Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Ads 9/2017 - 15

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: R. P., zastoupena JUDr. Milanem Davídkem, advokátem se sídlem U Zámeckého parku 1211/18, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2016, č. j. - 43,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta JUDr. Milana Davídka s e u r č u j e částkou 1 573 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Žalobkyně bydlela v jednolůžkovém pokoji, za který platila měsíční nájemné ve výši 6 450 Kč. Od roku 2013 jí byl proto poskytován doplatek na bydlení ve stejné výši podle , o pomoci v hmotné nouzi (dále jen „“). Z potvrzení ze dne 10. 3. 2014 Úřad práce České republiky - krajská pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) zjistil, že žalobkyně již obývá dvoulůžkový pokoj, za který platila nájemné ve výši 4 950 Kč. Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2014, č. j. 7591/2014/AAL, proto žalobkyni od 1. 3. 2014 snížil doplatek na bydlení na 4 000 Kč. Toto rozhodnutí žalovaný zrušil svým rozhodnutím ze dne 6. 8. 2014, č. j. MPSV-UM/13203/14/4S-HMP, a vrátil věc správnímu orgánu I. stupně.

[2] Rozhodnutím ze dne 7. 4. 2015, č. j. 8975/2015/AAL, správní orgán I. stupně přiznal žalobkyni doplatek na bydlení ve výši 4 950 Kč od března 2014. Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 6. 2015, č. j. MPSV-UM/12718/15/9S-HMP, pouze upravil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že doplatek na bydlení se snižuje z částky 6 450 Kč na částku 4 950 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 3. 2014 (toto rozhodnutí již bylo Nejvyšším správním soudem věcně přezkoumáno pod sp. zn. ).

[3] Správní orgán I. stupně zároveň dne 3. 11. 2014 zahájil řízení z moci úřední dle § 45 odst. 1 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Rozhodnutím ze dne 7. 4. 2015, č. j. 9349/2015/AAL, správní orgán I. stupně přiznal žalobkyni doplatek k dávce doplatku na bydlení za období březen až srpen 2014 v celkové výši 5 700 Kč. Výše doplatku byla určena rozdílem mezi oprávněným doplatkem na bydlení v částce 4 950 Kč měsíčně a chybně určeným doplatkem na bydlení ve výši 4 000 Kč měsíčně. Uvedený rozdíl 950 Kč byl vynásoben šesti coby počtem měsíců, kdy byl doplatek na bydlení přiznán v nižší výši. Toto rozhodnutí žalovaný zrušil dne 23. 6. 2015, č. j. MPSV-UM/12836/15/9S-HMP, a řízení o poskytnutí doplatku k doplatku na bydlení zastavil, neboť nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení podle § 45 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi.

II.

[4] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2015 k Městskému soudu v Praze žalobu, v níž namítala nezákonnost vydaného rozhodnutí, které vycházelo z neúplně zjištěného skutkového stavu.

[5] Žalobu Městský soud v Praze zamítl výše uvedeným rozsudkem. Uvedl, že zrušené rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 7. 4. 2015, č. j. 9349/2015/AAL, a jemu předcházející správní řízení bylo nadbytečné. Dlužný doplatek na bydlení náležel žalobkyni ve správné výši již na základě rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2015, č. j. MPSV-UM/12718/15/9S-HMP, jímž byl v řízení o doplatku na bydlení přiznán žalobkyni nárok na dávku ve výši 4 950 Kč již počínaje dnem 1. 3. 2014, takže nebylo třeba nic doplácet.

III.

[6] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů, které podřadila pod , c), d) a e)

[7] Stěžovatelka označila rozhodnutí městského soudu za ryze formalistické. Městský soud nevzal v potaz veškeré rozhodné skutečnosti. Nesrozumitelné rozhodnutí městského soudu vycházelo z neúplného dokazování a bylo nepřezkoumatelné. Chybějící náležité poučení stěžovatelky ze strany žalovaného vedlo k jeho nepřezkoumatelnosti.

[8] Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

IV.

[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

V.

[10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[11] Kasační stížnost není důvodná.

[12] Stěžovatelka v kasační stížnosti neuvádí žádné okolnosti, které by se týkaly zmatečnosti řízení před soudem [ ], její žaloba ani nebyla soudem odmítnuta a řízení nebylo zastaveno [ ]. Stěžovatelčiny námitky obsahově směřují pouze k důvodům podle písm. a) a d), tedy k nesprávnému posouzení právní otázky soudem a k nepřezkoumatelnosti řízení.

[13] Námitka nesprávného posouzení právní otázky spočívala v tvrzení, že městský soud a žalovaný při rozhodování o doplatku na bydlení nevzali v potaz všechny rozhodné okolnosti.

[14] Ustanovení § 45 odst. 1 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi stanoví: „Dávka neprávem (…) nevyplácená nebo vyplacená v nižší částce, než v jaké náleží, (…) se přizná nebo zvýší, a to ode dne, od něhož dávka nebo její zvýšení náleží, nejvýše však 3 roky zpětně ode dne, kdy orgán rozhodující o dávkách tuto skutečnost zjistil, nebo ode dne, kdy o zvýšení dávky nebo o přiznání dávky příjemce nebo žadatel požádal.“

[15] Právě výše uvedené ustanovení aplikoval správní orgán I. stupně, ale nesprávně. Namísto vydání nového rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení, k němuž ho zavázal žalovaný svým rozhodnutím ze dne 6. 8. 2014, č. j. MPSV-UM/13203/14/4S-HMP, zahájil řízení z moci úřední podle uvedeného ustanovení. Částka 5 700 Kč, kterou tímto způsobem hodlal stěžovatelce vyplatit, však byla přiznána stěžovatelce již v rámci původního řízení. To bylo pravomocně skončeno rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 6. 2015, č. j. MPSV-UM/12718/15/9S-HMP, jímž byl stěžovatelce doplatek na bydlení snížen z částky 6 450 Kč na správnou částku 4 950 Kč měsíčně s účinností od 1. 3. 2014.

[16] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem městského soudu a žalovaného, že zrušené rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 7. 4. 2015, č. j. 9349/2015/AAL, bylo stejně jako celé jemu přecházející řízení, nadbytečné. Pokud by totiž žalovaný dané rozhodnutí nezrušil, došlo by k vykonatelnosti rozhodnutí, jež by představovalo právní titul stěžovatelky k finančnímu plnění, na které neměla opodstatněný nárok. Nárok na doplatek na bydlení ve výši 4 950 Kč měsíčně stěžovatelce náležel již na základě rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2015, č. j. MPSV-UM/12718/15/9S-HMP. Žalovaný proto postupoval správně, když podle , , prvostupňové rozhodnutí zrušil a řízení zastavil.

[17] Stěžovatelka dále uplatnila námitku podle , když uvedla, že napadený rozsudek lze označit za nepřezkoumatelný. Tvrzenou nepřezkoumatelnost spatřovala v neúplném dokazování. Nejvyšší správní soud nevidí žádný konkrétní důvod, proč by měl být rozsudek za nepřezkoumatelný označen, když splňuje základní požadavky kladené na přezkoumatelné soudní rozhodnutí. Má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný a jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností. Uvedené musí nalézt svůj odraz v odůvodnění dotčeného rozhodnutí. Je tomu tak proto, že jen prostřednictvím odůvodnění lze dovodit, z jakého skutkového stavu správní soud vyšel a jak o něm uvážil (srov. rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 130, publ. pod č. NSS, a ze dne 29. 7. 2004, č. j. - 52). Co do rozsahu přezkoumávání správního rozhodnutí (po věcné stránce) je správní soud vázán dispoziční zásadou, nestanoví-li zákon jinak (srov. ). Napadený rozsudek těmto kritériím přezkoumatelnosti vyhovuje.

[18] Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, z jakého skutkového stavu městský soud vycházel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Nelze proto považovat za pochybení, pokud se městský soud nevyjadřoval ke všemu, co stěžovatelka uváděla v žalobě, pokud se nejednalo o samostatné žalobní body.

[19] Stěžovatelka taktéž namítala, že nebyla ve správním řízení řádně poučena. Tato námitka je obecná a nekonkretizuje, kdy a jak mělo k pochybení dojít. Městský soud se na str. 5 napadeného rozsudku s touto námitkou dostatečně vypořádal a uvedl, že i když poučení správního orgánu I. stupně v rozhodnutí ze dne 7. 4. 2015, č. j. 9349/2015/AAL, nebylo úplné, tak lze ze stěžovatelčina postupu po vydání tohoto rozhodnutí usoudit, že poučení porozuměla a také se jím řídila.

[20] Samotné rozhodnutí městského soudu obsahuje požadované poučení o opravném prostředku podle Stěžovatelčina procesní práva tak nebyla zkrácena. Nejvyšší správní soud proto neshledal opodstatněnou ani námitku absence poučení.

[21] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( ).

[22] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle věty první za použití Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

[23] Stěžovatelce byl krajským soudem ustanoven advokát podle , který podle poslední věty tohoto ustanovení zastupuje stěžovatelku i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ve spojení s ). Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci za řízení o kasační stížnosti odměnu za jeden úkon právní služby v hodnotě 1 000 Kč podle a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), s přihlédnutím k advokátního tarifu (podání návrhu ve věci samé v podobě kasační stížnosti). K odměně náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč ( téže vyhlášky). Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, je odměna dále zvýšena o částku odpovídající této dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně, vypočtená podle citovaného zákona, činí 273 Kč. Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 1 573 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. dubna 2017

Mgr. David Hipšr

předseda senátu