Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 294/2016 - 63

- 64

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: R. A., zast. Mgr. Petrou Severovou, advokátkou, se sídlem 5. května 163, Sokolov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2014, č. j. OAM-704/LE-05-LE05-R4-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2016, č. j. – 14,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce, Mgr. Petře Severové, advokátce, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování žalobce a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti v celkové částce 6800 Kč. Uvedená částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností ze dne 4. 10. 2016 brojí žalobce, jakožto stěžovatel, proti shora označenému usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla pro opožděnost odmítnuta jeho žaloba ze dne 14. 12. 2014 proti shora označenému rozhodnutí žalovaného o odnětí azylu dle , o azylu, v rozhodném znění, jímž bylo dále konstatováno, že doplňkovou ochranu nelze pro existenci důvodů dle zákona o azylu udělit.

Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení zejména uvedl, že stěžovatel podal žalobu ze dne 14. 12. 2014 k poštovní přepravě dne 16. 12. 2014. Podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona o azylu lze žalobu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci mezinárodní ochrany podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení takového rozhodnutí (budoucímu) žalobci. O takto zákonem stanovené lhůtě k podání žaloby byl stěžovatel v textu rozhodnutí žalovaného řádně poučen. Z vyžádaného správního spisu žalovaného soud zjistil, že napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno do vlastních rukou dne 24. 9. 2014. Městský soud tak shledal, že konec lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného připadl na den 22. 10. 2014 (středa). S ohledem na datum podání žaloby pak městský soud uzavřel, že tato je podána opožděně.

Stěžovatel podal kasační stížnost z důvodu dle , , v rozhodném znění (dále jen „ “). Konkrétně pak v kasační stížnosti namítá, že žaloba proti rozhodnutí žalovaného nebyla podána opožděně. Stěžovatel ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí žalovaného podal správní žalobu u Krajského soudu v Plzni, neboť v době podání žaloby vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří. Pokud měl Krajský soud v Plzni za to, že k řízení o žalobě nebyl místně příslušný, byl povinen tuto skutečnost sdělit stěžovateli, aby případná lhůta k podání žaloby u místně příslušného soudu byla ze strany žalobce zachována. Postup Krajského soudu v Plzni ve spojení s postupem městského soudu tedy nemůže jít k tíži žalobce.

Dále stěžovatel namítá, že postupoval správně, pokud žalobu prvotně adresoval a doručil Krajskému soudu v Plzni, neboť byl v době podání žaloby soudem místně příslušným k jejímu projednání. Stěžovatel byl v době podání žaloby ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, přičemž podle ustanovení , o pobytu cizinců na území České republiky, v rozhodném znění (dále jen „ “), neměl žalobce v tuto dobu povinnost hlásit žalovanému místo pobytu. Faktické místo pobytu stěžovatele bylo žalovanému známo s ohledem na zákona o pobytu cizinců. Pokud tedy žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody ve výše uvedené věznici, pak zde byl hlášen k pobytu. Adresa dané věznice přitom spadá do obvodu působnosti Krajského soudu v Plzni. Žaloba tedy byla podána včas, když byla podána prvotně Krajskému soudu v Plzni, a městský soud ji neměl pro opožděnost odmítnout poté, kdy mu byla tímto soudem postoupena.

Kasační stížnost je přípustná.

Kasační stížnost není přijatelná.

Dle ustanovení platí, že „[j]estliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.“ Výkladem pojmu „podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele“ se Nejvyšší správní soud typově zabýval zejména ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikovaným ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006 (dostupné též z www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud v nynější věci neshledal přesah významu stěžovatelovy kasační stížnosti nad jeho vlastními zájmy.

Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel podal proti (témuž) rozhodnutí žalovaného dvě různé žaloby. První z nich, tj. žaloba ze dne 30. 9. 2014, byla doručena Krajskému soudu v Plzni dne 2. 10. 2014. Řízení o této žalobě bylo u tohoto soudu vedeno pod sp. zn. . Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 11. 2014, č. j. – 23, byla tato věc postoupena městskému soudu, neboť Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, že k řízení o žalobě není místně příslušný. Městský soud pak stěžovatelovu žalobu ze dne 30. 9. 2014 projednal v řízení vedeném pod sp. zn. a rozhodl o ní rozsudkem ze dne 30. 9. 2016, č. j. – 37, tak, že ji zamítl.

Druhou žalobu proti témuž rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel přímo městskému soudu. Tato žaloba je datována dnem 14. 12. 2014, ze spisu městského soudu vyplývá, že byla předána k poštovní přepravě dne 16. 12. 2014 a městskému soudu byla doručena dne 30. 12. 2014. Městský soud vedl řízení o této žalobě pod sp. zn. a rozhodl o ní usnesením ze dne 30. 9. 2016, č. j. – 14 (tj. nyní kasační stížností napadeným usnesením).

Nejvyšší správní soud nemá pochyb o tom, že kasační stížností je brojeno právě proti usnesení městského soudu o odmítnutí druhé z uvedených stěžovatelových žalob (tj. žaloby ze dne 14. 12. 2014, adresované městskému soudu). Tato přitom nebyla adresována Krajskému soudu v Plzni ani se nikdy nedostala do jeho dispozice. Lichá je tudíž stížní námitka, jíž stěžovatel brojí proti postoupení své žaloby ze dne 30. 9. 2014 Krajským soudem v Plzni právě městskému soudu. Taková námitka by byla patřičná v řízení o případné kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu ze dne 30. 9. 2016, č. j. – 37, jímž bylo rozhodnuto ve věci stěžovatelovy žaloby ze dne 30. 9. 2014.

Nejvyšší správní soud dále podotýká, že pokud byla městskému soudu Krajským soudem v Plzni postoupena stěžovatelova žaloba ze dne 30. 9. 2014, a zároveň podal stěžovatel u městského soudu další žalobu (ze dne 14. 12. 2014) proti témuž rozhodnutí žalovaného, jevilo by se procesně správnějším odmítnout pozdější z žalob postupem dle , jenž mj. stanoví, že soud usnesením odmítne návrh, jestliže o téže věci již řízení u soudu probíhá. Nejedná se však o vadu, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného usnesení, neboť procesní důsledek obou zmíněných zákonných ustanovení je shodný.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud neshledal přesah významu kasační stížnosti nad vlastními zájmy stěžovatele, přistoupil v souladu s ustanovením k odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za přiměřeného užití ustanovení ve spojení s Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, nemá žádný z účastníků tohoto řízení právo na náhradu nákladů.

Usnesením ze dne 10. 11. 2016, č. j. – 24, ustanovil Nejvyšší správní soud stěžovateli zástupkyní Mgr. Petru Severovou, advokátku. Dle věty první za středníkem platí v takovém případě odměnu za zastupování a hotové výdaje zástupkyně stát. Odměna ustanovené zástupkyni náleží za poskytnutí dvou úkonů právní služby dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), spočívajících v první poradě s klientem včetně přípravy a převzetí zastoupení zástupkyní ustanovenou soudem [ advokátního tarifu] a doplnění kasační stížnosti [písemné podání ve věci samé dle advokátního tarifu], při sazbě 3100 Kč za úkon právní služby [dle bodu 5 ve spojení s advokátního tarifu]. Odměna ustanovené zástupkyně tak činí 6200 Kč. Pokud jde o náhradu hotových výdajů ustanovené zástupkyně, je tato stanovena paušálně advokátního tarifu, a to ve výši 300 Kč za každý jeden úkon právní služby. Na náhradě hotových výdajů proto ustanovené zástupkyni náleží částka 600 Kč. Celkem tedy Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené advokátce na odměně za zastupování stěžovatele a na náhradě hotových výdajů částku 6800 Kč. Tato jí bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. února 2017

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu