Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

50 A 7/2016 - 42

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní

věci žalobce C. S. m a z i v a s. r. o., sídlem v Českých Budějovicích, tř. 28. října 19, proti

žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti

rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016, č. j. 8989 – 2/2016 – 900000 – 304.4, t a k t o :

Rozhodnutí Generálního ředitelství cel v Praze ze dne 14. 3. 2016 č.j. 8989-

2/2016-900000-304.4 se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu

řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3.000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou dne 27. 4. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích

se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016,

č. j. 8989 – 2/2016 – 900000 – 304.4 (dále jen „napadené rozhodnutí“) doručené žalobci dne

16. 3. 2016, jímž bylo rozhodnuto, že se rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj (dále

jen „celní úřad“) č. j. 2977/2016 – 520000 – 12 ze dne 21. 1. 2016 (dále jen „prvostupňové

Pokračování - 2 - 50A 7/2016

rozhodnutí“) ve výrokové části zčásti mění tak, že slova „pokuta je v souladu s ustanovením

§ 73 odst. 1 zákona o povinném značení lihu splatná ve lhůtě 30 dnů“ se nahrazují slovy

„pokuta je s přihlédnutím k ustanovení splatná ve lhůtě 30 dnů“ a

ve zbytku se prvostupňové rozhodnutí potvrzuje.

Žalobce byl prvostupňovým rozhodnutím uznán vinným ze spáchání dvou správních

deliktů v jednočinném souběhu nestejnorodém. Žalobce měl v rozporu s ustanovením

, o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných

hmot a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni 10. 6. 2013 (dále

jen „zákon o pohonných hmotách“) prodat dne 10. 6. 2013 na území České republiky 1201

litrů motorové nafty právnické osobě Kámen a písek spol. s r. o., a to bez registrace, čímž

byla naplněna skutková podstata správního deliktu zakotveného v § 9 odst. 8 písm. a) zákona

o pohonných hmotách. Žalobce dále v rozporu s § 3 odst. 3 zákona o pohonných hmotách

v dodacím listu ze dne 10. 6. 2013 neuvedl obsah biopaliva v pohonné hmotě vyjádřený

v objemových procentech, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu způsobem

uvedeným v § 9 odst. 6 zákona o pohonných hmotách.

Za uvedené správní delikty byla žalobci uložena pokuta ve výši 5 000 Kč podle

§ 9 odst. 10 písm. b), jejíž splatnost se určila s přihlédnutím k ustanovení § 39 odst. 1

na lhůtu 30 dnů. Celní úřad dále uložil povinnost nahradit náklady řízení ve

výši 1 000 Kč v souladu s , , ve znění

pozdějších předpisů. Dne 11. 4. 2016 žalobce uhradil uloženou pokutu i náhradu nákladů

řízení.

Žalobce nepopírá, že prodal dne 10. 6. 2013 malé množství motorové nafty, konkrétně

1 201 litrů, svému dlouhodobému obchodnímu partnerovi a výhradně odběrateli maziv a olejů

právnické osobě Kámen a písek spol. s r. o. (dále jen „obchodní partner“), ale upozorňuje

na zjištěný fakt, že celní úřad neprokázal, že by žalobce v kontrolovaném období prodával

pohonné hmoty mimo výjimečný jednorázový prodej 1 201 litrů motorové nafty dne

10. 6. 2013. Ke zmíněnému prodeji došlo z důvodu selhání závozu pohonných hmot

distributorem ÖMV do pracoviště obchodního partnera žalobce. Z uvedených důvodů žalobce

uvádí, že se nestal distributorem pohonných hmot, neboť prodal pohonnou hmotu pouze

v nevýznamném množství zcela výjimečně a jednorázově. Jestliže by měl být označován

za distributora, musel by tak činit opakovaně, jak vyplývá, dle názoru žalobce, z povahy

pojmu distribuce.

Žalobce namítá, že jednorázovým prodejem nevýznamného množství nezaložil

povinnost opatřit si registraci distributora, a nedopustil se tedy porušení povinností

distributora ukládaných zákonem. Žalobce odkazuje na nenaplnění dikce zákona o pohonných

hmotách, ustanovení § 2 písm. j) za distributora pohonných hmot považuje osobu, která

prodává nebo je oprávněna prodávat pohonné hmoty, avšak žalobce pohonné hmoty

neprodával ani nehodlal prodávat. Jednorázovým prodejem v podstatě zanedbatelného

množství žalobce předpokládá, že nebyly naplněny zákonné předpoklady pro označení za

distributora. Žalobce vychází ve svém tvrzení ze slovního výkladu zákonné úpravy

distributora pohonných hmot, která výslovně stanoví, že jím je osoba, která prodává nebo je

oprávněna prodávat pohonné hmoty. Z toho pro žalobce vyplývá jediný závěr a tedy, že jde o

osobu, která tak činí opakovaně se záměrem činit tak i v budoucnosti, ale jistě vícekrát než

jednou. Pokud by zákon za distributora pojímal osobu, která jednorázově prodá pohonné

hmoty, jistě by zvolil odlišnou definici, například by za distributora označil osobu, která

prodala, prodá nebo hodlá prodat pohonné hmoty. Žalobce dále zdůraznil, že žalovaný

Pokračování - 3 - 50A 7/2016

nezjistil nic, co by odporovalo tvrzení, že žalobce tak učinil ojediněle formou jednorázového

neopakovaného prodeje pohonných hmot. Žalobce považuje extenzivní výklad § 2 písm. j)

zákona o pohonných hmotách za nesprávný a domnívá se, že jej žalovaný bez zákonného

důvodu označil za distributora pohonných hmot a v důsledku toho i neoprávněně

sankcionoval. Bylo provedeno rozsáhlé šetření na straně žalobce i jeho obchodního partnera,

při kterém nebyl shledán žádný důvod, pro který měl žalobce žádat o registraci distributora.

Žalobce se pokouší tímto podáním čelit výkladové svévoli žalovaného zákona

o pohonných hmotách. Žalobce se domnívá, že žalovaný svou interpretací zákona jej

překročil a žalobce neoprávněně sankcionoval, neboť žalobce nesplňoval podmínky pro

uložení sankce. Žalobce se domnívá, že žalovaný sankci uložil jen proto, aby zdůvodnil

rozsáhlé šetření celního úřadu.

Žalobce žalobou napadá rozhodnutí v celém rozsahu. Uloženou pokutu i povinnost

nahradit náklady řízení považuje žalobce za v rozporu se zákonem, čímž se cítí být zkrácen

na svých právech.

Žalobce proto navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňové. Současně po žalovaném požaduje náhradu nákladů řízení.

Žalovaný navrhuje projednávanou žalobu zamítnout. Žalovaný nesouhlasí s výkladem

pojmu distributora pohonných hmot tak, jak jej podává žalobce. Žalovaný odkazuje na zákon

o pohonných hmotách, dle kterého platí, že ten, kdo pohonné hmoty prodává, pak předtím,

než vůbec zahájí prodej pohonných hmot, je povinen se zaregistrovat. Žalovaný odkazuje na

§ 4a odst. 1 zákona o pohonných hmotách účinném ke dni 10. 6. 2013, který za distributora

označuje tu osobu, která prodává pohonné hmoty na území České republiky, s výjimkou

pohonných hmot prodávaných na čerpací stanici. Podle zmiňovaného § 4a odst. 1 zákona

o pohonných hmotách ke dni 10. 6. 2013 se před zahájením své činnosti musí zaregistrovat

u celního úřadu místně příslušného podle sídla nebo místa pobytu. Žalobce však registrován

jako distributor pohonných hmot nebyl, což vyplývá z evidence celních orgánů. Žalovaný

se domnívá, že vzhledem k tomu, že jednání žalobce nelze posoudit jako darování či půjčku,

jelikož vystavil svému obchodnímu partnerovi fakturu a dodací list, nelze než jednání žalobce

označit za prodej pohonných hmot. Žalovaný dále odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu

o pohonných hmotách, který označuje za distributora pohonných hmot osobu, jenž prodává

nebo je oprávněna prodávat pohonné hmoty na území České republiky a jedinou výjimkou je

nahodilý prodej pohonných hmot v množství do 20 litrů. Žalobce však prodal 1 201 litrů

oproti povoleným 20 litrům, což zcela jistě nelze považovat za zanedbatelné množství.

