Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 5/2017 - 22

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Prof. Ing. I. H., CSc., zastoupen JUDr. Alexandrem Nettem, advokátem se sídlem Hlavní 1069/40, Brno, proti žalovanému: prezident republiky, se sídlem Hrad 1, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2016, č. j. - 40,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 2. 8. 2013 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2010, č. j. KPR 2791/2010, kterým byl podle , o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, odvolán z funkce rektora X.

II.

[2] Městský soud žalobu odmítl pro opožděnost podle Ze spisu předloženého žalovaným totiž zjistil, že žalobce převzal odvolání z funkce rektora (ze dne 13. 5. 2010, č. j. KPR 2791/2010) dne 25. 5. 2010. Žalobce však žalobu podal až dne 2. 8. 2013. Žaloba tedy byla podána po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty ( ).

III.

[3] Proti uvedenému usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v Stěžovatel městskému soudu vytkl, že nesprávně stanovil počátek běhu lhůty pro podání žaloby, když v rozsudku odkázal na spis žalovaného, nikoliv na konkrétní doklad o tom, že odvolání z funkce rektora bylo stěžovateli skutečně doručeno dne 25. 5. 2010. Stěžovatel dále poukázal na to, že k vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 18. 9. 2013 nebyl přiložen žádný doklad o doručení odvolání z funkce rektora. Navrhl zrušení usnesení městského soudu a přiznání náhrady nákladů řízení.

IV.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti označil usnesení městského soudu za správné. Odkázal na obsah správního spisu, konkrétně nau ze dne 13. 5. 2015, kterou došlo k odvolání stěžovatele, jejíž osobní převzetí stěžovatel dne 25. 5. 2010 potvrdil.

V.

[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[6] Kasační stížnost není důvodná.

[7] Kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby. Podle konstantní judikatury lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu uvedeného v (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. - 54, a ze dne 5. 1. 2006, č. j. - 65, všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz). Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Je-li dán důvod podle písm. e), vylučuje to důvody podle písm. a), c) a d), neboť nezákonným je rozhodnutí o odmítnutí návrhu (žaloby) nebo o zastavení řízení v každém případě i tehdy, byla-li v něm soudem nesprávně posouzena právní otázka ve smyslu s. ř. s, bylo-li řízení u krajského soudu zmatečné ve smyslu , nebo je-li rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné ve smyslu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2012, č. j. - 13).

[8] Podle „Žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem.“

[9] Podle § 72 odst. 4 téhož zákona „Zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.“

[10] Pro posouzení běhu lhůty pro podání žaloby tak bylo nutné postavit najisto den, kdy bylo odvolání z funkce rektora stěžovateli oznámeno.

[11] Zdejší soud souhlasí s městským soudem v tom, že ze spisu postoupeného žalovaným vyplývá, že odvolání z funkce rektora (ze dne 13. 5. 2010, č. j. KPR 2791/2010) stěžovatel osobně převzal dne 25. 5. 2010. Převzetí odvolání z funkce uvedeného dne stěžovatel ostatně ani nezpochybňoval. Netvrdil a nedokládal, že by údaj o osobním převzetí nebyl správný. Stejně tak relevantně nedokládal, že by odvolání z funkce převzal až později, či že mu odvolání z funkce nebylo nikdy oznámeno (fakticitu doručení dokládá i obsah žaloby proti odvolání z funkce rektora).

[12] Správní spis tedy poskytuje oporu pro závěr, že odvolání z funkce bylo stěžovateli oznámeno dne 25. 5. 2010. Jelikož dne 25. 7. 2010 byla neděle, byl posledním dnem lhůty pro podání žaloby v souladu s nejblíže následující pracovní den, tedy pondělí 26. 7. 2010. Podal-li stěžovatel žalobu k poštovní přepravě dne 2. 8. 2013, učinil tak více jak tři roky po uplynutí zákonné lhůty, a tudíž opožděně.

[13] Nad rámec výše uvedeného a pouze v obecné rovině zdejší soud dodává, že o skutečnosti, že stěžovateli bylo odvolání z funkce rektora osobně předáno dne 25. 5. 2010, svědčí i veřejně přístupný zápis ze zasedání Akademického senátu X dne 25. 5. 2010, ve kterém se uvádí následující: „Ing. M. uvedla a představila kurýra prezidentské kanceláře, který předal panu rektorovi dopis prezidenta republiky. Prof. H. přečetl text dopisu, kterým prezident republiky podepsal jeho odvolání z funkce rektora ke dni 31. 5. 2010.“ (přístupné z X).

[14] Důvodem pro zrušení usnesení městského soudu ani to, že v něm neoznačil konkrétní doklad, ze kterého doručení plyne, a místo toho uvedl, že datum převzetí napadeného rozhodnutí zjistil ze správního spisu žalovaného. K tomu odkazuje zdejší soud na výše uvedené a dodává, že vzhledem k tomu, že stěžovatel v rámci soudního řízení před městským soudem datum doručení odvolání z funkce rektora (a z toho plynoucí opožděnost žaloby) jakkoli nerozporoval (a to i přes fakt, že mu bylo soudem přeposláno vyjádření k žalobě, ve kterém žalovaný na opožděnost žaloby upozorňoval), je obecný odkaz městského soudu na spisový materiál žalovaného dle názoru zdejšího soudu dostačující. Pokud pak stěžovatel namítal, že žalovaný k vyjádření k žalobě nepřiložil doklad o doručení odvolání z funkce rektora, odkazuje zdejší soud na výše uvedené a dodává, že podávat vyjádření k žalobě je právem žalované strany, přičemž zákon neukládá, aby přikládala k vyjádření i doklad o doručení rozhodnutí. Ve věcech správního soudnictví je povinností žalovaného správního orgánu předložit správní spis. Ze správního spisu předloženého žalovanou stranou městský soud zjistil, kdy bylo odvolání z funkce stěžovateli doručeno, přičemž datum tohoto převzetí stěžovatel ani v kasační stížnosti nezpochybňoval. Stěžovatel přitom ani nijak nebrojil proti obsahu správního spisu. Netvrdil, že by obsah správního spisu neodpovídal skutečnosti, že by podpis na uvedenéě nebyl jeho podpisem atp.

[15] Nejvyšší správní soud tudíž uzavírá, že městský soud nepochybil, pokud žalobu odmítl podle Žaloba byla podána opožděně, přičemž zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze podle výslovné dikce zákona prominout ( ).

[16] Jak uvedl Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 4. 8. 2005, č. j. - 72, č. 715/2005 Sb. NSS, „Zjistí-li totiž krajský soud opožděnost žaloby, je povinen v každé fázi řízení o ní (samozřejmě pouze do vydání rozhodnutí, jímž se řízení o věci končí) tuto skutečnost zohlednit a se žalobou naložit způsobem, který zákon předvídá, tedy ji podle in fine odmítnout. Pro tento závěr hovoří v první řadě jednoznačná dikce výše citovaného ustanovení , jehož smyslem a účelem je nepochybně stanovení bezvýjimečné povinnosti žalobce podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu včas a bezvýjimečné vyloučení věcné projednatelnosti opožděně podaných žalob (oproti obecnému pravidlu, zakotvenému v , které prominutí zmeškání lhůty za zákonem stanovených podmínek zásadně připouští); rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. - 57, a ze dne 30. 3. 2005, č. j. - 56.“

[17] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( in fine). Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu s ust. , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.

[18] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle věty první za použití Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Ostatně žádné náklady ani nepožadoval.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2017

JUDr. Tomáš Foltas

předseda senátu