Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Afs 17/2016 - 77

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: VHS-ROPA plus, spol. s r.o., se sídlem U Potoka 369/9, Bruntál, zast. JUDr. Martinem Vychopeněm, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2015, čj. 27296/15/5100-41453-711845, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2016, čj. -31,

t a k t o :

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 6 352 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce JUDr. Martina Vychopeně, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudek krajského soudu a jemu předcházející rozhodnutí žalovaného

[1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 2. 7. 2015 sedm zajišťovacích příkazů (čj. 2274052/15/3205-00540-805183, čj. 2313309/15/3205-00540-805183, čj. 2313318/15/3205-00540-805183, čj.2313259/15/3205-00540-805183, čj. 2313289/15/3205-00540-805183, čj. 2313389/15/3205-00540-805183 a čj. 2313340/15/3205-00540-805183) podle , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů na dosud nestanovenou daň z přidané hodnoty (dále jen „“) za zdaňovací období 3/2012, 4/2012, 5/2012, 6/2012, 7/2012, 8/2012 a 10/2012 složením jistoty v celkové částce 5 129 671, 18 Kč. Odvolání proti uvedeným zajišťovacím příkazům žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 8. 2015, čj. 27296/15/5100-41453-711845, zamítl.

[2] Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu. Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 7. 1. 2016, čj. -31, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Své rozhodnutí podrobně odůvodnil, a to i s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu.

II.

Souběžně vedená řízení týkající se zajišťovacích příkazů na žalobkyně za zdaňovací období 11/2012, 12/2012, 1/2013 a 2/2013

[3] Kromě zajišťovacích příkazů uvedených v odst. [1] vydal správce daně další čtyři zajišťovací příkazy v celkové částce 4 922 188 Kč týkající se žalobkyně a zdaňovacích období 11/2012, 12/2012, 1/2013 a 2/2013. Také tyto zajišťovací příkazy byly předmětem odvolacího řízení. Žalovaný odvolání proti nim zamítl svým rozhodnutím ze dne 20. 11. 2015, čj. 39993/15/5100-41453-711845.

[4] Rovněž proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou. Té vyhověl krajský soud rozsudkem ze dne 14. 4. 2016, čj. -36, jímž rozhodnutí žalovaného zrušil.

[5] Odůvodnění uvedeného rozsudku krajského soudu se doslovně shoduje s důvody, pro které předcházejícím rozsudkem téhož soudu byly zrušeny zajišťovací příkazy uvedené v odst. [1].

[6] Také v tomto souběžně vedeném řízení podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. V ní uplatnil důvody podle a d) Stěžovatel podrobil kritice argumentaci krajského soudu i předcházející závěry Nejvyššího správního soudu, o něž mimo jiné krajský soud opřel své rušící rozhodnutí, zejména nesouhlasil se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2016, čj. -104.

[7] Tuto kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2017, čj. -132. V uvedeném rozsudku podrobně vypořádal námitky uplatněné v kasační stížnosti, a to včetně vyložení související judikatury jak Nejvyššího správního soudu, tak Soudního dvora Evropské unie (odst. [20] až [38] citovaného rozsudku).

III.

Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti a předpoklady věcné projednatelnosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, napadá rozhodnutí, proti němuž je tento opravný prostředek přípustný, a za stěžovatele jedná pověřený zaměstnanec s příslušným právnickým vzděláním ( ). Důvodnost kasační stížnosti poté Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( a 4 ); vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu, nezjistil.

[9] Nyní projednávaná věc se týká totožných účastníků, přičemž žalobkyně je zastoupena tímtéž advokátem. Rozdílnost je založena pouze tím, že se jednotlivé zajišťovací příkazy týkají v této věci jiných zdaňovací období než ve věci v již ukončeném řízení vedeném před krajským soudem pod sp. zn. a před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. . Žalobní argumenty, odůvodnění obou rozsudků napadených kasačními stížnostmi žalovaného, argumentace uplatněná v těchto kasačních stížnostech i argumentace žalobkyně v obou řízeních před Nejvyšším správním soudem jsou obsahově zcela totožné.

[10] Za situace, kdy se v obou těchto řízeních před Nejvyšším správním soudem řeší týž problém stejných účastníků, je nadbytečné opakovat všechny důvody, které Nejvyšší správní soud již zformuloval ve svém rozsudku čj. -132. Jak je výše uvedeno, odlišnost spočívá pouze v jiných zdaňovacích obdobích, pro která byly zajišťovací příkazy vydány. I v nynější věci se Nejvyšší správní soud neztotožnil s výhradami, které vůči rozsudku krajského soudu přednesl stěžovatel, ani s těmi, pro které stěžovatel nesouhlasil s předcházející judikaturou Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud naopak i v této věci s právní argumentací obsaženou v rozsudku čj. -132 souhlasí, důvod pro předložení věci rozšířenému senátu dle neshledal, a k důvodům, pro něž souběžně podaná kasační stížnost byla zamítnuta, nemá potřebu nic podstatného dodávat. Na tyto důvody odkazuje a na jejich základě konstatuje, že kasační stížnost není důvodná.

[11] Žalobkyně podáním ze dne 17. 3. 2017 navrhla, aby správci daně bylo uloženo zdržet se jednání, jímž by pokračoval v daňové exekuci ve vztahu k movitým věcem specifikovaným v dražební vyhlášce vydané správcem daně dne 15. 2. 2017 pod čj. 506339/17/3205-00540-802379. Tímto návrhem se již Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť rozhodl o samotné kasační stížnosti, čímž se návrh na vydání předběžného opatření stal bezpředmětným.

IV.

Závěr a náklady řízení

[12] Nedůvodnou kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud dle zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle

[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o věta první Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu řízení.

[14] Žalobkyně byla naopak ve věci plně úspěšná a právo na náhradu nákladů řízení jí proto náleží. Náklady řízení spočívají s přihlédnutím k ., , a odst. 2 písm. a) a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, v odměně advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč (sepis vyjádření ke kasační stížnosti), odměně advokáta ve výši jedné poloviny za jeden úkon právní služby (návrh na vydání předběžného opatření) a v náhradě hotových výdajů ve výši 2krát 300 Kč; celkem tedy 5 250 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele je plátcem , byla odměna advokáta spolu s paušalizovanou náhradou hotových výdajů navýšena o sazbu této daně ve výši 21 % na částku 6 352 Kč, kterou je stěžovatel povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. března 2017

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu