Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 276/2016 - 50

pokračování Nad 276/2016 - 51

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobkyně PhDr. H. P., proti žalovanému Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci vedené pod sp. zn. jinému krajskému soudu

takto:

Věc Městského soudu v Praze, sp. zn. , se přikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze.

Odůvodnění:

K Městskému soudu v Praze (dále „městský soud“) byla podána žaloba ve věci práva na informace dle , a to proti rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 10. 2015, č. j. MSP 384/2015-OT-OSV/7, a č. j. MSP 385/2015-OT-OSV/7. Městský soud předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému krajskému soudu a tento návrh zdůvodnil tím, že má být přezkoumáváno rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí předsedy Obvodního soudu pro Prahu 2, který je nyní místopředsedou Městského soudu v Praze. K návrhu byla připojena vyjádření členů senátu 8 A městského soudu ve smyslu

Žalovaný zamítl shora uvedenými rozhodnutími odvolání proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. , a ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. , která byla vydána Mgr. Alešem Sabolem, tehdejším předsedou Obvodního soudu pro Prahu 2, který je nyní soudcem a místopředsedou městského soudu pro věci správní, jak je zřejmé z jeho rozvrhu práce pro rok 2016.

Nejvyšší správní soud se s prakticky identickou situací vypořádal v rozhodnutí ze dne 11. 8. 2016, č. j. – 14, ve kterém analyzoval smysl a dále uvedl, že „Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát ( y). Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám“.

V tomto smyslu je v nyní posuzované věci jistě relevantní vyjádření zákonných soudců senátu 8 A městského soudu ve smyslu 8 odst. 3 Nejvyšší správní soud ovšem správně ve shora uvedeném rozsudku dále zdůraznil, že „Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým, nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti ( , Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu). Na druhé straně Ústavní soud vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou ( ). Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost ( ).

Pro lepší orientaci v nyní posuzované věci je namístě připomenout relevantní právní úpravu, vyjadřující postavení soudního funkcionáře, zde ve funkci místopředsedy krajského soudu. Místopředseda krajského soudu je podle , o soudech a soudcích, orgánem státní správy soudu. Podle citovaného zákona místopředsedové krajského soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu krajského soudu a státní správu okresních soudů, které patří do jeho obvodu, v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Podle citovaného zákona místopředsedové krajského soudu vykonávají státní správu krajského soudu a okresních soudů v jeho obvodu v rozsahu určeném předsedou krajského soudu. Podle téhož zákona v obvodu hlavního města Prahy působnost krajského soudu vykonává Městský soud v Praze a působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy.

Rozhodně nelze ignoroval možnost, že postavení soudců ve vztahu k místopředsedovi soudu, u něhož sami působí, by mohlo zavdat objektivní pochybnost o nepodjatosti těchto soudců. Místopředseda soudu totiž může v zákonem stanovených případech vykonávat ve vztahu ke jmenovaným soudcům úkoly státní správy, které se jejich postavení v různém směru mohou dotknout.

Nejvyšší správní soud se v usnesení ze dne 3. 2. 2016, č. j. Nad 6/2016 – 48, vyslovil obdobně, jestliže soudcům příslušného senátu městského soudu vytkl, že nepostupovali podle , jestliže lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti, neboť rozhodovali o rozhodnutích předsedy Obvodního soudu pro Prahu 2, který v současné době vykonává funkci místopředsedy městského soudu, u něhož sami působí.

Ve stejném postavení se nacházejí přirozeně všichni soudci správního úseku městského soudu, kdo proto nelze postupovat dle věta druhá Právě na tyto případy míří ustanovení , ukládající Nejvyššímu správnímu soudu přikázat věc jinému, než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Z výše vyložených objektivních důvodů jsou tedy splněny podmínky pro přikázání věci jinému krajskému soudu.

U Krajského soudu v Praze přirozeně shora uvedené překážky projednání věci neexistují, takže vzhledem k místním hlediskům je právě tento soud k projednání věci vhodný.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 10. listopadu 2016

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu