Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 271/2016 - 33

- 34

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: I. B., zastoupen JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem Politických vězňů 27, Kolín, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2016, č. j. - 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Rozhodnutím ze dne 23. 5. 2016, č. j. OAM-403/ZA-ZA11-ZA17-2016, Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle až , o azylu.

II.

[2] Proti výše uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou krajský soud zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem.

III.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jíž se domáhal zrušení tohoto rozsudku. Stěžovatel namítal pochybení v řízení před krajským soudem, která jsou důvodem k podání kasační stížnosti podle , b) a d)

[4] V kasační stížnosti stěžovatel namítl nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem a vadu v řízení před tímto soudem, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Konkrétně namítl, že krajský soud nesprávně hodnotil relevanci navrhovaných důkazů a nesplnil svou povinnost zabývat se veškerými důkazními prostředky. Poukázal také na nedostatečné zjištění skutkového stavu a nedostatečné vypořádání žalobních námitek.

[5] Stěžovatel dále uvedl, že krajský soud posoudil otázky formalisticky. Namítal, že nebyla dostatečně zohledněna skutečnost, že na území svého domovského státu nemá žádné zázemí, kam by se mohl vrátit. Uvedl, že po smrti jeho matky připadl veškerý majetek jeho sestře, a z tohoto důvodu nemá na Ukrajině možnost pobývat, aniž by se stal bezdomovcem.

[6] Poukázal také na bezpečnostní situaci na Ukrajině a s ní související brannou povinnost. Domníval se, že po svém návratu na Ukrajinu obdrží výzvu k nastoupení do armády, a současně namítl, že jako voják nastoupit odmítá.

[7] Dle stěžovatele se soud nevypořádal s důvody pro udělení doplňkové ochrany podle ustanovení § 14a zákona o azylu a s otázkou jeho možného pronásledování při návratu na Ukrajinu.

IV.

[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a také na rozsudek krajského soudu. Ke kasačním námitkám uvedl, že jeho rozhodnutí a také rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu se zákonem. Podanou kasační stížnost považoval za nedůvodnou, a z tohoto důvodu navrhl její zamítnutí.

V.

[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

[10] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a naplňuje tak podmínky ustanovení Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[11] Ve vztahu k námitce týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nedostatečně vypořádaných žalobních námitek odkazuje Nejvyšší správní soud na svou ustálenou judikaturu, zejména na rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. - 59, publ. pod č. NSS, z nějž plyne, že je povinností správního orgánu zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že zde azylově relevantní skutečnosti jsou.

[12] K další stěžovatelově námitce Nejvyšší správní soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. - 54, ve kterém rozebírá azylově relevantní důvody, a z nějž plyne, že obtíže s obživou či seberealizací nelze bez dalšího vnímat jako azylově relevantní důvody, neboť se jedná o důvody ryze ekonomické.

[13] Co se týče stěžovatelovy námitky ohledně bezpečnostní situace na Ukrajině, odkazuje Nejvyšší správní soud zejména na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2015, č. j. - 17, z nějž lze dovodit, že „na Ukrajině nelze ani dříve, ani v současné době klasifikovat situaci jako ‚totální konflikt‘, neboť probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje takové intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Nutno upozornit, že se jedná o konflikt izolovaný pouze na východní části Ukrajiny, přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá“.

[14] Otázka povinné služby v armádě byla Nejvyšším správním soudem posuzována již několikrát. Nejvyšší správní soud poukazuje na usnesení ze dne 29. 9. 2016, č. j. - 46, v němž dospěl k závěru, že „samotné odmítání této služby, byť by její výkon byl spojen s rizikem účasti při bojových akcích ve válečném konfliktu, není azylově relevantní“.

[15] Co se týče otázky udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, ztotožnil se Nejvyšší správní soud s krajským soudem v tom, že žalovaný dostatečně posoudil, zda stěžovateli hrozí skutečné nebezpečí. K otázce udělení doplňkové ochrany odkazuje Nejvyšší správní soud zejména na svůj rozsudek ze dne 25. 3. 2011, č. j. - 97, nebo na rozsudek ze dne 8. 9. 2010, č. j. - 82, publ. pod č. 2175/2011 Sb. NSS.

[16] Nejvyšší správní soud shrnuje, že v dané právní věci nevystala otázka, která by dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešena, nebo byla vyřešena rozdílně, zároveň nebyl shledán důvod, pro nějž by bylo nutné učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil zásadního pochybení a posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou.

[17] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle ustanovení odmítl.

[18] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. prosince 2016

Mgr. David Hipšr

předseda senátu