Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 41/2017 - 38

pokračování Nad 41/2017 - 39

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Work Service Czech, s. r. o., se sídlem Praha 2, Londýnská 730/59, zastoupen Mgr. Radanou Bužkovou, advokátkou se sídlem Brno, Údolní 406/48, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Opava, Kolářská 451/13, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2016, č. j. 8537/1.30/15-6, o nesouhlasu Městského soudu v Praze s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2016, č. j. - 27, kterým mu byla věc postoupena,

takto:

K projednání a rozhodnutí věci je místně příslušný Městský soud v Praze.

Odůvodnění:

I.

[1] Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj (správní orgán I. stupně) rozhodl podle , o inspekci práce, ve spojení s , o zaměstnanosti, a podle (), že žalobce spáchal správní delikt podle: (1) zákona o inspekci práce tím, že jeho dohoda s uživatelem (AAA AUTO, a. s.) v měsících únor 2013 až srpen 2013 a září 2013 až únor 2014 neobsahovala některé konkrétní údaje, ve výroku správního rozhodnutí vyjmenované, (2) zákona o zaměstnanosti tím, že písemně neinformoval příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce ČR o nástupu do zaměstnání občana Evropské unie – státního příslušníka Slovenské republiky uvedeného v ustanovení zákona o zaměstnanosti, u kterého se nevyžaduje povolení k zaměstnání, čímž porušil zákona o zaměstnanosti. Správní orgán I. stupně uložil žalobci za spáchané správní delikty pokutu ve výši 6.000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč. Skutkové okolnosti byly zjištěny kontrolou, která byla zaměřena na dodržování zákazu výkonu nelegální práce.

[2] Odvolání žalobce žalovaný částečně v záhlaví uvedeným rozhodnutím vyhověl a zrušil výrok uvedený v rozhodnutí správního orgánu I. stupně týkající se období únor 2013 až červenec 2013. Snížil rovněž výši uložené sankce na 4.000 Kč. Ve zbytku žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

II.

[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ostravě.

[4] Usnesením ze dne 7. 12. 2016, č. j. – 27, Krajský soud v Ostravě postoupil věc podle (patrně myšlen ) (, dále také „“) k vyřízení Městskému soudu v Praze. Odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2013, č. j. - 43, podle něhož místní příslušnost správních soudů „ve věcech zaměstnanosti“ ( ) pokrývá agendu v oboru působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a jemu podřízených správních úřadů ve věcech reglementovaných zákonem o zaměstnanosti. V posuzované věci z obsahu žaloby vyplývá, že pokuta byla žalobci uložena v souvislosti s porušením právních předpisů v oblasti zaměstnanosti. Jedná se tedy o agendu spadající pod věci zaměstnanosti ve smyslu

III.

[5] Městský soud v Praze zaslal Nejvyššímu správnímu soudu nesouhlas s postoupením věci a předložil spis k rozhodnutí o příslušnosti podle Podle Městského soudu v Praze předmětem napadeného správního rozhodnutí není výlučně „věc zaměstnanosti“. Předmětem žalobou napadeného rozhodnutí je i věc týkající se oblasti inspekce práce a povinností stanovených pracovně právními předpisy. V daném případě tedy nejde výlučně o „věc zaměstnanosti“ ve smyslu , nejedná se výhradně o „věc reglementovanou zákonem o zaměstnanosti“, nýbrž i o skutkovou podstatu správního deliktu upraveného v daném případě a zákonem o inspekci práce. Místní příslušnost je dána podle

IV.

[6] Nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci není důvodný.

[7] Podle platí, že místně příslušným je (kromě jiného) ve věcech zaměstnanosti krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě, v jehož obvodu se zdržuje. V usnesení č. j. – 43, Nejvyšší správní soud dovodil, že místní příslušnost „ve věcech zaměstnanosti“ pokrývá agendu v oboru působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a jemu podřízených správních úřadů ve věcech upravených zákonem o zaměstnanosti.

[8] Za stěžejní Nejvyšší správní soud považuje skutečnost, že za spáchané správní delikty byla žalobci uložena pokuta podle zákona o inspekci práce, a to na základě skutečností zjištěných v rámci kontroly zaměřené na dodržování zákazu výkonu nelegální práce.

[9] Jak zaznělo v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č. j. Nad 23/2014 – 19: „Byť se přezkoumávané rozhodnutí týkalo pořádkové pokuty jako procesního opatření uloženého podle zákona o inspekci práce a nebylo vydáno podle zákona o zaměstnanosti, s tímto zákonem úzce souviselo. Bylo totiž vydáno v rámci kontroly, která mohla vést k postihu za správní delikt právě podle zákona o zaměstnanosti. Založil-li zákon zvláštní místní příslušnost ve věcech zaměstnanosti, je rozumný a odpovídající smyslu úpravy místní příslušnosti i procesní ekonomie takový výklad, který této zvláštní místní příslušnosti podřadí i případný přezkum dílčích procesních kroků či rozhodnutí (jsou-li samostatně soudně přezkoumatelná) učiněných ve „věcech zaměstnanosti“, třebaže mohou být činěny na základě jiných (typicky procesních) předpisů než zákona o zaměstnanosti.“

[10] Ve věci, u níž je nyní rozhodován spor o místní příslušnost, správní orgán dospěl k závěru, že byla naplněna skutková podstata správního deliktu obsažená jednak v zákonu o inspekci práce (konkrétně v § 33a odst. 1) a jednak v zákonu o zaměstnanosti [konkrétně v § 140 odst. 1 písm. d)]. Ustanovení § 33a zákona o inspekci práce upravuje správní delikty právnických osob na úseku agenturního zaměstnávání. Oblast zprostředkování zaměstnání agenturami práce je přitom oblastí upravenou rovněž v zákonu o zaměstnanosti. Podle § 140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že nesplní oznamovací povinnost podle tohoto zákona nebo nevede evidenci v tomto zákoně stanovenou. Ke skutkovým zjištěním přitom správní orgán dospěl, jak již bylo uvedeno, na základě kontroly zaměřené na dodržování zákazu výkonu nelegální práce. Umožnění výkonu nelegální práce je pak správním deliktem podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti.

[11] Nejvyšší správní soud nesouhlasí s názorem Městského soudu v Praze, že v daném případě upravuje skutkovou podstatu správního deliktu. Skutková podstata správního deliktu je totiž obsažena v zákona o inspekci práce, přestože toto ustanovení obsahuje tzv. skutkovou podstatu blanketní, kdy je odkazováno na povinnosti stanovené v nebo 309 .

[12] Podle Nejvyššího správního soudu tak rozhodnutí správního orgánu o vině žalobce uvedenými správními delikty bylo vydáno ve „věcech zaměstnanosti“. Posuzovaná věc tak spadá pod „věci zaměstnanosti“ a pro posouzení místní příslušnosti krajského soudu je stěžejní právní úprava obsažená v

[13] S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci je místně příslušný Městský soud v Praze, neboť v jeho obvodu se nachází sídlo žalobce. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o otázce místní příslušnosti jsou soudy vázány ( věta třetí ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 26. ledna 2017

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu