Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 Az 2/2017 - 40

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně: C. O., st. příslušnost Nigerijská republika, t. č. PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov, zastoupená Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 22 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.1.2017, č.j. OAM-1068/ZA-ZA11-ZA15-2016, o udělení mezinárodní ochrany,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra České republiky se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 15.026,-Kč k rukám advokáta Mgr. Tomáše Císaře do 60-ti dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 4.1.2017, č.j. OAM-1068/ZA-ZA11-ZA15-2016 žalované Ministerstvo vnitra ČR zastavilo řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobkyni podle ust. zákona o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neboť žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle téhož zákona. Tímtéž rozhodnutím žalovaný určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti žalobkyně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 je Italská republika.

Žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu, ve které žalovanému vytýkala porušení ust. , jelikož napadené rozhodnutí není náležitě odůvodněno, a proto je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Nedostatečná je výroková část napadeného rozhodnutí, neboť v ní není uvedena otázka, která je předmětem řízení a taktéž ani právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno a označení účastníků podle . Procesní pochybení žalovaného žalobkyně spatřuje v porušení ust. , neboť žalovaný ji neseznámil s podklady pro vydání rozhodnutí a žalobkyně se tak neměla možnost k těmto podkladům vyjádřit, příp. je rozporovat a navrhovat jejich doplnění. Žalovaný porušil ust. tím, že nezákonně nepřezkoumal žádost žalobkyně o mezinárodní ochranu, když řízení zastavil a současně porušil ust. , neboť nezjistil stav věci způsobem, který je nezbytný s ohledem na daný případ a neřídil se pravidlem, aby při rozhodování skutkově shodných nebo obdobných případů nevznikly nedůvodné rozdíly. Podle žalobkyně žalovaný také porušil nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013 tím, že se tímto ustanovením vůbec nezabýval, když měl alespoň minimálně odůvodnit, proč ustanovení tohoto článku nevyužil. Žalovaný měl před zastavením řízení o udělení mezinárodní ochrany posoudit osobní situaci žalobkyně na základě pravidla non-refoulement. Žalovaný zcela nedostatečně posoudil možnost přemístění žalobkyně do Itálie a poukázal na závěry Krajského soudu v Praze uvedené v rozhodnutí č.j. -29, které řešilo problematiku přemístění žadatele o mezinárodní ochranu do Maďarska. Žalobkyně má za to, že s ohledem na aktuální situaci týkající se žadatelů o azyl v Itálii jí hrozí nedostatečné posouzení její žádosti stejně jako v Maďarsku. Itálie je stejně jako jiné jižní země zavalena přílivem uprchlíků, v důsledku čehož základní azylové systémy řádně nefungují.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 4.1.2017, č.j. OAM-1068/ZA-ZA11-ZA15-2016, připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Vycházel přitom z ust. a násl. (dále jen ) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. a 2 s.ř.s).

Z hlediska skutkových zjištění vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobkyně dne 28.12.2016 poskytla údaje k žádosti o mezinárodní ochranu, přičemž uvedla, že vycestovala ze země původu v listopadu 2016, kdy dodávkou dojela k pobřeží. Potom se nalodila na člun do Itálie, kde připlula 12.12.2016. Tam zůstala 5 dní a šla do katolického kostela. Vysvětlila reverendovi, proč opustila Nigérii a že Itálie pro ní není bezpečná z důvodu prostituce. Koupil jí jízdenku do místa, kde jsou katolíci a kde bude v bezpečí. Nastoupila do autobusu do Prahy a hledala nějaké černochy. Když je našla, nemohli jí pomoci, ale koupili jí jízdenku na vlak až do přijímacího centra. O mezinárodní ochranu žádá proto, aby byla v bezpečí. Přišla o svého otce a matku při automobilové havárii a potom musela se sestrou žít u svého strýce. Ten je mučil, znásilňoval a drogoval je. Jednou v noci ji bodl, ona utekla do kostela, kde požádala reverenda o pomoc. Její strýc ji nesmí vidět, potřebovala proto pryč z Nigérie. Reverend ji předal člověku, který jí pomohl odjet. Dne 28.12.2016 byl s žalobkyní proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V rámci tohoto pohovoru žalobkyně uvedla, že poučení o tzv. Dublinském řízení nečetla. V Itálii nezůstala, jelikož je tam hodně problémů, kouří se tam a je tam prostituce. Proto v Itálii zůstat nechtěla. Součástí správního spisu je sdělení italského správního orgánu ze dne 2.1.2017, že Italská republika uznala svou příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalobkyně. V tomto sdělení je uvedeno, že žalobkyně je v Itálii vedena pod identitou P. A., nar. X, státní příslušnost Nigérijská federativní republika. Ve správním spise žalovaného je také založena informace OAMP nazvaná „Itálie – azylový systém: Řízení o mezinárodní ochranu, azylová střediska, Dublinský systém, počty žádostí o mezinárodní ochranu“. Přílohou této informace je přehled zdrojů, ze kterých při jejím zpracování bylo čerpáno. Na to dne 4.1.2017 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, které podle protokolu o předání žalobkyně převzala dne 10.1.2017.

Žalobkyně ve své žalobě především poukázala na to, že žalovaný porušil shora uvedená ustanovení ( v platném znění) týkající se náležitostí správního rozhodnutí. Nedostatky spatřovala v tom, že ve výrokové části podle odst. 2 citovaného ustanovení mělo být uvedeno řešení otázky, která je předmětem řízení a právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno a označení účastníků řízení podle . Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že tyto náležitosti obsahuje, neboť ve výroku je výslovně uvedeno, že žalovaný rozhodoval ve správním řízení o udělení mezinárodní ochrany (je tedy uveden předmět správního řízení), je v něm uvedena žalobkyně, jakožto účastník řízení jménem, příjmením, datem narození a státní příslušností. Stejně tak jsou v něm uvedena zákonná ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, tedy ust. zákona o azylu o nepřípustnosti žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu a o zastavení řízení podle téhož zákona. Současně je v něm uvedeno ustanovení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, podle kterého žalovaný určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti žalobkyně je Italská republika. Není proto uvedená žalobní námitka důvodná. Krajský soud stejně tak nesouhlasí s námitkou, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné pro nedostatek důvodů; naopak hodnotí toto rozhodnutí jako dostatečně jasné, určité a srozumitelné. Odpovídá tedy požadavkům uvedeným v , podle něhož se v odůvodnění uvedenou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Krajský soud rovněž nesouhlasí s žalobním bodem spočívajícím v tvrzeném porušení ust. . Toto porušení žalobkyně spatřovala v tom, že žalovaný nezákonně přezkoumal její žádost a řízení „následně zastavil jako nepřípustné, čímž se zbavil povinnosti jej meritorně přezkoumat a žalobkyni tak připravil o možnost se bránit proti meritornímu rozhodnutí o věci, jakožto i možnost vyčkat na rozhodnutí soudu o této žalobě, aniž by musel žádat o odkladný účinek“. V této části musí krajský soud konstatovat, že je žaloba nesrozumitelná. Pokud žalobkyně tímto žalobním bodem žalovanému vytýká, že se nezabýval samotnými důvody její žádosti o udělení mezinárodní ochranu, je nutno připomenout a zdůraznit, že předmětem napadeného rozhodnutí nebyla samotná žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, ale řešení příslušnosti státu k jejímu projednání.

Dalším žalobním bodem bylo tvrzené porušení čl. 17 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013 v tom, že se tímto ustanovením žalovaný vůbec nezabýval a podle žalobkyně tak zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností. Podle tohoto článku obsahujícího tzv. diskreční opatření se může odchylně od čl. 3 odst. 1 každý členský stát rozhodnout posoudit žádost o mezinárodní ochranu, kterou podal státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, i když podle kritérií stanovených tímto nařízením není příslušný. K uvedené žalobní námitce krajský soud především uvádí, že dle dosavadní judikatury krajských soudů i Nejvyššího správního soudu užití diskrečního opatření podle čl. 17 odst. 1 Nařízení Dublin III má být vyhrazeno jen vskutku výjimečným případům, kterých bude v porovnání s celkovým obvyklým počtem řešených žádostí o azyl výrazná menšina. Úvahu o tom, zda toto ustanovení správní orgán uplatní, je ve svém rozhodnutí povinen uvádět tehdy, vyjdou-li v řízení najevo takové okolnosti, z nichž je patrné, že je takové úvahy zapotřebí v konkrétní věci. Nevyjdou-li žádné takové okolnosti najevo, absence zmínky o diskrečním oprávnění nečiní rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů (vis usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28.7.2016 č.j. -36 či rozsudek téhož soudu ze dne 26.5.2016 č.j. -26). V projednávané věci, jak vyplynulo z odůvodnění napadeného rozhodnutí, však žádné důvody k úvahám o použití tohoto diskrečního opatření žalovaný nezjistil se závěrem, že státem příslušným k projednání žádosti o mezinárodní ochranu žalobkyně je Italská republika. Nelze mu proto právem vytýkat, že se o nepoužití výše uvedeného čl. 17 odst. 1 Dublinského nařízení nezmínil.

Za nedůvodnou považuje krajský soud žalobu i v té části, v níž žalobkyně hodnotí situaci v azylových řízeních v Itálii a poukazuje na nedostatečnost posouzení žádostí o udělení mezinárodní ochranu, kdy tento stav srovnává s problémy azylových řízení v Maďarsku a v této souvislosti nelogicky argumentuje závěry rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. -29. Nutno poznamenat, že žalobkyně v průběhu správního řízení ani při prováděném pohovoru nevznesla pochyby ohledně italského azylového systému a už vůbec neoznačila v tomto směru žádné zdroje informací či jiné důkazy.

Důvodná je však žalobní námitka týkající se porušení ust. , v němž je uložena povinnost umožnit účastníkům řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí s výjimkou případů, kdy se žádostí účastníka plně vyhovuje anebo účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Této povinnosti, jak vyplynulo z obsahu správního spisu, žalovaný nedostál, neboť po provedeném pohovoru s žalobkyní bez toho, aniž by ji s poklady pro rozhodnutí seznámil a dal jí tak možnost se k nim vyjádřit či navrhnout doplnění dokazování, vydal žalobou napadené rozhodnutí, které ji následně bez dalšího doručil. Za „rozhodnutí ve věci“ je zcela nepochybně nutno považovat i žalobou napadené rozhodnutí, kterým byla žádost o udělení mezinárodní ochrany posouzena jako nepřípustná podle zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zastaveno podle ust. tohoto zákona a zároveň určeno, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobkyně je Italská republika, jakožto jiný stát Dublinského systému.

Pro důvodnost této žalobní námitky, kterou je nutno hodnotit jako vadu řízení, krajský soud rozhodnutí žalovaného podle ust. zrušil a věc mu podle odst. 4 téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení

V souladu s ust. byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni náklady řízení spočívající v jejím právním zastoupení advokátem v rozsahu 3 úkonů právní pomoci po 3.100,- Kč a 3 režijních paušálů po 300,- Kč, náhrady za promeškaný čas 1.600,- Kč (, , a , odst. 1, písm. a/ a odst. 3 vyhl. č. ve znění pozdějších předpisů) a cestovného ve výši 618,- Kč, tj. celkem 12.418,- Kč a s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2.608,- Kč činily celkové náklady žalobkyně 15.026,- Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava dne 30. března 2017

JUDr. Petr Indráček

samosoudce