Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 288/2016 - 19

- 20

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: A. A., zastoupen Mgr. Beatou Kaczynskou, advokátkou se sídlem Nádražní 38/8, Český Těšín, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2016, č. j. - 45,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Beatě Kaczynské, advokátce, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Rozhodnutím ze dne 9. 6. 2016, č. j. OAM-75/LE-P20-K07-2013, Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodlo, že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle až , o azylu.

II.

[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který mu nejprve ustanovil advokátku a poté žalobu zamítl rozsudkem ze dne 19. 10. 2016, č. j. - 45.

III.

[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v a b)

[4] Stěžovatel tvrdil, že krajský soud nerespektoval judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je třeba v pochybnostech rozhodovat v případě důkazní nouze ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu. Stěžovatel nesouhlasil s tvrzením krajského soudu, že podal žádost o azyl pouze z důvodu obecné situace v Kamerunské republice v oblasti ochrany lidských práv a stavu demokracie. Naopak uváděl zcela konkrétní důvody, pro něž se v Kamerunu necítí bezpečně a má strach z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Konkrétně zmiňoval výhrůžku a útoky, kterým čelil kvůli aktivitám svého otce. Obrátil se na policii v zemi svého původu, ovšem k ničemu to nevedlo. Tato jeho tvrzení přitom nebyla vyvrácena. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

IV.

[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti připomněl, že stěžovatel opustil Kamerunskou republiku již v roce 2003, tedy v době, kdy jeho otec ještě působil na univerzitě. Zemřel až o deset let později, takže otcovy tvrzené problémy nemohly být důvodem k opuštění země původu. Při prvém pohovoru k důvodům udělení mezinárodní ochrany navíc stěžovatel jasně uvedl, že na policii nebyl a o pomoc se nikde neucházel. Teprve v dalších fázích řízení se snažil svůj příběh zveličit. Žalovaný přitom v řízení dostatečně zjistil, že v Kamerunské republice není vyloučena možnost domáhat se ochrany svých práv a svobod u státních orgánů. Z těchto důvodů navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta.

V.

[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

[7] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[8] Stěžovatel v kasační stížnosti převážně polemizuje s názorem žalovaného, že jeho tvrzení v řízení o udělení mezinárodní ochrany, kterými chtěl prokázat, že má konkrétní důvody pro odůvodněné obavy z pronásledování, byla nevěrohodná, a dovolává se toho, že v případě pochybností má žalovaný rozhodovat ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu. Není ovšem úkolem Nejvyššího správního soudu, aby znovu věcně hodnotil hodnověrnost jeho výpovědi a posuzoval vnitřní rozpory v ní, které konstatoval jak žalovaný, tak následně krajský soud. K samotné právní otázce hodnocení tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu se přitom Nejvyšší správní soud vyjádřil ve své judikatuře již mnohokrát (viz například jeho rozsudek ze dne 18. 5. 2011, č. j. – 49, rozsudek ze dne 24. 2. 2004, č. j. – 89, či ze dne 6. 2. 2008, č. j. – 55).

[9] K tvrzenému neposkytnutí ochrany ze strany kamerunské policie, které stěžovatel začal uvádět při pozdějším pohovoru v rámci správního řízení, lze plně odkázat na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2005, č. j. - 41: „Příkoří, jemuž se stěžovatel vycestováním z vlasti vyhýbá, tj. jednorázové potíže s policisty v jednom konkrétním případě, nelze z hlediska jeho intenzity ještě považovat za jev státní mocí přímo vyvolaný, tajně podporovaný, státními orgány vědomě trpěný či státní mocí záměrně nedostatečně potlačovaný ve smyslu § 2 odst. 6 zákona o azylu. Aby bylo možné shledat absenci státní ochrany před chováním příslušníků policie při výkonu služby, musel by stěžovatel vyčerpat všechny reálně dostupné prostředky ochrany, což se v daném případě nestalo, neboť stěžovatel sám přezkum postupu policistů o své vůli zastavil.“

[10] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle

[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[12] V řízení před krajským soudem byla stěžovateli ustanovena zástupkyně, advokátka Mgr. Beata Kaczynská. Krajským soudem ustanovená zástupkyně ze zákona zastupuje účastníka i v řízení o kasační stížnosti. Ustanovené advokátce platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ). Nejvyšší správní soud jí přiznal odměnu za jeden úkon právní služby (totiž sepsání kasační stížnosti) podle , ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši 3 100 Kč [ ve spojení s citované vyhlášky] a 300 Kč jako paušální náhradu výdajů s tímto úkonem spojených ( citované vyhlášky). Vzhledem k tomu, že advokátka je plátkyní daně z přidané hodnoty, odměna je dále zvýšena o částku odpovídající této dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně, vypočtená podle citovaného zákona, činí 714 Kč. Celkem tedy odměna ustanovené advokátky činí částku ve výši 4 114 Kč. Tato částka jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2016

JUDr. Tomáš Foltas

předseda senátu