Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 116/2017 - 34

- 35

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petra Šuránka v právní věci žalobce: T. R., proti žalovanému: Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 5, Praha 5, v řízení o námitce podjatosti a návrhu na přikázání věci jinému soudu, ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. ,

t a k t o :

Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Brně.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 20. 2. 2017 se žalobce domáhá ochrany před nezákonným zásahem krajského soudu, který spatřuje v opatření předsedkyně Krajského soudu v Praze o určení insolvenčního správce JUDr. Kamila Andreé ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. . Stěžovatel dále uplatnil námitku podjatosti Krajského soudu v Praze, neboť nebyl soudem ani insolvenčním správcem poučen o svých procesních právech. Vyjádřil rovněž přesvědčení, že s ohledem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2016, č. j. - 15, jsou všichni soudci Městského soudu v Praze vyloučeni ve všech věcech týkajících se žalobce.

[2] Dne 1. 3. 2017 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen spis Krajského soudu v Praze sp. zn. spolu s předkládací zprávou, v níž krajský soud uvedl, že sám shledal důvody pro vyloučení všech soudců specializovaných senátů z projednání a rozhodnutí této věci. Žalovaným správním orgánem totiž je předsedkyně Krajského soudu v Praze, která vykonává pravomoci ve vztahu ke všem soudcům. Z těchto systémových důvodů jsou podle krajského soudu všichni soudci zařazení k výkonu soudnictví na úseku správního soudnictví vyloučeni z projednávání dané věci. Podle krajského soudu tak jsou splněny podmínky pro přikázání věci k rozhodnutí jinému krajskému soudu podle , (dále jen „ “). Krajský soud dále poukázal na skutečnost, že žalobce konstantně navrhuje v jiných věcech, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Brně, a že nesouhlasí s projednáním věci Městským soudem v Praze.

[3] V podání ze dne 13. 3. 2017 stěžovatel mimo jiné uvedl, že navrhuje odnětí věci Městskému soudu v Praze i Krajskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně.

[4] V posuzované věci žalobce žalobou podanou u Krajského soudu v Praze brojí proti opatření předsedkyně tohoto soudu o určení insolvenčního správce. O této žalobě by tak rozhodovali soudci působící u krajského soudu, jehož se spor týká. Žalobce navíc zároveň namítá podjatost všech soudců tohoto soudu.

[5] Jedná se tak o situaci, kdy je třeba posoudit, zda jsou dány objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli posuzovat činnost samotného soudu, u kterého působí.

[6] Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval v usnesení ze dne 13. 10. 2016, č. j. - 15, „[k] objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců za situace, kdy by měli rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí soudu, u něhož sami působí, Nejvyšší správní soud odkazuje na své rozhodnutí ze dne 30. 9. 2005, č. j. - 70. Na dříve vysloveném právním názoru pak Nejvyšší správní soud setrvává i v nyní posuzované věci, přičemž neshledal důvodu, proč by nemohl být analogicky aplikován i v případě tvrzeného nezákonného zásahu příslušného soudu. V tomto ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou uznávána jako zásady spravedlnosti, a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu.“

[7] S přihlédnutím k výše uvedeným závěrům má Nejvyšší správní soud za to, že v posuzované věci došlo k vyloučení všech soudců specializovaných senátů správního úseku Krajského soudu v Praze pro možnou podjatost, vzhledem k tomu, že žalobou je napaden akt předsedkyně téhož soudu, která vůči těmto soudcům stojí v nadřízené pozici v rámci výkonu státní správy soudů. U tohoto krajského soudu tedy není možné sestavit specializovaný senát, který by ve věci rozhodl. K totožnému závěru ostatně dospěl také Krajský soud v Praze ve výše uvedené předkládací zprávě.

[8] Nejvyšší správní soud proto postupoval (aniž by výrokem rozhodoval o podjatosti všech soudců krajského soudu, srov. usnesení tohoto soudu ze dne 30. 6. 2015, č. j. - 12) podle ustanovení , ve kterém je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout. Citované ustanovení upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.

[9] Postoj žalobce k delegaci nutné je zřejmý z jeho výše již zmíněného podání ze dne 13. 3. 2017, v němž navrhl odnětí věci Krajskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně. Nejvyšší správní soud proto přikázal věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.

[10] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v posuzované věci se nabízelo věc přikázat Městskému soudu v Praze, jelikož jeho obvod sousedí s obvodem Krajského soudu v Praze, oba soudy sídlí v Praze a delegací by tak došlo k nejmenšímu dosažitelnému posunu místa, v němž se bude spor řešit. Nejvyšší správní soud však věc Městskému soudu v Praze nepřikázal, neboť žalobce v žalobě vyjádřil přesvědčení o podjatosti všech soudců tohoto soudu a sám navrhuje přikázání věci Krajskému soudu v Brně.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. března 2017

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu