Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 227/2016 - 30

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: M. K., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, proti rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 22. 6. 2016, čj. MPSV-2016/63621-923/51-2, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2016, čj. -25,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2016, čj. -25, s e ve výroku II. z r u š u j e a věc s e v tomto rozsahu v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Úvod:

Žalovaný nepřiznal žalobkyni dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení. Žalobkyně podala žádost o obnovu řízení, již ministerstvo zamítlo. Žalobkyně napadla rozhodnutí rozkladem, který ministryně také zamítla. Žalobkyně podala správní žalobu a zároveň žádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud jí advokáta neustanovil; proti tomuto rozhodnutí brojí žalobkyně kasační stížností.

Nejvyšší správní soud se musel zabývat podmínkami pro ustanovení zástupce z řad advokátů.

I.

[1] Žalovaný zamítl žádost žalobkyně o obnovu řízení ukončeného rozhodnutím žalovaného čj. MPSV-UM/6131/13/9S-MSK. Ministryně práce a sociálních věcí zamítla rozklad podaný proti rozhodnutí žalovaného o zamítnutí obnovy řízení. V původním řízení rozhodovaly správní orgány o žádosti žalobkyně o dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení.

II.

[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí ministryně žalobu u Krajského soudu v Ostravě, kterou spojila se žádostí o osvobození od soudních poplatků a návrhem na ustanovení zástupce. Uvedla, že je nemajetná a žádá zástupce z řad advokátů, konkrétně Mgr. Petra Miketu.

[3] Krajský soud přiznal I. výrokem usnesení čj. -25 žalobkyni úplné osvobození od soudních poplatků a II. výrokem zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů. Uvedl, že z plynou dvě podmínky, které musí účastník kumulativně splnit, má-li dojít k ustanovení zástupce. Zaprvé musí jít o účastníka, jenž splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Zadruhé musí být ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně práv tohoto účastníka. Žalobkyně splňovala pouze první podmínku. Nezbytnost ustanovení zástupce krajský soud neshledal, neboť z obsahu žaloby dovodil, že se žalobkyně bez problémů orientuje v právních předpisech, zná svá práva a je schopna samostatně sepsat dostatečné a téměř odborné podání k soudu, které je vnitřně systematizované a obsahuje veškeré podstatné formální i materiální náležitosti. Nadto krajský soud poznamenal, že nešlo o mimořádně složitou věc, ale o posouzení podmínek pro obnovu správního řízení.

III.

[4] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla II. výrok usnesení krajského soudu kasační stížností opírající se o důvod dle

[5] Namítla, že nemá právní vzdělání, což jí znesnadňuje orientaci v právních věcech, a není vždy schopna reagovat na požadavky soudu. Tvrdila, že nadále splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, což dokládá vyplněným potvrzením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Žádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

IV.

[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

V.

[7] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

[8] Nejvyšší správní soud neustanovil stěžovatelce usnesením čj. -25 zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.

[9] Kasační stížnost je důvodná.

[10] V napadeném usnesení dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatelka pro řízení o žalobě nezbytně nepotřebuje zástupce z řad advokátů. Svůj názor odůvodnil předně schopností stěžovatelky orientovat se v právních předpisech a dostatečně formulovat žalobu. Podpůrně dodal, že se řízení o žalobě netýká mimořádně složité věci.

[11] Správní orgány založily svá rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu řízení na tom, že stěžovatelka svou žádost nepodložila tím, že by vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které stěžovatelka nemohla v původním řízení uplatnit [§ 100 odst. 1 písm. a) spr. ř.]. V řízení před krajským soudem tedy půjde o posouzení právní otázky, zda byly dány podmínky pro obnovu správního řízení. Nejvyšší správní soud přisvědčuje krajskému soudu v tom, že takto vymezená věc není právně ani skutkově složitá či nepřehledná.

[12] Je třeba poukázat na to, že stěžovatelka není schopna v řízení o žalobě svá práva samostatně a kvalifikovaně bránit. Stěžovatelka podala ke krajskému soudu poměrně obsáhlou žalobu, kterou podpořila odkazy na právní předpisy. Při úvahách o nezbytnosti zastoupení však nelze pominout, že stěžovatelka v žalobě neuvedla žádnou právní argumentaci vztahující se přímo k napadenému rozhodnutí. Z obsahu stěžovatelčina podání je patrné, že žalobní tvrzení jsou namířena proti rozhodnutím ve věci nepřiznání příspěvku na bydlení, nikoli proti rozhodnutím ve věci obnovy správního řízení. Neustanovení zástupce z řad advokátů pak v důvodných případech zatěžuje řízení vadou, která může způsobit nezákonnost rozhodnutí ve věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. -57).

[13] Stěžovatelka nadto žalobou brojí i proti nejasně označenému rozhodnutí krajského soudu, což žalobu činí špatně srozumitelnou. Lze z toho usuzovat, že stěžovatelka použila pro účely řízení o žalobě zřejmě jako vzor některou ze svých dříve podaných kasačních stížností v jiné věci bez toho, aby ji v potřebné míře upravila. Pokud v žalobě uvádí, že Nejvyšší správní soud v mezidobí rozsudkem sp. zn. zrušil jedno z rozhodnutí krajského soudu, a to je novou skutečností, která by měla být zohledněna, nelze tuto její argumentaci pokládat za žalobní bod zpochybňující rozhodovací důvody správních orgánů. Nejvyššímu správnímu soudu je totiž z jeho rozhodovací činnosti známo, že přesně takovou argumentaci stěžovatelka uplatnila přinejmenším v řízení o kasační stížnosti sp. zn. , v němž napadala rozhodnutí o obnově soudního řízení. Rozebírané žalobní tvrzení se tak na první pohled může jevit jako argumentace směřující proti napadenému rozhodnutí, ve skutečnosti ale jde o argumentaci uplatněnou v jiném soudním řízení za jiného skutkového a právního stavu, která zřejmě nedopatřením zůstala obsahem žaloby podané v nyní posuzované věci. Že jde o výtky, jež přímo nesouvisí s napadeným rozhodnutím, lze dovodit i z toho, že se nachází v té části žaloby, v níž stěžovatelka brojí proti onomu blíže neurčenému rozhodnutí krajského soudu.

[14] V žalobě lze stěží nalézt žalobní bod, jímž by stěžovatelka konkrétním způsobem zpochybňovala závěr napadeného rozhodnutí, že nevyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být v řízení uplatněny. Názor, že je žaloba dostatečným a téměř odborně napsaným dokumentem, který obsahuje podstatné náležitosti, nemůže obstát. Rovněž úsudek krajského soudu, že se stěžovatelka bez problému orientuje v právních předpisech, není přiléhavý. Z obsahu žaloby naopak plyne, že stěžovatelka směšuje procesní důvody, pro které byla její žádost o obnovu řízení zamítnuta, s těmi, pro které jí dříve nebyl přiznán příspěvek na bydlení. Lze uzavřít, že krajský soud nesprávně právně posoudil návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce.

VI.

[15] Krajský soud posoudil splnění podmínky uvedené v , tj. nezbytnost zastoupení stěžovatelky v řízení o žalobě, nesprávně. Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení v rozsahu jeho II. výroku zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení ( ). V něm bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku ( ) a znovu posoudí důvodnost stěžovatelčina návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.

[16] V rozhodnutí o věci samé rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 10. května 2017

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu