Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 185/2016 - 30

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. L., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2016, č. j. - 21,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 8. 2016, č. j. - 21, odmítl žalobu proti nečinnosti žalovaného. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem Městského úřadu Rakovník, který měl spočívat v nepředání spisu sp. zn. OD01/17575/2015/GURBO r 373, žalovanému společně se stanoviskem k odvolání. Krajský soud výzvou ze dne 17. 3. 2016, č. j. - 17, poučil žalobce, že proti nepředání spisu je nezbytné bránit se žalobou proti nečinnosti a že v pozici žalovaného nemůže být Městský úřad Rakovník, ale Krajský úřad Středočeského kraje. Žalobce v návaznosti na výzvu změnil označení žalovaného správního orgánu a petit žaloby tak, že se domáhal, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Rakovník ze dne 4. 6. 2015, č. j. MURA/31282/2012Gurbo r 373, do 30 dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud shledal, že podaná žaloba není přípustná. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. - 20, podle kterého je za bezproblémový průběh odvolacího řízení odpovědný odvolací orgán, a zdůraznil, že před podáním žaloby musí žalobce nejprve vyčerpat opravné prostředky proti nečinnosti v rámci správního řízení. Krajský soud doplnil, že bezvýsledné vyčerpání opravných prostředků tvoří speciální podmínku soudního řízení proti nečinnosti správního orgánu. Jelikož z námitek žalobce ani z obsahu správního spisu nevyplynulo, že by žalobce opravné prostředky vyčerpal, krajský soud žalobu odmítl za užití , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dále doplnil s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2016, č. j. - 37, že mu není dána povinnost, aby žalobce poučil o případných následcích neprokázání uplatnění opravných prostředků.

Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. V ní namítl, že krajský soud nesprávně odmítl žalobu, neboť stěžovatele nevyzval k odstranění nedostatku podání. Stěžovatel vytkl krajskému soudu, že nepožádal žalovaného o předání správního spisu, v důsledku čehož nemohl z tohoto spisu při svém rozhodování vycházet. Stěžovatel poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2015, č. j. - 35, a dovodil z něj, že měl krajský soud ověřit, zda existuje ke dni jeho rozhodování zákonná povinnost vydat rozhodnutí. Stěžovatel nesouhlasil s tím, že by měl prokazovat skutečnosti, které jsou zjevné jen z obsahu správních spisů. Podle stěžovatele není skutečnost, že před podáním žaloby nebyla podána žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, důvodem pro odmítnutí žaloby, ale krajský soud měl v takovém případě řízení přerušit. Stěžovatel poukázal na projednávání případů náhrady škody za nezákonný úřední postup, kde je rovněž nezbytné nejprve, před podáním žaloby, věc projednat s příslušným správním orgánem. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. , podle kterého nemůže neprojednání nároku u příslušného správního orgánu vést k zamítnutí žaloby jako předčasné. Podle stěžovatele není důvodu, aby se judikatura Nejvyššího správního soudu lišila od judikatury soudů civilních, navíc za situace, kdy upravuje soudní proces komplexněji a podrobněji. V závěru kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se nemohl seznámit s obsahem žaloby. Doplnil, že podle jeho názoru stěžovatel v žalobě neuvedl žádné důkazy, které by mohly jeho tvrzení potvrdit. Podle žalovaného, má-li stěžovatel k dispozici kopii svých podání a doklad o doručení, nic mu nebránilo předat je krajskému soudu. Stěžovatel podal opatření proti nečinnosti až dne 25. 7. 2016 u Ministerstva dopravy. Žalovaný se plně ztotožnil s napadeným usnesením, které vypořádalo všechna stěžovatelova tvrzení. Navrhl proto Nejvyššímu správnímu soudu, aby kasační stížnost zamítl a přiznal mu náhradu nákladů za řízení o žalobě a o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s a 4 vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že ji stěžovatel podal důvodů podle

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud uvádí, že již v rozsudku ze dne 4. 11. 2015, č. j. - 20, konstatoval, že „[p]ro úspěch případné navazující soudní ochrany účastníka řízení je nicméně klíčové, aby se tento obrátil postupem podle věty druhé na odvolací správní orgán. Je na odvolacím správním orgánu, aby si na základě žádosti účastníka opatřil u prvostupňového orgánu potřebné informace o dosavadním průběhu odvolacího řízení a zjednal nápravu, bude-li to namístě. Pokud opatření proti nečinnosti podle , jež inicioval účastník řízení, nebude úspěšné, může se účastník domáhat vydání rozhodnutí o odvolání žalobou na ochranu proti nečinnosti, již směřuje proti odvolacímu správnímu orgánu.“ Z citovaného rozsudku vyplývá, že vyčerpání opravných prostředků je procesní podmínkou pro uplatnění žaloby ve smyslu Stěžovatel se mýlí, pokud v kasační stížnosti uvádí, že krajský soud měl využít úpravu obsaženou v , , ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší správní soud uvádí, že obsahuje v vlastní úpravu procesních podmínek, a proto krajský soud správně při shledání, že stěžovatel nesplnil podmínku vyčerpání opravných prostředkům, aplikoval ve spojení s

Nejvyšší správní soud uvádí, že krajský soud nepochybil, pokud stěžovatele nevyzval k doplnění žalobních námitek prokazujících, že uplatnil opravné prostředky proti nečinnosti ve správním řízení. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 22. 5. 2016, č. j. - 37, uvedl, že „[d]ůvodná není ani námitka stěžovatelky, že měl krajský soud vyzvat stěžovatelku k prokázání skutečnosti, že uplatnila prostředek ochrany proti nečinnosti vůči žalovanému. V posuzované věci nebylo pochyb, že stěžovatelka takový prostředek neuplatnila, neboť nic takového v žalobě netvrdila a tato skutečnost nevyplývala ani ze správního spisu, který měl krajský soud k dispozici. Tím, že stěžovatelka podala žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti vůči žalovanému teprve po podání žaloby ke krajskému soudu, nedošlo ke zhojení vady předčasnosti žaloby. Pro soud je sice rozhodující skutkový stav v době, kdy o věci rozhoduje ( ), nicméně podmínky žaloby posuzuje soud ke dni zahájení řízení o žalobě.“ Jak vyplývá z citovaného rozsudku, je primární odpovědností stěžovatele, aby v žalobním řízení uvedl, že opravný prostředek proti nečinnosti správního orgánu uplatnil a případně své tvrzení doplnil i návrhy na provedení dokazování. Pokud stěžovatel uplatnění opravných prostředků netvrdil a jejich uplatnění ke dni podání žaloby nebylo zjevné z obsahu správního spisu, byl postup krajského soudu, který žalobu odmítl, zákonný. Nejvyšší správní soud doplňuje, že primárním účelem správního soudnictví je ochrana veřejných subjektivních práv a nikoliv objektivní zákonnosti. Proto je tedy zásadně na účastníkovi řízení, aby tvrdil, v čem spočívá nezákonnost rozhodnutí či postupu správního orgánu a jak tím bylo zasaženo do sféry jeho veřejných subjektivních práv. Nelze proto klást k tíži krajského soudu, že sám další důkazy nevyhledával, pokud stěžovatel ani jejich existenci netvrdil.

Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle věty druhé zamítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a věty první , neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2016

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu