Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 5 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (10)5 As 245/2015 - 47.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 As 245/2015 - 47
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Ing. B. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Bártou, advokátem se sídlem Kobližná 19, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2015, č. j. 62 A 65/2013 – 37,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2015, č. j. 62 A 65/2013 – 37, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Dne 14. 6. 2012 bylo žalobci doručeno oznámení Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „magistrát“), o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Žalobce nesouhlasil s provedenými záznamy bodů a podal proto námitky, v nichž zpochybňoval zejména záznam č. 5, dle něhož mu na základě pokutového bloku č. UM/2008 3236370 byly přičteny 3 body za přestupek dle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 1 zákona č. 200/2010 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31. 7. 2011, podle něhož se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla drží v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Uvedeného přestupku, za který mu byla uložena pokuta v blokovém řízení, se žalobce dopustil dne 14. 2. 2011 a téhož dne rozhodnutí nabylo právní moci. Žalobce ve svých námitkách poukazoval na to, že s účinností od 1. 8. 2011 došlo ke změně bodového hodnocení předmětného skutku a dovolával se proto užití příznivější právní úpravy.
[2] Magistrát rozhodnutím ze dne 24. 10. 2012, č. j. ODSČ-142/B-12, námitky žalobce coby řidiče proti jeho bodovým záznamům zamítl podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) , v rozhodném znění (dále jen „zákon o silničním provozu “), a záznamy provedené na základě oznámení Policie České republiky a Městské policie Brno potvrdil.
[3] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 6. 2013, č. j. JMK 137851/2012, zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
[4] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou podanou u Krajského soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 26. 11. 2015, č. j. 62 A 65/2013 – 37, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud vycházel z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55, publ. pod č. 3339/2016 Sb. NSS (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná též na www.nssoud.cz), na jehož základě dospěl k závěru, že pozdější právní úpravy, je-li pro pachatele příznivější, je namístě užít i v řízení o námitkách brojících proti záznamu 12 bodů. Uvedený závěr dle krajského soudu platí i v případě, že ke změně právní úpravy došlo až po právní moci rozhodnutí o přestupku, ovšem v době, kdy byly řidiči připisovány jednotlivé body až do dovršení 12 bodů, s nimiž je spojen trest spočívající v pozbytí řidičského oprávnění za protiprávní jednání. Došlo-li k částečnému zmírnění postihu za jedno z protiprávních jednání, je nutné ke změně ohodnocení přihlížet i při úvaze, zda došlo k dovršení 12 bodů. Jen tak lze totiž dostát tomu, aby důsledek (trest) spojený s připsáním 12 bodů, kterým je pozbytí řidičského oprávnění, reflektoval aktuální společenský konsensus na potřebné míře sankcionování konkrétních protiprávních jednání a tudíž i okolnost, že „držení telefonního přístroje při řízení vozidla“ je pokládáno za méně nebezpečné než před 1. 8. 2011.
II.
Obsah kasační stížnosti
[5] Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. s. ř. s.
[6] Stěžovatel nerozporoval, že dne 1. 8. 2011 nabyl účinnosti zákon č. 133/2011 Sb. , kterým došlo ke změně zákona o silničním provozu. Stejně tak stěžovatel připustil, že přestupek ze dne 14. 2. 2011, který byl předmětem sporu ve správním řízení o námitkách spadal do typového jednání ,,držení telefonního přístroje nebo jiného hovorového nebo záznamového zařízení v ruce nebo jiným způsobem při řízení vozidla“, za něž se do 31. 7. 2011 zaznamenávaly 3 body do registru řidičů, kdy v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 133/2011 Sb. jsou již za takto specifikované jednání do registru řidičů zaznamenávány 2 body. Žalobce však daný přestupek spáchal přede dnem 1. 8. 2011, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 133/2011 Sb. , přičemž k jeho projednání došlo v blokovém řízení, tedy s právní mocí rozhodnutí ke dni spáchání, tj. ke dni 14. 2. 2011. Body byly žalobci v souladu s § 123b zákona o silničním provozu zaznamenány ke dni uložení pokuty v blokovém řízení, tj. taktéž před 1. 8. 2011. Správní orgán zaznamenávající body za dané přestupky tedy s ohledem na platnou a účinnou jak hmotněprávní, tak procesní úpravu nemohl jednat jinak.
[7] Krajským soudem zmiňované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55, se týkalo posouzení skutkově zcela odlišné věci, v níž ke změně zákona došlo v průběhu správního řízení, tedy v mezidobí od spáchání přestupku do doby rozhodnutí správních orgánů o něm (na rozdíl od situace nyní řešené, kdy krajský soud nutí správní orgány zohlednit změnu právní úpravy i po pravomocném ukončení správního řízení). Otázkou, kam až se uplatní zásada použití pozdějšího zákona ve prospěch pachatele, se rozšířený senát v uvedeném případu vůbec nezabýval.
[8] Krajský soud pak dle stěžovatele zcela nesprávně a nepřezkoumatelně spojuje záznam bodů a „trest“ spojený s dosažením 12 bodů (tedy pozbytí řidičského oprávnění postupem dle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu), přičemž pozbytí řidičského oprávnění není navazujícím trestem za protiprávní jednání žalobce uvedené v příloze zákona o silničním provozu. Pozbytím řidičského oprávnění je trestáno opakované páchání přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a je tedy sankcí „sui generis“ za speciální recidivu se samostatnou skutkovou podstatou, která je vyjádřena v § 123c zákona o silničním provozu.
[9] Pokud by byl přijat názor krajského soudu, de facto by to znamenalo provést opravy všech záznamů bodů u všech řidičů v souvislosti s přestupky, u nichž bylo na základě účinnosti zákona č. 133/2011 Sb. sníženo bodové hodnocení vztahující se na konkrétní skupiny přestupků bez ohledu na to, že byly spáchány, pravomocně o nich rozhodnuto a body za ně zaznamenány před nabytím účinnosti zákona č. 133/2011 Sb. Stěžovatel podotýká, že bodový systém byl zaveden již v roce 2006, přičemž první novelou zákona o silničním provozu, která měnila počty bodů za přestupky určitého druhu, byl zákon č. 133/2011 Sb. , účinný od 1. 8. 2011. Otázku zpětného působení zákona, jímž se mění bodové hodnocení ve prospěch řidičů, na případy přestupků, o nichž už bylo pravomocně rozhodnuto a body za ně zaznamenány před takovou změnou, tak stěžovatel označil za zásadní.
[10] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III.
Vyjádření žalobce
[11] Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti především uvedl, že se plně ztotožňuje s napadeným rozsudkem krajského soudu, který rovněž považuje za plně přezkoumatelný. Dle žalobce nemá průběžný záznam jednotlivých bodů zaznamenávaných do počtu 12 represivní důsledky, neboť zde chybí jakýkoli z definičních znaků trestu. Represivní důsledek nastává až okamžikem dosažení hranice 12 bodů. K tomuto okamžiku se pak nutně musí vztahovat důsledky zásady vyplývající z čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobo d (dále jen „Listina “), dle níž se trestnost činu posuzuje a trest ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, ale pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.
[12] V posuzovaném případě byla v době dosažení dvanáctibodové hranice již v platnosti a účinnosti pro žalobce příznivější právní úprava. Navíc žalobce na tuto skutečnost od počátku poukazoval a tuto skutečnost měl správní orgán zohlednit z úřední povinnosti. Nejedná se tedy ze strany žalobce o účelové jednání. Žalobce má naopak za to, že stěžovatel se snaží kasační stížností vyhnout vlastní práci, případná administrativní náročnost však nemůže v žádném případě ovlivnit výsledek právního hodnocení.
[13] Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
IV.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozhodnutí krajského soudu (§ 106 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s. s. ř. s. ), a jedná za něj pověřený zaměstnanec s právním vzděláním, které je požadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
[15] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. s. ř. s. ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[16] Nejprve se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, neboť rozhodnutí zatížená touto vadou zpravidla nelze, buďto zcela, nebo v části odůvodnění, věcně přezkoumat. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu je zcela přezkoumatelný a nevykazuje vady způsobující nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů ani pro nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. Odůvodnění přezkoumávaného rozsudku je zcela srozumitelné a jsou z něj seznatelné úvahy, jimiž se krajský soud řídil. Krajský soud vysvětlil, proč se domnívá, že je v daném případě třeba zohlednit závěry přijaté rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 - 55, a následně dospěl k závěru, že správní orgán měl v souladu s tímto usnesením za přestupek spáchaný dne 14. 2. 2011 započítat toliko dva body. Postup a závěry krajského soudu jsou srozumitelné a dostatečně odůvodněné, což ostatně dokazuje i skutečnost, že stěžovatel se závěry krajského soudu věcně polemizuje.
[17] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k posouzení podstaty sporu, která spočívá v otázce, zda má správní orgán vzít v potaz změnu právní úpravy ve prospěch pachatele přestupku poté, co je o přestupku pravomocně rozhodnuto a jsou zaznamenány body za spáchaný přestupek, a to v průběhu řízení o námitkách podle § 123f zákona o silničním provozu proti provedení záznamu bodů, zejména pak v případech, kdy námitky směřují proti záznamu, jímž bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů.
[18] Uvedenou otázkou se Nejvyšší správní soud již zabýval v skutkově i právně srovnatelné věci ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 As 60/2016 – 23, publ. pod. č. 3423/2016 Sb. NSS, v němž usnesení rozšířeného senátu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55, vyložil tak, že při záznamu bodů do registru řidičů se ústavní princip dle čl. 40 odst. 6 věty druhé Listin y, jak byl interpretován v citovaném usnesení rozšířeného senátu, uplatní toliko v těch případech, kdy změna zákona v pachatelův prospěch (snížení počtu bodů zaznamenávaných za dané protiprávní jednání) nastala v období mezi spácháním přestupku a okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí o tomto přestupku.
[19] Usnesení rozšířeného senátu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55, naopak dle závěrů rozsudku ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 As 60/2016 – 23, nelze interpretovat tak, že by správním orgánům až v řízení o námitkách přikazovalo znovu rozhodovat o „potrestání“ pachatele přestupku a revidovat body zaznamenané v registru řidičů jen proto, že v době po uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku a před námitkovým řízením se zákon změnil ve prospěch pachatele. Přezkoumává-li správní orgán v námitkovém řízení dle § 123f zákona o silničním provozu správnost počtu bodů zaznamenaných do registru řidičů, činí tak ve vztahu k zákonu účinnému v době spáchání přestupku (čl. 40 odst. 6 věta první Listin y), nebo pokud je to pro pachatele příznivější (čl. 40 odst. 6 věta druhá Listin y), ve vztahu k zákonu účinnému ke dni rozhodnutí v blokovém řízení či ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku.
[20] S uvedeným závěrem rozsudku ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 As 60/2016 – 23, se zdejší soud ztotožňuje. Správní soudy se totiž opakovaně vyjádřily k rozsahu otázek, které lze zkoumat v námitkovém řízení, přičemž poukázaly na to, že tento rozsah je poměrně omezený. Správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze citovaného zákona obsaženému bodovému hodnocení jednání (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44).
[21] Z uvedeného vyplývá, že správní orgán rozhodující o námitkách by musel zasáhnout tehdy, pokud by v průběhu námitkového řízení zjistil, že záznam bodů byl proveden v rozporu s ústavní zásadou dle čl. 40 odst. 6 Listin y za situace, kdy ještě před pravomocným skončením řízení o přestupku byl novelou zákona snížen počet bodů spojených se spácháním přestupku. V žádném případě ovšem nelze dovozovat, že by se ústavní princip dle čl. 40 odst. 6 Listin y měl aplikovat i na věci pravomocně ve správním řízení skončené a nenapadené před správním soudem žalobou. Tento princip je totiž použitelný jen na věci doposud ve správním řízení neskončené, eventuálně sice správním orgánem pravomocně rozhodnuté, o kterých se však následně vede navazující řízení o žalobě před správním soudem (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013 – 46, publ. pod č. 3528/2017 Sb. NSS).
[22] K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud rovněž v rozsudcích ze dne 17. 8. 2016, č. j. 7 As 117/2016 – 17, ze dne 13. 12. 2016, č. j. 6 As 163/2016 – 39, či ze dne 19. 1. 2017, č. j. 10 As 259/2015 – 33, přičemž v rozsudku ze dne 16. 2. 2017, č. j. 9 As 212/2015 – 81, zdejší soud dále doplnil:
„[45] Soud nepopírá, že rozhodnutím rozšířeného senátu byla otevřena možnost aplikace trestních zásad, které se projevují v řízení o přestupku, i na řízení o záznamu bodů do registru řidičů. Pozbytím řidičského oprávnění je slovy rozšířeného senátu „trestáno opakované páchání přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a tedy sankcí sui generis za speciální recidivu se samostatnou skutkovou podstatou, která je vyjádřena v § 123c zákona o silničním provozu. Není tedy dána totožnost skutku a nejedná se tak o trest za původní (jednotlivá) protispolečenská jednání, a proto ani nemůže jít o opakovaný postih podle čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě“ (usnesení rozšířeného senátu sp. zn. 6 As 114/2014 , bod 41). Nejedná-li se o trest za původní přestupek, tím méně pak přichází do úvahy ve vztahu k tomuto již pravomocně uzavřenému přestupku aplikace pravé retroaktivity ve prospěch pachatele.
[46] Se stěžovatelkou lze proto souhlasit pouze v tom smyslu, že i rozhodnutí o dosažení 12 bodů je sankcí sui generis (vedlejším trestem), a i na tuto sankci je čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobo d aplikovatelný. Nikoliv však ve vztahu k oněm původním již pravomocně uloženým trestům, ale právě a jen ve vztahu k sankci za speciální recidivu. Pokud by tedy v průběhu námitkového řízení zákonodárce zvýšil hranici pro odnětí řidičského průkazu např. na 14 bodů, musel by správní orgán, případně krajský soud (pokud by ke změně došlo v průběhu soudního řízení), aplikovat pro stěžovatelku při ukládání sankce za speciální recidivu onu příznivější úpravu. Tak tomu však v projednávané věci nebylo.
[47] Úprava celkového počtu bodů mající za následek odebrání řidičského průkazu se žádným způsobem nezměnila. Úprava pro přestupce příznivější se týkala bodového hodnocení jednotlivých přestupků a vstoupila v účinnost až poté, co bylo o přestupcích stěžovatelky pravomocně rozhodnuto. Ani v jednom případě nerozhodoval o přestupku správní soud. Všechny tři přestupky byly projednány v blokovém řízení. Ústavní princip čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobo d je ve vztahu k jednotlivým přestupkům aplikovatelný jen na věci doposud ve správním řízení neskončené, eventuálně sice správním orgánem pravomocně rozhodnuté, o kterých se však následně vede navazující řízení o žalobě před správním soudem (viz usnesení rozšířeného senátu sp. zn. 5 As 104/2013 , body 46-51).
[48] Změna právní úpravy ve prospěch pachatele přestupku není důvodem pro podání mimořádného opravného prostředku (ať již ve správním řízení, nebo formou kasační stížnosti - viz body 52 a 53 tamtéž). Jasně to říká již usnesení rozšířeného senátu sp. zn. 6 As 114/2014 : změna zákona ve prospěch pachatele přestupku musí být ‚v běžících, resp. dobíhajících řízeních vzata v potaz; není však důvodem pro podání mimořádných opravných prostředků proti pravomocným správním rozhodnutím o deliktech‘ (bod 44). Pokud není změna zákona ve prospěch pachatele důvodem pro podání mimořádného opravného prostředku ve věci pravomocně skončené, nemůže být tato změna zohledněna ani v námitkovém řízení podle § 123f zákona o silničním provozu. Námitkové řízení totiž není nějakým řádným přezkumným řízením v doposud pravomocně neskončeném řízení o přestupku. V řízení o námitkách správní orgán znovu ‚nerozhoduje‘ o záznamu bodů vztahujícím se k jednotlivým přestupkům.“
[23] Za situace, kdy se skutkový ani právní stav nyní posuzované věci v rozhodných okolnostech podstatně neliší, nemá Nejvyšší správní soud důvod revidovat právní závěry vyjádřené v citovaných rozsudcích, na které v podrobnostech dále odkazuje.
[24] V nyní posuzovaném případě (na rozdíl od věci sp. zn. 6 As 114/2014 řešené rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu) se žalobce dopustil přestupku spočívajícího v držení telefonního přístroje nebo jiného hovorového nebo záznamového zařízení v ruce nebo jiným způsobem při řízení vozidla dne 14. 2. 2011 [§ 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o přestupcích, ve znění účinném do 31. 7. 2011]. O přestupku bylo rozhodnuto záhy po jeho spáchání, neboť byl projednán v blokovém řízení. Výsledkem blokového řízení je přitom individuální správní akt autoritativně zasahující do práv osoby obviněné z přestupku, proti němuž se nelze odvolat (§ 84 odst. 2 zákona o přestupcích) a není proti němu přípustná ani správní žaloba (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2004, č. j. 6 As 49/2003 – 46, publ. pod č. 505/2005 Sb. NSS, či ze dne 19. 9. 2007, č. j. 1 As 30/2007 – 53, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010 – 65, publ. pod č. 2837/2013 Sb. NSS). Blokové řízení o daném přestupku skončilo ještě téhož dne 14. 2. 2011. Na základě rozhodnutí vydaného v blokovém řízení dne 14. 2. 2011 proto došlo v souladu s tehdy účinnými právními předpisy k zápisu tří bodů do registru řidičů (§ 123b odst. 1 zákona o silničním provozu). Relevantní část zákona č. 133/2011 Sb. , kterým zákonodárce snížil bodové hodnocení daného protiprávního jednání ze tří bodů na dva, nabyla účinnosti až 1. 8. 2011, tedy víc než pět měsíců po skončení správního (blokového) řízení, a nikoliv v průběhu správního řízení jako ve zmiňované kauze řešené rozšířeným senátem ve věci sp. zn. 6 As 114/2014 . V době nabytí účinnosti pro pachatele příznivější právní úpravy (1. 8. 2011) tedy v nyní posuzované věci nebylo vedeno žádné neskončené řízení o vině ani trestu za daný přestupek, v němž by byl prostor pro zohlednění zásady retroaktivity ve prospěch pachatele.
[25] Z výše uvedených důvodů dospěl zdejší soud k závěru, že krajský soud neposoudil věc správně, pokud na základě usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55, dovodil povinnost správních orgánů vzít v potaz změnu právní úpravy ve prospěch pachatele přestupku, ke které došlo poté, co bylo o přestupku pravomocně rozhodnuto, aniž by bylo současně vedeno jakékoliv navazující řízení o vině a trestu za daný přestupek.
V.
Závěr a náklady řízení
[26] Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude Krajský soud v Brně vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
[27] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 , § 120 s. ř. s. s. ř. s. ).
V Brně dne 31. července 2017
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu