybovat o zákonnosti a objektivitě napadeného rozsudku a s právním názorem v něm uvedeném se ztotožňuje. Navrhla proto zamítnutí kasační stížnosti.

[6] V průběhu řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil ze sdělení ustanovené zástupkyně, že stěžovatelka dne 29. 1. 2017 zemřela. Jelikož neobsahuje úpravu procesního nástupnictví účastníka v řízení, uplatní se v soudním řízení správním podle přiměřeně úprava .

[7] Jestliže účastník řízení ztratí po zahájení soudního řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, podle soud posoudí podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

[8] Pro učinění závěru o možnosti pokračovat v řízení s procesním nástupcem je tak ve smyslu především rozhodná povaha posuzované věci. Jak již Nejvyšší správní soud opakovaně ve své judikatuře vyslovil, práva a povinnosti pojištěnců vyplývající z předpisů o důchodovém pojištění jsou veřejnoprávní povahy a nelze na ně bez dalšího aplikovat obecnou (občanskoprávní) úpravu, nelze je převést ani postoupit na třetí osobu a přechod práv je možný pouze v případech zvlášť upravených těmito veřejnoprávními předpisy.

[9] Takovým je bezesporu případ upravený v § 63 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, podle něhož zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku důchodového pojištění, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, pokud s ním žili v době jeho smrti v domácnosti. Podmínka žití v domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod po zemřelém.

[10] Z výše citovaného ustanovení je zřejmé, že přechod nároku na osoby v něm vyjmenované přichází v úvahu jen v případě nároků na dávku uplatněných pojištěncem vůči plátci důchodu. Tak tomu bylo i v posuzované věci. Kasační soud již také dříve dovodil, že podle § 63 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění lze postupovat nejen v případech, kdy k úmrtí oprávněného došlo v průběhu řízení správního, ale i tehdy stalo-li se tak v případech, kdy oprávněný zemřel v průběhu přezkumného řízení soudního (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2008, čj. -44).

[11] Vzhledem k uvedeným skutečnostem se Nejvyšší správní soud obrátil na dědické oddělení Okresního soudu v Ostravě za účelem zjištění možných procesních nástupců na straně stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti. Ze sdělení notáře JUDr. Hanuše Jelínka jako soudního komisaře zjistil, stěžovatelka zanechala dva syny, O. K., nar. X, bytem J. 14/20, O., a M. L., nar. X, bytem D. 305/45, O. Z úmrtního listu stěžovatelky, který kasační soud obstaral, se dále podává, že stěžovatelka byla rozvedená.

[12] Oba synové zemřelé stěžovatelky tak přicházeli v úvahu jako její potenciální procesní nástupci v řízení o kasační stížnosti ve smyslu a 2 v návaznosti na zákona o důchodovém pojištění. Nejvyšší správní soud je proto vyzval ke sdělení, zda některý z nich žil se stěžovatelkou v den jejího úmrtí v domácnosti (a v případě O. K. také, zda nemá po zemřelé matce nárok na sirotčí důchod) a pokud ano, zda hodlají pokračovat v dalším řízení o požadované dávce. Uvedený přípis byl O. K. doručen dne 15. 6. 2017 a M. L. dne 14. 6. 2017. V soudem stanovené lhůtě 2 týdnů od doručení přípisu a ani kdykoliv později do současné chvíle však synové stěžovatelky na přípis nereagovali a požadované skutečnosti, jež jsou podmínkou jejich procesního nástupnictví v nynějším řízení, nesdělili. Z údaje o místě jejich bydliště však lze dovodit, že v rozhodné době se stěžovatelkou v domácnosti nežili. Ani údaj o tom, že by stěžovatelčin syn O. K. byl osobou mající nárok na sirotčí důchod z obsahu správního spisu, ani z jakéhokoliv jiného soudu dostupného podkladu nevyplývá. Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že pozůstalí synové nejsou osobami splňujícími podmínky vyplývající z zákona o důchodovém pojištění, tedy ani nemohou být procesními nástupci stěžovatelky v probíhajícím řízení o kasační stížnosti.

[13] Z právě uvedeného je zřejmé, že v průběhu řízení o kasační stížnosti stěžovatelka ztratila způsobilost být účastníkem řízení, která je jednou z podmínek řízení na straně účastníka, k jejichž splnění soud přihlíží kdykoliv za řízení ( ve spojení s ). Současně zde není žádná osoba, s níž by bylo možno jako se stěžovatelčiným procesním nástupcem v tomto řízení pokračovat. Nejvyšší správní soud proto v souladu s kasační stížnost odmítl.

[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení věty první ve spojení s téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[15] Podle ve spojení s zástupci, který byl stěžovatelce soudem ustanoven k ochraně jejích práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Stěžovatelce soud pro řízení o kasační stížnosti usnesením ze dne 17. 8. 2016, čj. -27, ustanovil JUDr. Alenu Porostlou, advokátku. Ta ve věci učinila tři úkony právní služby podle , c) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) spočívající v první poradě s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení dne 29. 8. 2016, další poradě s klientkou přesahující jednu hodinu dne 22. 9. 2016 (jejichž uskutečnění doložila potvrzeními podepsanými stěžovatelkou) a doplnění kasační stížnosti. Za jeden úkon právní služby zástupkyni stěžovatelky náleží mimosmluvní odměna ve výši 1 000 Kč ( ve spojení s bodem 3. advokátního tarifu), která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu. Celková výše odměny ustanovené zástupkyně činí 3 900 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

[16] Uplatnila-li ustanovená zástupkyně též odměnu za přípravu a převzetí věci dne 11. 4. 2016 ve výši 1 000 Kč a paušální náhradu s tímto úkonem související ve výši 300 Kč, tyto nároky jí nelze přiznat, neboť byl-li advokát účastníku ustanoven soudem, je příprava a převzetí zastoupení součástí úkonu spočívajícího v první poradě s klientem; tu prokazatelně zástupkyně uskutečnila dne 29. 8. 2016 (viz výše).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 25. července 2017

JUDr. Miloslav Výborný

předseda senátu