Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ad 10/2014 - 30

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava

Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce:,

zastoupeného JUDr. Jaroslavem Tesákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Jaselská 23,

Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti

rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 5.2.2014, číslo: KM-128-

5/PK-2013,

t a k t o:

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

1. Žalobce podanou žalobou napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým ministr

vnitra zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního

zabezpečení žalovaného ve věcech služebního poměru (dále také jen „služební

funkcionář“) ze dne 20.9.2013, čj: OSZ-140985-3/D-Ro-2013 (dále také jen

„prvostupňové správní rozhodnutí“). Ve správním řízení byl žalobci přiznán

výsluhový příspěvek podle ust. , o služebním poměrů

příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební

zákon“), a to dnem 1.9.2013 ve výši xxxxxx,- Kč měsíčně, a od 1.9.2013 ve výši

xxxxxxx,- Kč měsíčně.

2. Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu, domáhal se jeho zrušení (případně i

zrušení prvostupňového správního rozhodnutí), a vrácení věci žalovanému k dalšímu

řízení. V žalobě uplatnil tyto žalobní body, jimiž je soud při svém přezkumu vázán.

Žalobní body se obsahově téměř kryjí s námitkami, které žalobce podával v odvolání.

Žalobce nesouhlasí s aplikací ust. § 162 odst. 1 služebního zákona, jak jej provedl

pokračování 2 6Ad 10/2014

žalovaný. Podle jeho názoru z textu této právní normy plyne, že při opětovném vzniku

služebního poměru podle tohoto zákona zaniká příslušníkovi nárok na výplatu

výsluhového příspěvku dnem, který předchází dni opětovného vzniku služebního

poměru, což podle jeho názoru nepůsobí zánik nároku na výplatu výsluhového

příspěvku, ale že tento nárok přetrvává, ale po dobu trvání dalšího služebního poměru

není vyplácen. Žalobce s ohledem na znění právní normy považuje svůj výklad za

přiléhavější. Podle jeho názoru v důsledku vzniku nového služebního poměru náork na

pravomocně přiznaný a vyměřený výsluhový příspěvek nadále trvá, pouze se do

skončení následujícího (opětovného) služebního poměru sistuje nárok na jeho výplatu.

Žalobce dále uvedl, že pokud dne 7.8.2013 požádal o vyplácení výsluhového

příspěvku, žalovaný pochybil, pokud o něm vydal nové rozhodnutí, neboť své právní

účinky mělo rozhodnutí ze dne 22.10.2009. Poukázal dále na to, že žalovaný usiloval

podnětem o přezkoumání zrušení tohoto správního rozhodnutí z roku 2009, nicméně

s ohledem na uplynutí prekluzívní lhůty takový postup není možný. Tím spíše je

namístě závěr o tom, že takové správní rozhodnutí stále existuje a má své právní

účinky, po dobu opětovného služebního poměru byly jeho účinky sistovány, ale po

skončení nového služebního poměru se opětovně obnovily a je tak nutné z tohoto

původního správního rozhodnutí z roku 2009 vycházet.

3. Žalobce dále uvedl, že se ohrazuje proti tomu, že jeho služební poměr fakticky

neskončil, neboť nový služební poměr navazoval na předchozí služební poměr, když

každý z těchto služebních poměrů musí být posuzován samostatně.

4. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, přičemž ve

vyjádření uváděl obsahově tytéž důvody, jako v odůvodnění napadeného správního

rozhodnutí.

5. K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku, v níž setrval na své právní

argumentaci.

6. Při ústním jednání účastníci na svých procesních stanoviscích setrvali. Při tomto

ústním jednání soud nijak nedoplňoval dokazování, neboť podstatné skutečnosti jsou

obsaženy ve správním spise a mezi účastníky je vedena právní polemika o výklad

příslušné aplikovatelné právní normy.

7. Z obsahu předloženého správního spisu jsou patrné tyto pro posouzení důvodnosti

podané žaloby podstatné skutečnosti.

8. Rozhodnutím služebního funkcionáře ze dne 22.10.2009, čj. OSZ-140985/V-On-2009,

byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek ve výši xxxxx,- Kč měsíčně od 1.10.2009.

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.11.2009. Služební funkcionář se domáhal

přezkumu tohoto správního řízení podle ust. a násl. ,

, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), k tomuto

přezkumnému řízení nebylo přistoupeno z důvodu uplynutí prekluzívní lhůty (o čemž

svědčí dopis ministra vnitra služebnímu funkcionáři ze dne 14.2.2014, čj. KM-129-

5/PK-2013).

9. Rozhodnutím služebního funkcionáře ze dne 20.9.2013, čj: OSZ-140985-3/D-Ro-

2013, byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek dnem 1.9.2013 ve výši xxxxx,- Kč

měsíčně, a od 1.9.2013 ve výši xxxxxx,- Kč měsíčně. V odůvodnění je

pokračování

zrekapitulována doba služby a hrubý služební příjem, z něhož byl výsluhový

příspěvek vypočten s tím, že zároveň byl zohledněn příjem ze starobního důchodu, o

což byla výše výsluhového příspěvku snížena.

10. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným

správním rozhodnutím. V odůvodnění je mj. uvedeno, že v souladu s ust. § 162 odst. 1

služebního zákona při opětovném vzniku služebního poměru poživatele výsluhového

příspěvku zaniká příslušníkovi nárok na výplatu výsluhového příspěvku dnem, který

předchází dni opětovného vzniku služebního poměru. Z tohoto ustanovení je zřejmé,

že oproti úpravě obsažené v zákoně č. , nezaniká nárok na výsluhový

příspěvek jako celek, ale zaniká nárok na jeho výplatu v přiznané výši. Skutečnost, že

výsluhový příspěvek jako celek nezaniká, je třeba chápat tak, že při opětovném

skončení služebního poměru není nutné, aby bývalý příslušník splnil veškeré

předpoklady vyžadované zákonem pro přiznání výsluhového příspěvku jen ve vztahu

k poslednímu služebnímu poměru, ale zohledňují se i doby trvání předchozích

služebních poměrů, v opačném případě by nárok zanikal jako celek. I v případě

opětovného skončení služebního poměru příslušníka, který již byl ve služebním

poměru a po prvním skončení služebního poměru mu byl přiznán výsluhový

příspěvek, je služební funkcionář povinen vydat rozhodnutí o přiznání výsluhového

příspěvku na základě nových skutkových okolností, to znamená podle celkové doby

rozhodné pro vznik nároku na výsluhový příspěvek ke dni opakovaného skončení

služebního poměru a podle průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu

zjištěného podle ust. § 166 služebního zákona. K vydání tohoto nového rozhodnutí tak

není nezbytné rušit předchozí rozhodnutí o výsluhovém příspěvku, neboť toto původní

rozhodnutí je překonáno rozhodnutím novým. Ohledně poukázání na rozhodnutí

z roku 2009 žalovaný uvedl, že to jen dokládá, že pokud by žalobce nebyl den po

skončení služebního poměru přijat do služebního poměru, měl by nárok na výplatu

výsluhového příspěvku v této výši. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno kontinuální

pokračování jeho služebního poměru, služební funkcionář zároveň rozhodl, že nárok

na výplatu výsluhového příspěvku žalobci zaniká a to k témuž datu, ke kterému mu

byl přiznán.

11. V odůvodnění je dále uvedeno, že zákon nezná možnost přiznání vyššího výsluhového

příspěvku, proto není na volbě žalobce, jaký výsluhový příspěvek (v jaké výši) si

vybere. Služební poměr žalobce trval kontinuálně až do 31.8.2013, neboť jeho

služební poměr příslušníka policie skončil dnem 30.9.2009 a následujícího dne

1.10.2009, se stal příslušníkem Úřadu pro zahraniční styky a informace, výsluhový

příspěvek v roce 2009 mu tak neměl být vůbec přiznán.

12. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání

předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze

skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. §

75 odst. 1, 2 , , ve znění pozdějších předpisů

– dále jen „ “), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto.

13. Podle ust. § 162 odst. 1 služebního zákona v rozhodném znění: „Při opětovném vzniku

služebního poměru podle tohoto zákona zaniká příslušníkovi nárok na výplatu

výsluhového příspěvku dnem, který předchází dni opětovného vzniku služebního

poměru.“.

pokračování 4 6Ad 10/2014

14. Podle ust. § 158 služebního zákona: „Základní výměra výsluhového příspěvku činí za

15 let služby 20 % měsíčního služebního příjmu. Výměra výsluhového příspěvku se

zvyšuje za šestnáctý a každý další ukončený rok služby o 3 % měsíčního služebního

příjmu, za dvacátý první a každý další ukončený rok služby o 2 % měsíčního

služebního příjmu a za dvacátý šestý a každý další ukončený rok služby o 1 %

měsíčního služebního příjmu. Výměra výsluhového příspěvku může činit nejvýše 50 %

měsíčního služebního příjmu.“.

15. Problematika výsluhového příspěvku, resp. konstrukce vzniku nároku na jeho výplatu,

je podle názoru soudu zřejmá a v právním výkladu se soud přiklání k tomu výkladu,

který uvedl žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí. V této souvislosti je nutné

upozornit na charakter a právní povahu příslušného právního institutu.

16. Výsluhový příspěvek je koncipován jako opětující dávka z veřejného rozpočtu, která

náleží oprávněné osobě při splnění zákonných podmínek. Těmito zákonnými

podmínkami, resp. tou, která je pro posouzení důvodnosti podané žaloby podstatná, je

absence služebního poměru; pokud služební poměr vznikne, nárok na výplatu

výsluhového příspěvku zaniká (ust. § 162 služebního zákona). Jak přiléhavě

poznamenal žalovaný, nezaniká samotný nárok na výsluhový příspěvek, zaniká však

nárok na jeho výplatu. Pokud tedy považujeme výsluhový příspěvek jako opětující

dávku z veřejného rozpočtu, která je při splnění zákonným podmínek vyplácena

oprávněné osobě, při opětovném vzniku služebního poměru nastupuje ze zákona zánik

nároku na takovou výplatu tohoto příspěvku. Tím pochopitelně nezaniká nárok na

výsluhový příspěvek jako takový (nic takového zákon nestanoví), ale zaniká nárok na

výplatu příspěvku.

17. Tato argumentace a interpretace není mezi účastníky ještě sporná. Spornou otázkou je,

zda při vzniku nároku na výsluhový příspěvek v době následující po rozhodné

okolnosti podle ust. § 162 služebního zákona (tedy při opětovném vzniku služebního

poměru) se výše nároku posuzuje podle okolností, které zde byly v rozhodném

okamžiku vzniku opětovného služebního poměru (jak tvrdí žalobce, jemuž toto právo

bylo přiznáno v určité výši správním rozhodnutím), nebo zda se podmínky výplaty

příspěvku (a tím jeho výše) upínají až ke dni opětovného vzniku příslušného nároku na

příslušný výsluhový příspěvek, jak právní normu interpretoval žalovaný.

18. Podle názoru soudu podmínky pro výplatu výsluhového příspěvku je nutné upínat až

k rozhodnému dni, kdy vznikne (opětovně) nárok na výplatu tohoto příspěvku. Až

v tomto okamžiku totiž příslušné právo dospěje a stane se z něj vymahatelný nárok,

neboť do té doby nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho výkon. Až v této chvíli

vzniká nárok žalobci na výplatu výsluhového příspěvku a v tomto okamžiku jsou

splněny zákonné podmínky pro jeho výplatu. K tomuto okamžiku je pak nutné nejen

vznik, ale i obsah tohoto práva posuzovat a k tomuto okamžiku tak je nutné vypočítat

výši výsluhového příspěvku, neboť až tímto okamžikem se jedná o konkrétní

vyčíslitelný nárok na výplatu výsluhového příspěvku. Do této doby tu toto právo na

výplatu příspěvku nebylo, neboť zákonné podmínky stanovily zánik nároku na jeho

výplatu (ust. § 162 služebního zákona).

19. Pro podporu této argumentace dále soud uvádí, že při novém výpočtu výsluhového

příspěvku může dojít (a dozajista plynutím času i dochází) ke změně rozhodných

okolností týkajících se výše tohoto nároku (ust. § 158 služebního zákona). Posléze pak

pokračování

v průběhu výplaty tohoto výsluhového příspěvku (tedy v době, kdy je nárok na

výplatu příspěvku dospělý a probíhá jeho výplata oprávněné osobě) může dojít ke

změně podmínek výplaty tohoto příspěvku, což se odrazí i např. v jeho výši (srov.

např. zdanění výsluhového příspěvku v průběhu jeho vyplácení od roku 2011). Proto

podle názoru soudu je nutné výši, resp. podmínky pro výplatu výsluhového příspěvku,

vždy nutné vázat na ten časový okamžik, kdy dojde ke splnění zákonných podmínek

pro jeho výplatu, a kdy se tak z obecného práva stane konkrétně vyčíslitelný nárok na

straně oprávněné osoby.

20. Pro úplnost pak soud uvádí, že podle jeho názoru nebyl důvod k přezkumu původního

rozhodnutí o poskytnutí výsluhového příspěvku z roku 2009, neboť toto rozhodnutí

nebylo v době svého vydání nezákonné. Toto rozhodnutí stanovilo výsluhový

příspěvek včetně jeho výše k datu skončení služebního poměru žalobce. Nárok na

výplatu výsluhového příspěvku však ze zákona zanikl podle ust. § 162 služebního

zákona, resp. tento nárok ani nevznikl, neboť jeden služební poměr žalobce skončil a

druhý vznikl. S tímto časovým sledem však příslušné rozhodnutí nemohlo počítat,

neboť opětovný služební poměr u žalobce nemusel vzniknout, jednalo se o událost

v době vydání rozhodnutí v roce 2009 nejistou. Proto toto rozhodnutí v době svého

vydání nebylo stiženo žádnou vadou. Toto rozhodnutí pouze nenabylo svých právních

účinků ve smyslu vzniku nároku na straně žalobce na výplatu výsluhového příspěvku,

neboť u žalobce opětovně vznikl služební poměr; tato okolnost však nezpůsobuje

nezákonnost tohoto rozhodnutí jako takového. V tomto směru je nutné takové

rozhodnutí i hodnotit, přičemž rovněž nelze vycházet z toho, že by se jednalo

v procesním slova smyslu o překážku věci rozhodnuté – věc sice rozhodnuta byla, ke

vzniku nároku na výplatu výsluhového příspěvku však nedošlo. Proto při opětovném

vzniku nároku na výplatu výsluhového příspěvku musí být rozhodnuto znovu podle

zákonných podmínek, které se upínají k datu vzniku nároku na výplatu výsluhového

příspěvku, přičemž okolnosti zákonných podmínek původního rozhodnutí o

výsluhovém příspěvku (tedy v tomto případě výše nároku) se již nemohou uplatnit,

neboť skutkově i právně se výše nároku musí posuzovat až k období opětovného

vzniku nároku na výplatu příspěvku.

21. V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu nepovažuje za důvodnou a proto ji

zamítl (ust. ).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , podle kterého má

účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem.

Vzhledem k tomu, že žalovanému státu tyto nevznikly, soud rozhodl tak, jak je

uvedeno ve výroku.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší

správní soud.

pokračování 6 6Ad 10/2014

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 10. listopadu 2016

JUDr. Ladislav Hejtmánek, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mikolášová