Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 150/2015 - 49

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a

soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha ve věci žalobkyně: JOGA

LUHAČOVICE, s.r.o., IČO 60697628, se sídlem v Luhačovicích, Uherskobrodská 984,

proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická

1442/65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.6.2015, č.j. 304/570/15,

13342/ENV/15

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 19.6.2015, č.j. 304/570/15,

13342/ENV/15, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4.000,-

Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19.6.2015, č.j.

304/570/15, 13342/ENV/15, jímž bylo změněno rozhodnutí České inspekce životního

prostředí, oblastní inspektorát Brno (dále také jako inspekce či správní orgán I. stupně) ze

dne 19.1.2015, č.j. ČIŽP/47/OOH/SRO1/1312129.013/15/BMV. Rozhodnutím správního

orgánu I. stupně byla žalobkyni uložena dle ust. ,

o odpadech (dále také jako zákon o odpadech), pokuta ve výši 450.000,- Kč za porušení

povinnosti stanovené v ust. § 14 odst. 1 zákona o odpadech z důvodu, že žalobkyně

provozovala zařízení k využívání odpadů v rozporu s rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského

kraje ze dne 2.10.2012, sp.zn. , č.j. ,

označeného jako rozhodnutí č. 132 (dále také jako rozhodnutí č. 132), jímž byl žalobkyni

udělen v souladu s ust. § 14 odst. 1 zákona o odpadech souhlas k provozování zařízení ke

sběru, výkupu a využívání odpadů a s jeho provozním řádem, a to konkrétně v rozporu

pokračování 2 11A 150/2015

s v rozhodnutí stanovenými podmínkami č. 3 a č. 12. Výše pokuty byla žalovaným na základě

odvolání žalobkyně proti rozhodnutí orgánu prvního stupně snížena z částky 450.000,- Kč na

částku 200.000,- Kč.

Žalobkyně v žalobě namítla, že v předmětném řízení nebyl řádně zjištěn skutkový stav, čímž

došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Správní orgán prvního stupně neprovedl

důkazy tak, jak mu bylo uloženo rozhodnutím žalovaného ze dne 15.8.2014, č.j. 926/570/14,

40569/ENV/14. Namítla přitom, že otázka užívání lamel je záležitostí stavebního práva, a

tedy by měla být řešena jiným orgánem státní správy. Výše uložené sankce, jakkoliv byla

žalovaným snížena, neodpovídá zjištěným skutečnostem, neboť v řízení nebylo prokázáno, že

absence či porušení lamel mělo či má vliv na životní prostředí v okolí kompostárny, a mohlo

tak dojít k případnému porušení povinností na úseku odpadového hospodářství. Žalobkyně

namítla porušení zásady materiální pravdy v souladu s ust. a .

Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Uvedl, že Česká inspekce životního

prostředí zajistila vyjádření krajského úřadu, v němž bylo podrobně popsáno, z jakého důvodu

byla formulována podmínka č. 12 v rozhodnutí č. 132. Lamely tak měly mimo požadavku

stavebního (vyplnění otvorů) plnit funkci zabraňující šíření zápašných látek. Žalobkyně

se s výsledky dokazování neseznámila, nenavrhla ani doplnění dokazování. Výše pokuty byla

řádně odůvodněna, přitom ji nelze považovat za likvidační. Odkaz žalobkyně na zákon č.

, o integrované prevenci, není relevantní, neboť pokuta byla uložena dle zákona o

odpadech.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

Rozhodnutím České inspekce životního prostředí ze dne 11.4.2014, č.j.

ČIŽP/47/008/SR01/1312129.004/14/BMV, byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 450.000,-

Kč a povinnost nahradit náklady řízení z důvodu, že žalobkyně provozovala kompostárnu

v rozporu s rozhodnutím č. 132, konkrétně porušila podmínku č. 3 předmětného rozhodnutí a

podmínku č. 12, dle které svisle zavěšené lamely sloužící k uzavírání tří vstupních otvorů do

výrobní haly nebyly provozovány tak, aby plnily svůj účel a aby se zabránilo šíření zápachu

do okolí kompostárny. Závěr o porušení podmínky opřela o zjištění, že v době kontroly

inspekce byl zjištěn intenzivní štiplavý zápach. Emise uvolněných látek při překopávání

vytvořily v horní části haly vizuálně identifikovatelnou mlhu, která byla částečně odsávána

k tomu určenou ventilací a přes biofiltr vypouštěna do ovzduší, a částečně unikala všemi třemi

vstupními otvory z haly do venkovního prostoru mimo objekt. Uvedla, že inspekce byla

odborně způsobilá provést kontrolu kompostárny a také posoudit, zda byla kompostárna

provozována se schváleným provozním řádem. K odbornému posudku zpracovanému Ing. S.

U., CSc., který byl v řízení předložen žalobkyní (se závěrem, že jako protizápachové zařízení

slouží odsávání vzdušniny z hal a hygienizačního boxu do biofiltru, který je správně

dimenzovaný, a neuzavření otvorů tak nemůže negativně ovlivnit míru zápachů) inspekce

uvedla, že posudek nevychází ze skutečností, které byly zjištěny v době kontroly 7.8.2013 a

8.8.2013. Inspekce posudek nepovažovala za dostatečně kvalifikovaný, podotkla navíc, že se

vztahuje k jinému rozhodnutí o uložení pokuty ze dne 13.11.2013. Výši pokuty odůvodnila

tím, že povinností žalobkyně bylo provozovat kompostárnu v souladu s rozhodnutím č. 132 a

v souladu s provozním řádem. Opakované porušení této povinnosti žalobkyní spočívalo

pokračování 3 11A 150/2015

v jednání zjištěném při prováděné kontrole, kdy byla zjištěna částečná nefunkčnost lamel,

stejné porušení povinnosti pak zjistil strážník Městské policie Slavičín dne 28.6.2013, který

byl přítomen měření prováděného společností ODOUR s.r.o. Jako přitěžující okolnost

shledala fakt, že nedodržení povinností ze strany žalobkyně může mít vliv na zvýšení

nepříznivých účinků pro životní prostředí a může se promítnout v podobě zhoršené kvality

prostředí v dané lokalitě. K výši uložené pokuty inspekce uvedla, že pokuta za daný správní

delikt nemůže být natolik nízká, aby nemohla plnit preventivní a výchovnou funkci, tedy

odradit samotného účastníka od opakovaného protiprávního jednání, ale i ostatní subjekty –

potencionální porušitele. Dále zohlednila skutečnost, že žalobkyně podniká v oboru již od

roku 1994 a tedy měla by disponovat znalostmi předmětné právní problematiky.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Uvedla, že ani projektová dokumentace a

ani provozní řád neuvádí, že lamely jsou instalovány z důvodu zabránění šíření zápachu.

Posudek firmy ODOUR s.r.o. nemůže být zohledněn, neboť se jednalo o neautorizované

měření, kdy firma navíc nedodržela metodický pokyn Ministerstva životního prostředí, čímž

hrubě zkreslila skutečné hodnoty pachových látek v kompostárně. Nadto v rozhodnutí

inspekce schází srovnání naměřených hodnot společnosti ODOUR s.r.o. a výsledků měření

Státního zkušebníhou v Ostravě.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 15.8.2014, č.j. 926/570/14, 40569/ENV/14, bylo rozhodnutí

inspekce zrušeno a věc jí byla vrácena k novému projednání s tím, že text podmínky č. 12

v rozhodnutí č. 132 není jednoznačný, kdy není jasné, zda plastové lamely jsou navrženy jako

výplňové prvky otvorů, nebo zda je nutné jim přisoudit i jiný význam. Stavební dokumentace

podrobně nekonkretizuje funkční využití lamel, a ani provozní řád kompostárny v částech 6.2

a 12.5 užití svislých plastových fólií ve vztahu k šíření zápachu neřeší. Lamely šíření

vzdušnin z výrobní hal nezabrání (odkázal na své rozhodnutí ze dne 22.8.2012, č.j.

1486/570/12, ve kterém shledal, že lamely, které nejsou vzduchotěsné, primárně neslouží

k zabránění úniku pachových látek do ovzduší). Orgánu prvního stupně uložil, aby posoudil a

zdůvodnil, zda plastové lamely jsou záležitostí stavební, a řešení spadá do kompetence

obecného stavebního úřadu, anebo zda se jedná o záležitost technologickou vycházející

z podmínek povolení provozu kompostárny příslušným orgánem, kdy podmínky pro jejich

provoz jsou natolik jednoznačné, že jejich plnění bude vyžadován předpisy z oblasti práva

životního prostředí. Rovněž uložil inspekci, aby posoudila, zda požadavek na odstranění

lamel v době překopávání je relevantní, nebo zda jej lze omezit na nejnutnější možnou dobu

(po dobu vjezdu či výjezdu techniky).

Inspekce vyžádala u Krajského úřadu Zlínského kraje stanovisko k podmínce č. 12 uložené

v rozhodnutí č. 132, krajský úřad pak ve svém stanovisku ze dne 13.10.2014, sp.zn. KUSP

59345/2014 ŽPZE-PJ, uvedl, že v minulosti zaznamenal využívání kompostárny bez řádně

spuštěné vzduchotechniky, kdy vzdušniny nebyly řádně odsávány přes biofiltr. Odmítl

argument žalobkyně, že lamely není možno provozovat spuštěné, neboť dochází k jejich

poškození projíždějící mechanikou. Je povinností žalobkyně zajistit vhodnými opatřeními

průjezd mechanizmů, aby lamely nebyly poškozeny. V praxi jsou známy případy, které tento

problém vyřešily (bez bližšího uvedení konkrétního případu – pozn. soudu), nadto je

nepochybné, že při překopávání se uvolňuje nejvíce vzdušnin, a je tedy nezbytné uzavřít

výrobní halu lamelami, současně se spuštěním ventilace. Přestože lamely snižují únik

vzdušnin do okolí jenom částečně, je třeba trvat na tom, aby lamely byly v době překopávání

spuštěny. Nadto uvedl, že před vydáním svého rozhodnutí několikrát vyzval žalobkyni, aby

uvedla, jak bude zajišťovat únik vzdušnin, což neučinila. Z tohoto důvodu formuloval

podmínku č. 12 v rozhodnutí č. 132 ve stávajícím znění, aby do budoucna přiměla

pokračování 4 11A 150/2015

provozovatele k provozní kázni. Krajský úřad dospěl k závěru, že nepovolená manipulace

s lamelami představuje provozní nekázeň a nejedná se o záležitost stavebního charakteru.

Česká inspekce životního prostředí vydala následně dne 19.1.2015. rozhodnutí č.j.

ČIŽP/47/OOH/SR01/1312129.013/15/BMV, jímž žalobkyni uložila pokutu ve výši 450.000,-

Kč pro porušení podmínek stanovených v čl. 3 a čl. 12 rozhodnutí č. 132. V rozhodnutí mj.

uvedla, že žalobkyně se proti vydanému rozhodnutí č. 132 neodvolala, tudíž usoudila, že

podmínku lze splnit. K otázce průjezdu mechanikou lamelami uzavřela, že pokud jsou tyto

plně funkční, pak po průjezdu mechaniky se vrátí zpět do původní polohy, a tím omezí únik

pachových látek do ovzduší. Citovala stanovisko Krajského úřadu Zlínského kraje, přitom

dospěla k závěru, že všechny podmínky v čl. 12 se vztahují k ochraně životního prostředí (ať

již mají menší nebo větší význam) a slouží k ochraně občanů města Slavičína. Uzavřela, že

podmínka není nesplnitelná. V rozhodnutí odkázala rovněž na zjištění souběžné kontroly

provedené dle zákona o ochraně ovzduší, při které byly zjištěny vady ventilace (kopii

protokolu o této kontrole zaevidovala do svého spisu dne 14.1.2015 pod číslem podacím

47/15/003133).

Rozhodnutím žalovaného ze dne 19.6.2015, č.j. 304/570/15, 13342/ENV/15, bylo rozhodnutí

České inspekce životního prostředí změněno tak, že žalované byla uložena pokuta ve výší

200.000,- Kč, ve zbylé části bylo rozhodnutí inspekce jako věcně správné potvrzeno.

Žalovaný uvedl, že vydaným stanoviskem Krajského úřadu Zlínského kraje bylo deklarováno,

že vyháknutí, poškození či svázání lamel je technologickou nekázní, a tudíž se jedná o

porušení podmínky č. 12. Žalovaný nepřisvědčil hodnocení ohledně výše pokuty, neboť

nebyla zkoumána intenzita zásahu do životního prostředí. Žalovaný nesouhlasil se závěrem

orgánu prvního stupně, že v den kontroly došlo k šíření zápachu do obytné zástavby města

Slavičína. Rovněž nesouhlasil se závěrem orgánu prvního stupně, že nedodržení zákonných

povinností může mít za následek zvýšení nepříznivých účinků na životní prostředí, neboť

nedošlo ke stanovení, jak se nedodržení zákonných povinností do oblasti životního prostředí

promítlo. Žalovaný konstatoval, že uzavíráním vstupních otvorů lamelami nelze zabránit

úplnému šíření zápašných látek. K námitce žalobkyně, že pokuta je pro ni likvidační, uvedl,

že pokutu za likvidační nepovažuje s ohledem na majetkovou situaci žalobkyně. Žalovaný

pokutu uloženou orgánem prvního stupně snížil na 200.000 Kč. I přes shledané pochybení

rozhodnutí v ostatním potvrdil, neboť bylo zjištěno porušení podmínek č. 3 a č. 12 rozhodnutí

č. 132, a tedy došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 66 odst. 3 písm. d)

zákona o odpadech.

Krajský úřad Zlínského kraje v rozhodnutí č. 132 dne 2.10.2012, sp.zn.

ŽPZE-PJ, žalobkyni udělil v souladu s ust. § 14 odst. 1 zákona o odpadech souhlas

k provozování zařízení ke sběru, výkupu a využívání odpadů a s jeho provozním řádem.

V podmínce č. 12 je uvedeno, že zařízení kompostárny bylo projektováno a je postaveno tak,

aby se zamezilo unikání zápašných látek mimo zařízení. K odsávání procesních vzdušnin

z výrobní haly a z hygienizačního boxu slouží ventilace a biofiltr, který má eliminovat

zápašné látky. K uzavírání všech tří vstupních otvorů do výrobní haly slouží svisle zavěšené

plastové lamely. Všechna tato zařízení a jejich části budou provozovány tak, aby plnily svůj

účel a aby se zabránilo šíření zápachu do okolí kompostárny.

Městský soud v Praze přezkoumal podle napadané rozhodnutí v mezích

žalobkyní uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž

vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Žalobu soud shledal důvodnou.

pokračování 5 11A 150/2015

Podle ust. , o odpadech, pokutu do výše 10 000

000 Kč uloží inspekce fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která

provozuje zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů bez potřebného souhlasu

příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním nebo provozuje zařízení k využívání nebo

odstraňování odpadů v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení.

Podle § 67 odst. 2 zákona o odpadech při stanovení výše pokuty se přihlíží zejména k

závažnosti ohrožení životního prostředí, popřípadě k míře jeho poškození.

Podle ust. § 14 odst. 1 zákona o odpadech, zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo

výkupu odpadů lze provozovat pouze na základě rozhodnutí krajského úřadu, kterým je

udělen souhlas k provozování tohoto zařízení a s jeho provozním řádem (dále jen "souhlas k

provozování zařízení"). Jednotlivé fáze provozu skládky mohou být provozovány pouze na

základě souhlasu s provozním řádem příslušné fáze provozu skládky. V řízení předcházejícím

vydání tohoto rozhodnutí musí krajský úřad posoudit všechna zařízení, která s těmito

činnostmi souvisejí. Podle odst. 6 ministerstvo stanoví vyhláškou a) náležitosti žádosti o

souhlas k provozování zařízení, b) obsah provozního řádu zařízení k využívání, odstraňování,

sběru nebo výkupu odpadů, c) technické požadavky na tato zařízení, d) obsah plánu úprav

skládky, e) podrobnosti ke vzorkování odpadů pro zjišťování jejich vlastností při nakládání s

nimi.

Jde-li o určení povahy lamel kompostárny, tedy zda pouze vyplňují prostor vstupních otvorů,

či zda jsou také součástí mechanismu, který má zabránit úniku zápašných látek, lze již jen ze

samotného znění podmínky č. 12 dovodit, že lamely slouží nejen k uzavírání vstupních otvorů

do výrobní haly, nýbrž jsou zároveň definovány jako součást zařízení kompostárny

projektovaného a postaveného s cílem zamezit úniku zápašných látek do jejího okolí, a jako

takové mají být také za tímto účelem provozovány. Ze znění podmínky nelze přímo dovodit

předpoklad neustálého vyplnění vstupních otvorů svisle zavěšenými lamelami, naopak lze

dovodit povinnost adresáta rozhodnutí používat lamely tak, aby v okamžiku vzniku zápašných

látek v důsledku provozu kompostárny bylo jejich úniku co nejúčinněji zamezeno. To, že

lamely jsou součástí tohoto ochranného systému potvrzuje i stanovisko Krajského úřadu

Zlínského kraje vyžádané inspekcí na základě zrušujícího rozhodnutí žalovaného. Neshledal

soud proto důvodnou námitku žalobkyně, že nebyl zjištěn úplně skutkový stav ve vztahu k

určení funkce plastových lamel, resp. že jde o otázku stavební konstrukce budovy nikoliv o

záležitost technologickou spjatou s provozem kompostárny a jeho vlivem na životní prostředí.

Nutno však v tomto ohledu podotknout, že sama podmínka č. 12 konkrétní způsob, jak mají

být lamely užívány, aby se šíření zápašných látek skutečně zabránilo, výslovně nedefinuje.

Dokazováním, které dle závazného pokynu žalovaného ve zrušujícím rozhodnutí (ze dne

15.8.2014 , č.j. 926/570/14, 40569/ENV/14) mělo být dále provedeno, měla být zodpovězena

otázka, zda požadavek na odstranění lamel v době překopávání zakládek je relevantní, popř.

na jak dlouhou dobu lze takto funkci lamel omezit. Jakkoliv inspekce se v tomto ohledu

skutkovým stavem konkrétně nezabývala, nemá absence zjištění těchto okolností vliv na

úplnost skutkových zjištění rozhodných pro posouzení, zda byla jednáním žalobkyně

naplněna skutková podstata správního deliktu. Z kontrolního zjištění podpořeného

fotodokumentací se podává, že stav lamel zjištěný při kontrole nebyl zapříčiněn aktuálním

provozem v kompostárně (nutností umožnění vjezdu techniky bez toho, aby lamely byly

poškozeny) nebo manipulací s lamelami s cílem zamezit úniku zápašných látek, nýbrž se

jednalo, zejména jde-li o poškození lamel, o stav dlouhodobý. Žalovaným ve zrušujícím

rozhodnutí nadnesená otázka je tedy ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu spíše

teoretická, bez vztahu k okolnostem zjištěným kontrolou. Námitku žalobkyně týkající se

pokračování 6 11A 150/2015

neprovedení doplnění dokazování soud z tohoto důvodu neshledal důvodnou. Zásadní

skutečnost, sloužící jako podklad pro rozhodnutí, byla objasněna získáním autentického

stanoviska orgánu, který podmínku č. 12 sám definoval, další ve vztahu ke zjištěnému

skutkovému stavu teoretické otázky nutně řešeny být nemusely.

Lze tedy na základě výše uvedené argumentace shrnout, že žalobkyně při provozu zařízení

kompostárny nepostupovala v souladu s podmínkou č. 12 stanovenou v rozhodnutí Krajského

úřadu Zlínského kraje č. 132 č., neboť lamely nemohly plně sloužit k případně potřebnému

uzavírání vstupních otvorů do výrobní haly z důvodu jejich částečného poničení či odstranění.

Zařízení přitom bylo v provozu, při kterém potencionálně mohly vznikat zápašné látky.

Ostatně ventilátor a filtrační zařízení byly z tohoto důvodu v době prováděné kontroly

v provozu. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně svým jednáním skutkovou podstatu

správního deliktu uvedenou v , o odpadech,

naplnila.

Správní delikt dle § 66 odst. 3 písm. d) zákona o odpadech je tzv. ohrožovacím správním

deliktem, u kterého k naplnění skutkové podstaty postačí pouhé ohrožení právem chráněného

zájmu, kterým je ochrana životního prostředí. Při zjištění naplnění skutkové podstaty

správního deliktu je správní orgán povinen uložit sankci, a to po zhodnocení zákonných

kriterií uvedených v § 67 odst. 2 zákona o odpadech tak, jak se podávají ze zjištěného

skutkového stavu.

Zjištění a hodnocení skutečností naplňujících kriteria pro uložení sankce soud považuje

v souzené věci za zásadní s ohledem na obecný charakter podmínky č. 12 stanovené

v rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje. Pokud krajský úřad v podmínce nestanovil

konkrétní způsob užívání lamel, a ponechal tak na žalobkyni, jak jejich pomocí zamezí úniku

zápašných látek do okolí (nelze např. vyloučit, že dočasným rozhrnutím lamel se zvýší odtah

emisí ventilačním zařízením s biofiltrem, které primárně k odstranění zápašných látek slouží),

je v daném případě nutné při konstatování naplnění skutkové podstaty správního

(ohrožovacího) deliktu, klást důraz zejména na kriterium míry ohrožení, resp. skutečného

poškození životního prostředí. Soud však i zde odkazuje na výše uvedenou argumentaci ve

vztahu k naplnění skutkové podstaty správního deliktu, tedy že lamely byly podmínkou č. 12

učiněny součástí zařízení k zamezení úniku zápašných látek do okolí kompostárny a jejich

stav v době kontroly nebyl důsledkem jejich aktivního používání v aktuální provozní situaci

kompostárny, nýbrž důsledkem nedbalosti žalobkyně.

Jde-li pak o prokázání ohrožení či poškození životního prostředí, šíření zápachu do okolí

kompostárny orgán prvního stupně dokládal zejména fotografiemi, přitom odůvodnění svého

rozhodnutí opřel o závěr, že příslušní pracovníci inspekce v době kontroly cítili intenzivní

štiplavý zápach, kdy emise uvolněných látek vytvořily v horní části haly vizuálně

identifikovatelnou mlhu, která byla částečně odsávána k tomu určenou ventilací a přes biofiltr

vypouštěna do ovzduší, částečně měla unikat všemi třemi vstupními otvory z výrobní haly do

venkovního prostoru mimo objekt. Z fotodokumentace založené ve správním spisu se však

nepodává, že by se zápašné látky, jak bylo konstatováno kontrolními pracovníky, šířily do

okolí kompostárny, natož že tento zápach byl způsobilý obtěžovat obyvatele města Slavičín.

