Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 Af 134/2015 - 56

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. v právní věci žalobce: Městská část Praha 10, se sídlem Vršovická 68, Praha, zastoupený Mgr. Vlastislavem Andršem, advokátem, Advokátní kancelář Andrš a Haloun, spol. s.r.o., se sídlem Španělská 2, Praha, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 7.10.2015, č.j. ÚOHS-R312/2014/VZ-32062/2015/321/MMl,

t a k t o :

I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 7.10.2015, č.j. ÚOHS-R312/2014/VZ-32062/2015/321/MMl, a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 21.8.2014, č.j. ÚOHS-S555/2014/VZ-17550/2014/532/IBu, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč

k rukám Mgr. Vlastislava Andrše, advokáta, Advokátní kancelář Andrš a Haloun, spol. s.r.o., se sídlem Španělská 2, Praha, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-R312/2014/VZ-32062/2015/321/MMl ze dne 7.10.2015, kterým bylo změněno prvostupňové rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-S555/2014/VZ-17550/2014/532/IBu ze dne 21.8.2014 tak, že uložená pokuta ve výši 120 000 Kč byla snížena na 30 000 Kč. Ve zbytku byl rozklad žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí zamítnut a prvostupňové rozhodnutí ve výrocích I. – VI. bylo potvrzeno.

I. Shrnutí podstaty věci

Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 120 000 Kč za to, že žalobce na profilu zadavatele neuveřejnil v rozhodnutí blíže specifikované smlouvy podle , o veřejných zakázkách (dále jen „“), do patnácti dnů od jejich uzavření. Předseda žalovaného o žalobcem podaném rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodl tak, že pokuta byla snížena na 30 000 Kč z důvodu nepřiměřenosti. Ve zbytku předseda žalovaného rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

Závěry předsedy žalovaného nyní žalobce podanou žalobou zpochybňuje. Kromě zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 7.10.2015 se žalobce domáhá také zrušení prvostupňového rozhodnutí ze dne 21.8.2014.

II. Shrnutí procesního postoje žalobce

Žalobce namítá, že zadávací řízení na jednotlivé veřejné zakázky byla zahájena před 1.4.2012, tj. před účinností , kterým byl novelizován ; touto novelou byla do () nově vložena povinnost zadavatele uveřejňovat uzavřené smlouvy. Podle žalobce povinnost uveřejnit smlouvy na profilu zadavatele v souladu s čl. II bodu 1. přechodných ustanovení na jím dříve zahájená zadávací řízení nedopadala. Žalobce namítá, že pod pojem „zadávání veřejných zakázek“, jak je uveden v čl. II. bodu 1. novely, lze podřadit také uveřejňování smluv nově upravené v . Výklad žalovaného podle žalobce připouští pravou retroaktivitu, což je v rozporu se zásadou právního státu, zásadou ochrany právní jistoty adresátů právních norem a zásadou legitimního očekávání.

Žalobce tedy podle jeho názoru povinnost uveřejňovat smlouvy, jejichž neuveřejnění se stalo základem napadeného rozhodnutí (základem pro dovození spáchání správního deliktu), na profilu zadavatele neměl.

Žalobce tedy navrhuje napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušit. Na tomto procesním postoji setrval v průběhu celého řízení, a to i na jednání soudu, které ve věci proběhlo.

III. Shrnutí procesního postoje žalovaného

Žalovaný odkázal na žalobou napadené i prvostupňové rozhodnutí a setrval na závěru, že uzavřel-li žalobce smlouvy až po účinnosti novely (tj. po účinnosti ), pak na něj v nově stanovená uveřejňovací povinnost dopadala také.

Žalovaný tedy navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. I žalovaný setrval na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před soudem, včetně jednání soudu, které ve věci proběhlo.

IV. Posouzení věci

Žaloba byla podána osobou oprávněnou ( , , dále jen „“) a včas ( ). Žaloba je přípustná

(, , ).

Žaloba je důvodná.

Podstatou sporu mezi žalobcem a žalovaným je odlišný právní pohled na otázku, zda nově stanovená povinnost uveřejnit smlouvy podle dopadá také na smlouvy, které sice byly uzavřeny až po účinnosti , avšak zadávací řízení, která k uzavření těchto smluv vedla, byla zahájena před účinností

.

nabyl účinnosti dne 1.4.2012. Podle je zadavatel na profilu zadavatele povinen uveřejnit uzavřenou smlouvu na veřejnou zakázku včetně jejích změn a dodatků (odst. 1) do patnácti dnů od jejího uzavření (odst. 2).

Z oznámení o zakázkách žurnalizovaných ve správním spisu zdejšímu soudu vyplývá, že zadávací řízení byla zahájena před účinností novely provedené , tedy před účinností ; to ostatně nečiní sporným žalobce ani žalovaný. Ze smluv a z oznámení o zadání zakázek žurnalizovaných ve správním spisu pak zdejšímu soudu vyplývá, že smlouvy s jednotlivými dodavateli byly uzavřeny až po 1.4.2012, tedy až po účinnosti uvedené novely , tedy až po účinnosti ; ani tato skutečnost není mezi účastníky řízení před zdejším soudem sporná.

Před účinností žádná obdobná uveřejňovací povinnost pro uveřejnění na profilu zadavatele ve vztahu k uzavřeným smlouvám neplatila.

Čl. II. bod 1. novely () stanoví, že zadávání veřejných zakázek zahájené přede dnem nabytí účinnosti novely se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Podle je zadáváním závazný postup zadavatele podle v zadávacím řízení, jehož účelem je zadání veřejné zakázky, a to až do uzavření smlouvy nebo do zrušení zadávacího řízení.

Z jazykového výkladu čl. II. bodu 1. novely () zdejšímu soudu plyne, že pravidlo o dokončení zahájených postupů zadavatele podle dosavadní právní úpravy se vztahuje pouze na takové postupy zadavatele, které jsou „zadáváním“, tedy které se uskutečňují od zahájení konkrétního zadávacího řízení až do uzavření smlouvy; vztahuje se tedy pouze na zadávání veřejných zakázek stricto sensu. „Zadávání“ bylo ostatně dosud vždy v rozhodovací praxi konstantně interpretováno v souladu s takto stricto sensu, pouze s jedinou výjimkou, kdy za zadávání lato sensu byl pokládán postup zadavatele při uzavírání smlouvy na veřejnou zakázku malého rozsahu, tedy postupem mimo režim , i v tomto případě však jen do okamžiku uzavření smlouvy (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.1.2011 ve věci sp. zn. ). Stejně tak ze systematického zařazení do části sedmé (společná ustanovení) zdejšímu soudu vyplývá, že povinnosti vyplývající zadavateli z nelze zahrnout do samotného procesu zadávání veřejné zakázky. V témže ustanovení novelou zavedené povinnosti uveřejnit skutečně uhrazenou cenu za plnění veřejné zakázky (odst. 1 písm. b/) či povinnosti uveřejnit seznam subdodavatelů dodavatele veřejné zakázky (odst. 1 písm. c/) může zadavatel z povahy věci dostát až po splnění smlouvy, tedy po jejím uzavření, tj. po ukončení zadávacího řízení (po ukončení procesu „zadávání“) a nikoli již v průběhu zadávacího řízení, shodně jako v případě povinnosti uveřejnit uzavřenou smlouvu.

Důvodová zpráva, na kterou odkazuje žalobce na podporu své argumentace o potřebě výkladu „zadávání“ podle čl. II bodu 1. novely () lato sensu, sice může být vodítkem při teleologickém výkladu přechodných ustanovení novely, avšak takový výklad nemůže vést k závěrům, které by byly v přímém rozporu s textem přechodných ustanovení i s dosavadním konstantním výkladem „zadávání“ ve smyslu ; jinak by se jednalo o porušení zákazu libovůle. Jazykový výklad sice představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované normě, avšak v nyní posuzované věci je text dotčeného přechodného ustanovení jednoznačný a jazykový výklad zákonného ustanovení neponechává žádný prostor pro pochybnosti ohledně smyslu přechodných ustanovení novely . V důvodové zprávě je navíc k přechodným ustanovením novely uvedeno „…v souladu s obecnými právními principy bude novela regulovat až ta řízení, která byla zahájena po nabytí účinnosti…“, a tedy i podle důvodové zprávy se lze domnívat, že přechodná ustanovení mají regulovat použití novelizovaných pravidel až na nová (zahájená) „zadávací řízení“ ve smyslu „zadávání“ podle , a tedy že na postupy mimo „zadávání“, tu tedy na postupy po skončení zadávacích řízení, se přechodná ustanovení nepoužijí.

Zdejší soud tedy nesouhlasí se žalobcem, že čl. II bodu 1. novely () dopadá i na jiné povinnosti zadavatele než ty, které mu stanoví v rámci procesu „zadávání“. Přechodné ustanovení obsažené v čl. II. bodu 1. novely se tedy nevztahuje na postupy zadavatelů po uzavření smlouvy, a tedy ani na povinnost uveřejnit smlouvu po jejím uzavření.

Přesto je však zdejší soud toho názoru, že povinnost podle dopadá až na smlouvy uzavřené v zadávacích řízeních, jež byla zahájena až po účinnosti

, a to i bez přechodného ustanovení, z něhož by takové pravidlo výslovně plynulo. Jedině takový závěr – a to tím spíše, že jde o oblast správního trestání – pokládá zdejší soud za rozumný, vylučující retroaktivitu a chránící právní jistotu adresátů právních norem a jejich rozumná legitimní očekávání.

Především je totiž třeba zohlednit, že podle je povinnou součástí nabídek návrh smlouvy. U zadávacích řízení zahájených před účinností novely mohli dodavatelé důvodně předpokládat, že jimi k nabídce přiložená smlouva (její „návrh“) nebude následně po uzavření uveřejněna, čemuž mohli přizpůsobit i jejich obsahovou stránku, především pokud jde o údaje jakkoli obchodně citlivé. Je sice zřejmé, že některé údaje obsažené ve smlouvě na veřejnou zakázku, jež je zásadně hrazena z veřejných prostředků (byť nikoli nutně vždy, neboť úhrada z veřejných prostředků znakem veřejné zakázky není, přitom pro určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je třeba brát v úvahu celkovou hodnotu zakázky z pohledu dodavatele, tedy včetně příjmů plynoucích z uzavřené smlouvy na veřejnou zakázku od třetích – i soukromých – osob; např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.1.2013 ve věci sp. zn. ), nemohou zůstat utajeny (typicky jde o cenu plnění), přesto však může smlouva obsahovat obchodně citlivé informace charakteru obchodního tajemství (kupř. detaily technologického postupu při realizaci plnění), které v případě, že by bylo od počátku zadávacího řízení (popř. nejpozději od okamžiku, kdy dodavatel zpracovává nabídku včetně návrhu smlouvy) zřejmé, že smlouva jako celek bude uveřejněna, by součástí smlouvy nebyly, případně by dodavatel ve vztahu k těmto údajům trval na jejich nezpřístupnění třetím osobám.

Kromě toho je doporučovaným, obecně respektovaným a pro další průběh zadávacího řízení užitečným zadavatelským pravidlem směřujícím k dodržení zásad podle uvádět „vzor“ smlouvy („text“ smlouvy, jež má být po doplnění údajů ze strany dodavatele použit při podání nabídky coby návrh smlouvy) přímo do zadávací dokumentace zpracované zadavatelem podle . U zadávacích řízení zahájených před účinností novely mohli tudíž i zadavatelé důvodně předpokládat, že smlouva, jejíž „vzor“ („text“) učinili součástí zadávací dokumentace, nebude následně (obecně, neadresně) po uzavření uveřejněna, čemuž také mohli přizpůsobit jejich obsahovou stránku, tu především pokud jde o údaje technického charakteru vážící se k interním procesům na straně zadavatele. Pokud by od počátku zadávacího řízení, resp. již v době jeho přípravy, kdy zadavatel zpracovává zadávací dokumentaci, bylo zřejmé, že smlouva jako celek bude uveřejněna, pak by takové údaje součástí smlouvy nebyly.

Vztaženo k nyní posuzované věci, dodavatelé i zadavatel (žalobce) tedy při konstruování obsahových náležitostí smluv v době před účinností mohli důvodně předpokládat, že podmínky, za kterých bylo zahájeno zadávací řízení – a to včetně podmínek navazujících postupů ve smyslu – zůstanou neměnné, tj. v takové podobě, v jaké byly v době zahájení příslušného „zadávání“ (zadávacího řízení). Mohli tedy důvodně předpokládat, že smlouva uveřejňována nebude.

Legitimita důvěry dodavatelů i zadavatelů v neměnnost uveřejňovacích pravidel stanovených v době, kdy zadavatel příslušné „zadávání“ (zadávací řízení) zahajoval, je podle zdejšího soudu namístě tím spíše, kdy povinnost využívat profil zadavatele (před účinností centrální adresy) byla zadavatelům prostřednictvím stanovena již od 1.7.2006, tedy od účinnosti . Zákonodárce tedy mohl povinnost uveřejňovat uzavřené smlouvy na profilu zadavatele stanovit již dříve, což neučinil. Aniž by zdejší soud zpochybňoval význam z pohledu veřejné kontroly postupů zadavatelů, změna uveřejňovacích pravidel „za běhu“ je podle zdejšího soudu nepřiměřeným zásahem do právní jistoty vybraného uchazeče a žalobce, jenž je zásahem nepřípustným tím spíše, opírá-li se o změnu těchto pravidel správní potrestání zadavatele (žalobce) za správní delikt spočívající v neuveřejnění smlouvy.

Ostatně i doktrína dovozuje, že výklad použitelnosti pravidla podle ve vztahu k zadávacím řízením zahájeným před jeho účinností, jak na něm v nyní posuzované věci založil své závěry žalovaný, lze pokládat za překvapivý z hlediska respektování základních ústavních zásad, neboť zavádí retroaktivitu z toho důvodu, že dodavatelé i zadavatelé při zahájení zadávacího řízení nepředpokládali, že jim budou uloženy nové povinnosti, tu tedy konkrétně povinnost uveřejnit uzavřenou smlouvu (Jurčík, R.: Veřejné zakázky a koncese. 2. doplněné vydání, 2014, str. 825 a násl.; žalobce podle zdejšího soudu na tento názor doktríny poukazuje velmi přiléhavě a zcela oprávněně).

Podle zdejšího soudu tedy žalovaný pochybil, jestliže aplikoval povinnost uveřejňovat smlouvy podle účinného od 1.4.2012 i na smlouvy, které byly uzavřeny až po jeho účinnosti, avšak v rámci zadávacích řízení, která byla zahájena před jeho účinností.

Žaloba je tedy důvodná a zdejší soud napadené rozhodnutí podle

zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle , současně zrušil podle i rozhodnutí prvostupňové, které z týchž důvodů nemůže obstát, podle zdejšího soudu bez možnosti jakékoli nápravy v řízení druhostupňovém.

V dalším řízení je žalovaný podle vázán právním názorem zdejšího soudu, že povinnost uveřejnit uzavřenou smlouvu podle se nevztahuje na smlouvy, jejichž uzavřením byla ukončena zadávací řízení zahájená před účinností ; namístě bude tedy správní řízení se žalobcem zastavit.

V. Náklady řízení

Výroky o nákladech řízení účastníků se opírají o Žalobce byl ve věci proti žalovanému procesně úspěšným, a proto právo na náhradu nákladů řízení náleží procesně úspěšnému žalobci proti procesně neúspěšnému žalovanému, který toto právo nemá. Žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek (3 000 Kč) společně se třemi úkony právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby a účast na jednání) po 3 100 Kč společně se třemi režijními paušály po 300 Kč podle , d) a g) a , advokátního tarifu, jak požadoval, společně (vyjma zaplaceného soudního poplatku) s částkou odpovídající DPH, neboť bylo prokázáno, že zástupce je jejím plátcem, tj. 3 000 Kč + 12 342 Kč = 15 342 Kč. K zaplacení byla žalovanému stanovena přiměřená lhůta.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 9. března 2017

Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r.

Romana Lipovská předseda senátu