Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
15 A 77/2014 - 79.pdf
PDF · 0 B
No categories available
15 A 77/2014 - 79
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava
Trajera a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse v právní věci
žalobkyně: PHARMING, a. s., IČ: 45311013, se sídlem Milíčova 434/8, 130 00, Praha 3,
zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou, se sídlem Lublaňská 673/24, 120 00,
Praha 2, proti žalovanému: Státnímu úřadu inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13,
746 01, Opava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2014,
č. j. 3516/1.30/14/14.3,
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se žalobou podanou prostřednictvím své právní zástupkyně v zákonem
stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Státního úřadu inspekce práce
ze dne 29. 9. 2014, č. j. 3516/1.30/14/14.3, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno
rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj (dále jen
„oblastní inspektorát“) ze dne 24. 7. 2014, č. j. 8605/7.30/13/14.3.-4. Tímto rozhodnutím
oblastní inspektorát vyslovil, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou v § 4 odst. 1
písm. a) zákona č. 309/2006 Sb. , kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při
činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších
podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o bezpečnosti práce“), a v § 3 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 378/2001 Sb. , kterým
Pokračování 2 15A 77/2014
se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení,
přístrojů a nářadí (dále jen „nařízení vlády č. 378/2001 Sb. “), tím, že lis BIG VAK 2540
zelené a žluté barvy č. 1396, umístěný ve výrobní hale provozovny žalobkyně v Krásné Lípě,
Zahrady č. p. 34, (dále jen „lis BIG VAK“) nebyl minimálně dne 8. 3. 2013 vybaven
ochranným zařízením, které chrání život a zdraví zaměstnanců, nenaplnil minimální
požadavky na bezpečný provoz a používání při existenci rizika kontaktu či zachycení
pohybujícími se částmi zařízení, když byla vyřazena funkce automatického ochranného
okruhu, která zajišťovala zastavení chodu lisu v případě otevření dvířek lisovací komory.
Oblastní inspektorát dále vyslovil, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou v § 4 odst. 1
písm. c) zákona o bezpečnosti práce tím, že nezajistila minimálně dne 8. 3. 2013 řádné
udržování lisu BIG VAK, když na dvířkách lisovací komory chyběla plexisklová výplň
zabraňující vsunutí končetin do lisovací komory. Oběma těmito porušeními se žalobkyně
dopustila správního deliktu podle § 30 odst. 1 písm. r) zákona č. 251/2005 Sb. , o inspekci
práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“), a za to jí podle § 30
odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce byla uložena pokuta 150.000 Kč. Oblastní
inspektorát dále žalobkyni uložil povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč.
Žalobkyně současně v žalobě navrhla, aby soud zrušil také rozhodnutí oblastního inspektorátu
a soud přiznal jí náhradu nákladů řízení.
V žalobě žalobkyně namítala, že právní názor žalovaného nemůže obstát, neboť
bezpečnost zaměstnanců byla v souladu s obecně závaznými předpisy zajištěna jiným
ochranným zařízením, tj. funkčním ovládacím mechanismem v podobě tlačítek, která ovládají
posun beranu lisu, přičemž pohyb beranu je možný pouze, pokud je tlačítko trvale stlačeno.
Nad rámec tohoto ochranného zařízení byla přijata dostatečná administrativní opatření
spočívající v tom, že lis mohli používat výhradně tři speciálně vyškolení lisaři, žádní jiní
zaměstnanci nebyli oprávněni lis používat a byl vydán provozní řád lisu. Uvedené ochranné
zařízení ani přijatá opatření, což podle žalobkyně v souhrnu zajišťuje minimální požadavky
na bezpečný provoz a používání lisu, žalovaný nijak nezpochybnil. Jeho závěr, že ochranné
zařízení v podobě tlačítek není dostatečné a přijatá administrativní opatření by mohla zajistit
minimální požadavky na bezpečnost práce pouze tehdy, pokud by nepostačovalo ochranné
zařízení v podobě automatického ochranného okruhu lisu, nemá podle žalobkyně oporu
v obecně závazných právních předpisech. Žalobkyně z § 4 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona
o bezpečnosti práce a z § 3 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 378/2001 Sb. dovodila, že
bezpečnosti zaměstnanců při používání výrobních a pracovních prostředků a zařízení lze
dosáhnout alternativně buď vybavením zařízení zábranou, ochranným zařízením, nebo
přijetím opatření ze strany zaměstnavatele. Zákonodárce podle žalobkyně jednoznačně
formuloval záměr ponechat na rozhodnutí zaměstnavatele, jakým způsobem zajistí náležitou
ochranu svých zaměstnanců na úseku bezpečnosti práce, neboť v § 3 odst. 1 písm. d) nařízení
vlády č. 378/2001 Sb. použil slovo „nebo“, které značí jednotlivé varianty. Pokud by
zákonodárce chtěl upřednostnit využití zábrany či zařízení, jistě by to promítl do předmětného
ustanovení. Žalobkyně k tomu poukázala na zásadu výkladu v pochybnostech ve prospěch
subjektu a shrnula, že žalovaný posoudil věc po právní stránce nesprávně, pokud konstatoval,
že přijaté opatření by mohlo naplnit minimální požadavky na bezpečnost práce pouze jako
rezervní řešení při nemožnosti použití zábrany či ochranného zařízení. Žalobkyně
nesouhlasila ani se závěrem žalovaného, že opatření přijatá zaměstnavatelem musí být
koncipována tak, aby v maximální možné míře ochránila život a zdraví všech zaměstnanců.
Tento závěr nemá podle žalobkyně oporu v právním řádu České republiky, neboť § 3 odst. 1
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 3 15A 77/2014
nařízení vlády č. 378/2001 Sb. hovoří o minimálních požadavcích. Z toho žalobkyně
usoudila, že se jedná o minimální úroveň zabezpečení, kterou musí zaměstnavatel svým
zaměstnancům zajistit, přičemž obecně závazné právní předpisy nestanoví, že je
zaměstnavatel povinen učinit maximální možná opatření. V takovém případě by byl
zaměstnavatel takřka paralyzován tím, aby při neustálém technickém vývoji zajišťoval bez
ohledu na finanční náklady maximální možnou úroveň ochrany zaměstnanců, což by ad
absurdum mohlo mít za následek zánik některých provozů se zvýšeným nebezpečím úrazu.
Žalobkyně odmítla také úvahu žalovaného obiter dictum, že podle přijatých opatření
nebylo postupováno a tato nebyla dostatečná, a dodala, že žalovaný za tím účelem neprovedl
žádné dokazování, byť žalobkyně opakovaně navrhovala připojení spisu Policie České
republiky, SKPV Rumburk, sp. zn. KRPU-57036/TČ-2013-040272, týkajícího se pracovního
úrazu R. G., případně výslech tří lisařů. Žádný z těchto důkazů nebyl proveden,
a proto žalovaný v rozporu se zásadou materiální pravdy nedostatečně zjistil skutkový stav
a jeho zjištění, že přijatá opatření nebyla dodržována, když lis údajně obsluhovali i jiní
zaměstnanci, nemají oporu v provedeném dokazování. Uvedený závěr opřel žalovaný jen
o náhodně vybrané věty z odůvodnění usnesení státního zástupce Okresního státního
zastupitelství v Děčíně ze dne 12. 7. 2013, č. j. 2 ZT 218/2013 - 36, aniž provedl důkaz
policejním spisem nebo jiný důkaz. Podle žalobkyně tím žalovaný zatížil odvolací řízení
vadou mající za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť z žádného
provedeného důkazu předmětný závěr učinit nelze a není jasné, na základě hodnocení jakých
důkazů žalovaný učinil dané skutkové zjištění, když sám žádný důkaz neprovedl. Žalovaný
tak v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů bez dalšího převzal, jak hodnotil důkazy
státní zástupce, aniž jakýkoli důkaz provedl a aniž měla žalobkyně možnost se k takovému
důkazu vyjádřit. Podle žalobkyně, pokud chtěl žalovaný učinit shodný skutkový závěr jako
státní zástupce, byl povinen nejprve připojit policejní spis nebo učinit jiný důkaz, který by
bylo možné takto hodnotit. To však žalovaný neučinil, což způsobuje nepřezkoumatelnost
a nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť je zásadně nepřípustné bez dalšího přejmout
skutková zjištění jiného orgánu veřejné moci v jiném řízení.
Podle žalobkyně není správný závěr žalovaného, že ochranné zařízení v podobě
ovládacího mechanismu pomocí tlačítek nedostačuje pro zabezpečení minimálních požadavků
na bezpečný provoz lisu. Žalobkyně spatřovala pochybení žalovaného i v tom, že ochranné
zařízení posuzoval samostatně, nikoli ve spojení s přijatými opatřeními. Žalobkyně
zdůraznila, že po uvolnění tlačítka se beran lisu bez dalšího okamžitě zastavil, čímž byla
zajištěna okamžitá ochrana lisařů i dalších zaměstnanců, kteří by se z jakéhokoli důvodu
dostali do blízkosti lisu. Pokud by lisaře stojící u ovládacího panelu zavrávoral či upadl,
nepochybně by tlačítko pustil, čímž by se beran lisu okamžitě zastavil a k žádnému zranění by
nedošlo. Další zaměstnanci nebyli oprávněni lis užívat a neměli důvod ani oprávnění se
k němu přibližovat. V případě přiblížení se cizí osoby k lisu, by lisař sledující lisovací
komoru okamžitě pustil tlačítko, čímž by se lis zastavil. Kdyby žalovaný provedl navržené
důkazy, podle žalobkyně by zjistil, že ochrana zaměstnanců byla zajištěna více než dostatečně
a že jeho závěr, že lis nesplňoval minimální požadavky na bezpečný provoz, je nesprávný
a napadené rozhodnutí je proto nezákonné.
Žalobkyně dále namítala, že ani ohledně chybějící výplně okénka kovových dvířek
lisu žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav, neboť se vůbec nezabýval tím, jak k odnětí
plexiskla došlo a zda se tak stalo s vědomím a souhlasem žalobkyně. Pokud žalobkyně
o odnětí plexiskla nevěděla, nemohlo dojít ke spáchání správního deliktu, a pokud by k tomu
přesto došlo, mají tyto skutečnosti nezanedbatelný vliv na výši sankce jako polehčující
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 4 15A 77/2014
okolnosti, k nimž však žalovaný nepřihlédl. Žalobkyně podotkla, že podle § 36 odst. 1 zákona
o inspekci práce se při určení výše pokuty přihlíží k okolnostem, za nichž byl delikt spáchán.
Správní orgány však neprovedly navržené důkazy a bez dalšího uzavřely, že ke spáchání
deliktu došlo, ačkoli žalobkyně tvrdila, že ochranné plexisklo bylo odstraněno bez jejího
vědomí pravděpodobně některým z lisařů z důvodu lepší viditelnosti lisovaného materiálu, za
což byl všem třem lisařům stanoven postih, a byla zjednána okamžitá náprava. Žalobkyně
zpochybnila i údajné zjištění, že plexisklo mělo u lisu chybět více než rok. Podotkla, že tato
skutečnost je uvedena v protokolu o kontrole, ze kterého ovšem nevyplývá, jak byla zjištěna.
Dodala, že tato skutečnost nebyla předmětem dokazování ve správním řízení, což činí
napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným.
Podle žalobkyně je uložená pokuta zcela zjevně nepřiměřená a úvahy, jimiž se
žalovaný při jejím ukládání řídil, jsou naprosto nepřezkoumatelné. První pochybení
spatřovala žalobkyně v tom, že žalovaný přihlédl jako k přitěžující okolnosti k úrazu R. G.,
ačkoli správní řízení s tímto úrazem přímo nesouviselo. Žalobkyně zdůraznila, že pokud s ní
nebylo vedeno správní řízení z důvodu uvedeného úrazu, nemělo se k této skutečnosti
přihlížet. Žalovaný navíc neprovedl žádný důkaz ke zjištění, jak k úrazu došlo, jinak by zjistil,
že se jednalo o hrubé zanedbání předpisů ze strany R. G., který nebyl vůbec oprávněn
předmětný lis obsluhovat. V den úrazu navíc platil pokyn ze dne 5. 3. 2013, že lis se nebude s
ohledem na onemocnění lisaře D. používat a odpady budou pouze skladovány na určeném
místě. Poškozený nerespektoval zákaz lis používat a porušil provozní předpis
o jeho obsluze tím, že zřejmě zaaretoval tlačítko obsluhující pohyb berana lisu a byl schopen
vložit do lisu končetinu. Podle žalobkyně by k tomu při správné obsluze stroje nemohlo dojít,
což ostatně vyplývá i z usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně
ze dne 12. 7. 2013. Druhé pochybení viděla žalobkyně v tom, že žalovaný v odvolacím řízení
provedl nový důkaz, k němuž se žalobkyně nemohla před vydáním rozhodnutí vyjádřit. Tímto
postupem žalovaný zasáhl do legitimního očekávání žalobkyně a porušil zásadu
dvojinstančnosti správního řízení. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 8 Afs 59/2005 . Jednalo se o lustraci informačního systému, ze
kterého žalovaný zjistil, že žalobkyni byla vytknuta pochybení na úseku bezpečnosti práce v
roce 2014 a její právní předchůdkyni v letech 1999 a 1996. Oblastní inspektorát vzal při
ukládání sankce za polehčující okolnost, že se mělo jednat o první zjištěné porušení právních
povinností. Žalovaný pak na základě svých zjištění nepřistoupil k moderaci výše pokuty. Třetí
pochybení žalovaného spočívalo v tom, že při vypořádávání odvolacích námitek odkázal na
několika místech na jím přezkoumávané rozhodnutí oblastního inspektorátu, aniž se plně
zabýval námitkami nedostatečně zjištěného skutkového stavu a neprovedení důkazů,
námitkou směřující proti tvrzení o nízké míře ochrany zaměstnanců a proti stanovisku, že
další osoby odlišné od osoby tisknoucí tlačítko byly ponechány zcela nechráněny.
Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž
navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Popsal dosavadní průběh řízení, odkázal na
odůvodnění napadeného rozhodnutí a k věci uvedl, že správní orgány vycházely z dostatečně
zjištěného skutkového stavu, a to zcela v souladu se zásadou materiální pravdy uvedenou
v § 3 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní
řád“). Žalovaný podotkl, že je na správních orgánech, aby posoudily, zda důkazním návrhům
vyhoví. Návrhem žalobkyně na provedení důkazu připojením policejního spisu a výslechem
osob se oblastní inspektorát zabýval na stranách 10 a 11 svého rozhodnutí, přičemž
přesvědčivě a logicky vysvětlil důvody, proč důkazním návrhům nevyhověl. Podle
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 5 15A 77/2014
žalovaného nelze automaticky klást rovnítko mezi neprovedení důkazu a nezjištění
skutkového stavu. Žalovaný poukázal na to, že oblastní inspektorát vyhověl žalobkyni a při
jednání dne 6. 12. 2013 provedl důkaz čtením listin y – usnesení státního zástupce Okresního
státního zastupitelství v Děčíně ze dne 12. 7. 2013. Podle žalovaného je s podivem, že
žalobkyně následně vytýká správním orgánům, že z této listin y vycházely. Žalovaný dodal, že
pro závěr o nedostatečnosti opatření svědčí samotná skutečnost, že zaměstnanec R. G. lis dne
8. 3. 2013 obsluhoval. Žalovaný poznamenal, že pochopil, jak předmětný lis fungoval a jak
byl ovládán, jakož i která ochranná zařízení byla funkční, resp. nefunkční. Žalobkyni není
kladeno za vinu, že odňala plexisklovou výplň z dvířek lisovací komory, nýbrž to, že
nezajistila minimálně dne 8. 3. 2013 řádné udržování lisu. Žalovaný zdůraznil, že
odpovědnost právnické osoby za správní delikt je v zákoně o inspekci práce koncipována jako
objektivní, tj. bez ohledu na zavinění. K námitce týkající se předchozí bezúhonnosti
žalobkyně žalovaný z údajů v informačním systému orgánů inspekce práce zjistil, že tvrzení
žalobkyně není pravdivé, neboť žalobkyni byla v minulosti pochybení na úseku bezpečnosti
práce vytknuta. K výstupům z informačního systému přistupoval žalovaný jako
ke skutečnostem známým z úřední činnosti. Případné pochybení žalovaného pak podle jeho
názoru nemá vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Ostatně sama žalobkyně se
k uvedeným skutečnostem nevyjádřila ani v žalobě.
Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že skutkový stav nemohl být
dostatečně zjištěn, neboť žalovaný neprovedl řádné dokazování, a tudíž postupoval v rozporu
se zásadou materiální pravdy. Žalovaný neprovedl žádný z navržených důkazů a jeho zjištění
nemají oporu v dokazování. Podle žalobkyně není možné, aby žalovaný pouze převzal závěr
státního zástupce a svá skutková zjištění opřel jen o náhodně vybrané věty z odůvodnění
usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 12. 7. 2013.
Žalobkyně při ústním jednání dne 6. 12. 2013 především navrhovala, aby byl proveden důkaz
celým policejním spisem. Názor žalovaného, že o nedostatečnosti přijatých opatření svědčí
úraz R. G., nemůže podle žalobkyně obstát, neboť tento zaměstnanec hrubě porušil předpisy
bezpečnosti práce, když nedodržel zákaz lis používat, obsluhoval jej, ačkoli nebyl k jeho
obsluze pracovně zařazen, a navíc hrubě porušil provozní předpis o obsluze předmětného lisu
tím, že zaaretoval tlačítko obsluhující pohyb beranu listu a byl schopen vložit do lisu
končetinu. Žalobkyně zdůraznila, že při správné obsluze lisu by k tomuto pracovnímu úrazu
nemohlo dojít. Přijatá administrativní opatření k zajištění bezpečnosti práce označila
žalobkyně za dostatečná, přičemž tato opatření v souhrnu s ochranným zařízením náležitě
zajišťovala minimální požadavky na bezpečný provoz lisu. Tím žalobkyně podle svého
názoru dostála všem povinnostem stanoveným zákonem o bezpečnosti práce. Žalobkyně
podotkla, že se žalovaný vůbec nezabýval tím, za jakých okolností mělo dojít
k údajnému porušení povinnosti řádně udržovat lis. K odnětí plexiskla došlo bez vědomí
žalobkyně a v rozporu s provozním řádem lisu, proto žalobkyně nespáchala správní delikt.
Tyto okolnosti měl žalovaný zkoumat také ve vztahu k uložené sankci, což neučinil.
Žalobkyně trvala na tom, že provedením důkazu v odvolacím řízení, o němž žalobkyně
nebyla informována a ke kterému se nemohla vyjádřit, žalovaný zasáhl do jejího legitimního
očekávání a s ním spojeného zákazu překvapivého rozhodnutí, přičemž současně porušil
zásadu dvojinstančnosti správního řízení.
Při jednání konaném dne 8. 3. 2017 substituční právní zástupce žalobkyně zdůraznil,
že oblastní inspektorát řádně nezjistil skutkový stav a neprovedl navrhované dokazování.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 6 15A 77/2014
Žalovaný pak se s touto skutečností nikterak nevypořádal, a proto je touto vadou zatíženo
i žalobou napadené rozhodnutí. Z obsahu správního spisu podle žalobkyně jednoznačně
vyplývá, že byla od samého počátku aktivní a navrhovala výslech svědků. Tomu však nebylo
ze strany správních orgánů vyhověno. Substituční právní zástupce žalobkyně dále uvedl, že
nelze vycházet pouze z důkazů opatřených žalovaným, aniž by byly provedeny navrhované
výslechy svědků.
Pověřená zaměstnankyně žalovaného při tomtéž jednání trvala na tom, že skutkový
stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu a rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními
předpisy.
Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy
druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s. “), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c) ,
písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že
soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce
uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve
smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí
správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení
zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného
rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného
rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly
zjištěny.
Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí
o žalobě. Podle protokolu o kontrole ze dne 4. 6. 2013, č. j. 10356/7.41/13/15.2, provedl
oblastní inspektorát dne 14. 3. 2013 v součinnosti s Policií České republiky, SKPV Rumburk,
u žalobkyně kontrolu podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce v rozsahu
stanoveném v § 3 odst. 1 písm. c) a d) téhož zákona a kontrolu příčin a okolností pracovního
úrazu zaměstnance R. G. podle § 5 odst. 1 písm. e) zákona o inspekci práce, který se stal dne
8. 3. 2013. Ohledáním místa pracovního úrazu bylo zjištěno, že v přízemí výrobní haly v
provozovně Krásná Lípa se nachází lisovna papírového odpadu, v níž je umístěn lis BIG
VAK 2540. Pravá část lisu je opatřena tlačítky s nálepkami v češtině, ve střední části jsou
jednokřídlá plechová dvířka cca 87 x 80 cm a uprostřed nich otvor cca
45 x 24 cm, který je volný a umožňuje prostrčit dovnitř jakýkoli předmět i ruku. Chybí zde
průsvitná, pravděpodobně plexisklová zábrana, která sloužila k nahlédnutí, ale zabraňovala
vsunutí ruky. Případnému otevření dvířek měl zabránit elektrický stykač, který by po otevření
dvířek vypnul posuv lisu. Tento stykač byl oproti původnímu stavu od výrobce odstraněn,
čímž byla odstraněna i funkce automatického ochranného okruhu, která zajišťovala vypnutí
lisu v okamžiku svévolného, nechtěného či náhodného otevření dvířek lisovací komory.
Funkce se po odstranění ovládaly ručně, tudíž dvířka mohla být permanentně otevřená.
V těchto zjištěních spatřoval oblastní inspektorát porušení povinností stanovených § 4 odst. 1
písm. a) a c) zákona o bezpečnosti práce a § 3 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 378/2001 Sb.
S obsahem protokolu, který obsahuje poučení o možnosti do pěti pracovních dnů od
seznámení s protokolem požádat o jeho přezkoumání podle § 41 odst. 1 zákona o inspekci
práce, byla žalobkyně seznámena dne 4. 6. 2013. Žádost o přezkoumání protokolu žalobkyně
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 7 15A 77/2014
nepodala. Skutečnosti uvedené v protokolu o kontrole potvrzuje fotodokumentace
a videozáznam.
Ve správním spisu je založeno usnesení státního zástupce Okresního státního
zastupitelství v Děčíně ze dne 12. 7. 2013, č. j. 2 ZT 218/2013 - 36, jímž bylo zrušeno
usnesení Policie České republiky, SKPV Rumburk, ze dne 14. 6. 2013, č. j. KRPU-57036/TČ-
2013-040272, o zahájení trestního stíhání R. J., F. V. a J. P. pro přečin těžkého ublížení na
zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 zákona
č. 40/2009 Sb. , trestní zákoník , v souvislosti s pracovním úrazem R. G.
Podle rozvahy ke dni 31. 12. 2012 činila celková aktiva žalobkyně 282.376 tisíc Kč
netto, z toho oběžná aktiva 97.214 tisíc Kč, krátkodobý finanční majetek 784 tisíc Kč (peníze
633 tisíc Kč, účty v bankách 151 tisíc Kč). Vlastní kapitál žalobkyně dosahoval částky
138.882 tisíc Kč. Podle výkazu zisku a ztráty ke dni 31. 12. 2012 činil výsledek hospodaření
za běžnou činnost – 18.955 tisíc Kč.
Oblastní inspektorát si od Policie České republiky, SKPV Rumburk, vyžádal
dokumentaci k ohledání místa činu – pracovního úrazu R. G., který se stal dne
8. 3. 2013, včetně fotografií a videozáznamů. Z protokolu o ohledání místa činu ze dne
9. 3. 2013 soud zjistil, že ve střední části lisu se nachází plechová jednokřídlá dvířka
o rozměru 87 x 80 cm s otvorem uprostřed o velikosti 45 x 24 cm. V levé horní části
železného rámu dvířek se nachází otvor pro zabezpečovací mechanismus otevření dvířek.
Za tímto otvorem jsou do těla lisu přišroubovány dva šrouby, nad kterými jsou umístěny dva
elektrické kabely spojené k sobě elektrickou svorkou. Na horní straně beranu lisu a na levé
horní straně oplechování prostoru pro lisování se nacházely krevní stopy, ve spodní části
prostoru pro lisování se nacházel slisovaný papír, ve kterém ležela část lidské tkáně s kostí.
Po pravé straně od dvířek lisu se v horní části nachází ovládací část lisu. Podle úředního
záznamu Policie České republiky, SKPV Rumburk, ze dne 11. 3. 2013 bylo provedeným
šetřením zjištěno, že již při výšce postavy kolem 172 cm lze s levou paží vsunutou nejméně
nad loket do prostoru lisovací komory otvorem okénka v otevřených dvířkách dosáhnout na
tlačítka ovládání posuvu beranu lisu. Dalším šetřením bylo zjištěno, že pokud by tlačítko
posuvu beranu lisu bylo ve stlačené poloze drženo mechanickým zablokováním (např.
zasunutím plochého předmětu – šroubováku, apod.), může osoba u lisu volně manipulovat
v prostoru lisovací komory, aniž by jí v tom bránilo jakékoli další zabezpečovací zařízení,
neboť koncový spínač hlídající uzavření dvířek do násypky byl odstraněn a nahrazen
šroubovací svorkou a chybí výplň okénka ve dvířkách.
Při ústním jednání konaném dne 6. 12. 2013 oblastní inspektorát provedl v přítomnosti
zástupce žalobkyně důkazy protokolem o kontrole ze dne 4. 6. 2013 a vyjádřením žalobkyně
k němu ze dne 11. 6. 2013, záznamem o úrazu ze dne 8. 3. 2013, fotodokumentací
a videodokumentací ze dne 14. 3. 2013, protokolem o ohledání místa činu ze dne 9. 3. 2013
včetně náčrtků, fotodokumentací Policie České republiky ze dne 9. 3. 2013 a 11. 3. 2013,
videodokumentací ohledání místa činu ze dne 9. 3. 2013, oznámením o přijatých opatřeních
ze dne 11. 4. 2013, kopií usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství
v Děčíně ze dne 12. 7. 2013 a kopií rozvahy a výkazu zisku a ztráty žalobkyně ke dni
31. 12. 2012. Zástupce žalobkyně vyslovil s průběhem dokazování souhlas.
Rozhodnutím ze dne 20. 1. 2014 uložil oblastní inspektorát žalobkyni pokutu
150.0 Kč za správní delikty podle § 30 odst. 1 písm. f) a r) zákona o inspekci práce. Toto
rozhodnutí žalovaný k odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 18. 4. 2014 zrušil a věc vrátil
oblastnímu inspektorátu k novému projednání a rozhodnutí. Žalovaný přitom oblastnímu
inspektorátu uložil změnit právní kvalifikaci skutku, neboť nebyla naplněna skutková
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 8 15A 77/2014
podstata § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce, a vypořádat se též s odvolacími námitkami.
Přípisem ze dne 19. 6. 2014 vyrozuměl oblastní inspektorát žalobkyni o změně právní
kvalifikace skutku a poučil ji o jejích procesních právech. Podle protokolu ze dne 24. 7. 2014
zástupce žalobkyně uvedeného dne nahlížel do spisu a seznámil se s podklady rozhodnutí.
Následně vydal oblastní inspektorát výše citované rozhodnutí ze dne 24. 7. 2014,
č. j. 8605/7.30/13/14.3.-4, jímž žalobkyni uložil pokutu 150.000 Kč za správní delikty podle
§ 30 odst. 1 písm. r) zákona o inspekci práce a povinnost nahradit náklady řízení 1.000 Kč.
V odvolacím řízení vedeném na základě odvolání žalobkyně založil žalovaný do spisu
přehled kontrol prováděných u žalobkyně a jejich výsledků. Následně dne 29. 9. 2014
žalovaný vydal žalobou napadené rozhodnutí.
Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu, po
prostudování obsahu předloženého správního spisu a po provedeném jednání dospěl k závěru,
že žaloba není důvodná.
Nejprve se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí,
kterou žalobkyně spatřovala v tom, že žalovaný při vypořádávání odvolacích námitek
na několika místech odkázal na jím přezkoumávané rozhodnutí oblastního inspektorátu, aniž
se plně zabýval námitkami nedostatečně zjištěného skutkového stavu a neprovedení důkazů,
námitkami směřujícími proti tvrzení o nízké míře ochrany zaměstnanců a proti stanovisku, že
další osoby odlišné od osoby tisknoucí tlačítko byly ponechány zcela nechráněny. K tomu
považuje soud za potřebné připomenout, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
a rozhodnutí odvolacího orgánu tvoří dohromady jeden celek, tudíž tato rozhodnutí nelze
posuzovat izolovaně. Soud dále podotýká, že po odvolacím orgánu nelze požadovat, aby se
vyslovil ke každé větě uvedené v odvolání. Plně postačí, pokud z jeho rozhodnutí bude
zřejmé, na základě jakých skutečností rozhodoval a jakými úvahami se řídil (blíže srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 As 13/2007 - 100, dostupný
na www.nssoud.cz). Těmto požadavkům žalovaný v projednávané věci dostál.
Projednávaná věc je navíc specifická tím, že žalovaný žalobou napadeným
rozhodnutím rozhodoval již o druhém odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí,
přičemž ve svém prvním rozhodnutí o odvolání zavázal oblastní inspektorát mimo jiné
k tomu, aby se vypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně uplatněnými v prvním odvolání.
Vzhledem k tomu, že se oblastní inspektorát těmito námitkami skutečně zabýval a obsah
druhého odvolání žalobkyně se příliš neliší od odvolání prvního, je vypořádání odvolacích
námitek obsaženo již v prvostupňovém rozhodnutí a žalovanému nic nebránilo v tom, aby
na příslušné pasáže tohoto rozhodnutí – považoval-li je za dostatečné – pouze odkázal, aniž
by je v napadeném rozhodnutí opakoval. Konkrétně k námitkám nedostatečně zjištěného
skutkového stavu a neprovedení důkazů žalovaný odkázal na strany 10 a 11 rozhodnutí
oblastního inspektorátu, kde jsou tyto námitky řádně vypořádány. K námitkám směřujícím
proti tvrzení o nízké míře ochrany zaměstnanců a proti stanovisku, že další osoby odlišné
od osoby tisknoucí tlačítko byly ponechány zcela nechráněny, se žalovaný v dostatečné míře
vyjádřil na stranách 7 a 8 napadeného rozhodnutí.
K námitce, že žalovaný bez dalšího převzal skutková zjištění jiného orgánu veřejné
moci učiněná v jiném řízení, soud podotýká, že správní orgány v projednávané věci vycházely
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 9 15A 77/2014
z vlastního dokazování provedeného oblastním inspektorátem, v rámci kterého byl proveden
také důkaz usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne
12. 7. 2013, č. j. 2 ZT 218/2013 - 36, tudíž správním orgánům nic nebránilo, aby toto
rozhodnutí využily v rámci své argumentace. Žalobkyně by si měla uvědomit, že správní
orgány nepřevzaly veškerá svá skutková zjištění ze zmíněného usnesení, nýbrž provedly
vlastní dokazování, které s převzatými závěry státního zástupce koresponduje. V uvedeném
postupu žalovaného proto podle názoru soudu nelze spatřovat důvod nepřezkoumatelnosti
napadeného rozhodnutí.
Namítá-li žalobce, že závěr žalovaného, že přijatá opatření nebyla dodržována,
nevyplývá ze žádného provedeného důkazu a že není jasné, na základě hodnocení jakých
důkazů žalovaný toto skutkové zjištění učinil, když sám žádný důkaz neprovedl, soud
zdůrazňuje, že již ze samotného protokolu o kontrole, záznamu o úrazu a dokumentace
získané od Policie České republiky, jimiž byl proveden důkaz, je mimo jakoukoli pochybnost
zřejmé, že přinejmenším zaměstnanec žalobkyně R. G. přijatá opatření nedodržel.
Z provedeného důkazu zmíněným usnesením státního zástupce ze dne 12. 7. 2013, jehož
obsah žalobkyně nijak nezpochybnila, ačkoli jí v tom nic nebránilo, přitom jednoznačně
vyplývá, že přijatá opatření nedodržoval ani zaměstnanec J. B. Ani v této skutečnosti soud
neshledal důvod nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.
Dále žalobkyně spatřovala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v tom, že
zjištění uvedené v protokolu o kontrole, že plexisklo mělo u lisu chybět více než rok, nebylo
předmětem dokazování ve správním řízení. K tomu soud připomíná, že žalobkyně obsah
protokolu o kontrole nezpochybnila, když navzdory řádnému poučení o možnosti požádat
o jeho přezkoumání podle § 41 odst. 1 zákona o inspekci práce, takovouto žádost nepodala.
Soud proto konstatuje, že předmětné tvrzení bylo ve správním řízení podloženo právě
zmíněným protokolem o kontrole, proti kterému se žalobkyně nebránila, ačkoli evidentně
mohla.
Soud neshledal ani namítanou nepřezkoumatelnost úvah, jimiž se žalovaný řídil při
ukládání pokuty, neboť tyto úvahy jsou zcela srozumitelně popsány na stranách 9 a 10
napadeného rozhodnutí a navazují na rovněž naprosto srozumitelné úvahy oblastního
inspektorátu vyjádřené na stranách 12 a 13 jeho rozhodnutí. Také ve vztahu k výši pokuty
žalovaný společně s oblastním inspektorátem vypořádali veškeré námitky žalobkyně.
Podle názoru soudu žalobkyně spíše než s rozsahem odůvodnění a vypořádání námitek
nesouhlasí s obsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí. Otázka, zda je právní názor
žalovaného správný, či nikoli, ovšem nijak neovlivňuje přezkoumatelnost napadeného
rozhodnutí a bude předmětem posouzení jeho zákonnosti.
Pro posouzení dalších žalobních námitek považuje soud za potřebné připomenout, že
žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání jiných správních deliktů spočívajících v porušení
§ 4 odst. 1 písm. a) a c) zákona o bezpečnosti práce, podle kterých „[z]aměstnavatel je
povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí byly z hlediska
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodné pro práci, při které budou používány. Stroje,
technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí musí být
a) vybaveny ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců, …
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 10 15A 77/2014
c) pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány.“
Citované ustanovení zákona tedy ukládá povinnost vybavit stroje a technická zařízení
ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců, aniž by umožňovalo nahradit
požadovaná ochranná zařízení interními předpisy či pokyny pro zaměstnance. Již jen z obsahu
zákonné úpravy je tedy podle názoru soudu zcela zřejmé, že administrativní opatření
žalobkyně nebyla způsobilá naplnit požadavky § 4 odst. 1 písm. a) zákona o bezpečnosti
práce. Skutečnost, že nařízení vlády č. 378/2001 Sb. hovoří v § 3 odst. 1 písm. d) nad rámec
zákona také o přijetí opatření, nic nemění na tom, že zákon striktně vyžaduje ochranná
zařízení, mezi která rozhodně opatření zařadit nelze. Nařízení vlády představuje podzákonný
předpis, který z povahy věci nemůže zmírňovat zákonné požadavky, nýbrž je může pouze
blíže specifikovat v mezích stanovených zákonem. Soud proto dospěl k závěru, že se
žalobkyně mýlí, pokud se domnívá, že požadavky § 4 odst. 1 písm. a) zákona o bezpečnosti
práce mohla splnit zavedením administrativních opatření. Na nesprávnost tohoto právního
názoru ostatně žalobkyni upozornil již oblastní inspektorát, s jehož závěry se žalovaný
ztotožnil, tudíž není pravdou, že by žalovaný přijatá administrativní opatření nijak
nezpochybnil.
V tomto kontextu je pak třeba nahlížet i na to, v jakém rozsahu byly správní orgány
povinny zjistit skutkový stav a zda byly povinny provést žalobkyní navrhované důkazy.
Pro závěr o porušení § 4 odst. 1 písm. a) zákona o bezpečnosti práce plně postačovalo zjištění,
že lis BIG VAK nebyl vybaven dostatečnými ochrannými zařízeními, která by chránila život
a zdraví zaměstnanců. Tato skutečnost byla jednoznačně prokázána již jen tím, že
zaměstnanec žalobkyně R. G. utrpěl při manipulaci s předmětným lisem vážný úraz s trvalými
následky v podobě amputace levé horní končetiny nad loketním kloubem. Se žalobkyní nelze
souhlasit v tom, že bylo chybou správních orgánů, že k tomuto úrazu přihlížely, neboť správní
řízení nebylo se žalobkyní vedeno z důvodu tohoto úrazu. Soud naopak považuje za podstatné
to, že kdyby byl předmětný lis vybaven ochranným zařízením, které by v okamžiku otevření
dvířek lisovací komory okamžitě zastavilo pohyb beranu lisu,
a kdyby v těchto dvířkách nechyběla výplň, k uvedenému úrazu R. G. by nemohlo dojít,
neboť při zavřených dvířkách by tento zaměstnanec nemohl strčit ruku do lisovací komory a
při otevřených dvířkách by beran lisu nebyl v pohybu.
Ve správním řízení bylo řádně zjištěno a náležitě prokázáno, že u lisu BIG VAK bylo
z provozu vyřazeno ochranné zařízení, které zabezpečovalo, že při otevření dvířek lisovací
komory se beran lisu okamžitě přestal pohybovat. Toto ochranné zařízení bylo nahrazeno
jiným, které spočívalo v tom, že beran lisu se mohl pohybovat jen tehdy, držela-li obsluha lisu
příslušné tlačítko. Z obsahu správního spisu přitom vyplývá, že toto ochranné zařízení bylo
zcela nedostatečné, neboť umožňovalo nahradit trvalé zmáčknutí tlačítka jeho zablokováním,
tudíž obsluha lisu měla obě ruce volné a toto ochranné opatření zcela ztratilo svou ochrannou
funkci. Navíc šetřením Policie České republiky, o kterém byl proveden úřední záznam
založený ve správním spisu, bylo zjištěno, že i při trvalém zmáčknutí tlačítka obsluhou lisu
bylo možné, aby tato obsluha druhou rukou současně manipulovala uvnitř lisovací komory.
Současně není vyloučeno, aby člověk držící předmětné tlačítko nevěnoval dostatečnou
pozornost lisu a jiný člověk přitom strčil ruku či ruce do lisovací komory. Ochranné zařízení
instalované žalobkyní je proto ve srovnání s původním ochranným zařízením způsobujícím
okamžité zastavení beranu lisu, pokud došlo k otevření dvířek lisovací komory, mnohem
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 11 15A 77/2014
méně účinné a podle názoru soudu nepředstavuje dostatečnou ochranu života a zdraví
zaměstnanců. Ke stejnému závěru dospěly také oba správní orgány, tudíž tvrzení žalobkyně,
že její ochranné zařízení žalovaný nijak nezpochybnil, není pravdivé.
Vzhledem k tomu, že administrativní opatření přijatá žalobkyní nemohou nijak
nahradit zákonem vyžadované ochranné zařízení, nebylo podle názoru soudu třeba, aby
správní orgány hodnotily ochranné zařízení v podobě tlačítka, které muselo být zmáčknuto,
aby se beran lisu mohl pohybovat, ve spojení s přijatými opatřeními. Správní orgány navíc
logicky poukázaly na skutečnost, že při nerespektování přijatých opatření ze strany
zaměstnanců není jejich bezpečnost ochranným zařízením v podobě tlačítka dostatečně
zajištěna. Oblastní inspektorát v této souvislosti výslovně konstatoval, že další osoby odlišné
od osoby tisknoucí tlačítko byly ponechány zcela nechráněny proti možnosti i náhodného
kontaktu části těla s pohyblivým dílem v lisovací komoře. Pokud žalobkyně tvrdí, že lisař
by v případě přiblížení třetí osoby okamžitě pustil tlačítko, čímž by se lis zastavil, soud
zdůrazňuje, že stačí jen chvilková nepozornost osoby obsluhující lis a může dojít
k podobnému úrazu, jaký se stal R. G., nebo i k úrazu s ještě horšími následky. Právě proto je
nezbytné, aby ochranné zařízení nebylo závislé na lidském faktoru, což ovšem ochranné
zařízení instalované žalobkyní je.
Soud podotýká, že volba způsobu zabezpečení náležité ochrany zaměstnanců není
závislá výlučně na vůli zaměstnavatele, neboť ten musí volit taková ochranná zařízení, která
budou vyhovovat zákonným požadavkům. Žalobkyně by měla mít na paměti, že § 3 odst. 1
nařízení vlády č. 378/2001 Sb. sice stanovuje minimální požadavky na bezpečný provoz
a používání zařízení, nicméně zaměstnavatel je podle § 102 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. ,
zákoník práce , ve znění pozdějších předpisů, povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující
pracovní prostředí a přijímat opatření k předcházení rizikům. Jedním z takových rizik je
i nesprávná manipulace s lisem nebo užití lisu osobou, která k tomu není oprávněna. Lis by
proto měl být vybaven takovým ochranným zařízením, jež by zaměstnance ochránilo také
v uvedených dvou případech, což umožňuje pouze blokace pohybu beranu lisu při otevření
dvířek lisovací komory. K námitce žalobkyně, že při neustálém technickém vývoji by
zaměstnavatel mohl být paralyzován tím, aby bez ohledu na finanční náklady zajišťoval
maximální možnou úroveň ochrany zaměstnanců, soud zdůrazňuje, že v případě žalobkyně
vyhovovalo zákonným požadavkům na ochranu bezpečnosti a zdraví zaměstnanců původní
ochranné zařízení spočívající v blokaci pohybu beranu lisu při otevření dvířek lisovací
komory, a to samozřejmě bez odstranění výplně těchto dvířek. V tomto kontextu se
argumentace technickým vývojem a nutností zajišťovat ochranu bez ohledu na finanční
náklady jeví soudu jako přehnaná, neboť bez ohledu na technický vývoj stačilo, aby
žalobkyně udržovala v provozu původní ochranné zařízení.
Namítá-li žalobkyně, že správní orgány neprovedly důkazy, které navrhla, soud
ve shodě se správními orgány konstatuje, že provedení těchto důkazů by bylo nadbytečné.
Svědecké výpovědi lisařů ani jiných osob by nemohly nic změnit na objektivně zjištěné
nedostatečnosti ochranného zařízení v podobě tlačítka, které muselo být pro chod lisu trvale
stlačeno, a na objektivně zjištěné absenci ochranného zařízení, které by v okamžiku otevření
dvířek lisovací komory ihned zastavilo pohyb beranu lisu a jímž byl předmětný lis původně
vybaven. Stejně tak nemohl výslech lisařů ani jiných osob nikterak ovlivnit objektivní
zjištění, že nejméně dne 8. 3. 2013 chyběla ve dvířkách do lisovací komory výplň, která měla
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 12 15A 77/2014
bránit vsunutí rukou dovnitř do lisovací komory. Pokud žalobkyně dále požadovala připojení
celého policejního spisu, soud shledal naprosto dostatečným, že si správní orgány z tohoto
spisu opatřily pouze ty jeho součásti, které byly pro projednávanou věc relevantní.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu „[n]ení na libovůli správního
orgánu, jakým způsobem s návrhy účastníků na provedení důkazů naloží, neboť správní orgán
sice není ve smyslu § 52 správního řádu povinen všechny důkazy navržené účastníky provést,
pokud však některé z nich neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč se tak stalo.
Správní orgán je oprávněn, ale i povinen odpovědně vážit, které důkazy je třeba provést, zda
je potřebné stav dokazování doplnit a posuzovat důvodnost návrhů stran na doplnění
dokazování. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by bylo rozhodujícímu orgánu
dáno na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli a o které opře skutkové
závěry a které opomene“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2009,
č. j. 5 As 29/2009 - 48, dostupný na www.nssoud.cz). Těmto požadavkům správní orgány
v projednávané věci beze zbytku dostály, neboť řádně a logicky odůvodnily, proč žalobkyní
navržené důkazy výslechem několika svědků a celým policejním spisem neprovedly.
K tvrzení žalobkyně, že žalovaný v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů bez
dalšího převzal hodnocení důkazů státním zástupcem, aniž jakýkoli důkaz provedl a aniž měla
žalobkyně možnost se k takovému důkazu vyjádřit, soud podotýká, že žalovaný skutečně
žádné dokazování neprováděl, neboť veškeré potřebné dokazování provedl oblastní
inspektorát a žalovaný z jeho skutkových zjištění vycházel. Soud zdůrazňuje, že oblastní
inspektorát prováděl dokazování v přítomnosti zástupce žalobkyně, který tak měl možnost se
k jednotlivým provedeným důkazům vyjádřit. Tuto možnost měl zástupce žalobkyně i
ve vztahu k důkazu usnesením státního zástupce ze dne 12. 7. 2013, který byl proveden na
návrh žalobkyně. Zmíněné usnesení a protokol o kontrole ze dne 4. 6. 2013 přitom poskytují
dostatečnou oporu pro závěr, že podle opatření přijatých žalobkyní nebylo postupováno a že
tato opatření nebyla dostatečná (lis nepoužívali jen určení lisaři a při jeho užití R. G. došlo k
úrazu s trvalými následky v podobě amputace levé horní končetiny nad loketním kloubem).
Není proto pravdou, že správní orgány neprovedly důkazy a že žalobkyně neměla možnost se
k nim vyjádřit, ani to, že žalovaný převzal hodnocení důkazů ze strany státního zástupce.
Žalovaný se pouze se státním zástupcem v mnoha ohledech shodl, což ovšem rozhodně
nezakládá jakékoli procesní pochybení či nezákonnost.
Pokud žalobkyně namítá, že se žalovaný nezabýval tím, jak došlo k odnětí výplně
dvířek lisovací komory a zda se tak stalo se souhlasem žalobkyně, soud konstatuje, že
odpovědnost žalobkyně za správní delikty podle § 30 odst. 1 zákona o inspekci práce je
koncipována jako odpovědnost objektivní, tj. bez ohledu na zavinění. Není proto podstatné,
jak k odnětí výplně došlo a zda s tím žalobkyně souhlasila, neboť žalobkyně odpovídá
výhradně za to, že neplnila povinnosti při zajištění řádného stavu používaných výrobních
a pracovních prostředků a zařízení, což objektivně neplnila, neboť předmětná výplň ve
dvířkách lisovací komory skutečně chyběla. Skutečnost, zda žalobkyně o odnětí výplně
věděla, či nikoli, přitom rovněž není relevantní. Soud k tomu dodává, že žalobkyně
neuplatnila žádost o přezkoumání protokolu o kontrole ze dne 4. 6. 2013 podle § 41 odst. 1
zákona o inspekci práce, tudíž zpětně nemůže zpochybňovat skutečnosti v něm uvedené, tj.
ani kontrolní zjištění, že plexisklo mělo u lisu chybět více než rok.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 13 15A 77/2014
Dále se soud zaměřil na námitky týkající se výše uložené pokuty. Podle § 36 odst. 1
zákona o inspekci práce „[p]ři určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k jejím
poměrům, k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho
následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.“ Soud má za to, že správní orgány ke všem
těmto kritériím přihlédly.
Žalobkyně se mýlí, pokud se domnívá, že správní orgány neměly při stanovení výše
pokuty přihlížet k úrazu R. G. Tento úraz a jeho zásadní trvalé následky představují
objektivně zjištěné skutečnosti, které by nenastaly v případě, že by předmětný lis byl vybaven
ochranným zařízením, které by v okamžiku otevření dvířek lisovací komory ihned zastavilo
beran lisu, a v těchto dvířkách by nechyběla výplň. Trvalé poškození zdraví R. G. lze proto
považovat za jeden z následků nedostatečnosti ochranných zařízení, resp. za následek
porušení povinností žalobkyně na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Správní
orgány proto byly nejen oprávněny, ale též povinny k úrazu R. G. při stanovení výše pokuty
přihlédnout. Z hlediska správních deliktů spáchaných žalobkyní přitom není podstatné, zda R.
G. v souvislosti se svým úrazem porušil nějaké předpisy, neboť – jak již bylo uvedeno – řádné
ochranné zařízení by tomuto úrazu nepochybně zabránilo.
K námitce žalobkyně, že žalovaný v odvolacím řízení provedl důkaz výstupem
z lustrace informačního systému ohledně pochybení žalobkyně na úseku bezpečnosti práce,
aniž žalobkyni umožnil se k tomu vyjádřit, soud podotýká, že tento postup žalovaného
skutečně nebyl správný. Ovšem za situace, kdy se jednalo o informace o výsledcích
předchozích kontrol provedených u žalobkyně, s nimiž byla žalobkyně v minulosti
seznámena, tyto informace pocházely z vlastní úřední činnosti žalovaného a nevedly jej ke
zpřísnění uložené sankce, dospěl soud k závěru, že popsané dílčí pochybení nemá vliv na
zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť v konečném důsledku žalobkyni nijak nepoškodilo.
Namítá-li žalobkyně, že správní orgány měly jako k polehčující okolnosti přihlédnout
k tomu, že k odnětí plexiskla došlo bez vědomí žalobkyně a v rozporu s provozním řádem
lisu, soud připomíná, že správní orgány vycházely z toho, že podle protokolu o kontrole ze
dne 4. 6. 2013, jehož závěry žalobkyně navzdory řádnému poučení zákonem předvídaným
postupem nenapadla, chybělo předmětné plexisklo ve dvířkách lisovací komory více než rok.
S ohledem na dobu trvání tohoto stavu považuje soud za nemyslitelné, aby předmětné tvrzení
žalobkyně, která byla odpovědná za zajišťování bezpečnosti a byla povinna pravidelně
kontrolovat funkčnost i samotnou přítomnost bezpečnostních prvků jednotlivých zařízení,
bylo vyhodnoceno jako polehčující okolnost.
Soud uzavírá, že správní orgány řádně zjistily skutkový stav a rozhodly plně v souladu
s ním. Žalobu vyhodnotil soud v mezích žalobních bodů jako zcela nedůvodnou, a proto ji
podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. s. ř. s. Žalobkyně
neměla ve věci úspěch a žalovaný, jemuž nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady
nevznikly, ani náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 14 15A 77/2014
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho
doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního
soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední
den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující
pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě
obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol
pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Ústí nad Labem dne 15. března 2017
Mgr. Václav Trajer v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Gabriela Zlatová
(K.ř.č. 1 - rozsudek)