Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 123/2017 - 11

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Petra Šuránka v právní věci žalobkyně J. B., zastoupené JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem se sídlem Praha 1, Opatovická 4, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Praha 5, Zborovská 11, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, č. j. -14,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2017, č. j. 004499/2014/KUSK. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne 1. 11. 2016, č. j. OZP/V/La, kterým bylo žalobkyni nařízeno odstranit stavbu vrtané studny z pozemku p. č. X v k. ú. X, a toto rozhodnutí potvrdil. Krajský soud svým usnesením ze dne 11. 4. 2017, č. j. -14 (dále též jen „napadené usnesení“), řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.

V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud uvedl, že žalobkyně soudní poplatek neuhradila v okamžiku podání žaloby, a proto ji vyzval k jeho zaplacení usnesením ze dne 29. 3. 2017, č. j. -7, a to ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení, za současného poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku. Uvedené usnesení bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 29. 3. 2017 a náhradní lhůta pro zaplacení poplatku proto uplynula dne 5. 4. 2017. Jelikož žalobkyně do dne vydání napadeného usnesení soudní poplatek neuhradila, rozhodl krajský soud v intencích (dále též „ “), ve spojení s , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a řízení ve věci zastavil.

Proti tomuto usnesení brojila žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností (označenou jako „odvolání“), v níž neodkázala na příslušné ustanovení . Z povahy věci nicméně přichází v úvahu jedině kasační důvod uvedený v ustanovení Právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena je nicméně záležitostí právního hodnocení věci kasačním soudem a nejde proto o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. - 50, publikovaný pod č. NSS; všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz).

Stěžovatelka především uvádí, že „dnešního dne“ (tj. dne 13. 4. 2017, jímž je kasační stížnost datována) soudní poplatek zaplatila na účet krajského soudu, a proto nastaly účinky předvídané ustanovením § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, z něhož vyplývá povinnost krajského soudu zrušit usnesení o zastavení řízení. Z uvedeného důvodu stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti ( , věta před středníkem ) a z důvodů v ní uvedených ( , věta před středníkem ). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z , věty první

Kasační stížnost není důvodná.

Z předloženého soudního spisu vyplývá, že stěžovatelka podala žalobu ke krajskému soudu dne 28. 3. 2017, a to prostřednictvím datové schránky zvoleného právního zástupce. Jelikož současně s žalobou nezaplatila soudní poplatek, vyzval ji krajský soud usnesením ze dne 29. 3. 2017, č. j. -7, k jeho úhradě, a to ve lhůtě jednoho týdne; současně stěžovatelku poučil o následcích spojených s nevyhověním této výzvě. Toto usnesení bylo doručeno dne 29. 3. 2017 do datové schránky zástupce stěžovatelky. Jelikož posledního dne stanovené týdenní lhůty (tj. 5. 4. 2017) a ani později nebyl soudní poplatek zaplacen, zastavil krajský soud řízení napadeným usnesením; toto usnesení bylo dne 12. 4. 2017 doručeno do datové schránky zástupce stěžovatelky.

Uvádí-li stěžovatelka v kasační stížnosti ze dne 13. 4. 2017, že k „tomuto dni“ soudní poplatek zaplatila, odpovídá tomu i obsah soudního spisu, a to konkrétně výpis z účtu u příslušného peněžního u, žurnalizovaný na ; ten osvědčuje, že soudní poplatek byl na účet krajského soudu skutečně připsán dne 13. 4. 2017.

Podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci. Zde je však třeba mít na paměti, že rozhodnutí soudu ve správním soudnictví, na rozdíl od řízení podle , nabývá právní moci již doručením tohoto rozhodnutí účastníku řízení ( , ve spojení s , jde-li o usnesení); kasační stížnost pak je (mimořádným) opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ( ). Lze se domnívat, že tohoto rozdílu si stěžovatelka pravděpodobně nebyla vědoma a předpokládala, že od okamžiku doručení usnesení jí běží lhůta k podání řádného opravného prostředku, čemuž nasvědčuje i skutečnost, že své podání z 13. 4. 2017 označil jako „odvolání“, byť tento opravný prostředek nezná. Vycházeje z dikce zákona o soudních poplatcích, je třeba v případě placení soudního poplatku na účet soudu považovat za okamžik zaplacení moment, kdy se příslušná částka dostane do dispozice soudu, tj. připsání částky na účet soudu. Zcela bez právního významu je naopak okamžik, kdy poplatník (nebo jeho právní zástupce) zadal bance příkaz k úhradě předmětné částky, stejně jako poplatníkem stanovené datum splatnosti příkazu.

Nejvyšší správní soud závěrem podotýká, že právní úpravu placení soudních poplatků je ve vztahu k účastníkům řízení možno hodnotit jako značně benevolentní. Povinnost zaplatit soudní poplatek je spojena již se samotným podáním návrhu k soudu. Právní úprava však nesplnění této povinnosti nepostihuje žádnou sankcí, naopak stanoví povinnost soudu v takové situaci vydat výzvu k jeho úhradě a řádně účastníka řízení poučit o následcích nedodržení této povinnosti. Pokud účastník řízení ani na základě takové výzvy soudní poplatek neuhradí, dává mu fakticky ještě další (v pořadí tedy již třetí) možnost soudní poplatek zaplatit nejpozději do právní moci usnesení o zastavení řízení. Tento náhled potvrdil i Ústavní soud v plenárním nálezu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelka, respektive její právní zástupce, tak měli dostatek času k tomu, aby poplatkovou povinnost splnili, a pokud tak neučinili, musí nést negativní důsledky s tím spojené.

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost proti napadenému usnesení krajského soudu není důvodná, a proto ji podle in fine zamítl.

O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení , věty první , ve spojení s ustanovením , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Nejvyšší správní soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. června 2017

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu