Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 167/2016 - 25

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Kaufland Česká republika v.o.s., se sídlem Bělohorská 2428/203, Praha 6, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2014, čj. ČOI 105774/14/O100/2200/14/Hl/Št, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2016, čj. -49,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2016, čj. -49, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Vymezení věci

[1] Česká obchodní inspekce, Inspektorát Plzeňský a Karlovarský (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodl dne 18. 8. 2014, že se žalobce dopustil správního deliktu dle , o ochraně spotřebitele, dále dle zákona o ochraně spotřebitele a dle téhož zákona v tehdejším znění tím, že – stručně vyjádřeno – neinformoval o ceně některých výrobků či o jejich měrných cenách, ceny výrobků uváděl takovým způsobem, že to mohlo spotřebitele uvést v omyl, nebo je nesprávně účtoval. Za tyto správní delikty uložil správní orgán prvního stupně žalobci pokutu ve výši 250 000 Kč.

[2] Na základě odvolání žalobce žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím změnila výrok tak, že pokutu snížila na částku 220 000 Kč, a ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdila.

[3] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 3. 2016, čj. -49, toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Krajský soud přitom uvedl, že správní orgán prvního stupně i žalovaná se dopustily postupu, kterým byl „porušen zákaz dvojího přičítání, neboť to, co je znakem skutkové podstaty správního deliktu, nemůže být správním orgánem zároveň vnímáno jako znak jeho (= správního deliktu) závažnosti“ (str. 12 rozhodnutí); další žalobcem uplatněné námitky shledal nedůvodnými.

II.

Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalované

[4] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti, opírající se o důvody dle , (dále také jako „ “) a , vyjádřila nesouhlas s tím, že krajský soud dostatečně neodůvodnil, „v čem konkrétně mělo spočívat vytýkané porušení zásady zákazu dvojího přičítání“. Podle zákona o ochraně spotřebitele tehdejším v znění se prodávající dopustí správního deliktu tím, že „informaci o ceně poskytuje v rozporu s “. Toto ustanovení pak požadavky na informaci o ceně dále konkretizuje. Stěžovatelka je toho názoru, že skutková podstata tohoto správního deliktu může být naplněna různým jednáním, na čemž pak podle ní závisí i závažnost následků a výše pokuty. Souhlasí sice s tím, že v „rámci úvah o výši sankce není možné hodnotit skutečnosti zahrnuté ve skutkové podstatě správního deliktu, […] které jsou typické pro každé porušení předmětné právní povinnosti, jako okolnosti přitěžující“, ale má současně za to, že „závažnost různých způsobů porušení dané povinnosti je odlišná“ a že „přihlédnutí k takové odlišnosti nelze […] považovat za porušení zásady zákazu dvojího přičítání“.

[5] Žalobce svého práva vyjádřit se k obsahu kasační stížnosti ( ) na výzvu soudu ze dne 19. 7. 2016 nevyužil.

III.

Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud nejdříve posoudil formální náležitosti a předpoklady věcné projednatelnosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas a napadá rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

[7] Kasační stížnost je důvodná.

[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku.

[9] Stěžovatelka vytýkala krajskému soudu nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí dle , neboť ten „dostatečně neodůvodnil, v čem konkrétně mělo spočívat vytýkané porušení zásady zákazu dvojího přičítání“. Nejvyšší správní soud i s přihlédnutím ke své dřívější judikatuře uvádí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil, a musí se vyjádřit ke všem řádně uplatněným žalobním námitkám (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. -75, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2017, čj. -28, odst. 12).

[10] Nejvyšší správní soud se s výtkou stěžovatelky ztotožňuje. Krajský soud neodůvodnil, v čem mělo spočívat vytýkané porušení zásady zákazu dvojího přičítání, neboť pouze konstatoval, že „[p]rvoinstanční správní orgán skutečně uvedl, že ,při určení závažnosti správního deliktu taktéž zohlednil různé způsoby porušení ust. § 12 odst. 1 ZOS‘. Tím však došlo k postupu, kterým byl porušen zákaz dvojího přičítání, neboť to, co je znakem skutkové podstaty správního deliktu, nemůže být správním orgánem zároveň vnímáno jako znak jeho (= správního deliktu) závažnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2011, čj. -103; k dispozici na www.nssoud.cz)“.

[11] Druhá z citovaných vět je sama o sobě přirozeně správná (to ostatně nijak nezpochybňuje ani stěžovatelka). V ní obsažená argumentace se však zcela míjí se zjištěním krajského soudu shrnutým ve větě předcházející. Jinak řečeno, jen z toho, že správní orgán zohlednil při svém rozhodování různé způsoby porušení zákona, neplyne, že by tím porušil zákaz dvojího přičítání.

[12] Odůvodnění krajského soudu ve vztahu k uvedené žalobní námitce tak obsahuje pouze nejasný odkaz na rozhodnutí správního orgánu a arbitrární závěr, že se správní orgán dopustil dvojího přičítání. Ten však není možné podrobit přezkumu; nelze zjistit, na základě jakých úvah k němu krajský soud dospěl. Současně je přitom významné, že se nejednalo o formální otázku – řádné přezkoumání vznesené námitky, představující jednu ze stěžejních žalobních námitek, mohlo vést k jinému závěru o důvodnosti žaloby. Rozhodně přitom nelze dovodit, že by obsah správního spisu a žalobní argumentace přednesená ve vztahu k zásadě dvojího přičítání samy o sobě závěr o opodstatněnosti této námitky natolik předurčovaly, že by bližší odůvodnění ze strany soudu pro svoji očividnou správnost nevyžadovaly.

[13] V dalším řízení je krajský soud povinen námitku, pro kterou rozhodnutí žalovaného zrušil, vypořádat řádně a srozumitelně, to jest uvést vlastní argumentaci a důvody, na základě nichž o této námitce rozhodl.

[14] Zda se odvolací správní orgán dopustil či nedopustil dvojího přičítání, Nejvyšší správní soud v této fázi řízení vzhledem k nepřezkoumatelnosti stěžovaného rozsudku řešit nemůže.

IV.

Závěr a náklady řízení

[15] Nejvyšší správní soud dospěl na základě všech uvedených důvodů k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ( ). V souladu s proto rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 29. června 2017

JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu