Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
50 A 7/2016 - 42.pdf
PDF · 0 B
No categories available
50 A 7/2016 - 42
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní
věci žalobce C. S. m a z i v a s. r. o., sídlem v Českých Budějovicích, tř. 28. října 19, proti
žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016, č. j. 8989 – 2/2016 – 900000 – 304.4, t a k t o :
Rozhodnutí Generálního ředitelství cel v Praze ze dne 14. 3. 2016 č.j. 8989-
2/2016-900000-304.4 se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu
řízení.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3.000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í:
Žalobou doručenou dne 27. 4. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích
se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016,
č. j. 8989 – 2/2016 – 900000 – 304.4 (dále jen „napadené rozhodnutí“) doručené žalobci dne
16. 3. 2016, jímž bylo rozhodnuto, že se rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj (dále
jen „celní úřad“) č. j. 2977/2016 – 520000 – 12 ze dne 21. 1. 2016 (dále jen „prvostupňové
Pokračování - 2 - 50A 7/2016
rozhodnutí“) ve výrokové části zčásti mění tak, že slova „pokuta je v souladu s ustanovením
§ 73 odst. 1 zákona o povinném značení lihu splatná ve lhůtě 30 dnů“ se nahrazují slovy
„pokuta je s přihlédnutím k ustanovení § 39 odst. 1 správního řádu splatná ve lhůtě 30 dnů“ a
ve zbytku se prvostupňové rozhodnutí potvrzuje.
Žalobce byl prvostupňovým rozhodnutím uznán vinným ze spáchání dvou správních
deliktů v jednočinném souběhu nestejnorodém. Žalobce měl v rozporu s ustanovením
§ 4a odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb. , o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných
hmot a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni 10. 6. 2013 (dále
jen „zákon o pohonných hmotách“) prodat dne 10. 6. 2013 na území České republiky 1201
litrů motorové nafty právnické osobě Kámen a písek spol. s r. o., a to bez registrace, čímž
byla naplněna skutková podstata správního deliktu zakotveného v § 9 odst. 8 písm. a) zákona
o pohonných hmotách. Žalobce dále v rozporu s § 3 odst. 3 zákona o pohonných hmotách
v dodacím listu ze dne 10. 6. 2013 neuvedl obsah biopaliva v pohonné hmotě vyjádřený
v objemových procentech, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu způsobem
uvedeným v § 9 odst. 6 zákona o pohonných hmotách.
Za uvedené správní delikty byla žalobci uložena pokuta ve výši 5 000 Kč podle
§ 9 odst. 10 písm. b), jejíž splatnost se určila s přihlédnutím k ustanovení § 39 odst. 1
správního řádu na lhůtu 30 dnů. Celní úřad dále uložil povinnost nahradit náklady řízení ve
výši 1 000 Kč v souladu s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , ve znění
pozdějších předpisů. Dne 11. 4. 2016 žalobce uhradil uloženou pokutu i náhradu nákladů
řízení.
Žalobce nepopírá, že prodal dne 10. 6. 2013 malé množství motorové nafty, konkrétně
1 201 litrů, svému dlouhodobému obchodnímu partnerovi a výhradně odběrateli maziv a olejů
právnické osobě Kámen a písek spol. s r. o. (dále jen „obchodní partner“), ale upozorňuje
na zjištěný fakt, že celní úřad neprokázal, že by žalobce v kontrolovaném období prodával
pohonné hmoty mimo výjimečný jednorázový prodej 1 201 litrů motorové nafty dne
10. 6. 2013. Ke zmíněnému prodeji došlo z důvodu selhání závozu pohonných hmot
distributorem ÖMV do pracoviště obchodního partnera žalobce. Z uvedených důvodů žalobce
uvádí, že se nestal distributorem pohonných hmot, neboť prodal pohonnou hmotu pouze
v nevýznamném množství zcela výjimečně a jednorázově. Jestliže by měl být označován
za distributora, musel by tak činit opakovaně, jak vyplývá, dle názoru žalobce, z povahy
pojmu distribuce.
Žalobce namítá, že jednorázovým prodejem nevýznamného množství nezaložil
povinnost opatřit si registraci distributora, a nedopustil se tedy porušení povinností
distributora ukládaných zákonem. Žalobce odkazuje na nenaplnění dikce zákona o pohonných
hmotách, ustanovení § 2 písm. j) za distributora pohonných hmot považuje osobu, která
prodává nebo je oprávněna prodávat pohonné hmoty, avšak žalobce pohonné hmoty
neprodával ani nehodlal prodávat. Jednorázovým prodejem v podstatě zanedbatelného
množství žalobce předpokládá, že nebyly naplněny zákonné předpoklady pro označení za
distributora. Žalobce vychází ve svém tvrzení ze slovního výkladu zákonné úpravy
distributora pohonných hmot, která výslovně stanoví, že jím je osoba, která prodává nebo je
oprávněna prodávat pohonné hmoty. Z toho pro žalobce vyplývá jediný závěr a tedy, že jde o
osobu, která tak činí opakovaně se záměrem činit tak i v budoucnosti, ale jistě vícekrát než
jednou. Pokud by zákon za distributora pojímal osobu, která jednorázově prodá pohonné
hmoty, jistě by zvolil odlišnou definici, například by za distributora označil osobu, která
prodala, prodá nebo hodlá prodat pohonné hmoty. Žalobce dále zdůraznil, že žalovaný
Pokračování - 3 - 50A 7/2016
nezjistil nic, co by odporovalo tvrzení, že žalobce tak učinil ojediněle formou jednorázového
neopakovaného prodeje pohonných hmot. Žalobce považuje extenzivní výklad § 2 písm. j)
zákona o pohonných hmotách za nesprávný a domnívá se, že jej žalovaný bez zákonného
důvodu označil za distributora pohonných hmot a v důsledku toho i neoprávněně
sankcionoval. Bylo provedeno rozsáhlé šetření na straně žalobce i jeho obchodního partnera,
při kterém nebyl shledán žádný důvod, pro který měl žalobce žádat o registraci distributora.
Žalobce se pokouší tímto podáním čelit výkladové svévoli žalovaného zákona
o pohonných hmotách. Žalobce se domnívá, že žalovaný svou interpretací zákona jej
překročil a žalobce neoprávněně sankcionoval, neboť žalobce nesplňoval podmínky pro
uložení sankce. Žalobce se domnívá, že žalovaný sankci uložil jen proto, aby zdůvodnil
rozsáhlé šetření celního úřadu.
Žalobce žalobou napadá rozhodnutí v celém rozsahu. Uloženou pokutu i povinnost
nahradit náklady řízení považuje žalobce za v rozporu se zákonem, čímž se cítí být zkrácen
na svých právech.
Žalobce proto navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňové. Současně po žalovaném požaduje náhradu nákladů řízení.
Žalovaný navrhuje projednávanou žalobu zamítnout. Žalovaný nesouhlasí s výkladem
pojmu distributora pohonných hmot tak, jak jej podává žalobce. Žalovaný odkazuje na zákon
o pohonných hmotách, dle kterého platí, že ten, kdo pohonné hmoty prodává, pak předtím,
než vůbec zahájí prodej pohonných hmot, je povinen se zaregistrovat. Žalovaný odkazuje na
§ 4a odst. 1 zákona o pohonných hmotách účinném ke dni 10. 6. 2013, který za distributora
označuje tu osobu, která prodává pohonné hmoty na území České republiky, s výjimkou
pohonných hmot prodávaných na čerpací stanici. Podle zmiňovaného § 4a odst. 1 zákona
o pohonných hmotách ke dni 10. 6. 2013 se před zahájením své činnosti musí zaregistrovat
u celního úřadu místně příslušného podle sídla nebo místa pobytu. Žalobce však registrován
jako distributor pohonných hmot nebyl, což vyplývá z evidence celních orgánů. Žalovaný
se domnívá, že vzhledem k tomu, že jednání žalobce nelze posoudit jako darování či půjčku,
jelikož vystavil svému obchodnímu partnerovi fakturu a dodací list, nelze než jednání žalobce
označit za prodej pohonných hmot. Žalovaný dále odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu
o pohonných hmotách, který označuje za distributora pohonných hmot osobu, jenž prodává
nebo je oprávněna prodávat pohonné hmoty na území České republiky a jedinou výjimkou je
nahodilý prodej pohonných hmot v množství do 20 litrů. Žalobce však prodal 1 201 litrů
oproti povoleným 20 litrům, což zcela jistě nelze považovat za zanedbatelné množství.
Z uvedených důvodů je žalovaný přesvědčen, že žalobce zcela jistě byl distributorem,
a proto byl povinen se před zahájením prodeje zaregistrovat. Nicméně tak žalobce neučinil
a naplnil proto skutkovou podstatu správního deliktu dle § 9 odst. 8 písm. a) zákona
o pohonných hmotách ve znění účinném ke dni 10. 6. 2013.
Ze spisů žalovaného vyplynuly následující podstatné skutečnosti:
Dne 11. 5. 2015 byl vydán protokol č. j. 18360 – 6/2015 – 520000 – 31 podle § 12
zákona č. 255/2012 Sb. , o kontrole při provádění dozoru podle zákona o pohonných hmotách.
Předmětem kontroly bylo šetření ve věci plnění povinností při nákupu a prodeji pohonných
hmot vyplývajících pro kontrolovanou osobu ze zákona o pohonných hmotách. Součástí spisu
jsou záznamy o kontrolním úkonu ze dne 10. 3. 2015 a ze dne 21. 4. 2015 spočívající
ve fyzickém prověření dokladů uvedených v evidencích označených názvem „Kniha faktur
Pokračování - 4 - 50A 7/2016
došlých“ a „Kniha faktur vydaných“. Celní úřad vydal dne 1. 7. 2015 oznámení o zahájení
řízení o správním deliktu a oznámení o dokazování mimo ústní jednání. Ve spise je uložen
také protokol z ústního jednání konaného dne 21. 7. 2015. Následně bylo Celním úřadem
pro Jihočeský kraj vydáno dne 21. 1. 2016 prvostupňové rozhodnutí
č. j. 2977/2016 – 520000 – 12, kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání dvou
správních deliktů v jednočinném souběhu. Na to reagoval žalobce podáním odvolání dne 26.
1. 2016. Dne 11. 2. 2016 celní úřad předal správní spis se stanoviskem žalovanému, který dne
14. 3. 2016 vydal napadené rozhodnutí č. j. 8989 – 2/2016 – 900000 – 304.4, jímž změnil ve
výrokové části prvostupňového rozhodnutí slova „pokuta je v souladu s ustanovením
§ 73 odst. 1 zákona o povinném značení lihu splatná ve lhůtě 30 dnů“ a nahradil je slovy
„pokuta je s přihlédnutím k ustanovení § 39 odst. 1 správního řádu splatná ve lhůtě 30 dnů“.
Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o správním deliktu žalobce. Tohoto deliktu
se měl žalobce dopustit jako distributor pohonných hmot, kdy pohonné hmoty prodal bez
zákonem předepsané registrace a současně v dodacím listu pro odběratele Kámen a písek
spol. s.r.o. neuvedl obsah biopaliva v pohonné hmotě.
Pro posouzení toho, zda žalobce se uvedených správních deliktů dopustil, je rozhodné, zda stal se distributorem pohonných hmot.
Kdo je distributorem pohonných hmot upravuje § 2 písm. j) zák. č. 311/2006 Sb. , ve
znění účinném v roce 2013. Je tím osoba, která prodává nebo je oprávněna prodávat pohonné
hmoty na území České republiky.
V souzené věci je zjištěno a mezi účastníky není na sporu, že žalobce v jediném
případě prodal 1201 litrů motorové nafty společnosti Kámen a písek spol. s.r.o. To stalo se
dne 10. 6. 2013, jiný prodej motorové nafty žalobcem jinému subjektu kontrolou zjištěn
nebyl, stejně jako nebyla zjištěna jiná pochybení ve smyslu zákona o pohonných hmotách. Je
proto zřejmé, že žalobce pohonné hmoty prodal v jednom případě a zcela výjimečně takový
prodej se v kontrolovaném období neopakoval a nestalo se tak ani do doby rozhodování o
správním deliktu v roce 2015.
Zákon ve svém ustanovení § 2 písm. j) předpokládá, že distributorem pohonných hmot
se stává osoba, která pohonné hmoty prodává. Gramatický výklad předpokládá opakující se
činnost, nikoli činnost jednorázovou a zcela výjimečnou malého rozsahu, kdy jednalo se o
výpomoc žalobcovu odběrateli olejů a maziv. Pro opakovanou činnost svědčí i výklad smyslu
tohoto předpisu, kdy na distributory pohonných hmot se klade řada nároků, jimž je zapotřebí
vyhovět v zájmu udělení registrace distributora.
Jestliže se jednalo o jediný prodej provedený zcela přezkoumatelným způsobem, kdy
odběrateli společnosti Kámen a písek spol. s.r.o. byla na množství prodaných pohonných
hmot o rozsahu 1201 litrů vystavená řádná faktura, pak z takto výjimečného a jednorázového
prodeje motorové nafty nelze dovodit, že žalobce prodává pohonné hmoty. Argumentuje-li
žalovaný na straně 4, svého rozhodnutí, že žalobce se měl zaregistrovat, jako distributor
pohonných hmot před prodejem motorové nafty společnosti Kámen a písek spol. s.r.o., pak
takový požadavek by byl jen obtížně realizovatelný, jestliže registrace provádí se
Pokračování - 5 - 50A 7/2016
v registračním řízení a předpokládá se připojit k žádosti předepsané doklady. Pro účely
výpomoci obchodnímu partnerovi i nebylo možno pro krátký časový úsek registraci
distributora pohonných hmot zajistit.
Na sporu není, že žalobce prodal motorovou naftu v množství převyšujícím 20 litrů ve
smyslu § 4 odst. 5 písm. a) zák. č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních v novelizovaném znění.
Tento předpis se vztahuje k přenechání minerálních olejů pro osobní spotřebu. Žalobce prodej
motorové nafty uskutečnil pro účely podnikatelské činnosti společnosti Kámen a písek spol.
s.r.o., o osobní spotřebu nešlo a objem obchodu nelze charakterizovat jako malé množství,
právě se zřetelem k prve uvedenému předpisu zákona o spotřebních daních, na který žalovaný
odkazuje.
Tento jediný a výjimečný prodej motorové nafty neodpovídá zákonným požadavkům
kladeným na distributora pohonných hmot, kdy gramatických i teleologickým výkladem
pojmu distributora je zapotřebí dovodit, že distributorem je míněna osoba opakovaně
prodávající pohonné hmoty. Taková osoba má pak povinnost registrovat se a stíhají ji i další
povinnosti, například úhrada kauce. Distributorem pohonných hmot se proto stává ten subjekt,
který pohonné hmoty prodává opakovaně.
Jestliže žalobce prodal v jediném případě pohonné hmoty o rozsahu 1201 litrů, nestal
se tak distributorem pohonných hmot, a proto jej nestíhaly povinnosti stanovené zákonem o
pohonných hmotách. Nebyl proto povinen registrovat se jako distributor pohonných hmot a
nebyl-li výrobcem, dovozcem, vývozcem nebo distributorem pohonných hmot, neměl ani
povinnost v dodacím listu pro společnost Kámen a písek spol. s.r.o. uvést obsah biopaliva
v pohonné hmotě.
Protože žalobce se distributorem pohonných hmot nestal, nemohl se dopustit
správních deliktů podle § 9 odst. 8 písm. a) a § 9 odst. 6 zákona o pohonných hmotách, ve
znění účinném k datu uskutečnění prodeje. V důsledku toho nebylo možno pro uvedené
správní delikty žalobce postihnout sankcí.
Zákon předpokládá, že prodej minerálních olejů bude zajišťován distributory a
čerpacími stanicemi. Jednorázový prodej menšího množství motorové nafty odlišným než
prve uvedeným subjektem souladný se zákonem není, avšak takový prodej nelze postihnout
jako správní delikt, protože takový delikt v zákoně upraven není. Možnost vztáhnout
analogicky na jednorázový prodej menšího množství motorové nafty skutkovou podstatu
správních deliktů, jichž se dopustí distributor, je vyloučena.
Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 2 písm. j), § 9 odst. 8 písm. a) a § 9 odst. 6 zákona o pohonných hmotách.
Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a vychází ze
skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch, proto mu na náhradu nákladů řízení byla přiznána
částka 3.000 Kč, představující zaplacený soudní poplatek
[OBRÁZEK]Pokračování - 6 - 50A 7/2016
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního
soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).
Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty
nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s.
a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom,
kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí,
má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol
pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 2. listopadu 2016
Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v. r.
Za správnost vyhotovení :
Prázdná Jaroslava