Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 235/2017 - 23

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: D. K., zastoupený Mgr. Kateřinou Hudečkovou, advokátkou se sídlem Hauerova 3, Opava, proti žalovanému: Obec Svatoňovice, Komise k projednávání přestupků, se sídlem Svatoňovice 70, Svatoňovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2014, č. j. 436/Př-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2017, č. j. – 77,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. Kateřině Hudečkové, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení v řízení o kasační stížnosti v částce 3.400 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 7. 2014 bylo zastaveno řízení vedené proti žalobci dle . písm. f) , o přestupcích, s odůvodněním, že od spáchání přestupku uplynula doba jednoho roku, a odpovědnost za spáchání přestupku zanikla.

[2] Řízení bylo vedeno ohledně přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) a § 50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích spáchaného formou hrubého jednání a neoprávněného užívání cizího majetku tak, že během roku 2013 žalobce používal přes nesouhlas majitele pozemku J. K. přístupovou cestu k svému pozemku přes jeho pozemek patřící k rodinnému domku č. X ve Svatoňovicích, ač si to majitel pozemku výslovně nepřál.

II. Řízení před krajským soudem

[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji usnesením ze dne 7. 6. 2017, č. j. – 77, odmítl jako opožděnou.

[4] Krajský soud z obsahu správního spisu ověřil, že žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 17. 7. 2014. Podle , (dále „ “), lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. V daném případě tak lhůta uplynula dne 17. 9. 2014. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána až dne 2. 10. 2014, byla podána opožděně, přičemž zmeškání lhůty nelze prominout. Krajský soud proto žalobu dle přihlédnutím k odmítl.

III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[5] Žalobce (dále „stěžovatel“) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodu uvedeného v

[6] Uvádí, že krajský soud měl věc projednat a rozhodnout dle jeho návrhu. Stěžovatel připouští, že žalobu podal až 2. 10. 2014, a to proto, že si nejprve musel sám nastudovat možnosti dalšího postupu. Zdůraznil, že je starší osobou bez právnického vzdělání, a že jej žalovaný ani jiný správní orgán nepoučil o možnosti domáhat se svého práva prostřednictvím správní žaloby u příslušného krajského soudu. Stěžovatel je tudíž přesvědčen, že žalovaný porušil a odst. 4 , neboť žalobce o jeho právech a povinnostech přiměřeně nepoučil. Poslední poučení žalované obsažené v napadeném rozhodnutí bylo navíc uvedeno nesprávně a v rozporu se zákonem.

[7] Vzhledem ke všem těmto skutečnostem považuje žalobce postup ze strany krajského soudu za přepjatě formalistický a v rozporu s článkem 36 d, který zaručuje každému domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[9] Kasační stížnost je projednatelná.

[10] Vzhledem k tomu, že krajský soud žalobu stěžovatele odmítl jako opožděnou a věcí samou se nezabýval, přichází pro stěžovatele v úvahu pouze stížní důvod ve smyslu

[11] Ustanovení stanoví, že soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně.

[12] Podle , ve spojení s , lze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.

[13] Podle lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

[14] Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno dne 17. 7. 2014. Tento byl tedy dnem určujícím počátek běhu lhůty ve smyslu Den následující po dni doručení je podle tohoto ustanovení považován za první den běhu dvouměsíční lhůty pro podání žaloby dle Konec lhůty pro podání žaloby ve smyslu pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den, který se svým označením shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tj. na 17. 9. 2014. Zákonná lhůta uplynula stěžovateli marně, neboť stěžovatel podal žalobu ke krajskému soudu až dne 2. 10. 2014. Zákonnou lhůtu nelze prodloužit a její zmeškání nelze ani prominout, neboť lhůta běží nezávisle na soudu a soud do jejího běhu nemůže vstupovat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 57). V nyní projednávaném případě proto nelze účinně namítat přepjatý formalismus postupu krajského soudu a rozpor s d, neboť krajský soud neměl jinou možnost než žalobu pro její opožděnost odmítnout podle Uvedená námitka stěžovatele není důvodná.

[15] Ve vztahu k napadenému rozhodnutí žalovaného stěžovatel namítl, že v něm nebyl poučen o možnosti podat správní žalobu, což zapříčinilo její opožděné podání. Nejvyšší správní soud k této výtce odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. - 90, v němž konstatoval, že „z , 5 a 6 z roku 2004 nelze dovodit povinnost správního orgánu poučit účastníky řízení o možnosti napadnout správní rozhodnutí žalobou včetně uvedení lhůty pro podání žaloby“. Správní orgán nepochybně může nad rámec své obecné poučovací povinnost uvést i možnost podání žaloby ve správním soudnictví. Pokud tak však neučiní, nelze v tom spatřovat nedostatek jeho rozhodnutí. Jestliže tedy rozhodnutí žalovaného se nezmiňuje o přípustnosti podání žaloby ve správním soudnictví, pak v této skutečnosti není možné spatřovat pochybení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2011, č. j. – 47). Nejvyšší správní soud tak námitku stěžovatele hodnotí jako nedůvodnou.

V. Závěr a náklady řízení

[16] Žalobce se svými námitkami neuspěl; jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozsudku z úřední povinnosti ( ), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( ).

[17] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle za použití Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť neměl ve věci spěch. Žalované žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 3. 2015, č. j. – 47).

[18] Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží odměna za 1 úkon právní služby ve výši 3.100 Kč (písemné podání ve věci samé) podle § 1 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Odměna za tento úkon činí 3.100 Kč, přičemž se dále navyšuje o náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu). Advokátka není plátkyní DPH a není ani společnicí advokáta JUDr. Vlastimila Vezdenka, jehož registraci k DPH doložila. V takovém případě se odměna za zastupování nezvyšuje o DPH ( ). Náhrada nákladů za řízení o kasační stížnosti tedy činí celkem 3.400 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. července 2017

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu