Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 213/2016 - 59

- 34

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. S., zast. Mgr. Olenou Rizak, advokátkou se sídlem 28. pluku 128/12, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, poštovní schránka 21/OAM, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2015, čj. OAM-77/LE-BE02-LE23-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2016, čj. -38,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce podal dne 27. 4. 2015 žádost o udělení mezinárodní ochrany. V žádosti a během navazujícího pohovoru žalobce uvedl, že pochází ze L.. Z Ukrajiny odešel v červnu 2013, nejprve do Polska, v dubnu 2015 pak přicestoval do České republiky. Důvodem jeho žádosti jsou obavy z pronásledování ukrajinskými nacionalisty za jeho aktivity pro Stranu regionů a obavy z válečného konfliktu na východě Ukrajiny a jeho dopadů na civilisty (zmiňoval rovněž obavu z odvodu do tamní války).

[2] Žalovaný žalobci mezinárodní ochranu neudělil. V rozhodnutí se zabýval jednotlivými předpoklady pro udělení mezinárodní ochrany a doplňkové ochrany dle , o azylu, a dospěl k závěru, že tam uvedené zákonné důvody žalobce nesplňuje.

[3] Městský soud rozsudkem žalobu zamítl.

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační stížností. V ní vysvětluje, že jeho kasační stížnost splňuje podmínky přijatelnosti podle Žalovanému vytýká nesprávný výklad a zákona o azylu. Odkazuje na nebezpečí z důvodu pronásledování soukromými osobami a přetrvávající války.

[5] Kasační stížnost je nepřijatelná ( ). NSS zdůrazňuje, že v posuzované věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou řešena, ani tu nejsou žádné jiné podmínky pro meritorní rozhodnutí (blíže k nim usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. -39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[6] NSS opakovaně dospěl k závěru, že situaci na Ukrajině „nelze ani dříve, ani v současné době klasifikovat situaci jako „totální konflikt“, neboť probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje takové intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Nutno upozornit, že se jedná o konflikt izolovaný pouze na východní části Ukrajiny, přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá“ (např. usnesení ze dne 14. 1. 2016, čj. -22, rozsudek ze dne 22. 3. 2016, čj. – 37, bod 29, naposledy usnesení ze dne 19. 1. 2017, sp.zn. ; obecně pak rozsudek ze dne 13. 3. 2009, čj. -68, č. 1840/2009 Sb. NSS). To se samozřejmě promítá jak do aplikace § 14, tak § 14a zákona o azylu. Z tohoto důvodu NSS ani neprováděl stěžovatelem navržené důkazy o situaci na Ukrajině v roce 2015, resp. 2016.

[7] Stěžovatel se obává újmy hrozící mu ze strany nacionalistů pro jeho dřívější politické aktivity ve Straně regionů. Nutno zdůraznit, že žalovaný postavil rozhodnutí na nehodnověrnosti tvrzení v azylové žádosti (stěžovatel z Ukrajiny odešel ještě před pádem režimu prezidenta Janukovyče). Žalovaný i krajský soud se dostatečně vypořádali i s eventualitou pronásledování v budoucnu, poté, co se stěžovatel vrátí na Ukrajinu. Tento závěr je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, podle níž státní orgány Ukrajiny jsou schopny chránit práva svých občanů (srov. k obdobným případům a tvrzením ve větším detailu např. usnesení ze dne 8. 6. 2016, čj. -36, bod 12 násl.). Ani pro tento tvrzený důvod tedy nepřipadá aplikace § 14 nebo § 14a zákona o azylu v úvahu.

[8] NSS proto kasační stížnost podle odmítl pro nepřijatelnost.

[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2017

Zdeněk Kühn

předseda senátu