Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 169/2016 - 46

Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přezkoumat napadený rozsudek věcně, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti. Podle (dále „s. ř. s“) platí, že pokud kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy žalobce, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. Podle rozsudku tohoto soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 29, přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Zásadním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je tedy, kromě ochrany individuálních veřejných subjektivních práv, také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.

Je vhodné předeslat, že kasační stížnost je téměř zcela tvořena argumentací, kterou žalobce předestřel již ve správní žalobě, a na níž krajský soud detailním způsobem reagoval. Kasační stížnost je mimořádný opravný prostředek proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů, přičemž úkolem žalobce je v souladu s dispoziční zásadou specifikovat a vymezit jednotlivá skutková a právní tvrzení, z nichž je dovozována nezákonnost napadeného soudního rozhodnutí [k problematice žalobních (kasačních) bodů lze odkázat například na podrobný rozsudek rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. – 58, (publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS, přístupný společně s dalšími rozhodnutími zdejšího soudu na www.nssoud.cz)]. Samozřejmě žalobci nic nebrání zopakovat žalobní argumentaci v případech, kdy jí krajský soud dostatečně nevypořádal, popřípadě není-li s jejím skutkovým či právním posouzením spokojen, vždy by však mělo být z obsahu kasační stížnosti zřejmé, které závěry krajského soudu pokládá za nedostatečné, respektive nesprávné. Neobsahuje-li kasační stížnost takovou argumentaci, může se Nejvyšší správní soud zabývat posouzením zákonnosti rozsudku krajského soudu jen v rovině obecné. V opačném případě by totiž popřel dispoziční zásadu a za žalobce by v podstatě domýšlel, v čem je napadené soudní rozhodnutí nesprávné. Uvedený názor je podpořen i dřívější judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle níž platí, že „[s]těžovatel je povinen jím spatřované důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí krajského soudu v kasační stížnosti explicitně uvést a vymezit tak rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí Nejvyšším správním soudem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2007, č. j. - 74, www.nssoud.cz). Uvedení konkrétních stížních námitek přitom nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem“ (viz rozsudek ze dne 26. 10. 2007, č. j. - 58).

Kasační argumentací směřující proti rozsudku krajského soudu je tedy v uvedeném smyslu pouze námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku a námitka rozporující hodnocení žalobcova soukromého a rodinného života soudem. Z rozsudku krajského soudu vyplývá, že případný výkon branné povinnosti nepředstavuje azylově relevantní důvod a rovněž bezpečnostní situace na Ukrajině nedosahuje úrovně nestability relevantní z hlediska doplňkové ochrany. Uvedené závěry jsou v souladu s judikaturou zdejšího soudu (viz rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č. j. – 68, či usnesení ze dne 13. 9. 2016, č. j. – 36). S ohledem na tento fakt by tedy ani případné aktuálnější či přesnější informace o těchto aspektech situace v zemi původu neměly význam pro rozhodnutí o žalobcově žádosti. Zcela nepřípadná je námitka neaktuálních informací ke svobodě vyznání na Ukrajině, neboť žalobce žádné pronásledování z náboženských důvodů ve svém azylovém příběhu netvrdil. Všechny závěry a podklady jsou v rozsudku krajského soudu uvedeny srozumitelně a logicky, takže rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti rozhodně netrpí.

Ani obecný nesouhlas žalobce s posouzením významu jeho soukromého a rodinného života v České republice, vyjádřený bez bližší argumentace, přijatelnost kasační stížnosti nezakládá. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že krajský soud neuvedl, že se soukromý život stěžovatele vytvořil až za jeho nelegálního pobytu na území; uvedl pouze, že jej stěžovatel v tomto období vedl a rozvíjel. Již skutkový základ námitky se tedy míjí s argumentací krajského soudu. Jde rovněž o otázku opakovaně řešenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle níž ustanovení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod neukládá státu povinnost respektovat volbu dotčených osob ohledně země jejich společného pobytu, respektive napomáhat rozvíjení vztahu mezi nimi (srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. – 47). Zároveň dle judikatury není bez významu ani to, zda že rodinný život cizinec na území České republiky rozvíjel právě s vědomím svého nelegálního pobytu (viz například rozsudek zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2010, č. j. – 90).

Veškerá žalobcova argumentace byla tedy řádně vypořádána, nic nenasvědčuje tomu, že by v posuzovaném případě existovaly jakékoli důvody, přesahující vlastní zájmy žalobce a napadený rozsudek netrpí žádnými vadami zásadního charakteru, které by měly obecný dopad a odůvodňovaly tak přijatelnost kasační stížnosti. Za této situace kasační stížnost podle pro nepřijatelnost odmítl.

Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto o nákladech řízení rozhodl podle , ve spojení s tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 11. ledna 2017

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu