Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 181/2016 - 44

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2014, č. j. MHMP 192428/2014/Cho, za účasti osoby zúčastněné na řízení: K. B., zast. JUDr. Hanou Nenadálovou, advokátkou se sídlem Apolinářská 445/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. – 58,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) se podanou kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo k žalobě nejvyššího státního zástupce zrušeno rozhodnutí žalovaného specifikované tamtéž. Žalovaný jím rozhodl, že stěžovatel je vinen z přestupků podle a . , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích), za což mu uložil pokutu ve výši 6 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti měsíců.

[2] V projednávané věci je podstatný první ze jmenovaných přestupků, kterého se stěžovatel měl dopustit tím, že dne 29. 11. 2013 řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. V 10 hodin 47 minut tohoto dne jej kontrolovala hlídka Policie České republiky, která při třech po sobě provedených dechových zkouškách zjistila hodnoty 1,10 ‰, 1,35 ‰ a 1,06 ‰ alkoholu v dechu stěžovatele. Pozdějším odborným vyšetřením (ve 13 hodin 45 minut) ve Fakultní nemocnici Na Bulovce byla zjištěna hladina 0,87 g/kg alkoholu v krvi.

[3] Dne 3. 12. 2013 orgány činné v trestním řízení odevzdaly věc žalovanému, který zahájil přestupkové řízení a dne 12. 2. 2014 při ústním jednání vyhlásil napadené rozhodnutí. Stěžovatel se na místě vzdal práva na odvolání.

[4] Městský soud zrušil napadené rozhodnutí proto, že dospěl k závěru, že v projednávané evidentně šlo o jednání na hranici mezi přestupkem a trestným činem (při překročení hranice 1 ‰ alkoholu v krvi se jedná o trestný čin podle , , ve znění pozdějších předpisů, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007,

sp. zn. , publ. pod č. 26/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní). Žalovaný proto měl postupovat podle ,

o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), a věc postoupit státnímu zástupci nebo policejním orgánům. Bylo na něm, aby své rozhodnutí založil na spolehlivě zjištěném skutkovém stavu, kvalifikoval jednání stěžovatele a na tomto základě dospěl k právnímu závěru o své věcné (ne)příslušnosti. Nemusel respektovat právní názor orgánu činného v trestním řízení, který mu věc odevzdal. Naopak, měl si o věci učinit vlastní úsudek,

a to tím spíše za situace, kdy policie rezignovala na své povinnosti vyplývající z trestních předpisů a evidentně věc odevzdala bez dostatečného prověření.

II. Obsah kasační stížnosti

[5] Stěžovatel podřadil důvody kasační stížnost pod a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

[6] Předně namítal, že městský soud se dostatečně nezabýval otázkou veřejného zájmu k podání žaloby. Vymezení tohoto neurčitého pojmu ve vztahu k projednávané věci zcela chybí, přestože dle judikatury Nejvyššího správního soudu musí být veřejný zájem výslovně formulován a přesvědčivě odlišen od zájmu soukromého. Závěr o aktivní legitimaci nejvyššího státního zástupce k podání žaloby je proto nezákonný.

[7] Dále rozporoval, že by skutková zjištění v projednávané věci nasvědčovala, že se mohlo jednat o trestný čin. Úvaha, že naměřená hodnota alkoholu v krvi ve výši 0,87 g/kg měla vést žalovaného k pochybnostem, zda tato hodnota mohla v určitém časovém úseku před měřením překročit 1 ‰, je značně diskutabilní a hypotetická. Úsudek o skutkovém stavu nebylo možné činit ani na základě znaleckého posudku, jelikož v době rozhodování žalovaného neexistoval. Ani v jeho intencích navíc nebyly znaky opilosti prokázány.

[8] Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

[9] Nejvyšší státní zástupce ani žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřili.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátkou. Poté přistoupil k přezkumu rozsudku městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ). Přezkumem rozsudku v tomto rozsahu dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[11] Předně se zabýval otázkou aktivní legitimace (přesněji aktivní procesní legitimace) nejvyššího státního zástupce k podání žaloby ve veřejném zájmu ve smyslu Uvedené ustanovení upravuje zvláštní žalobní legitimaci k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, která svědčí i subjektům, jež nejsou k podání žaloby legitimovány podle obecného ustanovení Jedním z těchto subjektů je i nejvyšší státní zástupce, který je podle

oprávněn podat žalobu, jestliže k jejímu podání shledá závažný veřejný zájem.

[12] Z citovaného ustanovení plyne, že úvaha, zda je v konkrétní věci dán závažný veřejný zájem, je vyhrazena nejvyššímu státnímu zástupci, a proto nepodléhá přezkumu správními soudy. Je na nejvyšším státním zástupci, aby svého práva využíval pouze v případech, kdy to vyžaduje závažný veřejný zájem. Soud se proto věcně zabývá každou žalobou nejvyššího státního zástupce, která jinak splňuje obecné náležitosti a byla podána v tříleté žalobní lhůtě podle

(srovnej setrvalou judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudek ze dne 5. 11. 2007, č. j. – 70, publ. pod č. 1455/2008 Sb. NSS, nebo usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 6. 2015, č. j. – 128).

[13] Městský soud v projednávané věci postupoval v souladu s tímto právním názorem (srovnej str. 5 odst. 1 a 2 rozsudku), proto mu nelze nic vytknout. Stěžovatel dovozuje opačné závěry s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, staví je však na blíže neidentifikovaném rozhodnutí a zcela nepřiléhavě. Dle citace v kasační stížnosti lze soudit, že měl na mysli rozsudek ze dne 10. 5. 2013, č. j. – 161, který se však týkal nutnosti formulace dotčených veřejných zájmů v řízení o povolení výjimky ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, tedy otázky, která je na první pohled zcela odlišná.

[14] Nejvyšší správní soud proto mohl přistoupit k otázce, která je v projednávané věci stěžejní, a to zda byly v přestupkovém řízení důvody k postupu podle § 71 písm. a) přestupkového zákona, dle kterého [s]právní orgán postoupí věc státnímu zástupci nebo orgánům policie, nasvědčují-li skutečnosti, že jde o trestný čin.

[15] Stěžovatel konkrétně rozporuje, že by skutkové okolnosti zjištěné v přestupkovém řízení svědčily možnosti, že by obsah alkoholu v jeho krvi mohl překročit 1 ‰, tedy že by se mohl dopustit trestného činu (hranice jako taková nebyla stěžovatelem rozporována; pouze pro úplnost lze proto odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu citovanou městským soudem v napadeném rozsudku). Vychází z výsledků měření alkoholu v krvi provedeného s několikahodinovým odstupem (0,87 g/kg), ze kterého dle jeho názoru nelze dovozovat obsah alkoholu v krvi v době spáchání skutku.

[16] Jeho argumentace nemohla být opodstatněná už proto, že zcela pomíjí, že městský soud nevycházel pouze z tohoto jednoho měření, ale také výsledků tří dechových zkoušek provedených při kontrole prováděné policií bezprostředně po zastavení stěžovatelova vozidla, kterými byly zjištěny hodnoty 1,10 ‰, 1,35 ‰ a 1,06 ‰ alkoholu v dechu.

[17] Úvaha městského soudu nebyla nikterak hypotetická, jelikož výsledky všech čtyř měření svědčí důvodnému podezření, že stěžovatel měl v době spáchání skutku v krvi více než 1 ‰ alkoholu. Dechové zkoušky provedené bezprostředně po zastavení vozidla vykazovaly vyšší hodnoty alkoholu v dechu, než je tato hranice. Vyšetřením krve, které bylo provedeno po téměř třech hodinách od kontroly policií, během kterých zákonitě muselo dojít k částečnému odbourání alkoholu, byl zjištěn obsah 0,87 g/kg alkoholu ve stěžovatelově krvi, tj. hodnota blížící se hraniční. Pro účely postupu podle § 71 písm. a) přestupkového zákona nebylo nutné zcela přesně určit, jaký objem alkoholu v krvi stěžovatel v době spáchání skutku měl. Postačovalo, že zjištěné okolnosti svědčily závěru, že tato hodnota byla vyšší než 1 ‰ a tedy že se jednalo o trestný čin. Námitky stěžovatele proto nebyly důvodné.

[18] Stěžovatel v této souvislosti dále rozporoval použití znaleckého posudku zpracovaného pro účely trestního řízení, který nejvyšší státní zástupce zmiňoval v žalobě. V tomto směru

se však již zcela míjí s důvody napadeného rozsudku, neboť městský soud ze zmíněného znaleckého posudku nevycházel, jak výslovně uvedl na jeho str. 6 v odst. 7. Stěžovatelovy námitky o tom, proč v projednávané věci nebylo možné ze znaleckého posudku vycházet, jsou proto irelevantní.

IV. Závěr a náklady řízení

[19] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle , věty poslední,

[20] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , ve spojení s Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci ani žalovanému v řízení nevznikly náklady nad rámec jejich úřední činnosti, právo na náhradu nákladů řízení proto také nemají.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2017

JUDr. Radan Malík

předseda senátu