Z uvedených důvodů je žalovaný přesvědčen, že žalobce zcela jistě byl distributorem,

a proto byl povinen se před zahájením prodeje zaregistrovat. Nicméně tak žalobce neučinil

a naplnil proto skutkovou podstatu správního deliktu dle § 9 odst. 8 písm. a) zákona

o pohonných hmotách ve znění účinném ke dni 10. 6. 2013.

Ze spisů žalovaného vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Dne 11. 5. 2015 byl vydán protokol č. j. 18360 – 6/2015 – 520000 – 31 podle § 12

, o kontrole při provádění dozoru podle zákona o pohonných hmotách.

Předmětem kontroly bylo šetření ve věci plnění povinností při nákupu a prodeji pohonných

hmot vyplývajících pro kontrolovanou osobu ze zákona o pohonných hmotách. Součástí spisu

jsou záznamy o kontrolním úkonu ze dne 10. 3. 2015 a ze dne 21. 4. 2015 spočívající

ve fyzickém prověření dokladů uvedených v evidencích označených názvem „Kniha faktur

Pokračování - 4 - 50A 7/2016

došlých“ a „Kniha faktur vydaných“. Celní úřad vydal dne 1. 7. 2015 oznámení o zahájení

řízení o správním deliktu a oznámení o dokazování mimo ústní jednání. Ve spise je uložen

také protokol z ústního jednání konaného dne 21. 7. 2015. Následně bylo Celním úřadem

pro Jihočeský kraj vydáno dne 21. 1. 2016 prvostupňové rozhodnutí

č. j. 2977/2016 – 520000 – 12, kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání dvou

správních deliktů v jednočinném souběhu. Na to reagoval žalobce podáním odvolání dne 26.

1. 2016. Dne 11. 2. 2016 celní úřad předal správní spis se stanoviskem žalovanému, který dne

14. 3. 2016 vydal napadené rozhodnutí č. j. 8989 – 2/2016 – 900000 – 304.4, jímž změnil ve

výrokové části prvostupňového rozhodnutí slova „pokuta je v souladu s ustanovením

§ 73 odst. 1 zákona o povinném značení lihu splatná ve lhůtě 30 dnů“ a nahradil je slovy

„pokuta je s přihlédnutím k ustanovení splatná ve lhůtě 30 dnů“.

Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o správním deliktu žalobce. Tohoto deliktu

se měl žalobce dopustit jako distributor pohonných hmot, kdy pohonné hmoty prodal bez

zákonem předepsané registrace a současně v dodacím listu pro odběratele Kámen a písek

spol. s.r.o. neuvedl obsah biopaliva v pohonné hmotě.

Pro posouzení toho, zda žalobce se uvedených správních deliktů dopustil, je rozhodné, zda stal se distributorem pohonných hmot.

Kdo je distributorem pohonných hmot upravuje , ve

znění účinném v roce 2013. Je tím osoba, která prodává nebo je oprávněna prodávat pohonné

hmoty na území České republiky.

V souzené věci je zjištěno a mezi účastníky není na sporu, že žalobce v jediném

případě prodal 1201 litrů motorové nafty společnosti Kámen a písek spol. s.r.o. To stalo se

dne 10. 6. 2013, jiný prodej motorové nafty žalobcem jinému subjektu kontrolou zjištěn

nebyl, stejně jako nebyla zjištěna jiná pochybení ve smyslu zákona o pohonných hmotách. Je

proto zřejmé, že žalobce pohonné hmoty prodal v jednom případě a zcela výjimečně takový

prodej se v kontrolovaném období neopakoval a nestalo se tak ani do doby rozhodování o

správním deliktu v roce 2015.

Zákon ve svém ustanovení § 2 písm. j) předpokládá, že distributorem pohonných hmot

se stává osoba, která pohonné hmoty prodává. Gramatický výklad předpokládá opakující se

činnost, nikoli činnost jednorázovou a zcela výjimečnou malého rozsahu, kdy jednalo se o

výpomoc žalobcovu odběrateli olejů a maziv. Pro opakovanou činnost svědčí i výklad smyslu

tohoto předpisu, kdy na distributory pohonných hmot se klade řada nároků, jimž je zapotřebí

vyhovět v zájmu udělení registrace distributora.

Jestliže se jednalo o jediný prodej provedený zcela přezkoumatelným způsobem, kdy

odběrateli společnosti Kámen a písek spol. s.r.o. byla na množství prodaných pohonných

hmot o rozsahu 1201 litrů vystavená řádná faktura, pak z takto výjimečného a jednorázového

prodeje motorové nafty nelze dovodit, že žalobce prodává pohonné hmoty. Argumentuje-li

žalovaný na straně 4, svého rozhodnutí, že žalobce se měl zaregistrovat, jako distributor

pohonných hmot před prodejem motorové nafty společnosti Kámen a písek spol. s.r.o., pak

takový požadavek by byl jen obtížně realizovatelný, jestliže registrace provádí se

Pokračování - 5 - 50A 7/2016

v registračním řízení a předpokládá se připojit k žádosti předepsané doklady. Pro účely

výpomoci obchodnímu partnerovi i nebylo možno pro krátký časový úsek registraci

distributora pohonných hmot zajistit.

Na sporu není, že žalobce prodal motorovou naftu v množství převyšujícím 20 litrů ve

smyslu , o spotřebních daních v novelizovaném znění.

Tento předpis se vztahuje k přenechání minerálních olejů pro osobní spotřebu. Žalobce prodej

motorové nafty uskutečnil pro účely podnikatelské činnosti společnosti Kámen a písek spol.

s.r.o., o osobní spotřebu nešlo a objem obchodu nelze charakterizovat jako malé množství,

právě se zřetelem k prve uvedenému předpisu zákona o spotřebních daních, na který žalovaný

odkazuje.

Tento jediný a výjimečný prodej motorové nafty neodpovídá zákonným požadavkům

kladeným na distributora pohonných hmot, kdy gramatických i teleologickým výkladem

pojmu distributora je zapotřebí dovodit, že distributorem je míněna osoba opakovaně

prodávající pohonné hmoty. Taková osoba má pak povinnost registrovat se a stíhají ji i další

povinnosti, například úhrada kauce. Distributorem pohonných hmot se proto stává ten subjekt,

který pohonné hmoty prodává opakovaně.

Jestliže žalobce prodal v jediném případě pohonné hmoty o rozsahu 1201 litrů, nestal

se tak distributorem pohonných hmot, a proto jej nestíhaly povinnosti stanovené zákonem o

pohonných hmotách. Nebyl proto povinen registrovat se jako distributor pohonných hmot a

nebyl-li výrobcem, dovozcem, vývozcem nebo distributorem pohonných hmot, neměl ani

povinnost v dodacím listu pro společnost Kámen a písek spol. s.r.o. uvést obsah biopaliva

v pohonné hmotě.

Protože žalobce se distributorem pohonných hmot nestal, nemohl se dopustit

správních deliktů podle § 9 odst. 8 písm. a) a § 9 odst. 6 zákona o pohonných hmotách, ve

znění účinném k datu uskutečnění prodeje. V důsledku toho nebylo možno pro uvedené

správní delikty žalobce postihnout sankcí.

Zákon předpokládá, že prodej minerálních olejů bude zajišťován distributory a

čerpacími stanicemi. Jednorázový prodej menšího množství motorové nafty odlišným než

prve uvedeným subjektem souladný se zákonem není, avšak takový prodej nelze postihnout

jako správní delikt, protože takový delikt v zákoně upraven není. Možnost vztáhnout

analogicky na jednorázový prodej menšího množství motorové nafty skutkovou podstatu

správních deliktů, jichž se dopustí distributor, je vyloučena.

Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 2 písm. j), § 9 odst. 8 písm. a) a § 9 odst. 6 zákona o pohonných hmotách.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení a vychází ze

skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch, proto mu na náhradu nákladů řízení byla přiznána

částka 3.000 Kč, představující zaplacený soudní poplatek

[OBRÁZEK]Pokračování - 6 - 50A 7/2016

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší

správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty

nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze

prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom,

kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí,

má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno

pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 2. listopadu 2016

Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v. r.

Za správnost vyhotovení :

Prázdná Jaroslava