Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 153/2017 - 20

- 21

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: N. V., zastoupena JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2017, č. j. - 19,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 30. 12. 2015, č. j. OAM-845/ZA-ZA02-P15-2015, zamítlo žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany podle až , o azylu.

II.

[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne 10. 3. 2017, č. j. - 19.

III.

[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v a d) Rozsudek městského soudu je podle ní „zmatečný a zavádějící“ a jsou v něm směšovány názory žalovaného se závěry samotného soudu, v důsledku čehož proti němu stěžovatelka nemohla ani vznést adekvátní argumenty. Kasační stížnost uzavřela tvrzením, že jí měl být udělen humanitární azyl podle zákona o azylu.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že pasáž, která dle stěžovatelky zakládá rozpornost rozhodnutí městského soudu, je ve skutečnosti stižena jen písařskou chybou bez vlivu na srozumitelnost rozhodnutí. Námitku směšování argumentace městského soudu s úvahami žalovaného pak označil za obecnou a nedůvodnou.

IV.

[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[6] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatelka ve své argumentaci nevyložila žádné důvody, které by svědčily pro odklon.

[8] Nepřezkoumatelností rozhodnutí pro nesrozumitelnost se Nejvyšší správní soud zabýval například v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 130, publ. pod č. NSS. V něm uvedl, že nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost jsou zejména ta rozhodnutí, která „postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné.“ (obdobně viz např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 75, publ. pod č. NSS, nebo rozsudek ze dne 29. 7. 2004, č. j. - 52).

[9] Nesrozumitelnost rozhodnutí nelze dovozovat pouze z dílčích písařských chyb v odůvodnění. Důvodem pro zrušení rozhodnutí proto nemůže být to, že městský soud v narativní části napadeného rozhodnutí napsal, že „žalobkyně splňuje podmínky pro udělení azylu“, ačkoliv z kontextu je zřejmé, že chtěl sdělit pravý opak. Napadené rozhodnutí není nesrozumitelné ani jako celek. Městský soud posoudil jednotlivě všechny zákonné důvody pro udělení mezinárodní ochrany, své závěry přitom dostatečně odůvodnil, podložil skutkovými zjištěními a navázal na zákonnou úpravu a na judikaturu tak, že je srozumitelné, jaký postoj k nim zaujal. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné.

[10] Institutem humanitárního azylu se Nejvyšší správní soud zabýval již mnohokrát (srov. např. rozsudky ze dne 11. 3. 2004, č. j. - 55, ze dne 15. 10. 2003, č. j. - 38, nebo ze dne 22. 1. 2004, č. j. - 48). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka pouze uvedla, že podle jejího názoru jí měl být udělen, a toto tvrzení nepodložila žádnou argumentací, nemohla ani tato námitka splnit kritérium přijatelnosti.

[11] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle odmítl.

[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. června 2017

Mgr. David Hipšr

předseda senátu