Tvrzení žalovaného navíc zpochybnila žalobkyně tvrzením (což je zaznamenáno v protokolu

o kontrolním zjištění ze dne 23.10.2013.), že její pracovníci žádný zápach v době kontroly na

místě necítili, přičemž technické zařízení v hale bylo řádně v provozu. Lze v tomto ohledu

odkázat i na provozní řád, který je součástí správního spisu, a který byl schválen současně

s rozhodnutím č. 132, v jehož čl. 6.2. je konstatováno, že případně vznikající CO2 je díky

pokračování 7 11A 150/2015

dodržované technologii zanedbatelný a prakticky nezměřitelný. Přesto jsou procesní

vzdušniny odváděné ventilací do biofiltru, který dokonale eliminuje zápašné látky. Zátěž

vyvolaná obslužnými mechanizmy a vozidly rovněž není významným znečišťujícím zdrojem,

pokud jde o množství škodlivin uniklých do ovzduší.

Soud dospěl k závěru, že ze správního spisu, nevyplývá, že by zápach unikal mimo výrobní

halu žalobkyně do okolí kompostárny, nevyplývá z něj ani, že v konkrétní situaci stav lamel

potencionálně umožňoval zvýšené šíření zápašných látek do okolí, jak uvedl v odůvodnění

výše sankce žalovaný. V tomto ohledu soud opět podotýká, že podmínka č. 12 neukládala

žalobkyni povinnost lamely používat neustále (tak aby v celém rozsahu vyplňovaly vstupní

otvory), nýbrž tak, aby bylo zabráněno úniku zápachu do okolí. Ze skutkových zjištění by

proto s ohledem na neurčité znění podmínky č. 12 mělo vyplývat, že situace by při zakrytí

vstupních otvorů lamelami, popř. jiném jejich použití byla při spuštěném ventilačním zařízení

co do koncentrace zápašných látek v okolí kompostárny lepší než při stavu, v jakém byly

lamely při prováděné kontrole. Soud proto shledal důvodnou žalobu, pokud žalobkyně

namítla nepřesvědčivost odůvodnění výše pokuty s tím, že nebyl prokázán vztah mezi stavem

lamel a negativním vlivem provozu kompostárny na životní prostředí.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud rozhodnutí žalovaného zrušil podle § 76 odst. 1

písm.b) , neboť skutečnosti, jimiž žalovaný odůvodnil výši sankce, oporu ve správním

spisu nenacházejí. V dalším řízení, správní orgány doplní dokazování tak, aby bylo postaveno

najisto, zda a jakým způsobem použití lamelových výplní vstupních otvorů kompostárny při

funkčním a spuštěném ventilačním zařízení ovlivňuje únik zápašných látek do okolí, a zda

stav lamel v době kontroly umožňoval zvýšené šíření zápašných látek do okolí.

Soud neshledal rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů,

neztotožnil se s žalobkyní, ani pokud namítla, že se správní orgány nezabývaly při ukládání

sankce její finanční situací (v tomto ohledu soud odkazuje na podrobný rozbor finanční

situace žalobkyně provedený v rozhodnutí správního orgánu I. stupně, s nímž se žalovaný

ztotožnil). Zároveň se soud neztotožnil s námitkou nezákonnosti rozhodnutí s odkazem na

, o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru

znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), neboť podle tohoto

zákona nebyla žalobkyni sankce za správní delikt v posuzovaném řízení uložena.

Žalobkyně byla ve věci úspěšná, podle věty prvé jí bylo proti žalovanému

přiznáno právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem v celkové výši

4.0 ,- Kč za zaplacený soudní poplatek z žaloby a návrhu na přiznání odkladného účinku

žalobě. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení byla žalovanému stanovena přiměřená

lhůta podle části věty za středníkem ve spojení s (s

přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat).

P o u č e n í:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. O

kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí

uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den

doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační

stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst.

[OBRÁZEK]pokračování 8 11A 150/2015

1 a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy

mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen

advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno

pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze

získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 25. května 2017

Mgr. Aleš Sabol v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kotlanová