Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 A 17/2015 - 33

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: M. N., proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.12.2014, č.j. MV-25422-3/SO-2013

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky č.j. OAM-46761-22/DP-2011 ze dne 13.1.2013, kterým bylo podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) zastaveno řízení ve věci žalobcovy žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem studia. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že dne 20.6.2012 žalobce podal žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem studia. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 15.2.2013 bylo žádosti vyhověno a doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území byla stanovena od data sejmutí biometrických údajů (byly sejmuty dne 24.10.2012) do 31.8.2013. V souladu s , byl žalobce řízení správním orgánem I. stupně vyzván, aby se dne 10.12.2012 v úředních hodinách, nejpozději však ve lhůtě 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů, dostavil na pracoviště správního orgánu I. stupně na adrese Koněvova 188 k převzetí průkazu o povolení k pobytu. Současně byl poučen o následcích v případě nepřevzetí průkazu bez řádné omluvy. Výzvu k převzetí průkazu o povolení k pobytu správní orgán I. stupně zaslal na adresu X, uvedenou v žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu. Provozovatel poštovních služeb adresáta vyzval k vyzvednutí zásilky a zanechal mu poučení. Zásilka byla připravena k vyzvednutí ode dne 22.11.2012 a žalobci byla doručena dne 2.12.2012 podle . Vzhledem k tomu, že si žalobce ve lhůtě stanovené správním orgánem ve smyslu v nebo , průkaz o povolení k pobytu nevyzvedl a neuvedl ani nedoložil žádné relevantní skutečnosti odůvodňující takové jednání, správní orgán I. stupně usnesením č. j. OAM-46761-22/DP-2011 ze dne 13.1.2013 podle , řízení o žádosti zastavil. Usnesení o zastavení řízení převzal žalobce osobně dne 18.1.2013 a dne 1.2.2013 proti němu podal odvolání, v němž uvedl, že výzvu zaslanou mu správním orgánem I. stupně neobdržel. Stále se zdržuje na uvedené adrese a plní účel pobytu, což dokládá potvrzením o studiu.

Žalovaný po posouzení odvolání dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem, když řízení zastavil. Žalobce byl ve smyslu nebo , povinen převzít průkaz o povolení k pobytu ve lhůtě stanovené správním orgánem I. stupně, nejpozději však do 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů na příslušném pracovišti. Biometrické údaje byly žalobci sejmuty dne 24.10.2012, lhůta k převzetí průkazu tak marně uplynula ke dni 27.12. 2012.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě namítl, že žádost (o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem studia) podal dne 20.06.2011, a nikoliv, jak uvádí správní orgán, dne 20.06.2012. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně o vyhovění této žádosti nemohlo být vydáno až dne 15.2.2013, když sejmutí biometrických údajů bylo provedeno již dne 24.10.2012. Odvoláním bylo napadeno rozhodnutí (správního orgánu I. stupně) č.j. OAM-46761/DP-2011 ze dne 13.1.2013, a nikoliv rozhodnutí č.j. OAM-66302/DP-2012 ze dne 1.11.2012, které bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno.

Žalobce dále namítl, že správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvádí, že ho vyzval k vyzvednutí průkazu o povolení dlouhodobého pobytu cestou poštovní přepravy. Výzva mu měla být doručena dle ustanovení . Jak ale žalobce uvedl v odvolání, tato výzva mu nebyla nikdy doručena. Ač tuto námitku uvedl v odvolání, žalovaný na ni vůbec nereagoval. Na uvedené adrese žalobce stále bydlí a poštu zde přebírá. Tím správní orgán porušil základní zásady činnosti správního orgánu zakotvené v a , a též v návaznosti na .

Žalobce rovněž namítl, že v jeho případě byly evidentně porušeny zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, a to jak při samotném rozhodování o žádosti, tak i lhůty na vydání rozhodnutí (míněno zřejmě napadeného rozhodnutí).

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž je dostatečně popsán skutkový stav a průběh správního řízení. Žalobce byl řádně vyzván k převzetí průkazu o povolení k pobytu a bez udání důvodů této své zákonné povinnosti nedostál. Předmětná výzva mu byla doručena v souladu s . Samotná chybná datace nemá vliv na závěr správního orgánu o zastavení řízení vzhledem k výše namítané povinnosti, kterou žalobce bez řádného odůvodnění nesplnil. Námitku stran délky řízení považuje žalovaný za irelevantní, neboť žalobce se mohl proti průtahům v řízení bránit podáním opatřením proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu . Jak rozhodnutí prvostupňového orgánu, tak i napadené rozhodnutí vykazuje všechny náležitosti vyžadované ustanovením .

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí, přičemž vycházel z následně uvedené právní úpravy:

Podle , ve znění účinném do 23.6.2014, splňuje-li cizinec podmínky pro prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, je povinen se na výzvu osobně dostavit na ministerstvo ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu, a to včetně pořízení biometrických údajů cizince a jeho podpisu, který je určen k jeho dalšímu digitálnímu zpracování; podpis se nepořídí, pokud cizinci v jeho provedení brání těžko překonatelná překážka.

Podle , ve znění účinném do 23.6.2014, cizinec je povinen ve lhůtě stanovené ministerstvem, nejpozději však do 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů, dostavit se na ministerstvo k převzetí průkazu o povolení k pobytu.

Podle , ve znění účinném do 23.6.2014, usnesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec ve lhůtě podle nebo nepřevezme průkaz o povolení k pobytu, pokud v této lhůtě nesdělí, že převzetí brání důvody nezávislé na jeho vůli.

Podle jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.

Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Je pravdou, že napadené rozhodnutí obsahuje celou řadu zřejmých nesprávností. Jedná se však evidentně o pouhé chyby v psaní, nepřesnosti, které nemohou mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. To platí jak pro nesprávné uvedení data podání předmětné žádosti (20.6.2012 namísto správného údaje 20.6.2011), tak i pro datum vydání rozhodnutí o vyhovění žádosti (rozhodnutí č.j. OAM-46761-18/DP-2011 bylo vydáno 11.10.2012). Ve výroku napadeného rozhodnutí je výslovně uvedeno, že se zamítá žalobcovo odvolání proti usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky č.j. OAM-46761-22/DP-2011 ze dne 13.1.2013, přičemž stejné rozhodnutí správního orgánu I. stupně je zmíněno i na druhé straně napadeného rozhodnutí. Z toho je zjevná nesprávnost navazující věty výroku, že se potvrzuje „napadené usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky č.j. OAM-66302-4/DP-2012 ze dne 1.11.2012.“ Soud považuje za podstatné, že žádná z výše uvedených zřejmých nesprávností, jejichž opravu je třeba provést způsobem stanoveným v , se netýká nosného důvodu, pro který bylo řízení o žalobcově žádosti zastaveno, tj. zmeškání zákonem stanovené lhůty pro převzetí průkazu o povolení k pobytu.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce byl po pořízení biometrických údajů, ke kterému došlo 24.10.2012, skutečně správním orgánem I. stupně vyzván k převzetí průkazu o povolení k pobytu. Stalo se tak výzvou ze dne 19.11.2012 č.j. OAM-46761-19/DP-2011, která byla žalobci zaslána poštou na adresu X. Doručenka vztahující se k předmětné výzvě, která je rovněž součástí správního spisu, pak prokazuje, že žalobce byl poskytovatelem poštovních služeb vyzván k vyzvednutí zásilky, která byla na poště připravena k vyzvednutí dne 22.11.2012. Protože si žalobce zásilku na poště v úložní době nevyzvedl, byla dne 4.12.2012 vložena do schránky. V souladu s se předmětná výzva považuje za doručenou posledním dnem lhůty 10 dnů běžící ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, bez ohledu na to, zda a kdy se s ní žalobce fakticky seznámil. Nutno podotknout, že tento den v souladu s pravidlem pro počítání času zakotveným v připadl na pondělí 3.12.2012, a nikoliv na neděli 2.12.2012.

Není pravdou, že se žalovaný nijak nevypořádal s odvolací námitkou žalobce, že mu předmětná výzva nebyla nikdy doručena. Žalovaný v prvním odstavci na druhé straně napadeného rozhodnutí popsal okolnosti týkající se doručování předmětné výzvy a s poukazem na relevantní ustanovení náležitě zdůvodnil, proč považuje tuto výzvou za doručenou.

Bez ohledu na den, který byl k převzetí průkazu o povolení k pobytu stanoven v předmětné výzvě ze dne 19.11.2012, bylo zákonnou povinností žalobce plynoucí z , dostavit se na ministerstvo k převzetí průkazu o povolení k pobytu nejpozději do 60 dnů ode dne pořízení biometrických údajů. Mezi stranami není sporu o tom, že k pořízení biometrických údajů žalobce došlo dne 24.10.2012 (žalobce to ostatně sám výslovně konstatuje i v žalobě). Žalobce se tedy bez ohledu na předmětnou výzvu měl podle zákona dostavit na ministerstvo k převzetí průkazu o povolení k pobytu nejpozději dne 27.12.2012. Protože tak neučinil, byl dán důvod pro zastavení řízení o jeho žádosti ve smyslu Případná argumentace žalobce, že o této zákonné povinnosti nevěděl, nemůže obstát, neboť neznalost zákona nikoho (tedy ani žalobce) neomlouvá.

Správní orgán I. stupně tedy postupoval v souladu se zákonem, jestliže řízení o žalobcově žádosti podle , zastavil, a nepochybil ani žalovaný, který žalobcovo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně napadeným rozhodnutím zamítl.

Nedodržení lhůt stanovených či , pro vydání rozhodnutí nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí soudem. Uvedené lhůty jsou lhůtami toliko pořádkovými; jejich nedodržení proto nelze považovat za podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které by mohlo mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Soud na okraj dodává, že právní řád poskytoval žalobci dostatek prostředků, jimiž mohl účinně brojit proti případným průtahům ve správním řízení (návrh na provedení opatření proti nečinnosti podle , žaloba na ochranu proti nečinnosti dle a násl. ).

Lze shrnout, že správní orgány obou stupňů rozhodly na základě dostatečně zjištěného stavu věci. Z jejich strany nedošlo k porušení zásady zákonnosti ani jiných základních zásad činnosti správních orgánů zakotvených v . Napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, obsahuje všechny náležitosti vyžadované ustanovením .

Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ust. zamítl.

Za splnění podmínek zakotvených v soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání (žádný z účastníků nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci).

Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 27. června 2017

JUDr. Ivanka Havlíková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Horáková