Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
62 A 135/2015 - 34.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 A 135/2015 - 34
[OBRÁZEK]62A 135/2015-34
ČES KÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida
Rause, Ph.D. a soudc ů Mgr. Kateřiny Kopečko vé , Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v pr ávní
věci žalobce O. M., bytem R. 110, zastoupeného Mgr. Jaroslavem To polem,
advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému Kr ajskému úř adu
Zl í nského kraje, se sídlem třída To máše Bati 21, Zlín, o žalo bě proti rozhodnutí
Krajského úř adu Zlínského kraje ze dne 25.5.2015, č.j. KUZL-15521/2015,
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalo vané mu se náhrada nákladů říze ní ne při znává.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou adreso vano u zdejšímu soudu domáhá zrušení rozhodnutí
Krajského úřadu Zlínského kr aje, odboru do pravy a silničního hospodářst ví,
ze dne 25.5.2015, č.j. KUZL-15521/2015, kterým bylo zamítnuto jeho odvol ání
[OBRÁZEK]pokračování - 2 - 62A 135/2015
a pot vrze no rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště, odboru dopravy,
ze dne 17.2.2015, č.j. MUUH-OD/81057/2014/VJ Spis/16408/2014. Žalobce
se podano u žalobo u domáhá zruše ní i výše uve deného pr vostupňo vé ho rozhodnutí.
I. Podstata věci
Městský úřad Uherské Hradiště, odbor dopravy (dále jen „pr vostupňo vý
orgán“), vydal dne 17.2.2015 rozhodnutí o ulože ní po kut y za spáchání správního
deliktu dle § 125f odst. 1 záko na č. 361/2000 Sb. , o pro vozu na pozemních
komunikacích a o změ nác h některých záko nů (záko n o silničním pro vo zu), v te hdy
platném znění (dále jen „zákon o silničním pro vozu“), kterého se žalobce dopustil tím,
že jako pro vo zo vatel osobního motorového vozidl a RZ ... v rozporu s § 10 odst. 3
zákona o silničním pro vo zu nezajistil, aby při užití vo zidl a na po zemní komunikaci
byl y dodr žo vány po vi nnosti řidiče a pravidla pro vo zu stano vená tímto zákonem, neboť
dne 4.9.2014 ve 14:40 neustano vený řidič jím provo zo vaného vozi dla v obci Uherské
Hradiště, na Zelném trhu, u domu č.p. 413, v rozporu s dopravní znač kou IP 25a
„Zó na s par ko vacím automatem mimo vyhrazené parko viště “ s dodatko vo u tabulí
„zákaz st ání bez uhr aze ní sjednané ceny par ko vného “ zaparko val na t akto označeném
par ko višti, aniž by uhradil par ko vací poplatek. Tímto jednáním tak porušil § 4 písm. c)
zákona o silničním pro vo zu. Za výše uve dené jednání byl a žalobci ulo žena pokuta ve
výši 2000 Kč spolu s povinností uhradit náklady řízení.
Proti tomuto rozhodnutí po dal žalobce blanketní odvolání, které žalo vaný
svým rozhodnutím ze dne 25.5.2015, č.j. KUZL-15521/2015, zamítl a pot vrdil
rozhodnutí pr vost upňo vé ho orgánu, nebo ť shledal, že bylo vydáno v souladu
se zákonem.
Te nto závěr žalovaného nyní žalobce napadá podano u žalobo u.
II. Shrnutí ar gument ace žalobce
Žalobce předně namítá, že pr vostupňo vým orgánem nebyly pro ve deny
dostatečné kroky ke zjištění osoby pachatele přestupku. Je toho názoru,
že pr vostupňo vý orgán zahájil řízení v rozporu s § 125f odst. 4 zákona o silničním
pro vozu.
Uvádí, že pr vost upňo vý orgán se bez dalšího spokojil se skutečností,
že zásilka s předvoláním k podání vys větlení , adresovaná řidiči označenému žalobcem,
nebyla doručena, neboť takto označený pachatel měl být na dané adrese neznámý. Za
tako vé situace měl pr vostupňo vý orgán této osobě ustano vit opatro vní ka, což však
neučinil, přičemž ani ne uve dl, z jakého důvo du t uto možnost nevyužil. Žalobce má za
to, že coby pro vo zo vatel vozidl a ne může být odpo vědný za situaci, kdy se řidič
vo zi dla např. přestěhuje. Nao pak po něm lze požado vat pouze, aby zajistil údaje
potřebné k identifikaci řidiče, jak stano ví § 10 odst. 1 písm. d) záko na o silničním
pokračování - 3 - 62A 135/2015
pro vozu. Závěr pr vost upňo vé ho orgánu o tom, že se mu nepodařilo zjistit skutečnosti
odůvo dňující zahájení říze ní proti určité osobě, tak žalo bce po važuje za minimálně
předčasný.
Žalobce shledává postup pr vost upňo vé ho orgánu účelovým, neboť totožnost
řidiče nebyla dle jeho názor u vyvr ácena relevantními úkony. Ne může tak být pochyb
o tom, že žalo bce sdělil identitu řidiče pravdi vě . Žalo bce zpochybňuje tvr zení
pr vostupňo vé ho orgánu, že nezjistil skutečnosti odůvo dňující zahájení říze ní proti
určité osobě. Měl-li pr vostupňo vý orgán za to, že prosté sdělení totožnosti osoby řidiče
je nedostatečné, měl následně předvol at k po dání vysvětlení pro vo zo vatele vozi dla
(žalobce), který tak mohl pr vostupňo vému orgánu poskytnout součinnost a sdělit další
údaje k osobě řidiče. Pr vostupňo vý orgán však žalobce v tomto smyslu nevyzval.
Žalobce dále nesouhlasí s t vrze ním žalovaného, že jím označená osoba řidiče
je evi dentně smyšlená. Na po dpor u svého t vrze ní přikládá ko pii do kladu řidiče
(po volení k po byt u opatřené přetiskem „Ne pl atné “).
Žalobce se neztotožňuje ani se stano veno u výší sankce za spáchání správního
deliktu pro vozo vatele vo zidl a. Namítá, že pr vostupňo vý orgán nehodnotil žádnou
polehčující okolnost, ani neprokázal, zda jednání řidiče vozi dla mělo ne gati vní
následky. Tvr zení pr vostupňo vého orgánu, že s vým přístupem dopustil, aby pachatel
přestupku ne byl potrestán, je dle názoru žalobce ničím ne podlože né. Tvr zení
o nahlášení fiktivní osoby po važuje přímo za lži vé a neprokázané. Žalobce tak zastává
názor, že pr vost upňo vý orgán měl stano vit pokutu na samé dolní hr anici zákonem
stano ve né sazby, tj. ve výši 1500 Kč.
Žalobce rozporuje též závaznost výzvy k doplnění o dvol ání ze dne 24.2.2015,
v níž pr vostupňo vý orgán neupozornil žalobce na následky zmeškání této lhůty. Pro
oporu s vého názoru odkazuje žalobce na rozhodnutí Nej vyššího spr ávní ho soudu ze
dne 4.1.2011, č.j. 2 As 99/2010 -67. Žalobce uvádí, že předpokládal, že v případě
neodstranění vady podané ho odvolání je dalším krokem správního orgánu vydání
usnesení o zast ave ní říze ní o odvol ání.
Závěrem žalobce namítá, že ne byl dostatečně zjištěn skut ko vý stav věci,
neboť přestože jsou součástí spisové dokumentace rovněž fotografie z místa spác hání
přestupku, pr vost upňo vý orgán nijak neprokázal, že předmětné vozi dlo bylo
zaparkováno v působnosti dopravní znač ky IP 25a – zó na s par ko vacím automatem
mimo vyhrazené parko viště. Tato skutečnost vypl ývá pouze z úředního záznamu,
který vš ak nemůže být po važo ván za důkazní prostředek ve správním řízení.
Na po dporu s vého t vrze ní žalo bce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 22.1.2009, sp.zn. 1 As 96/2008 .
V této souvislosti žalobce po zname nává, že v předmětném úse ku komunikace je po část dne parko vání zpoplatněno a po část dne je parko vání zdarma, přičemž
[OBRÁZEK]pokračování - 4 - 62A 135/2015
nebylo věrohodně prokázáno, že k vytýkanému jednání došlo pr ávě v tu dobu,
kdy je par ko vání zpo plat něno. Tvrzení, že vo zidlo bylo v předmětném místě
zaparkováno ve 14:40 hod, je podepřeno toliko úředním záznamem, který nelze po užít
jako důkazní prostředek. Nadto není ani zřejmé, jakým způsobe m byl čas zjištěn
a zda byl měřen certifiko vaným měřidlem. Dle žalobce bylo jeho vozidlo na daném
místě zaparkováno dne 4.9.2014 až po osmnácté hodině , tedy v době , kdy je par ko vání
zdarma. K tomu výslo vně do dává, že „odmítá být trestán proto, že se strážníku obecní
policie zpožďovaly hodinky“.
Žalobce na s vém procesním postoji setrval po celou dobu říze ní pře d zdejším
soudem a z výše uve dených důvo dů se do máhá zr ušení jak napadeného rozhodnutí,
tak jemu předcházejícího rozhodnutí pr vostupňo vého orgánu.
III. Shrnutí ar gument ace žalo vané ho
Žalo vaný ve svém vyj ádření se žalobou nesouhlasí, důkladně se vypořádává
se všemi žalobními námitkami a v podrobnostech odkazuje přede vší m na argumenty
uve dené v odůvo dnění napadeného ro zho dnutí.
Žalo vaný na svém procesním stano visku setr val po celou do bu řízení
před zdejším soudem a s ohledem na výše uve dené navr huje, aby soud žalobu
jako nedůvo dnou zamítl.
IV. Posouzení věci
Žaloba byl a podána vč as (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád
správní, dále jen „s.ř.s. “) , osobou k tomu o právně nou (§ 65 odst. 1 s.ř.s. ). Žaloba
je přípustná (zejména § 65 , § 68 a § 70 s.ř.s. ).
Zdejší soud pře zko umal napade né rozhodnutí v me zích uplatněných žalobních
bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s. ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvo dná (§ 78 odst. 7 s.ř.s. ).
Soud rozhodoval bez jednání za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s.ř.s.
Nejpr ve se soud zabýval námitkou žalobce, že pr vostupňo vý orgán pochybil,
pokud nepodnikl dostatečné kroky ke zjištění totožnosti osoby údajného řidiče vo zi dla.
Podle § 125f odst. 1 zákona o silničním pro vo zu se právnická ne bo fyzická
osoba dopustí správního deliktu tím, že jako pro vo zo vatel vozi dla v rozporu s § 10
nezajistí, aby při užití vozi dla na poze mní komunikaci byly do držo vány povinnosti
řidiče a pravi dl a pro vozu na pozemních komunikacích stano ve ná tímto zákonem.
Dle § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích správní orgán věc odloží, jestliže
nezjistí do šedesáti dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti
odůvo dňující zahájení říze ní proti určité osobě.
pokračování - 5 - 62A 135/2015
Podle § 125f odst. 4 zákona o silničním pro vozu obecní úř ad obce s rozšířenou
působností správní delikt po dle odstavce 1 projedná, pouze po kud učinil ne zbytné
kroky ke zjištění pachatele přestupku a nezahájil řízení o přestupku a věc odložil,
protože nezjistil skutečnosti odůvo dňující zaháje ní řízení proti určité osobě,
nebo řízení o přestupku zast avil, protože obvi něnému z přestupku nebylo spác hání
skut ku prokázáno.
Podle § 125h odst. 6 záko na o silničním pro vozu neuhradí-li pro vozo vatel
vo zi dla určenou částku, může obecnímu úř adu obce s rozšířenou působností,
který jej vyzval k uhr aze ní určené částky, písemně sdělit údaje o totožnosti řidiče
vo zi dla v do bě spác hání přestupku ve lhůtě podle odstavce 3. Toto sdělení se považuje
za podání vys větlení. O tomto postupu poučí obecní úřad obce s rozšířenou působností
pro vozo vatele vo zidl a ve výzvě podle o dstavce 1.
Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že samotné t vr zení pro vo zo vatele
vo zi dla v r ámci podání vys větlení s počí vající v označení osoby, která v předmětné
době vo zi dlo údaj ně řídila, nezakládá skutečnosti odůvodňující zahájení
přestupko vého říze ní proti takto určené osobě a může pouze odůvo dňo vat předvol ání
údajného řidiče k podání vys větlení. K tomu, aby mohla být určitá osoba po važo vána
za podezřelou ze spáchání přestupku, musí přistoupit další okolnosti, z nichž by bylo
lze do vo dit podezření, že tato osoba skutečně měla v rozhodnou dobu automobil
v užívání a přestupek s ním spáchala. V daném případě vš ak žádné tako vé okolnosti
žalo bce neindikoval.
Z předloženého správního spisu se podává, že pr vostupňo vý orgán lustrací
zjistil, že žalo bcem označená osoba, pan L. Y., není e vido vána v základních registrech.
Přesto se vš ak pokusil tuto osobu předvol at k po dání vys větlení
na žalobcem uve dené adrese, avš ak zásilka se po úložní době vrátila zpět odesílateli
s uvede ním, že adresát je na dané adrese neznámý. S o hledem na skutečnost,
že pr vostupňo vý orgán nezjistil údaje k jedno znač nému určení řidiče, došlo k odložení
věci ve s mysl u § 66 odst. 3 zákona písm. g) zákona o přestupcích. Ve s větle řečeného
po važuje zdejší soud za dostatečné jednání s právníc h orgánů směřující ke zjištění
totožnosti osoby řidiče.
Na tomto místě je třeba souhlasit se žalovaným, který v daném případě
po važo val žalo bco vo t vrzení , že jeho automobil měl v rozhodnou dobu v užívání L.
Y., za ne věrohodné. Žalo vaný po ukázal na to, že jsou mu z úřední činnosti známy
postupy společnosti FLEET Control, s.r.o. (která zastupuje žalobce a další osoby, které
se dopustí protiprávního jednání, a obstrukčními postupy se snaží vyhno ut následkům
a sankcím za toto jednání) spočívající v opakovaném označování osob fiktivních,
jejichž identitu nelze z pozice správních orgánů zjistit, jako řidičů vo zidel,
s nimiž byl s páchán přestupek po celé České republice.
pokračování - 6 - 62A 135/2015
I soudu je totiž známa činnost společnosti FLEET Control, s.r.o.. Ani soud
tedy neuvěřil žalo bci, že by L. Y. měl jeho vo zidlo v rozhodnou dobu v užívání
a měl by tedy být odpo vě dným za přestupek, který byl s tímto vozidlem spáchán.
Předně k tomu soud vedo u shora uve dené skutečnosti obstrukčního charakteru a dále
to, že žalobce (vědo m si pochybností žalo vané ho o věrohodnosti jeho tvrze ní) neuvedl
nic, čím by s voje t vrze ní prokázal. Nejen že žalobce nij ak nedoložil, že L. Y. jeho
vo zi dlo v rozhodnou do bu měl k dispozici (např. smlouvo u nebo s vě deckými
výpo věď mi), ale ani k této věci nic bližšího ne uve dl (např . z jakého důvodu měl
žalo bco vo vo zidlo k užívání či jaký vzt ah má žalobce k této osobě). Tako vý přístup
žalo bce zcela znevěrohodňuje jeho t vrze ní o tom, že vo zidlo měla v ro zho dno u dobu
v užívání pr ávě t ato osoba. Nic na tom nemůže změnit skutečnost, že se může jednat
o osobu existující, jak se snaží žalobce prokázat předloženou kopií po volení k pobyt u.
Vzhledem k tomu soud ne po važo val za potřebné touto listino u do kazo vat. I z tohoto
důvodu správní orgán nepochybil, pokud osobě označené žalobcem neustano vil
opatrovníka. Tato námitka je tedy dle zdejšího soudu nedůvo dná.
Zdejší soud po zhodnocení relevant ních částí předloženého správního spisu
došel k závěr u, že pr vostupňo vý orgán řádně zjistil skutko vý stav t ak, aby mo hlo být
se žalobcem bez důvo dnýc h pochybností zaháje no řízení o spáchání předmětného
správního deliktu.
Jde-li o otázku výše stano ve né sankce, má zdejší soud za to, že ani tato námitka
neobstojí. Prvostupňo vý orgán podle názoru zdejšího soudu řádně odůvodnil druh
i výš i uložené sankce. Pokuta byl a ulože na ve výši 2000 Kč, tedy přesně v polo vině
zákone m stano ve ného rozmezí pro vytýkané jednání (1500 až 2500 Kč). Pr vostupňo vý
orgán při svém rozhodování přihlédl k závažnosti přestupku, okolnostem jeho
spáchání a jako polehčující okolnost zje vně vyhodnotil následek spáchaného
přestupku, kdy na straně 4 s vého rozhodnutí uve dl, že „následek ne byl ve způsobení
majetko vé škody ani škody na zdr aví, ale jenom morálního charakteru“. Skutečnost,
že toto kritérium výslo vně neoznačil jako polehčující okolnost (ač je to ze znění
rozhodnutí patrné), dle zdejšího soudu ne zakl ádá nezákonnost napadeného rozhodnutí.
Nadto pr vostupňo vý orgán zcela s právně neopomenul fakt, že ze strany žalobce se
jedná o opako vané porušení záko na o silničním pro vo zu. Zdejší soud tak po važuje
výši uložené sankce za úměrnou a souladnou se záko nem.
Soud nepřis vě dčil ani námitce žalobce, že výzva k odstranění vad odvolání
neobsahovala poučení o následcích neuposlechnutí této výzvy. I tato námitka se soudu
jeví j ako účelo vá.
Podle § 4 odst. 2 spr ávní ho řádu s právní orgán poskytne dotčené osobě
přiměřené po učení o jejích pr ávech a po vi nnostech, je-li to vzhle dem k po vaze úkonu
a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Ve s větle uvede ného je zřejmé,
pokračování - 7 - 62A 135/2015
že rozsah zákonem po žado vané poučo vací po vinnosti je modifikován po vahou úkonu,
jako ž i osobními poměry dotčené osoby.
V daném případě podal žalobce prostřednictvím o dborně zdatného zmocněnce
blanketní (neodůvodněné) odvolání. Žalo vaný jej přípisem vyzval k doplnění po dání.
Ve výzvě jej poučil o náležitostech odvolání a stano vil mu k tomu lhůtu. Žalobce však
odvolání nedoplnil a proto žalo vaný přistoupil k pře zkumu zákonnosti prvostupňo vého
rozhodnutí a odvol ání žalobce zamítl.
Soud na právě uve deném neshledává nic nezákonného. Žalo vaný postupoval
zcela v souladu se záko nem, nebo ť správně žalobce prostřednictvím zástupce vyzval
k doplnění odvol ání a řádně jej poučil o tom, jaké náležitosti by podané odvolání mělo
mít. Pokud se žalobce do mní vá, že měl být poučen též o následcích, pokud výzvě
ne vyho ví, nemůže s ním soud souhlasit. Žádné negativní ani neočekávatelné následky
totiž žalobci ne vyho vě ní výzvě nepřineslo. Žalo vaný v souladu se správním řádem
posoudil zákonnost pr vostupňo vé ho rozhodnutí a vzhledem k tomu, že rozhodnutí
shledal zákonným, žalobco vo odvol ání zamítl. Poučení, které snad vyžaduje žalobce,
značně přesahuje poučo vací po vi nnost žalo vaného podle § 4 o dst. 2 spr ávní ho řádu,
neboť se již nejedná o po učení přiměřené po vaze úkonu a osobě žalobce, který byl
navíc odborně zastoupen.
Nadto je nut no podotknout, že odvol ání je podáním ve smyslu § 37 správního
řádu. Podle § 37 odst. 3 správního ř ádu platí, že nemá-li podání předepsané náležitosti
nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit
nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou l hůt u.
Zákon tedy explicitně nestano ví povinnost správního orgánu po učit odvolatele
o následku jejich neodstranění. Následek ostatně může být podle charakteru vad a
způsobu případného doplnění rozdílný.
Zdejší soud dodává, že v případě, že se žalobce domníval, že pr vostupňo vý
orgán pochybil, nic mu nebránilo jeho závěry rozporovat již v r ámci proběhlého
správního řízení, případně na nařízeném ústním jednání. Zástupce žalo bce vš ak toto
neučinil a proti napadenému rozhodnutí po dal po uze blanketní odvolání, které ani přes
výzvu pr vostupňo vé ho orgánu nijak nedoplnil. Veškeré námitky tak byly žalobcem
upl atně ny až v r ámci po dané žaloby. Procesní strategii žalobce, potažmo jeho
zástupce, spočívající v pasi vitě po celou dobu správního řízení zdejší soud po važuje
za účelovo u a obstrukční sledující cíl zdržet průběh s právní ho řízení. Obdobné jednání
již dří ve ve své j udi katuře ho dnotil i Nejvyšší správní soud, když ve s vém rozsudku
ze dne 4.12.2013, č.j. 1 As 83/2013 -60, www.nssoud.cz, uve dl, že je „obecně vhodné,
aby stěžovatel neuchovával paletu námitek proti přestupkovému rozhodnutí
na pozdější dobu, ale uplatnil je již v prvním stupni přestupkového řízení. Jinak
se stěžovatel zbytečně připraví o posouzení námitek v obou instancích správního
řízení. Navíc se může teprve ex post podaná obrana o chybách měření jevit dle
pokračování - 8 - 62A 135/2015
kontextu věci i jako účelová“. Te nto s vůj názor dále Nejvyšší správní soud pot vrdil
i v rozsudku ze dne 23.4.2015, č.j. 2 As 215/2014 -43, www.nssoud.cz.
Soud se ko nečně zabýval námitkou nedostatečnosti předloženého důkazního
prostředku. Je třeba přis vědčit žalobci v tom, že úřední záznam nelze po važo vat toliko
za důkazní prostředek a jako tako vý nemůže být pro ve den k důkazu. Žalobce se však
mýlí, že tato skutečnost bez dalšího zakl ádá po vi nnost správního orgánu předvolat
ke s vědec ké výpo vědi osobu, která tento záznam pořídila.
V posuzovaném případě vycházel pr vostupňo vý orgán z oznámení o podezření
ze spác hání přestupku doloženého fotografií s vyznačeným datem a časem pořízení.
Prvostupňo vý orgán tak dis pono val dostatečným podkladem k tomu, aby mohl
bez důvo dných pochybností zahájit řízení o s právní m deliktu.
Na tomto místě dává zdejší soud zapravdu žalo vané mu, že oznámení
o podezře ní ze spáchání do pravní ho přestupku, které bylo žalobci pr vostupňo vým
orgáne m doručeno dne 15.10.2014, zvl áště obsahuje-li fotografické zachycení
přestupku, slouží jako podklad, ze kterého může správní orgán při své m rozho do vání
vycházet. Právě fotodokumentace zachyceného protiprávního jednání z místa spác hání
přestupku představuje jedinečný důkaz o skutečné situaci na místě, který nelze
v pozdějším řízení reálně opako vat. Zdejší soud tak má za to, že správní orgány
vycházely z dostatečně zjištěného skutko vé ho stavu.
Zdejší soud po važuje za nut né opěto vně připomenout, že měl-li žalobce
pochybnosti o prokázání skut ko vého stavu spočívajícího v předmětném přestupko vém
jednání, mo hl své námitky uplatnit již v říze ní před s právní m orgánem. Pro vedené
důkazy vš ak žalobce zpochybnil až v rámci podané žaloby, a to pouze tvr zení m, že
nebylo možné použít jako důkaz úřední záznam policie. Nelze přitom odhlédnout od
názoru Nejvyššího správního soudu ze dne 2.5.2013, č.j. 3 As 9/2015 -35, dle kterého
je primárně „důkazní břemeno na správním orgánu (řízení o přestupku vychází
ze zásady oficiality), pokud je však tvrzením obviněného z přestupku některý z důkazů
zpochybněn, přesouvá se důkazní břemeno na jeho stranu a je pouze na něm,
aby svá tvrzení prokázal (srov. § 52 správního řádu )“.
Optikou shora uve deného nahlížel zdejší soud i na otázku určení časo vého
rozmezí spáchání přestupku. Za situace, kdy správní orgán disponuje jas ně přehlednou
fotografií jednoznačně pořízenou za de nní ho s větla a o patřeno u konkrétním č aso vým
údajem pořízení, k prokázání opaku nepostačí ničím nepodložené t vr zení žalobce,
že „je ho vo zi dlo bylo na dané m místě zaparkováno dne 4.9.2014 až po osmnácté
hodi ně “.
Zdejší soud má za to, že časový údaj zjištěný z fotoaparátu, jímž bylo vytýkané
jednání zachyceno, je pro účely rozhodnutí zcela dostatečný. Požadave k na o věření
fotoaparátu coby pr aco vního měřidla dle § 3 odst. 1 č. 505/1990 Sb. , o metrologii,
[OBRÁZEK]pokračování - 9 - 62A 135/2015
přitom po važuje zdejší soud za abs urdní a účelo vý. Soud ne má důvod se domnívat,
že by informace o času zac hycení vytýkaného jednání ne byl a založe na na pr avdě.
Skutečnost, že samotný o věřo vací list ve spisu absentuje, bez dalšího ne zakl ádá důvo d
nezákonnosti pro váděné ho důkazu. Měl-li žalobce jakékoli pochybnosti o technické
způsobilosti fotoaparátu z hlediska stano ve ní čas u a domníval-li se, že byl v důsledku
nich na s vých pr ávech zkrácen, mohl si vyžádat doplnění do kazo vání v této otázce,
a to v kterékoliv fázi spr ávní ho řízení. To vš ak neučinil a tuto námitku uplatnil popr vé
až ve s právní žalobě, ani ž by ji jakkoli důkazně podložil.
V. Závěr
Soud tak neshledal žádný z upl atně nýc h žalobních bodů důvodným. Nad r ámec
upl atně nýc h žalobních bo dů nezjistil žádnou další vadu, jež by at ako val a zákonnost
napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední po vinnosti. Vzhledem
k tomu soud žalo bu je nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s.
VI. Náklady říze ní
Soud rozhodl o nákladech řízení účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce
nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží pr ávo na náhr adu nákladů řízení,
to by náleželo procesně úspěšnému – žalo vaném u. Zdejší soud vš ak nezjistil,
že by žalovanému v so uvislosti s řízením vznikly náklady přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti, proto mu náhrada nákladů říze ní nebyla přiznána.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kas ační stížnost ve l hůtě dvo u týdnů ode dne jeho
doručení. Kasační stížnost se podává ve dvo u (více) vyhoto veníc h u Nej vyššího
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasač ní stížnosti rozhoduje
Nej vyšší správní so ud.
Lhůta pro po dání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se s vým označením
shoduje se dne m, který určil počátek lhůty ( den doručení ro zho dnutí). Připadne-li
poslední den lhůty na sobotu, ne děli nebo s vátek, je posledním dnem lhůty nejblíže
následující pr aco vní de n. Zmeškání lhůty k podání kasač ní stížnosti nelze prominout.
Kas ační stížnost lze podat pouze z důvo dů uvede nýc h v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě
obecných náležitostí podání musí obsaho vat označení rozhodnutí, proti němuž
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy
mu bylo rozhodnutí doručeno.
pokračování - 10 - 62A 135/2015
V řízení o kas ační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advo kátem; to neplatí, m á-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec ne bo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžado váno
pro výko n advo kacie.
V Br ně dne 5. dubna 2017
Za správnost vyhoto ve ní: David Raus,v.r. Romana Lipo vs ká předseda senátu