Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 308/2016 - 42

- 43

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: V. Ch., zast. Mgr. Janem Pechmanem, advokátem se sídlem Revoluční 724/7, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2016, č. j. OAM-224/ZA-ZA11-ZA02-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, č. j. – 44,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Janu Pechmanovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 8228 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) ze dne 1. 11. 2016 směřuje proti v záhlaví označenému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud”). Napadeným rozsudkem městský soud zamítl stěžovatelovu žalobu proti shora označenému rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Žalovaný rozhodl o žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany výrokem svého rozhodnutí tak, že mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), se neuděluje.

Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že mu měl být udělen azyl dle , neboť byl dne 11. 11. 2014 opakovaně povolán k výkonu vojenské služby v ukrajinské armádě, s tím, že pro výhradu svědomí povolávací rozkazy neuposlechl a v důsledku toho mu hrozí na Ukrajině trestní stíhání. S ohledem na povahu konfliktu probíhajícího na Ukrajině nelze dle stěžovatele argumentovat tím, že branná povinnost je legitimní občanskou povinností občana vůči domovskému státu, pročež lze službu v ukrajinské armádě považovat za ohrožení svévolným násilím vyplývajícím z ozbrojeného konfliktu. Pokud by stěžovatel byl při výkonu vojenské služby zajat, neměl by jistotu, že s ním bude zacházeno jako s válečným zajatcem dle mezinárodního práva. Rovněž by stěžovatel mohl obdržet takové rozkazy, které jsou v rozporu s jeho svědomím i mezinárodními úmluvami. V tomto ohledu odkazuje na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 7. 2011, č. 23459/03, Bayantyan v. Arménie.

Dále stěžovatel namítá, že mu měl být udělen azyl dle , neboť v případě neudělení azylu by došlo k nepřiměnému zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Stěžovatel částí příjmů získaných z ekonomické činnosti na území České republiky finančně podporuje své rodiče, kteří žijí na Ukrajině a jsou nikoli svou vinou nezaměstnaní. Jeho přítomností na území České republiky je rovněž podmíněna pokračující existence jeho zdejšího fungujícího rodinného života. Stěžovatel rovněž uvádí, že dne 16. 12. 2016 uzavřel manželství se státní občankou České republiky.

Stěžovatel namítá porušení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), žalovaným, který s ohledem na skutečnost, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána opakovaně, tuto prakticky neposuzoval a odkázal na své dřívější rozhodnutí s tím, že dle jeho vědomí a dle tvrzení žadatele (stěžovatele) nedošlo k podstatné změně situace v zemi stěžovatelova původu. Konečně pak stěžovatel namítl, že napadený rozsudek trpí nepřezkoumatelností pramenící z nevypořádání jeho argumentace směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti setrval na závěrech podaných v jeho rozhodnutí, přičemž se neztotožnil se stěžovatelovou kasační argumentací. Zejména zdůraznil, že jedinou novou skutečností, již stěžovatel v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany uplatnil, byl jeho vztah se státní příslušnicí Ukrajiny pobývající v České republice, tuto skutečnost přitom žalovaný ve svém rozhodnutí posoudil ze všech zákonných hledisek pro rozhodnutí o žádosti. K dalším otázkám, kterými se městský soud v napadeném rozsudku zabýval, pak mj. odkázal na jejich dřívější posouzení v rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu. Navrhl proto, aby byla kasační stížnost odmítnuta pro nepřijatelnost, případně zamítnuta pro nedůvodnost.

Dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), „[j]estliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.“ Přiblížením významu neurčitého právního pojmu „podstatný přesah významu kasační stížnosti nad vlastními zájmy stěžovatele“ se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39 (publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS).

Kasační stížnost je nepřijatelná.

Otázkou azylové relevance odepření nastoupení k výkonu vojenské služby zavdávající potenciální příčinu následné trestní represe se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 7. 8. 2012, č. j. – 44, v rozsudku ze dne 23. 4. 2015, č. j. – 24, v usneseních ze dne 17. 6. 2015, č. j. - 31, ze dne 22. 7. 2015, č. j. - 43 nebo v usnesení ze dne 10. 9. 2015, č. j. - 34).

Otázkou výkladu ustanovení , který musí být vykládán v souladu s směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011, o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen nová „kvalifikační směrnice“), se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudcích ze dne 17. 12. 2015, č. j. - 24, a ze dne 26. 2. 2016, č. j. - 36. Stěžovatel v žalobě ani v kasační stížnosti neuvedl žádné důvody, pro které by se bylo lze důvodně domnívat, že by výkon jeho případné vojenské služby měl zahrnovat zločiny nebo jednání spadající mezi důvody vyloučení uvedené v kvalifikační směrnice.

Vzhledem k ustanovení platí, že „[p]odal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v nebo že mu hrozí vážná újma podle .“ Pokud přitom žalovaný shledá, že ani jednu z uplatněných skutečností či zjištění nelze podřadit pod citované ustanovení, jsou dány podmínky pro zastavení řízení o žádosti dle věty prvního , nevyužije-li žalovaný postupu dle tohoto zákona. Žalovaný ve svém rozhodnutí výslovně uvedl, že optikou citovaného ustanovení posoudil jako nepřípustně opakované všechny důvody stěžovatelovy žádosti s výjimkou jediného důvodu, kterým bylo tvrzení existence citového vztahu stěžovatele s občankou Ukrajiny na území České republiky. Pokud tedy stěžovatel rozporuje zákonnost postupu žalovaného, spočívajícího v nezabývání se opakovanými námitkami, nemohlo být takovým postupem dle Nejvyššího správního soudu zasaženo do jeho právní sféry.

Otázkou (ne)přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života cizince neudělením mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. – 39, v rozsudku ze dne 28. 11. 2008, č. j. – 71, či v usnesení ze dne 22. 9. 2016, č. j. – 31.

Nejvyšší správní soud je toho názoru, že kasační stížností nejsou vzneseny takové právní otázky, jež by dosud nebyly judikaturou tohoto soudu řešeny, nebo od jejichž dosavadních řešení by považoval soud za nutné se odchýlit. Dále soud nezjistil, že by v řízení před krajským soudem došlo k hrubému procesnímu pochybení, jež by bylo způsobilé zasáhnout do právní sféry stěžovatele. Kasační stížnost tudíž nepřesahuje podstatnou měrou vlastní zájmy stěžovatele, a je nepřijatelná.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud poznamenává, že stěžovatel z procesní opatrnosti požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti pro případ, že by s podáním kasační stížnosti nebyl spojen odkladný účinek ex lege. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřovala proti rozhodnutí městského soudu, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ve věci mezinárodní ochrany, byl odkladný účinek spojen s podáním kasační stížnosti na základě ustanovení ve spojení s .

Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost na základě ustanovení O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl dle tak, že procesně neúspěšný stěžovatel na tuto nemá právo, přičemž úspěšnému žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává, neboť zjevně nebyly vynaloženy nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2016, č. j. – 17, ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Jan Pechman, advokát. Na základě platí v takovém případě náklady právního zastoupení stát. Tyto sestávají z odměny zástupce za dva úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení ustanoveným zástupcem a písemné podání ve věci samé (doplnění kasační stížnosti) dle a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž za každý úkon právní služby náleží odměna ve výši 3100 Kč dle bodu 5 ve spojení s této vyhlášky. Za každý úkon právní služby rovněž náleží zástupci paušální náhrada hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Celkovou částku odměny zástupce ve výši 6800 Kč je pak třeba zvýšit o částku 1428 Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty, neboť ustanovený zástupce soudu doložil, že vykonává advokacii jako společník obchodní korporace registrované jako plátkyně daně z přidané hodnoty. Celkem tedy Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci přiznal z výše uvedeného titulu částku 8228 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. března 2017

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu