Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 Af 117/2015 - 38

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida

Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. v právní

věci žalobce: A – Pluto s.r.o., se sídlem Plzeň, Sousedská 4, zastoupený Mgr. Markem

Dejmkem, advokátem se sídlem Plzeň, Perlová 7, proti žalovanému: Úřad pro

ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 7, o žalobě proti

rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-

R264/2014/VZ-23142/2015/323/KHo ze dne 14.8.2015,

t a k t o :

I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j.

ÚOHS-R264/2014/VZ-23142/2015/323/KHo ze dne 14.8.2015 se

zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-

S423,424/2014/VZ-13988/2014/512/JLí ze dne 2.7.2014 se zrušuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 800 Kč do

patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Marka

Dejmka, advokáta se sídlem Plzeň, Perlová 7.

IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce napadá rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-R264/2014/VZ-23142/2015/323/KHo ze dne 14.8.2015, kterým byl

[OBRÁZEK]pokračování 2

zamítnut žalobcův rozklad a potvrzeno předchozí prvostupňové rozhodnutí Úřadu pro

ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-S423,424/2014/VZ-13988/2014/512/JLí ze

dne 2.7.2014.

I. Podstata věci

Žalobce podal u žalovaného dva návrhy na zahájení řízení o přezkoumání

úkonů zadavatele (Statutární město Plzeň, městský obvod Plzeň 3) při zadávání

veřejné zakázky „ZELEŇ A ÚKLIDY“, části 1 „ZELEŇ A ÚKLIDY – úsek č. 1“ a

části 2 „ZELEŇ A ÚKLIDY – úsek č. 2“. Součástí obou návrhů žalobce byla

„Transakční historie“, ze které žalovanému vyplynulo, že dne 16.5.2014 z příslušného

účtu žalobce odešla částka 200 000 Kč na účet žalovaného. Usneseními č.j.

S423/2014/VZ-11439/2014/512/JLí ze dne 30.5.2014 (v rámci prvního z obou

zahájených správních řízení) a č.j. S424/2014/VZ-11524/2014/512/JLí ze dne

30.5.2014 (v rámci druhého z obou správních řízení) proto žalovaný žalobci určil lhůtu

k provedení úkonu – vysvětlení složení částky 200 000 Kč na účet žalovaného, tj. k

jednoznačnému konkretizování účelu této platby, která mohla být částí kauce za

podání návrhu týkajícího se veřejné zakázky „ZELEŇ A ÚKLIDY“, části 1 „ZELEŇ

A ÚKLIDY – úsek č. 1“, i návrhu navrhovatele, který se týká veřejné zakázky

„ZELEŇ A ÚKLIDY“, části 2 „ZELEŇ A ÚKLIDY – úsek č. 2“. Žalobce na to

reagoval vyjádřeními ze dne 4.6.2014 a složení částky 200 000 Kč vysvětlil tak, že se

jedná o složení kauce podle věty druhé , o

veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“), pro obě správní řízení. K tomu žalobce též

uvedl, že předmětem nabídek byla pouze cena za jednotku plnění a nebylo možno určit

cenu zakázky (celkovou hodnotu nabídky navrhovatele).

Žalovaný usnesením č.j. ÚOHS-S423,424/2014/VZ-11986/2014/512/JLí ze dne

6.6.2014 obě správní řízení spojil a vzhledem k tomu, že z dokumentace o veřejné

zakázce mu vyplynulo, že smlouvy na poskytování služeb, které jsou předmětem této

veřejné zakázky, mají být uzavřeny na dobu neurčitou, a tedy že výše nabídkové ceny

žalobce dosáhne za celou dobu plnění veřejné zakázky (tj. za dobu neurčitou) takové

hodnoty, že výše 1 % z nabídkové ceny žalobce za celou dobu plnění veřejné zakázky

vždy přesáhne 2 000 000 Kč, určil žalobci usnesením č. j. ÚOHS-S423,424/2014/VZ-

12000/2014/512/JLí ze dne 6.6.2014 lhůtu ke složení nedoplatku kauce ve výši 1 800

000 Kč a k doložení dokladu o jeho složení. To žalobce neučinil a žalovaný proto

rozhodnutím č.j. ÚOHS-S423,424/2014/VZ-13988/2014/512/JLí ze dne 2.7.2014

rozhodl o zastavení řízení podle § 117a písm. b) ZVZ. Nyní žalobou napadené

rozhodnutí pak toto prvostupňové rozhodnutí potvrdilo. Závěry žalovaného k výpočtu

výše kauce žalobce zpochybňuje podanou žalobou.

II. Shrnutí procesních postojů žalobce a žalovaného

Žalobce argumentuje tak, že předmětem veřejné zakázky, resp. hodnocení

nabídek, byly jednotkové ceny za jednotlivé úklidové služby a obě plnění byla

zadávána na dobu neurčitou; nebylo tak zřejmé, v jakém rozsahu budou tyto služby

[OBRÁZEK]pokračování 3

zadavatelem objednávány, a cenu plnění nebylo možno z nabídky stanovit. Nebylo

proto možno stanovit „skutečnou hodnotu veřejné zakázky“, a tudíž žalobce

postupoval správně, pokud ve vztahu ke každému ze zahájených řízení složil kauci ve

výši 100 000 Kč podle § 115 odst. 1 věty druhé ZVZ. Zastavení řízení pro nesložení

zbylé částky kauce (a nepředložení dokladu o jejím složení) je tudíž podle žalobce

nezákonné.

Žalovaný naproti tomu setrvává na svých závěrech, o které opřel zastavení řízení, a žalobu pokládá za nedůvodnou, a proto navrhuje její zamítnutí.

Na svých procesních postojích setrvali žalobce i žalovaný po celou dobu řízení

před soudem.

III. Posouzení věci

Žaloba byla podána včas ( , soudní řád

správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“), osobou oprávněnou ( odst.

1 ).

Žaloba je přípustná (, a ). Ze žaloby je jasně patrno, že

žalobce odmítá způsob výpočtu kauce, jaký zvolil žalovaný, a činí tak proti

rozhodnutí, kterým bylo řízení před žalovaným zastaveno. Podstatou žalobní

argumentace je tedy podle žalobce nezákonný požadavek žalovaného na výši kauce,

který mu odepřel přístup k přezkumu postupu zadavatele; to je žalobním bodem ve

smyslu , pro který je žaloba věcně projednatelná.

Žaloba je důvodná.

Podle ZVZ (v jeho znění po účinnosti )

s podáním návrhu je navrhovatel povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 %

z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky, nejméně však ve

výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 2 000 000 Kč. V případě, že není možné stanovit

nabídkovou cenu navrhovatele nebo že nabídková cena, která je předmětem

hodnocení, je při zadávání rámcové smlouvy stanovena pouze jako cena za jednotku

plnění nebo v případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy, je navrhovatel

povinen složit 100 000 Kč. Podle § 117a písm. b) ZVZ Úřad zahájené řízení zastaví,

jestliže nebyla s podáním návrhu složena kauce ve výši podle § 115 odst. 1 ZVZ a

navrhovatel kauci nesloží ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem.

S podáním návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele je navrhovatel (tu žalobce)

povinen složit na účet žalovaného kauci. Smyslem stanovení pravidla podle § 115

odst. 1 ZVZ je přenos přiměřené míry procesního rizika v souvislosti s posouzením

důvodnosti návrhu na dodavatele (kauce se, zjednodušeně řečeno, v případě

meritorního přezkumu postupu zadavatele vrací v případě důvodnosti návrhu).

Základní pravidlo pro výpočet její výše je vázáno na výši nabídkové ceny dodavatele

pokračování 4

(toho, kdo návrh k žalovanému podává). Požadavek na způsob zpracování nabídkové

ceny je nutnou součástí zadávací dokumentace (§ 44 odst. 3 písm. f/ ZVZ). Nabídková

cena (odlišně od předpokládané hodnoty veřejné zakázky, jež musí odpovídat výši

protiplnění za celé dodavatelovo plnění - § 13 odst. 1 a 2, § 14, § 15 a

§ 16 ZVZ), která je předmětem hodnocení nabídek (§ 78 a § 79 ZVZ), nemusí být

vždy nutně vázána na veškeré plnění, jež má být zadavateli podle smlouvy na veřejnou

zakázku poskytnuto (nabídkovou cenou může být především za dodržení základních

zásad podle § 6 ZVZ kupř. cena jednotková za veškeré typové plnění, cena za určitou

– podstatnou – část plnění např. na základě stanovení reprezentativního vzorového

koše, cena za určitou dobu plnění atd.). V závislosti na zadavatelem stanoveném

způsobu zpracování nabídkové ceny se v těch případech, kdy z nabídkové ceny v době

podání návrhu k žalovanému vycházet lze, uplatní pravidlo o výši kauce odpovídající

1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky při

současném dodržení minimální (spodní) hranice výše kauce (50 000 Kč) a maximální

(horní) hranice výše kauce 2 000 000 Kč. V závislosti na konkrétní fázi (a druhu)

zadávacího řízení, v níž (v němž) je návrh k žalovanému podáván, však mohou nastat

situace, kdy v době podání návrhu k žalovanému nelze výši kauce odvozovat

z nabídkové ceny; typicky je tomu tak tehdy, pokud návrh k žalovanému je podáván

ještě v době, kdy nabídky nebyly podány (kupř. jde o návrh proti zadávacím

podmínkám, který je podáván před uplynutím lhůty pro podání nabídek, nebo proti

postupu zadavatele ve fázi posouzení žádosti o účast a prokázání splnění kvalifikace).

Pro tento případ § 115 odst. 1 ZVZ stanoví výši kauce 100 000 Kč. Stejná výše kauce

se pak podle § 115 odst. 1 ZVZ uplatní tehdy, pokud nabídková cena, která je

předmětem hodnocení, je při zadávání rámcové smlouvy stanovena pouze jako cena za

jednotku plnění nebo v případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy.

V nyní posuzované věci zadavatel učinil předmětem veřejné zakázky

(předmětem plnění, k němuž měla být zpracována nabídková cena) poskytnutí služeb

v oblasti údržby zeleně a úklidu. Z obsahu správního spisu plyne, že smluvní vztah na

poskytování těchto služeb měl vzniknout na dobu neurčitou. Nabídková cena měla být

konstruována jako cena jednotková a měla být v podobě váženého součtu stanovena na

základě vzorce založeného na ceně za 1 m2 běžného úklidu bez DPH a ceně za 1 m2

údržby zeleně bez DPH.

Podle zdejšího soudu tedy nebylo možno stanovit nabídkovou cenu žalobce za

celou dobu plnění veřejné zakázky, protože smlouva na veřejnou zakázku měla být ve

vztahu k oběma částem plnění uzavřena na dobu neurčitou, zatímco nabídková cena

měla být podle zadávací dokumentace nabídnuta jako cena jednotková. Jestliže tedy

měla být podle § 115 odst. 1 věty první ZVZ kauce složena ve výši 1 % z nabídkové

ceny za celou dobu plnění veřejné zakázky (s dolním a horním limitem), pak

s ohledem na zadavatelem stanovený způsob zpracování nabídkové ceny (tj. coby ceny

jednotkové) a dobu plnění (doba neurčitá) nemohla být výše nabídkové ceny žalobce

za celou dobu plnění veřejné zakázky východiskem pro stanovení výše kauce ani před

podáním nabídek, ani po jejich podání. V takovém případě se aktivovalo pravidlo

podle § 115 odst. 1 věty druhé ZVZ. Má-li být přitom pravidlo podle § 115 odst. 1

pokračování 5

věty druhé ZVZ pravidlem, které umožňuje správný (a jednoznačný) výpočet výše

kauce v případech, na které nelze aplikovat pravidlo podle § 115 odst. 1 věty první

ZVZ, pak pravidlo podle § 115 odst. 1 věty druhé ZVZ je třeba interpretovat jedině

tak, že se aplikuje na situace, kdy není možné stanovit nabídkovou cenu za celou dobu

plnění veřejné zakázky, tedy i v případech, kdy nabídková cena podle pravidel

stanovených v zadávací dokumentaci nepokrývá celou dobu plnění veřejné zakázky.

Právě o tuto situaci v nyní posuzované věci šlo, neboť jednotková cena celou dobu

plnění veřejné zakázky (navíc při uzavření smlouvy na dobu neurčitou) pokrývat

nemůže. Kauce měla být tedy složena ve výši 100 000 Kč.

Hypotéza žalovaného v tom směru, že ze smlouvy uzavřené na dobu neurčitou

bude plněno nejméně tak dlouho, že jako protiplnění bude zaplaceno tolik, aby 1 %

z této částky přesáhlo hodnotu 2 000 000 Kč, je věcně neopodstatněná. Skutkově jde o

situaci významně se blížící situaci, k níž judikoval zdejší soud v rozsudku ze dne

15.10.2015 ve věci sp. zn. , a po něm Nejvyšší správní soud v rozsudku

ze dne 1.7.2016 ve věci sp. zn. ; kasační soud svůj závěr v bodu 27.

uvedeného rozsudku shrnul tak, že výši kauce nebylo možné v tomto případě stanovit,

neboť nebylo možné přesně určit celou dobu plnění veřejné zakázky, a proto bylo

třeba postupovat podle § 115 odst. 1 věty druhé ZVZ a stanovit výši kauce v částce

100 000 Kč. To platí i v nyní posuzované věci, kdy přesně určit celou dobu plnění

veřejné zakázky nelze, a tím spíše to platí za situace, kdy cena (nabídková) měla být

podle pravidel stanovených zadavatelem kalkulována (na předem nejistou dobu

plnění) coby cena jednotková.

I kdyby tedy zdejší soud připustil určité pochyby o významové jednoznačnosti

§ 115 odst. 1 ZVZ, jež by mohly být založeny použitím pojmu „nabídková cena za

celou dobu plnění veřejné zakázky“, což je pojmem jinde v ZVZ se nevyskytujícím,

jenž do důsledku vzato postrádá i interpretační logiku, neboť ZVZ nenutí dodavatele

konstruovat nabídkovou cenu za celou dobu plnění veřejné zakázky (dokonce v § 115

odst. 1 výslovně připouští cenu za jednotkové plnění a v § 44 odst. 3 písm. f/

umožňuje zadavateli volbu způsobu zpracování nabídkové ceny, jenž je třeba

dodavateli respektovat a jenž je pak určující pro hodnocení nabídek), nemohl by být

§ 115 odst. 1 ZVZ při nedostatku významové jednoznačnosti vykládán k tíži adresátů,

tj. dodavatelů podávajících návrh na přezkoumání úkonů zadavatele k žalovanému.

Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, jíž § 115 odst. 1 ZVZ bezpochyby

je, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně zasahuje do práva efektivně se

návrhem k žalovanému bránit postupům zadavatele; tento princip in dubio pro

libertate totiž plyne přímo z ústavního pořádku a jde o strukturální princip liberálně

demokratického státu vyjadřující prioritu jednotlivce a jeho svobody před státem.

Jestliže tedy zdejší soud v nyní posuzované věci přisvědčil žalobci a dovodil

zákonnou výši kauce 100 000 Kč (ve vztahu ke každému z návrhů, kterými se žalobce

domáhal přezkumu úkonů zadavatele; povinnost složit kauci ve vztahu ke každému z

návrhů ani žalobce přitom nezpochybňuje, sám také kauci ve výši 100 000 Kč ve

vztahu ke každému z návrhů složil), nejde podle přesvědčení soudu z obecnějšího

[OBRÁZEK]pokračování 6

pohledu ani o závěr atakující smysl kauce, ani o závěr neproporcionální. Kauce

nemůže být vnímána jako nástroj, jenž má primárně odstrašovat navrhovatele

v postavení dodavatele od podávání návrhů a ochranu ze strany veřejné moci

(žalovaného) jim ztěžovat či znemožňovat. Význam kauce spočívá v zajištění

odpovídající míry procesního rizika dodavatele, který se na žalovaného se svým

návrhem obrací; toto procesní riziko souvisí s možností, že u žalovaného se svým

návrhem neuspěje. Kauce ve výši 100 000 Kč takový smysl kauce stále ještě naplňuje,

a to tím spíše, zohlední-li zdejší soud výši této kauce, jež musí být dodavatelem

uhrazena, aby se žalovaný věcí zabýval (tu tedy 100 000 Kč), v porovnání s výší

soudních poplatků, jež musí být uhrazeny, aby se dodavatel (neuspěje-li v řízení u

žalovaného) případně následně mohl svého práva domáhat u soudu (3 000 Kč v řízení

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného a 5 000 Kč v řízení o kasační stížnosti proti

rozhodnutí soudu o žalobě).

Žalobce měl tedy ve vztahu ke každému z návrhů složit kauci ve výši 100 000

Kč. Jak plyne z obsahu správního spisu, to také učinil. Zastavení řízení z toho důvodu,

že s podáním návrhu nebyla složena kauce ve výši dle § 115 odst. 1 ZVZ a žalobce

kauci nesložil ani v žalovaným dodatečně stanovené lhůtě, je tedy podle zdejšího

soudu založeno na nesprávném výkladu § 115 odst. 1 ZVZ, což zakládá jeho

nezákonnost. To je důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí podle § 78 odst. 1

a k vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení podle Stejnou

nezákonností jako rozhodnutí napadené trpí i jemu předcházející prvostupňové

rozhodnutí, a tedy zdejší soud podle zrušil i prvostupňové

rozhodnutí.

V. Náklady řízení

O nákladech řízení účastníků zdejší soud rozhodl podle

Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto mu náleží právo na náhradu nákladů proti

žalovanému. Žalovaný náhradu nákladů řízení ani nepožadoval. Žalobci vznikly

náklady řízení ve výši 3 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a za právní zastoupení

(dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby, podle §

11 odst. 1 písm. a/ a d/ společně se dvěma režijními paušály podle § 13 odst. 3

, advokátního tarifu, ve znění účinném od 1.1.2013 – celkem

tedy 2 x 3 100 Kč + 2 x 300 Kč), celkem tedy 9 800 Kč. K zaplacení soud stanovil

žalovanému přiměřenou lhůtu.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje

Nejvyšší správní soud.

pokračování 7

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty

nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze

prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy

mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 8. února 2017

Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r.

Romana Lipovská předseda senátu