Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 314/2016 - 19

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: J. S., zastoupený JUDr. Fantiškem Grznárem, advokátem se sídlem Paroubkova 228, Domažlice, proti žalovanému: Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava, o návrhu na přikázání věci jinému soudu,

t a k t o :

Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Brně.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Pod sp. zn. je u místně příslušného Krajského soudu v Ostravě vedeno řízení o žalobě žalobce proti nečinnosti žalovaného při vyřizování žádosti o informace podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. V žalobě žalobce uplatnil námitku podjatosti všech soudců krajského soudu, neboť má za to, že žádný ze soudců Krajského soudu v Ostravě nemůže danou věc rozhodovat. Vznesl návrh, aby byla věc přidělena jinému soudu (Krajskému soudu v Brně).

[2] Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě, který měl danou věc rozhodovat, předložil dne 27. 12. 2016 věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „ “).

[3] V návaznosti na citovaný návrh Nejvyšší správní soud vyrozuměl účastníky řízení ve smyslu Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s návrhem žalobce na přikázání věci Krajskému soudu v Brně. Žalobce se nevyjádřil.

[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu jsou v nynější věci splněny.

[5] Součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v a násl. d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát ( y). Tyto imperativy jsou konkretizovány i v .

[6] Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[7] Podle Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Podle Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.

[8] Obdobnou problematikou se Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval. Např. v usnesení ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 - 1 (všechna zde uvedená rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud ve skutkově obdobné věci judikoval, že „je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady spravedlnosti a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu (srov. Knapp, V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 83).“ Poukázat lze dále na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. - 16, kterým byly pro podjatost vyloučeni všichni soudci specializovaných senátů krajského soudu z projednávání a rozhodnutí věci, z důvodu, že předmětem přezkumu bylo rozhodnutí předsedy tohoto krajského soudu. Nezmínit nelze rovněž rozsudek ze dne 30. 9. 2005, č. j. - 70, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě, kdy je ve správním soudnictví napadeno rozhodnutí místopředsedy krajského soudu a o věci má rozhodovat tentýž soud, lze mít objektivní pochybnost o podjatosti všech soudců tohoto soudu, neboť místopředseda soudu může v zákonem stanovených případech vůči nim vykonávat úkoly státní správy. Vzhledem k tomu dojde k situaci, že soudci specializovaných senátů místně příslušného soudu budou vyloučeni a nebude možno sestavit senát. Bude proto na uvedeném soudu, aby věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu, který bude postupovat podle a přikáže věc jinému než místně příslušnému soudu. Poukázat lze rovněž na obdobně vyznívající rozhodnutí ve věcech sp. zn. Nad 100/2015, Nad 236/2015, Nad 312/2015, které rovněž dospívají k tomu, že nikdo nemůže být soudcem ve věci, která se ho týká.

[9] S ohledem na všechny výše uvedené důvody dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu; danou věc by rozhodovali soudci působící u žalovaného (Krajského soudu v Ostravě), kterého se věc týká.

[10] Nejvyšší správní soud přikázal věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně. Tomuto soudu byla věc přikázána z důvodu, že takový postup navrhoval jak žalobce tak i žalovaný; zohledněna byla současně i geografická blízkost obou soudů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2017

JUDr. Tomáš Foltas

předseda senátu