Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 Af 65/2015 - 104

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida

Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní

věci žalobce: Znojemská Beseda, příspěvková organizace, se sídlem Masarykovo

náměstí 449/22, Znojmo, zastoupeného Ing. Jaroslavem Kmecem, daňovým poradcem,

se sídlem Bolzanova 1972/27, Znojmo, proti žalovanému: Odvolací finanční

ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného

ze dne 27.4.2015, č.j. 12416/15/5300-22443-711377,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou adresovanou zdejšímu soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27.4.2015, č.j. 12416/15/5300-22443-711377.

[OBRÁZEK]pokračování - 2 -

I. Podstata věci

Po ukončení daňové kontroly žalobce na daň z přidané hodnoty (dále jen

„DPH“) za zdaňovací období měsíců ledna a května roku 2010 vydal dne 4.7.2014

Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště ve Znojmě (dále jen „správce

daně“), dodatečné platební výměry na DPH pod č.j. 2971054/14/3020-24804-708406

a č.j. 2972092/14/3020-24804-708406.

Dne 28.7.2014 bylo správci daně doručeno odvolání žalobce proti výše

uvedeným dodatečným platebním výměrům. Správce daně následně dne 4.8.2014

vydal výzvy k odstranění vad odvolání č.j. 3293354/14/3020-24804-708406

a č.j. 3293947/14/3020-24804-708406, v nichž žalobce vyzval k odstranění vad

spočívajících v chybějících náležitostech podle § 112 odst. 1 písm. d) až f) zákona

č. , daňového řádu (dále jen „ “), a to ve lhůtě 15 dní. Tyto

výzvy byly žalobci doručeny dne 14.8.2014, konec lhůty pro odstranění vad odvolání

tedy připadl na 29.8.2014.

Vzhledem k tomu, že žalobce vady odvolání ve stanovené lhůtě neodstranil,

vydal správce daně dne 22.9.2014 v souladu s § 112 odst. 3 daňového řádu rozhodnutí

o zastavení řízení č.j. 3575227/14/3020-24804-708406 a č.j. 3575905/14/3020-24804-

708406, kterými odvolací řízení proti výše uvedeným platebním výměrům zastavil.

Rozhodnutí o zastavení řízení byla žalobci doručena fikcí dne 2.10.2014. Dne

30.10.2014 podal žalobce proti těmto rozhodnutím odvolání.

Dne 16.10.2014 bylo správci daně prostřednictvím poskytovatele poštovních

služeb doručeno doplnění odvolání, které dle razítka pošty mělo být předáno

k poštovní přepravě dne 20.8.2014. V tomto přípise je uvedeno, že žalobce naplňuje

povinnost podle rozhodnutí č.j. 3575227/14/3020-24804-708406 a

č.j. 3293947/14/3020-24804-708406.

S ohledem na skutečnost, že doplnění odvolání bylo správci daně doručeno

téměř po 2 měsících od data jeho údajného podání, obrátil se správce daně

na provozovatele poštovních služeb (pobočka České pošty 2 ve Znojmě) (dále též

„pobočka České pošty, s.p. ve Znojmě“). Dne 5.11.2014 provedl správce daně místní

šetření v sídle uvedené pobočky, o němž byl sepsán protokol. Následně dne 3.12.2014

bylo správci daně doručeno sdělení provozovatele poštovních služeb o prošetření

skutečností týkajících se podání poštovní zásilky. Provozovatel poštovních služeb

v něm informoval správce daně, že se jedna z pracovnic pobočky ve Znojmě doznala

k tomu, že byla v průběhu října oslovena paní E. K. se žádostí o oražení prázdné

obálky (bez adresních údajů), vybavené pouze poštovní známkou v hodnotě 18 Kč, a

to datem 20.8.2014. Tato pracovnice žádosti vyhověla a obálku uvedeným razítkem

opatřila.

[OBRÁZEK]pokračování - 3 -

Dne 17.2.2015 seznámil správce daně žalobce se zjištěními ohledně předmětné

poštovní zásilky prostřednictvím přípisu nazvaného „Seznámení se zjištěnými

skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení“ č.j. 4981/15/5200-

20446-711377 a poučil jej o možnosti se k uvedeným zjištěním vyjádřit. Na tuto výzvu

reagoval žalobce ve svém vyjádření ze dne 24.2.2015.

Následně dne 27.4.2015 vydal žalovaný rozhodnutí, kterým se vypořádal

s námitkami uvedenými žalobcem, odvolání žalobce zamítl a napadená rozhodnutí

správce daně potvrdil. Tento závěr nyní napadá žalobce podanou žalobou.

II. Shrnutí argumentace žalobce

Žalobce se předně věnuje rozsáhlému popisu předmětu sporu, přičemž dle

svých slov pro přehlednost shrnuje skutečnosti, které uvedl v předchozím řízení.

Žalobce spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí mimo jiné v tom,

že správce daně, a potažmo ani žalovaný, spolehlivě nezjistili skutečný stav,

neboť neprovedli ani jeden z jím navržených důkazů, přičemž ani neuvedli důvod

jejich neprovedení (výslech M. K. a E. K.). Má za to, že rozhodnutí správních orgánů

vycházela z důkazů předem selektovaných, jednostranných a do značné míry

zajištěných v rozporu s právními předpisy. Žalobce má za to, že správní orgány

pochybily, pokud nepodaly podnět příslušnému dohledovému orgánu ve věci

správnosti postupu při doručování ze strany České pošty, s.p.

Dle názoru žalobce správce daně k doložení své domněnky používá nepřímé

důkazy, které netvoří ucelený celek. Pokud jde o předmětnou obálku, která měla být

označena jiným datem, není dle žalobce doloženo, že se jedná o stejnou obálku,

která byla správci daně doručena. Žalobce dále uvádí, že se správní orgány nezabývaly

skutečností, že doplnění odvolání bylo doručeno přímo Českou poštou, s.p.,

nikoliv jinak zprostředkovaně. Dle žalobce řádně nebylo zjištěno, jakým způsobem

se obálka dostala do doručovacího aparátu České pošty, s.p., když tato obálka měla být

údajně vrácena paní E. K.

Žalobce dále uvádí, že správce daně neobjasnil relativně velký rozdíl

mezi jednacími čísly rozhodnutí o zastavení řízení vzhledem ke skutečnosti,

že se jedná o typově stejná rozhodnutí doručovaná jednou datovou zprávou.

V obdobných případech je rozdíl takto doručovaných rozhodnutí v jednotkách.

Správce daně rovněž neobjasnil důvod časové prodlevy při vydání předmětných

rozhodnutí. Žalobce se rovněž pozastavuje nad tím, že správní orgány považují

za běžné a průkazné vedení záznamů ve spisu daňového subjektu v oddělené části

tužkou.

Dále uvádí, že správní orgány nejednaly v úzké součinnosti se žalobcem, čímž mu znemožnily řádně a včas uplatnit veškerá jeho práva. Namítá, že správce

[OBRÁZEK]pokračování - 4 -

daně vzal za jisté vyjádření zaměstnanců České pošty, s.p., aniž by v rámci

předmětného šetření na místě umožnil účast žalobce. V souvislosti s tím poznamenává,

že „osoba, jenž byla v interním šetření České pošty, si po cca měsíci přesně

nevzpomíná, kdy předmětnou obálku paní K. orazila, ale přesně si vzpomíná

na frankovací datum a výši použitých známek“.

Žalobce je toho názoru, že správní orgány nehodnotily důkazy jednotlivě

a ve vzájemné souvislosti a nepřihlédly ke všemu, co v řízení vyšlo najevo.

Žalobce uvádí, že správní orgány nedoložily věrohodně a souvisle své tvrzení

o údajném podvodném jednání žalobce, resp. jeho zástupce.

Žalobce konečně namítá, že správní orgány se nevypořádaly s námitkou

možnosti „zabukování vyčkání na příslušné č.j.“ či údajné manipulace se spisem

prostřednictvím tužkou psaných a neúplných záznamů. Podle žalobce zůstala

neobjasněna také otázka pracovní zaneprázdněnosti jeho zástupce a s ní souvisejících

navržených důkazů.

S ohledem na výše uvedené navrhuje žalobce napadené rozhodnutí zrušit a věc

vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku setrval žalobce

po celou dobu řízení před soudem.

III. Shrnutí argumentace žalovaného

Žalovaný ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasí, vypořádává se se žalobními

námitkami a v podrobnostech odkazuje především na argumenty uvedené

v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Žalobu navrhuje jako nedůvodnou zamítnout. Na svém procesním stanovisku

setrval během celého řízení před soudem.

IV. Posouzení věci

Žaloba byla podána včas ( , soudní řád

správní, dále jen „ “), osobou k tomu oprávněnou ( ). Žaloba

je přípustná (zejména , a ).

Rozsah přezkumu soudu byl ve vztahu k napadenému rozhodnutí žalované

podle věty první zásadně vymezen uplatněnými žalobními body.

Zdejší soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná ( ).

Předmětem sporu v nyní projednávané věci je posouzení otázky naplnění

podmínek pro zastavení odvolacího řízeni, resp. otázky včasnosti podaného doplnění

odvolání. Stěžejní žalobní námitkou je tvrzení, že správní orgány nedostatečně zjistily

skutkový stav věci, neboť bez dalšího neprovedly žalobcem navrhované důkazy,

pokračování - 5 -

přičemž ani neuvedly důvody jejich neprovedení. S touto námitkou žalobce se zdejší

soud však nemůže ztotožnit.

Dle § 8 odst. 1 daňového řádu správce daně při dokazování hodnotí důkazy

podle své úvahy. Správce daně posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy

v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co při správě daní vyšlo

najevo.

Ze správního spisu vyplývá, že dne 16.10.2014 byla správci daně doručena

obálka s poštovním razítkem s datem 20.8.2014 na dvou devítikorunových známkách.

V obálce bylo doplnění žalobcova odvolání, které bylo datováno dnem 19.8.2014, a

bylo zde uvedeno, že žalobce reaguje „na rozhodnutí č.j. 3293947/14/3020-24804-

708406 a č.j. 3575227/14/3020-24804-708406“, přičemž první zmíněné číslo jednací

náleží výzvě k doplnění odvolání ze dne 4.8.2014, avšak druhé číslo jednací výzvě

k doplnění odvolání ze dne 4.8.2014 nenáleží (výzvy měly č.j. 3293354/14/3020-

24804-708406 a č.j. 3293947/14/3020-24804-708406), nýbrž patří k rozhodnutí

o zastavení odvolacího řízení ze dne 22.9.2014. Žalobce tak v podání (údajně)

vyhotoveném dne 19.8.2014 odkazuje na u (rozhodnutí) vyhotovenou až dne

22.9.2014 , se kterou se mohl seznámit nejdříve poté, kdy mu byla doručena.

Rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení ze dne 22.9.2014, č.j. 3575227/14/3020-

24804-708406, bylo žalobci doručeno fikcí dne 2.10.2014 (kdy uplynula desetidenní

lhůta ode dne dodání písemnosti do datové schránky zástupce žalobce) a dle žalobce se

s ním jeho zástupce fakticky seznámil až dne 7.10.2014.

Zjevnou chybu v psaní přitom dotčené správní orgány vyloučily,

neboť se v případě č.j. jedná o specifickou kombinaci sedmičíslí. Pravděpodobnost

záměny provedené omylem, jenž by spočíval v přesném označení konkrétního

sedmičíslí zcela přesně se shodujícího s později vydaným podáním, je minimální.

Soud s takovým závěrem plně souhlasí. Pokud tedy žalovaný po zohlednění sdělení

České pošty, s.p., považoval doplnění odvolání za opožděné, postupoval v souladu se

zákonem.

V průběhu řízení před správcem daně a žalovaným žalobce na svoji obhajobu a

podporu svých tvrzení navrhoval provedení důkazů, a to výslechem M. K. a E. K. za

účelem ozřejmění okolností podání zásilky obsahující doplnění odvolání, dále

navrhoval informačním systémem TaxEdit ověřit datum vzniku předmětné písemnosti

a výslechem klientů zástupce žalobce ověřit jeho pracovní vytížení v období od

8.10.2014 do 14.10.2014.

Správce daně není v rámci dokazování vázán důkazními návrhy daňových

subjektů. Uplatnění zásady volného hodnocení důkazů neznamená, že by správce daně

ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z navržených důkazů

provede a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry opře a

které opomene. Procesnímu právu daňového subjektu jako účastníka navrhovat důkazy

pokračování - 6 -

odpovídá povinnost správce daně o vznesených návrzích rozhodnout. V případě, že

jim nevyhoví, je povinen ve svém rozhodnutí vyložit z jakých důvodů tak učinil.

V posuzovaném případě je z textu napadeného rozhodnutí zřejmé, z jakých

důvodů žalovaný nepřistoupil k navrhovaným důkazům. V bodě 35 napadeného

rozhodnutí jsou podrobně popsány argumenty, proč byly svědecké výpovědi M. K. a

E. K., jakož i informace o pracovní vytíženosti zástupce žalobce, správcem daně

považovány za nadbytečné. Dle názoru žalovaného skutečnosti, k jejichž ověření nebo

vyvrácení byly tyto důkazy navrhovány, byly již v projednávané věci bez důvodných

pochybností zcela objasněny. Pokud jde o navrhovaný důkaz vedoucí k vyhledání data

vzniku písemnosti prostřednictvím systému TaxEdit, správce daně uvedl, že s ohledem

na skutečnost, že předmětným systémem nedisponuje, měl tento důkaz v rámci

odvolacího řízení předložit sám žalobce, který to však neučinil. Skutečnost, že byl

zástupce žalobce zaneprázdněn, správce daně přijal bez pochybností. Nebylo proto

nutné přistoupit k provedení navrhovaných výslechů.

Dle názoru zdejšího soudu neobstojí tvrzení žalobce, že napadená rozhodnutí

jsou založena na předem selektovaných jednostranných důkazních prostředcích,

které byly, byť jen z části, zjištěny v rozporu s právními předpisy. Zdejší soud dospěl

k závěru, že správce daně při hodnocení důkazů postupoval souladně s příslušnými

ustanoveními daňového řádu a řádně a dostatečně zjistil skutkový stav věci.

Nelze souhlasit ani s tvrzením žalobce, že žalovaný vycházel pouze

z nepřímých důkazů, které netvořily ucelený celek. Stěžejní je skutečnost, že žalobce

do doplnění odvolání přesně specifikoval písemnost (jedinečnou sedmimístnou

číselnou kombinací), která v době jeho údajného vypravení ještě nebyla vyhotovena a

uvedené číslo jednací tak nemohlo existovat. Možnost komplotu finanční správy, která

by později do rozhodnutí o zastavení řízení cíleně použila č.j. žalobcem chybně

napsané, soud vylučuje. Za vyloučené považuje soud i to, že by se žalobce náhodou

strefil do č.j., které následně bylo přiděleno rozhodnutí o zastavení řízení v žalobcově

věci.

Naopak soud má za to, že po provedeném místním šetření na pobočce České

pošty, s.p. ve Znojmě, resp. po sdělení České pošty, s.p., že E. K. (o níž je správci daně

z úřední činnosti známo, že se zástupcem žalobce spolupracuje) si během října 2014

nechala svojí známou orazit obálku razítkem ze dne 20.8.2014, tak měly správní

orgány oprávněně za prokázané, že obálka obsahující doplnění odvolání byla správci

daně doručována až v průběhu října 2014.

Soud je přitom toho názoru, že právě v obálce oražené pro E. K. bylo doplnění odvolání doručováno.

Přestože to pracovnice České pošty, s.p. Z. K. při svědecké výpovědi u zdejšího soudu najisto nepostavila, nevyloučila, že obálka, kterou bylo doplnění odvolání

pokračování - 7 -

doručováno, je tou obálkou, kterou v říjnu 2014 orazila razítkem s datem 20.8.2014. Z

její svědecké výpovědi dále vyplynulo, že obálku razítkem s datem 20.8.2014 orazila

dvakrát, neboť jedno razítko bylo nečitelné (stejně jako je dvakrát oražena obálka

obsahující doplnění odvolání), na obálce bylo na místě odesílatele uvedeno razítko

zelenou barvou (stejně jako je na obálce obsahující doplnění odvolání), obálka byla

oražena razítkem Z. K., která v den 20.8.2014 nebyla v práci. Z. K. přitom uvedla, že

každý pracovník má svoje razítko, které používá jen on a není-li s ním pracovník na

přepážce, jsou razítka „pod uzávěrou“. Ostatně právě podle rozlišovacího znaku

razítka poznal příslušný pracovník České pošty, s.p., že obálku doručenou finančnímu

úřadu orazila Z. K. a v rámci šetření na poště se obrátil přímo na ni. Rozlišovací znak

razítka Z. K. bylo číslo 18 (razítkem tohoto čísla byla předmětná obálka oražena),

zatímco potvrzení o zaplacení částky 44 Kč na znojemské poště dne 20.8.2014, které

žalobce předložil k důkazu, je opatřeno razítkem číslo 19. Je tedy zřejmé, že obálku

s doplněním odvolání a potvrzení o zaplacení poštovného k této obálce opatřili

razítkem odlišní poštovní pracovníci. Současně Z. K. vyloučila, že by jí bylo při

interním šetření na poště jakkoli vyhrožováno.

Není přitom rozhodné kým, případně jakým způsobem se předmětná obálka

poté, co byla vrácena E. K., dostala do „doručovací cesty“ České pošty, s.p., resp. zda

vůbec. Jak bylo popsáno výše, podstatnou skutečností je, že doplnění odvolání bylo

správci daně prokazatelně doručeno dne 16.10.2014 v obálce označené známkami a

datem 20.8.2014. Vzhledem k tomu, že obecně nelze vysledovat „cestu“ obálky

podané k poštovní přepravě „obyčejně“, nelze tak učinit ani v daném případě. Soud je

přitom toho názoru, že nelze vyloučit, že obálka prostřednictvím pošty vůbec ke

správci daně neputovala, ale že byla přímo přinesena na podatelnu správce daně a do

„došlé pošty“ se poté zamíchala. Navíc svědkyně K. připustila, že i poštovním

razítkem opatřená obálka, která by byla vhozena do poštovní schránky, případně dána

na poštovní přepážku, by byla adresátovi doručena, aniž by musela být znovu opatřena

poštovním razítkem.

V daném případě nelze rovněž přehlédnout, že to byl žalobce, kdo se svým

postupem, kdy k poštovní přepravě natolik klíčového dokumentu, jakým doplnění

odvolání bezesporu je, využil pouze obyčejnou zásilku, sám vystavil riziku důkazní

tísně ohledně data podání předmětné zásilky, narozdíl od situace, pokud by postupoval

s řádnou péčí a doručoval je prostřednictvím zásilky doporučené či elektronickou

cestou. Žalobce se tak svým jednáním sám přivedl do situace, kdy nedisponuje

dokladem o datu předání zásilky k poštovní přepravě. Uvedená skutečnost přitom

nemůže jít k tíži správce daně, nýbrž toliko k tíži žalobce.

Soud přitom neuvěřil nedůvěryhodné konstrukci žalobce, že si zasláním

doplnění odvolání „obyčejně“ tzv. testoval znojemskou poštu, která měla „schválně“

žalobcem zasílané zásilky nedoručovat. K takovému testu totiž mohl žalobce zvolit (a

pokračování - 8 -

jistě by tak učinil) písemnost skutečně testovací a nikoli doplnění odvolání, na jehož

doručení závisí osud celého odvolacího řízení.

Nelze také přehlédnout vyjádření žalovaného, že je mu ze správní praxe známo,

že zástupce žalobce zasílá svá podání téměř výhradně elektronicky s uznávaným

elektronickým podpisem a předmětné doplnění odvolání tak bylo výjimkou z jeho

běžné praxe. Tato skutečnost ostatně vyplývá též z přiloženého správního spisu,

z něhož je patrné, že písemnosti zasílané zástupcem žalobce byly správci daně

skutečně doručovány prostřednictvím datové schránky. To samé ostatně plyne i

z knihy odeslané pošty společnosti Účel, s.r.o. v roce 2014, která byla soudu

předložena. Byť se jedná o knihu vedenou elektronicky a nelze tedy vyloučit, že byla

před vytištěním a předložením zdejšímu soudu upravena, vyplývá z ní, že poštou byly

v roce 2014 odesílány v drtivé většině písemnosti určené fyzickým či právnickým

osobám (zpravidla fakturace služeb) - řádově stovky případů, zatímco finančním

úřadům byly tímto způsobem zaslány písemnosti v řádu jednotek případů (zpravidla se

také jednalo o písemnosti nepříliš důležité jako např. plné moci, doplnění podkladů či

vyúčtování).

Pro úplnost zdejší soud dodává, že z podané žaloby není zcela zřejmé, z jakého

důvodu dovozuje žalobce pochybení správních orgánů spočívající v nepodání podnětu

příslušnému dohledovému orgánu ve věci správnosti postupu při doručování poštovní

zásilky. Lze se pouze domnívat, že žalobce má na mysli situaci, kdy jedna z pracovnic

pobočky České pošty, s.p. ve Znojmě údajně antedatovala na žádost třetí osoby

neoznačenou obálku. V této souvislosti zdejší soud uvádí, že otázka průběhu

doručování běžné zásilky ani následný postup České pošty, s.p. vůči pochybení svých

zaměstnanců není předmětem tohoto řízení.

Soud přitom nepovažoval za potřebné provádět dokazování výslechem Ing. H.

ze společnost Luyten CZ s.r.o., kterým mělo být prokázáno, že doplnění odvolání bylo

v systému TaxEdit vytvořeno již dne 19.8.2014. I kdyby totiž tuto skutečnost svědek

potvrdil, nemohl by potvrdit to, že se jednalo o odvolání shodného obsahu, jako

odvolání doručené správci daně, ani to, že bylo toto odvolání skutečně dne 20.8.2014

předáno k poštovní přepravě, jak tvrdí žalobce.

Pokud jde o čestné prohlášení E. K., tak to soud nepovažuje za hodnověrné. I

kdyby však uvěřil tomu, že E. K. v přítomnosti „advokátky Burešové z Brna“ zničila

obálku označenou razítkem ze dne 20.8.2014, nijak to neprokazuje, že E. K.

nedisponovala více takto označenými obálkami, resp. nevylučuje to, že takto označená

obálka byla použita v právě posuzované věci. Za této situace soud nepovažoval za

potřebné E. K. vyslýchat jako svědka.

Výslech pracovnice správce daně V. soud nepovažoval za potřebný, neboť

pracovní vytíženost zástupce žalobce je pro posouzení předmětné otázky nepodstatná.

pokračování - 9 -

Ani výslech M. K. nebylo v daném případě třeba provádět. I kdyby tato

svědkyně potvrdila žalobcovu verzi (což ostatně soud předpokládá, neboť jinak by ji

žalobce nenavrhoval), nepovažoval by soud její výpověď za hodnověrnou s ohledem

na zjevný vztah zástupce žalobce a navržené svědkyně, která je zástupcovou

maminkou. Je totiž obecně známo, že maminky svým dětem dosvědčí takřka cokoli.

Rovněž výslech Ing. T. nepovažoval soud za nutný. Jak uvedl samotný žalobce,

tato svědkyně mohla toliko potvrdit, že byla dne 20.8.2014 s M. K. na znojemské

poště, aniž by však znala obsah odesílaných obálek. Vzhledem k tomu by nemohla

žalobcovu verzi příběhu potvrdit.

Pokud jde o potvrzení České pošty, s.p. ze dne 20.8.2014 o zaplacení částky

44 Kč na poště Znojmo 2, tak to prokazuje toliko to, že někdo opatřil toto potvrzení

pošty razítkem společnosti Účel, s.r.o. (která předmětnou obálku za žalobce údajně

odesílala). Neprokazuje však to, že by kdokoli z této společnosti na poště v rozhodný

den byl a už vůbec neprokazuje, že by ten den bylo odesíláno předmětné doplnění

odvolání.

Žalobce dále vytýká žalovanému, že neumožnil jemu ani jeho zástupci účast

při místním šetření na pobočce České pošty, s.p. ve Znojmě.

Dle § 80 odst. 1 daňového řádu může správce daně provádět místní šetření.

V rámci tohoto postupu správce daně zejména vyhledává důkazní prostředky a provádí

ohledání u daňových subjektů a dalších osob zúčastněných na správě daní,

jakož i na místě, kde je to vzhledem k účelu místního šetření nejvhodnější. Podle

odst. 2 tohoto ustanovení může správce daně k provedení místního šetření přizvat

osobu, jejíž přítomnost je podle povahy věci potřebná. Dle odst. 3 tohoto ustanovení

sepíše správce daně o průběhu místního šetření podle povahy šetření protokol nebo

úřední záznam.

Z dikce uvedeného ustanovení je patrné, že zákonodárce upravuje možnosti

správce daně týkající se místního šetření poněkud široce. Správci daně je umožněno

konat místní šetření u třetí osoby, uzná-li to vzhledem k účelu místního šetření za

vhodné. Povinnost správce daně bez dalšího přizvat daňový subjekt či jinou osobu

k účasti na místním šetření však není zákonem zakotvena.

Správce daně tedy nepochybil, nepřizval-li žalobce či jeho zástupce k účasti

na místním šetření u České pošty, s.p. V této souvislosti nelze opomenout, že

podstatné informace nezískal správce daně při místním šetření, nýbrž až z přípisu

České pošty, s.p. Správce daně rovněž následně žalobce se zjištěnými skutečnostmi

ohledně poštovní zásilky a jejich vyhodnocením vyrozuměl výzvou ze dne 17.2.2015,

č.j. 4981/15/5200-20446-711377. Touto výzvou byla žalobci zároveň dána možnost se

k uvedeným zjištěním vyjádřit, což žalobce učinil. Nelze tedy souhlasit se žalobcem,

že byl postupem žalovaného zkrácen na svých právech.

pokračování - 10 -

Zdejší soud se dále zabýval otázkou žalobcem rozporovaného rozdílu v číslech

jednacích v případě rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání a s ní související

námitkou možnosti „zabukování“ (resp. vyčkání) konkrétního č.j. do budoucnosti.

Lze souhlasit se žalobcem potud, že v případě rozhodnutí o zastavení odvolacího

řízení se jedná o typově stejná rozhodnutí doručovaná jednou datovou zprávou.

Žalobce má za to, že v obdobných případech jsou rozdíly v č.j. řádově v jednotkách,

přičemž v případě rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení se jedná o rozdíl ve výši

678 míst (č.j. 3575227/14/3020-24804-708406 a č.j. 3575905/14/3020-24804-

708406).

Jak vyplývá z vyjádření žalovaného, čísla jednací jsou jednotlivým

písemnostem vypravovaným finančními orgány přidělovány prostřednictvím

automatizovaného daňového informačního systému (ADIS), který neumožňuje

z technického hlediska manipulaci (či jak uvádí žalobce „zabukování“) s čísly

jednacími. Je přitom nerozhodné, zda se tato č.j. přidělují celorepublikově nebo pouze

v rámci konkrétního finančního úřadu. Rozdíl v těchto číslech je pak dán skutečností,

že čísla jednací jsou přidělována současně jednotlivým územním pracovištím správce

daně. Ostatně součástí spisu je též kopie výpisu ze systému ADIS vztahující se

k písemnosti č.j. 3575227/14/3020-24804-708406, z níž je patrná chronologie vzniku

této písemnosti od jejího vytvoření přes schvalovací proces a podpis až k jejímu

vypravení. Zdejší soud tak námitku žalobce týkající se údajného „zabukování“

č.j. považuje za ryze účelovou.

Věrohodnost tvrzení žalovaného též potvrzuje i to, že taktéž v případě výzev

k odstranění vad odvolání ze dne 4.8.2014 byl rozdíl v č.j. obdobný

(č.j. 3293354/14/3020-24804-708406 a č.j. 3293947/14/3020-24804-708406, tedy 593

míst), přičemž tuto skutečnost žalobce v průběhu řízení nijak nerozporoval. I v tomto

případě se však jednalo o typově podobné písemnosti vypravované v rámci jedné

datové zprávy. Zdejší soud s ohledem na uvedené nemá důvod vyjádření žalovaného

zpochybňovat.

Co se týká žalobcem namítané časové prodlevy mezi vydáním rozhodnutí

o zastavení řízení dne 22.9.2014 a marným uplynutím lhůty pro doplnění odvolání

(29.8.2014), má zdejší soud za to, že se nejedná o nepřiměřeně dlouhý rozestup, který

by byl v rozporu s běžnou praxí. Správní orgány naopak zachováním časové prodlevy

mezi uvedenými událostmi sledují eventualitu opožděného doručení doplnění odvolání

v případě, je-li zasíláno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Nejedná se

tak o okolnost, která by měla význam z hlediska zákonnosti vydaného rozhodnutí.

K otázce průkaznosti vedení záznamu ve spise v oddělené části tužkou

a manipulace s ním zdejší soud uvádí, že žalobce toto tvrzení neuvedl již v rámci

průběhu daňového řízení, konkrétně v rámci protokolu o nahlížení do spisu ze dne

23.7.2014 , č.j. 3135625/14/24804-708406, či v následných případných námitkách.

[OBRÁZEK]pokračování - 11 -

Naopak z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce neměl proti rozsahu tohoto

nahlížení žádné námitky, a to ani stran úplnosti spisového materiálu. Jak v průběhu

předchozího řízení, tak ani v podané žalobě své tvrzení o manipulaci se spisem

žádným způsobem, např. kopií dotčeného spisového materiálu, nedoložil. Ani tuto

námitku tak zdejší soud nepovažuje důvodnou; jde o argument účelový.

V. Závěr

Pokud tedy žalobce v doplnění odvolání údajně vyhotoveném dne 19.8.2014

přesně specifikoval písemnost správce daně (jedinečnou sedmimístnou číselnou

kombinací), která byla vytvořena až dne 22.9.2014, a současně k odeslání doplnění

odvolání použil obálku, kterou v měsíci říjnu 2014 orazila Z. K. poštovním razítkem

ze dne 22.8.2014, nemohlo být doplnění odvolání odesláno správci daně v srpnu 2014,

ale až v říjnu 2014. Žalobcově verzi zdejší soud nemohl uvěřit. Žalovaný tedy

nepochybil, pokud takové doplnění odvolání považoval za opožděné.

Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným. Nad rámec

těchto uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou další vadu, jež by atakovala

zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud

tedy žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

VI. Náklady řízení

Soud rozhodl o nákladech řízení účastníků podle Žalobce

nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení,

to by náleželo procesně úspěšnému – žalovanému. Zdejší soud však nezjistil,

že by žalovanému v souvislosti s řízením vznikly náklady přesahující rámec

jeho běžné úřední činnosti, proto mu náhrada nákladů řízení nebyla přiznána.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje

Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li

poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže

následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

pokračování - 12 -

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy

mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro

výkon advokacie.

V Brně dne 23.2.2017

Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r. Romana Lipovská předseda senátu